Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Digitalizace Česka je v troskách. Strany papouškují jen Estonsko, zklamali hlavně Piráti

1080p720p360p

2. DÍL SÉRIE CO (NE)SLIBUJÍ NEJVĚTŠÍ STRANY. Všeobjímající digitalizace rychle mění zažitá pravidla hry a politici – narozdíl od mnoha firem – překotnému tempu nestačí. Potvrzují to i aktuální volební programy, které sice digi oblast reflektují, vize, jež jsou podmínkou celospolečenské změny myšlení, ale nenabízejí. Podrobnosti diskutovali zakladatel 6D Academy Pavel Kysilka a vedoucí ekonomické rubriky Lidových novin Jan Klesla. Jako tradičně vám nabízíme jejich hlavní teze doplňované o expertní ohlasy.

Špičku digi pelotonu máme na dohled. Pokud stát nepřidá, nedotáhneme se

Pokud si představíme, že všechny země jedou v peletonu, na jehož čele je Skandinávie, Izrael a další digitální lídři, pak lze o Česku říci, že se drží v závětří za špičkou. Dobrá zpráva je, že toho můžeme využít – pošetřili jsme síly a teď bychom mohli vyrazit dopředu. To tedy platí o státní správě a veřejných institucích, firmy, alespoň některé, mezi špičku už patří. Problém je v tom, že pokud si Česko představíme jako cyklistický tým, pak je v něm závodník, který ho brzdí, nestačí ostatním; a to je u nás stát respektive veřejná sféra. Soukromá je mnohdy vpředu, čehož příkladem může být Avast, který má už dnes více zákazníků než Škoda Auto (nicméně i ta zakládá inovační laboratoře). Stejně tak o našich kvalitách svědčí spousta mladých a úspěšných vědců, například z ČVUT, kde naučili počítač blafovat v pokru. Ono to vypadá jako nesmysl, ale jen to potvrzuje jejich mimořádnou úspěšnost. O tom pak svědčí i to, že jejich společnost, která byla bohužel pro nás kanadská, koupil Google. Opět se tak ukázalo, že náš státní aparát prostě nevytváří podmínky pro to, aby mladí a úspěšní lidé byli úspěšní tady. To je ten hlavní problém, který táhne celý náš pomyslný tým ke dnu.

Komentář Karla Havlíčka, Asociace malých a středních podniků
Přizpůsobit se (digitální) realitě musíme, nic jiného nám nezbývá – a navíc se nám to i vcelku daří. V tomto smyslu je dobrou zprávou, že je naším největším obchodním partnerem a zadavatelem obrovského množství zakázek, zejména průmyslových, Německo. Právě díky tomu se totiž stáváme jedním z hráčů digitální ekonomiky respektive přinejmenším v průmyslu hráčem přijímajícím postupy známé jako 4.0. Tato myšlenka či přístup přitom nejenže v Německu vznikla, ale Německo je také jejím motorem. To, mimo jiné, znamená, že Němci potřebují, aby se české firmy přizpůsobily jejich jednotlivým procesům a postupům. Tím, že nás táhnou tímto směrem, že nás trochu “nutí” naše procesy digitalizovat – a to nejen v segmentu velkých průmyslových podniků, ale i malých a středních firem – se z nás stává jeden ze světových lídrů v této oblasti.

Komentář Tomáše Prouzy, bývalý koordinátor pro digitální agendu
V digitálu je poměrně hodně hráčů, není jedna asociace, jeden partner, se kterým by stát mohl jednat. Navíc ne vždy je digitální byznys schopen se dohodnout, co vlastně chce. Související velkou slabinou je pak i to, že domácí startupy, ale i velké české IT firmy, nejsou moc zvyklé se státem komunikovat. Google je například schopen se státním aparátem mnohem lépe mluvit než Seznam, protože je zvyklý to dělat všude po světě, má na to zdroje, umí je sdílet a tak dále. Pro Seznam je něco podobného velký náklad, protože investuje jen do jedné země. (Stále) je tak třeba se tu dohodnout na tom, co je vlastně důležité a následně na tom také začít pracovat.

Komentář Lubora Laciny, Mendelovo evropské centrum
Problém není v systému jako celku, ale konkrétním jednání jedinců. A to nejen na straně poskytovatelů a správců digitálních agend, ale i na straně uživatelů. Veřejná správa nabízí poměrně rozsáhlou digitální agendu. Přesto lze opět narazit na skutečnost, že úředník v rámci jedné budovy nechá občana putovat s různými formuláři napříč odbory veřejné správy. Systém sdílení umožňuje, ale z důvodu nerozhodnosti jednotlivce není využíván. To vede opět k duplikaci výkonů, zvyšování nákladů a dodatečným ztrátám času občana trávícího čas svou fyzickou přítomností ve frontách na úřadech. Na druhé straně si musí do svého svědomí sáhnout každý jednotlivec. Kolik z nás důsledně trvá na tom, aby úředník využil existující možnosti sdílení dat? Kolik z nás raději vyplní známý formulář v tištěné podobě, místo aby se naučil pracovat s novým elektronickým?

Díky „pozitivní deviaci” strany digitalizaci neignorují. O kvalitu nejde

Jedním z důvodů doširoka rozevřených nůžek mezi veřejnou a soukromou sférou v přístupu k moderním technologiím je relativní nezájem (nebo nedostatek tlaku ze strany) veřejnosti. Když se tak dnes člověk podívá na volební programy, zjistí, že všichni papouškují to samé: Potřebujeme lepší e-government, potřebujeme „dohnat Estonsko.” Nikdo se ale nezamyslel nad tím, zda je to cíl, a nebo jen prostředek k dosažení cíle. Tato oblast se tu prostě nepovažuje za tak důležitou. Přitom platí, co říkal Steve Jobs: Lidé nevědí, co by mohli chtít; je jim tak třeba ukázat, co by mohli mít.

Dnes například většina lidí ani netuší, že e-government neznamená odevzdat daňové přiznání v elektronické podobě, ale žádné neodevzdávat. Stručně, je třeba kompletní změna myšlení. Na jednu stranu je proto pozitivní, že strany vzaly digitalizaci za své – najdeme v nich ostrůvky pozitivní deviace – na stranu druhou nepřišly s ničím novým. Zklamáním je v tomto smyslu zejména Pirátská strana, jejíž dnešní digitální program se moc neliší od toho, co před volbami nabízí ANO, Lidovci nebo Zelení [říká Klesla].

Komentář Filipa Přibáně, AKCENTA CZ
Politici nemají moc důvodů v míře digitalizace pokročit. Poptávka ze strany voličů po zlepšení právě v této oblasti je totiž v současné době relativně malá a v předvolebních diskuzích se tak často řeší zcela jiná témata. Diskutabilní pak je, zda vůbec samotní politici chtějí, abychom se v digitalizaci posunuli dál. Digitalizace totiž může znamenat pro státní správu komplikace: Čím méně budou lidé chodit na úřady, tím méně státních zaměstnanců bude potřeba. V současné době je mezi politiky populární státním zaměstnancům zvyšovat platy a i proto může být představa, že by část pracovních míst musela být kvůli moderním technologiím najednou zrušena, politicky kontroverzní. (Přitom kdy jindy by si tito lidé mohli najít práci, když ne dnes.) Navíc, s omezením počtu zaměstnanců by nejspíš přišly i menší rozpočty pro dané rezorty, což by se politikům určitě nelíbilo. Sečteno a podtrženo, pokud nevzroste poptávka po vyšší míře digitalizace státní správy ze strany veřejnosti, dočkáme se změny jen těžko.

Komentář Věry Venclíkové, PPZRS.ORG
Ano, potřebujeme změnu myšlení. A právě proto, že “většina lidí” dnes netuší, co všechno by mohl zajišťovat e-government, nelze prosazovat jen digitalizaci společnosti. U veřejné správy, kdy kompetenční zákon upravující fungování ministerstev pochází z r. 1969, nelze bez skutečných systémových změn pokračovat v udržitelném rozvoji veřejných institucí včetně digitalizace. Kompetenční pravidla brání pokroku a dál zůstávají netknuta. Piráti chápou tento systémový problém a mají představu o rozsahu znalostí u “většiny lidí” pro využívání digitalizace. Nechtějí rozdělit společnost na ty, co tuší a ty druhé. Správa státu znamená službu všem občanům. Změnu myšlení tedy nenavodí strana s nesplnitelným volebním programem, ale povolební shoda zvolených zákonodárců pracovat na systémových změnách a podporovat dobré vládnutí.

Domácí úkoly příští vlády: Infrastrutura, jasná vize a středoevropské MIT.

S čím by měla přijít příští vláda? Zaprvé by mělo dojít k odstranění nesmyslných překážek. Pokud budeme mít za čtyři roky takové pokrytí optickou sítí jako dnes – počítaje i to, co je ve výstavbě – tak to bude jednoznačně chyba příští vlády; pokud bude za věcná břemena i po 1. lednu 2018 vybírat tolik, kolik se vybírá dnes, bude to její chyba a odpovědnost. Potřebujeme totiž postavit kvalitní infrastrukturu, z níž budou profitovat menší města a obce – a stejně tak i továrny. Zadruhé, služby státu by měly začít u toho, že se otevřou veškerá data. Na tom už Ministerstvo financí, Český telekomunikační úřad a další pracují. Jinými slovy, jde to, máme na to i legislativu, je ale třeba dotáhnout aplikace. (Jinak to dopadne jako – zatím? – elektronické občanky, na kterých jakékoli aplikace chybí.) Stručně, na konci příštího volebního období bychom tu měli mít buď nové systémy ve výstavbě, a nebo alespoň jasný plán co se v této oblasti udělá a kdo to bude dělat. A dotřetice, měly by tu být dvě, tři školy s ambici být v top 10 na světě. S pomocí státu prostě potřebujeme vybudovat středoevropské MIT, které nám tu udrží lidi jinak utíkající do Silicon Valley a podobných míst.

Komentář Věry Venclíkové, PPZRS.ORG
Na příkladu elektronické občanky nebo Opencard můžeme vidět, jak (ne)funguje veřejná správa, za jakékoliv vlády. Digitalizace jedné služby neumožnila návaznosti a zpětné využití pro další aplikace. Diskutujícími vyjmenované požadavky pro příští vládu jsou legitimní, nutné pro další vývoj země a dobrých životních podmínek. Vládě se jich nicméně těžko podaří dosáhnout bez souběžné reformy veřejné správy. Potřebujeme lépe oddělit moc výkonnou od moci politické, jinak nebude efektivní stejně jako ty předchozí. Nyní, když máme zákon o státní službě a neprošla úprava zákona o řízení a kontrole, je čas změnit korupční prostředí zejména tam, kde brání rozvoji a odstraňování překážek řádné správy věcí veřejných. Na úřadech jsou totiž dnes schopní lidé svázáni předpisy a zastaralými zákony tak, že nemají možnost vytvářet podmínky pokroku.

Komentář Mileny Jabůrkové, Svaz průmyslu a dopravy
V Česku se máme tendenci srovnávat se staršími členskými státy. Přitom se můžeme inspirovat Estonskem, tedy příkladem digitálního tygra, který patří k takzvané mladé Evropě. Klíčové v tomto smyslu bylo, že si digitální agendu země vzala za své. Věděli, že tímto způsobem může malá země získat na významu, zvýšit svoji konkurenceschopnost, přitáhnout investice, stát se něčím výjimečná a zajímavá. Teď jsou také ve službách a oblastech jako je e-government, elektronické občanství, elektronické volby a podobně Estonci vzorem pro ostatní státy. Škoda, že se trochu nepoučíme. Případ Estonska je totiž inspirativní a šlo by v něm najít mnoho věcí, které by ani nebyl takový problém tu implementovat. Bohužel, chybí ochota, tah na bránu, chybí tu vůdčí osobnosti, které by se o to zasloužily.

Komentář Davida Frantíka, Microsoft
I když by si možná mnozí přáli, aby byl hybatelem stát, tak ten to určitě není. Stát je rigidní, konzervativní a nelze tak čekat, že by byl pionýrem, hybatelem technologického pokroku. Musí totiž respektovat určité procesy, otázku bezpečnosti a další aspekty. Kdo tedy tím hlavním hybatelem je? Obecně řečeno, mladí lidé, kteří se narodili do doby, kdy se mobilní telefon nepoužívá jako telefon, ale jako zařízení, které člověka spojí se světem, které poskytuje služby jež jeho vlastník potřebuje – a možná mu i nabízí služby, o kterých neví a přitom by je mohl potřebovat. Tito mladí lidé jsou přitom ve startupech, v neziskových organizacích, v mezinárodních nebo lokálních firmách a v poslední době se poměrně zajímaví mladí lidé začínají objevovat také ve státní správě, což je obrovská příležitost.

Komentář Ondřeje Bartoše, Credo ventures
Úspěch v této oblasti je dán nastavením mysli, které je, bohužel, v české společnosti, potažmo na české politické scéně řekněme nekompatibilní s tím, jaké možnosti technologie dnes nabízejí. Podobné je to – s několika výjimkami jako Finsko, Dánsko, Británie, do určité míry Německo – na evropské úrovni. Vláda či obecněji ti, které si volíme, by právě v tomto ohledu měli přinést změnu tak, jak se to stalo kdysi v Izraeli. Celý současný izraelský zázrak byl tažen z nejvyšších míst. Ne však dominantně penězi, ale právě způsobem myšlení, otevřeností, ochotou jít do rizika a podobně. A teď má Izrael per capita největší investice do rizikového kapitálu na světě, dokonce několikanásobně vyšší než Spojené státy. Něco podobného potřebujeme i my.

Post Scriptum: Tečka Pavla Kysilky

Podle řady komentátorů postrádají (nejen) naše volby nosné téma a jde o čistý boj o moc a dokonce o povahu demokracie. Podle mne se jedno opravdu zásadní téma nabízelo: konkurenceschopnost Česka v digitálním věku, vzdělání, výzkum, e-government, svoboda a regulace interneru a nových byznysových modelů. Partaje se naučily pár věcí mechanicky papouškovat, skutečné pochopeni tématu a konkrétní kroky ale překračují jejich politický a intelektualní horizont. Doporučení pro 21. století doléhají do uší politiků století dvacátého a ústí v řešení pro století devatenácté. Téma transformace pro digitální věk odkládají politici na dobu, až nám poteče do bot. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek