Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Alter Eko: Česko je jednou z nejotevřenějších zemí světa. Potenciál ovšem nevyužíváme

Alter Eko: Česko je jednou z nejotevřenějších zemí světa. Potenciál ovšem nevyužíváme

Před týdnem jsme srovnali české vlády a jako nejhorší z nich vyšla ta Zemanova z let 1998 až 2002. Při následné diskusi ekonomů, kterou naleznete v tomto článku, ovšem vyplynulo, že krok se světem nestačí držet ani ostatní vlády. A není divu. Žijeme totiž v době historických změn. Konzultanti z McKinsey například mluví o „no ordinary disruption" – tektonických pohybech, které jsou desetkrát rychlejší a třistakrát silnější než průmyslová revoluce. V důsledku toho, jak kupříkladu ukazuje nedávno zveřejněná studie Thinking the Unthinkable – průzkum mezi špičkovými manažery a politiky, mnohá zažitá pravidla v ekonomice i politice neplatí (a nová ještě neznáme).

I s přihlédnutím ke staré známé pravdě, že lidé tradičně přeceňují význam událostí doby, ve které žijí, se tak dnes většina expertů i přemýšlivých laiků shoduje na tom, že je svět kolem nás ve stále větší míře jen vzpomínkou na minulost. To vyžaduje (re)akci, což o malé, otevřené a tudíž externalitami vysoce zranitelné ekonomice jako Česko – podle KOF indexu jsme patnáctou nejotevřenější zemí světa – platí dvojnásob.

Schopnost utlumit hrozby a vytěžit příležitosti spojené s probíhajícím neviditelným zemětřesením je přitom primárně podmíněna konstruktivní diskuzí všech zainteresovaných stran. Namísto toho, bohužel, (nejen) v Česku v důsledku narůstající nejistoty a s ní spojených obav dochází na zákopovou válku, v níž místo argumentů vládne ideologická vyprázdněnost a slepota. To ostatně potvrzují i mnohé odborné a laické diskuze, což platí také o některých komentářích na této stránce (čest a díky ostatním!) Neskromným cílem týmu Alter Eko přitom bylo a je území mezi zákopy přemostit a přispět tím k nastartování diskuze o věcech, které (z)mění život každého z nás. Politice diktující regulatorní a normativní rámec či zvyklosti se při něčem podobném nelze vyhnout – a proto se jí v následujích třech měsících budeme věnovat.

Nepopírám přitom, že jakýkoli index – podobně jako statistiky, z nichž vychází – lze zkonstruovat podle zadání, jak namítá jeden z komentujících; odmítám(e) nicméně jakékoli nařčení z manipulace s poukazem na transparentnost metodologie, naši připravenost o ní diskutovat – něco podobného naopak vítáme! – a v neposlední řadě na názorovou pluralitu našeho týmu (kterou Alter Eko během šesti let své existence opakovaně potvrzuje). Různobarevnost a otevřenost ostatně ukázala také stávající debata, jejíž součástí bylo i zamyšlení nad tím, nakolik je možné měřit úspěšnost vlád.

Resume je jasné: Srovnat vlády na základě jasně nadefinovaných kritérií – a s vědomím přirozených limitů podobného cvičení – lze. Ještě podstatnější než líbivý žebříček (ne)úspěšnosti je nicméně výčet slabin jednotlivých kabinetů a politického establishmentu jako celku; právě druhé nám připomělo chronické podceňování významných trendů a nedostatek vize, tahu na branku, což za nás do jisté míry řeší zapojení do globálních (hospodářských i politických) řetězců. Jak dlouho ale na samospádovou pomoc ze zahraničí bude možné v době abnormálu sázet?

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek