Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Český volič promluvil. Verdikt? Jedinou jistotou je nejistota (a stop euru)

1080p720p360p

1. DÍL SÉRIE POVOLEBNÍ ČESKO: Česko může ovládnout velká populistická koalice, ale stejně tak i z pohledu ekonoma (zřejmě) lepší vláda, než ta dosluhující. Navzdory jasnému vítězství ANO je proto hospodářská politika budoucího kabinetu velkou neznámou. Jednou z mála jistot je, že se jen stěží dočkáme zásadní změny směru. Podrobnosti diskutovali hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská a hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek. Níže jsou jejich hlavní teze a postupně doplňované o expertní ohlasy.

Velká (ekonomická) neznámá: Příští vláda může být strašákem, či krokem kupředu

Mezi nejhorší varianty povolebního vývoje patří možnost, že nevznikne většinová vláda, nebo že vznikne vláda, která se bude opírat o podporu extremistické strany (ať už z leva nebo z prava). Někde na půli cesty mezi tímto řešením a nejlepším možným [podle P. Sobíška] je koalice na půdorysu současné vlády, tedy spojení ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Program, se kterým tyto strany přišly v právě končícím období, se ale do značné míry vyčerpal – respektive se vyčerpaly levicové recepty, na kterých stál. Politika takové koalice by tak nemohla být stejná, nemohla by fungovat. Česku by i proto prospěla změna, nabízí se spojení ANO a ODS. To by se zřejmě zaměřilo na omezení byrokracie, zlevnění práce a další věci, z nichž by ekonomika profitovala.

Euro na ledu: Společnou měnu začneme řešit, jen pokud k tomu pragmatizmus zavelí

Česko dlouhodobě doplácí na neexistující vizi, sázku na hospodářský model montovna, nekvalitu podnikatelského a právního prostředí a v neposlední řadě na liknavý přístup k EU a eurozóně. Poslední jmenované – s ohledem na to, jak dopadly volby – se zřejmě nezmění. Čtyřka stran, které se dostaly do parlamentu a jsou k euru vstřícnější, totiž skončila na pomyslném chvostu. Diskuze o zavedení eura se tak nikam neposunou – pokud k tomu vládu nedonutí okolnosti. To nelze vyloučit, přijímání eura může být v Evropě napříště pomyslným dělítkem. Pragmatizmus by pak velel zařadit se do hlavního proudu, opak by se nám mohl dlouhodobě vymstít. Pokud se nic podobného nestane, budou následující čtyři roky z hlediska eura a jeho přijetí ztraceným časem.

Domácí úkoly pro příští vládu: Na seznamu je předvídatelnost i příprava na horší časy

Příští vláda by určitě měla přijít s – respektive zajistit – dlouhodobou, konzistentní politikou. To například znamená, že se neutrácejí peníze, které má vláda zrovna k dispozici, ale reflektuje se fakt, že jsou příjmy státního rozpočtu závislé na vývoji ekonomiky; a růst ekonomiky nebude navždy tak silný jako dnes. Na horší časy je proto třeba se připravit. Zadruhé, bylo by vhodné, kdyby vláda částečně změnila výčet toho, co spadá do jejích kompetencí. Stávající vláda – a to mnozí nevědí – například korigovala odhad příjmů státního rozpočtu. To by vláda dělat neměla, na to by tu měl být nějaký apolitický, nezávislý orgán, řekněme Rozpočtová rada. Vláda by měla pouze vymezovat, za co se existující prostředky utratí, nikoli, kolik jich vlastně bude.

Komentář Filipa Přibáně, AKCENTA CZ
Dlouhodobá, konzistentní politika je nutnost, to je zřejmé. Větší důraz na kvalitu vzdělávání, podpora projektů s vyšší přidanou hodnotou či penzijní reforma jsou pak jen některá z dalších témat, kterými by se měla nová vláda zabývat. To, že by se jimi "měla" zabývat ovšem ještě neznamená, že se jimi skutečně zabývat bude. Lidé bohužel hodnotí výsledky vlády především na základě situace, která panovala v době jejího působení, nikoli na základě kroků respektive dopadů, které se projeví až v budoucnu. (Na první pohled přitom často nebývá zřejmé, za co může vláda a za co hospodářský cyklus.) Pakliže se tak kroky vlády nezačnou projevovat okamžitě, často ji nevnímají jako úspěšnou. Současné politické strany jsou i proto pod velkým tlakem, konkurence v politice navíc narůstá a poptávka voličů po stranách, které nabízejí jen to dobré (a to rychle) je vysoká. Doufejme tak, že se nová vláda nebude bát dlouhodobých a někdy i nepopulárních reforem. Bez nich se totiž na úroveň ekonomik západní Evropy nedostaneme.

Komentář Andrei Colantoniho, Hudson
Typické řešení po Česku: neumím něco udělat pořádně, tak vymyslím nový orgán nebo zákon, který to udělá za mě…a tím se zbavím zodpovědnosti! Myšlenka, že by existovala Rozpočtová rada, mně (i proto) přijde absurdní. Nerozumím především tomu, jak by podobná instituce mohla zůstat apolitická? Skoro všechno duležité je politické - a tohle bude ještě víc... Dovolte mi paralelu s korporátním světem: po firmách chceme, aby hlásily důležité události, změny ve výsledcích a podobně; to je nutné, aby daná firma zůstala důvěryhodná. A to samé by mělo platit o vládě. Jinými slovy, korekce odhadu vlastního rozpočtu je pro zachování důvěryhodnosti vlády klíčová. Pokud by hospodařila špatně, o svém hospodaření nesprávně informovala, a nebo neoznámila důležité změny, měla by v důsledku toho z dalších voleb odejít jako poražená. Pokud ale z vládních beder sejmeme zodpovědnost za tento – či jakýkoli jiný – důležitý krok, pomáháme jí vytvořit si perfektní alibi (Rada “neumí počítat,” nebo “nemá veškeré informace,” případně “má politickou agendu” a tak dále). Navíc, kým by se vlastně taková Rada obsadila? Existuje opravdu dost nezávislých a objektivních lidí s dostatečnou kompetencí na to, aby mohli korigovat státní rozpočty? Stručně, zodpovědnost za přesnost rozpočtu je jedním ze základních úkolů – respektive ukazatelů kvality – vlády; a na tom by se nemělo nic měnit. Řešením stávající situace tak není další orgán, ale schopnější a čestnější politici. To, že je něčeho podobného těžké dosáhnout, přitom neznamená, že se o to můžeme přestat snažit.

Předchozí díly pořadu Alter Eko naleznete zde.

Vše o sněmovních volbách čtěte zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek