Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hlas byznysu, hlas boží: Ekonomice se daří politikům navzdory. Nic ale netrvá věčně

1080p720p360p

6. DÍL SÉRIE POVOLEBNÍ ČESKO. Česko potřebuje odtučňovací kůru, zároveň by mu neuškodil kurz transparentnosti. Domácí byznys totiž dlouhodobě trpí tím, že se pravidla hry mohou změnit 365 dní v roce – a to i retrospektivně. Některé zahraniční firmy už kvůli tomu zemi také opustily. Podrobnosti diskutovali hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská a finanční ředitel společnosti Mileta Jan Hamáček. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze průběžně doplňované o expertní ohlasy.

Státní otesánek vysává trh práce. Jeho nepředvídatelnost navíc škodí (nejen) byznysu 

Ekonomice se v zásadě daří nikoli díky politice, ale politice navzdory. Pokud bychom se ve firmách chovali tak, jako naši politici – to znamená bez vize a konzistentnosti – tak bychom nevyrobili a nevyvezli vůbec nic, říká Jan Hamáček. Pro ekonomiku je nejdůležitější řízení rizik. Většina českých podniků přitom už dnes umí řídit rizika, která se týkají těchto podniků jako takových; a umí řídit i rizika externí. Nejzásadnějším rizikem, které neumí řídit, je měnící se legislativní prostředí – často i retroaktivně nebo na poslední chvíli, protože stát prostě nestihne něco projednat. Stát navíc komplikuje podnikatelům život i zbytečnou byrokracií, neustále se kupříkladu ptá v podstatě na ty samé věci (hezky to ilustruje slovenské “proč bych četl, když se mohu zeptat”). Stručně, stát by měl zeštíhlet; měl by se dívat na svoji efektivitu a rozhodně by se neměl zvyšovat počet státních zaměstnanců, dodává Hamáček.

Domácí úkoly pro příští vládu: Stabilita, předvídatelnost a také respekt k partnerům

Kvůli dlouho neřešeným problémům dnes od nás některé firmy odcházejí; toto už naše politická reprezentace nastartovala. Děje se tak v důsledku nestabilního daňového a právního prostředí. V Česku je například 365 (někdy 366) dní v roce, kdy může být přijat zákon, a nebo kdy může vstoupit v platnost. Pokud to srovnáme s nejstabilnější evropskou demokracií, Británií, vyjde nám, že ta má takové dny v roce dva. Výjímka z tohoto pravidla by pak musela ohrožovat stabilitu a podstatu státu – a k ničemu podobnému od druhé světové války nedošlo (do tohoto se nezapočítává legislativa Evropské unie). I proto by určitě příští česká vláda neměla ve svém programovém prohlášení zapomenout na stabilitu prostředí a předvídatelnost. Zároveň by se neměla snažit obcházet mezinárodní smlouvy (například smlouvy o zamezení dvojího zdanění a ochraně investic). A do třetice, určitě by se měla snažit pomoc – nejen deklarativně, ale skutečně – dovézt kvalifikovanou pracovní sílu, bez které se prostě neobejdeme.

Zažité (výrobní) pořádky se staví na hlavu. Správně nastavené Česko z toho může těžit

V poslední době se opakovaně diskutuje o tom, jak vylepšit pozici českých výrobců na globálních trzích. V tomto kontextu přišlo několik zajímavých signálů. Zaprvé, Tchajwan ani Čína (v důsledku politiky jednoho dítěte) nebudou mít podle dostupných analýz v příštích 25 letech dostatek pracovních sil. V průmyslu jim může chybět až 100 milionů lidí. To je důvod, proč začali v Evropě nakupovat firmy jako je Kuka – potřebují robotizovat. Zadruhé, nemálo firem dnes svou výrobu z Číny, Indie, Indonésie a dalších zemí repatriuje, a nebo ji stěhuje do levnějších destinací. Čína a Indie totiž už nejsou nejlevnější. Pokud se pak k tomu přičtou náklady na dopravu, cla a další záležitosti, vyplatí se už menší množství vyrábět v Evropě; flexibilněji, inovativněji, lépe. Stručně, věci se svým způsobem začínají obracet. Česko z toho bude profitovat jen tehdy, pokud budeme rychlí, inovativní a flexibilní. Nechtějme prostě Číňanovi konkurovat cenou, konkurujme mu kvalitou, flexibilitou a inovativností.

Tečka Heleny Horské
Závěrečný díl série Alter Eko, ve které jsme diskutovali z mnoha úhlů pohledu doporučení pro novou českou vládu, přišel na první pohled s jednoduchými požadavky: stabilita, předvídatelnost a respekt k partnerům. Kdyby se podle Jana Hamáčka, finančního ředitele Milety a odborníka na transakce a investice choval podnikatel jako stát, nevyrobil a nevyvezl by vůbec nic. Opět zaznělo, že státu chybí vize. Další vlastnosti, které náš stát postrádá, je konzistentnost a transparentnost. Stát je hluchý nebo ignoruje volání podnikatelů po větší stabilitě prostředí: od daní až po legislativu. Podnikání tak vzniká další riziko – riziko daňových a legislativních změn. České firmy jsou tak znevýhodněné vůči svým konkurentům, kteří mají to štěstí, že fungují ve stabilním právním prostředí. Na mezinárodní kolbiště vstupujeme rovnou s handicapem, který brzdí náš postup mezi ty nejlepší. Business od státu potřebuje hlavně prostředí, ve kterém bude mít čas přemýšlet o strategii jak nekonkurovat cenou ale kvalitou, flexibilitou a inovativností a nebude muset zbytečně čerpat energii a čas na boj s chronickými změnami pravidel a úředním šimlem.