Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bestiální nacisté: Parašutistům uřezali hlavy, děti nutili je identifikovat. Co je s těly teď?

720p360p

Ani po smrti nenašli klid. Sedm statečných parašutistů se rozhodlo v kostele svatého Cyrila a Metoděje ukončit po dlouhém boji svůj život dobrovolně kulkou do spánku. To, co se s jejich ostatky ale dělo po smrti, už ovlivnit nedokázali. Podle dochovaných svědectví do nich hned před kostelem nacisté kopali a plivali na ně. Později všem parašutistům uřezali hlavy, které pak údajně musely identifikovat i jejich rodiny včetně dětí. Zvrhlí Němci si posléze hlavy schovali a těla pravděpodobně poskytli na výuku studentům. Osud lebek je přitom dál nejasný. S koncem války je možná nacisté někam odklidili. Podle poznatků jednoho z historiků se možná ještě stále nacházejí v Berlíně… Dnešní díl seriálu Anthropoid k 75. výročí operace se bude zabývat záhadným osudem těl padlých parašutistů.

Když nacisté 18. června 1942 dobyli kostel svatého Cyrila a Metoděje, kde se parašutisté skrývali, stále neměli stoprocentní jistotu, čí jsou těla, nad kterými slaví. Parašutisté leželi na kostelních kobercích a K. H. Frank nad nimi měl údajně nabízet šampaňské a chlebíčky. Bylo téměř jisté, že dopadli ty, po kterých už skoro měsíc pátrali a slavit se rozhodli přímo nad ostatky.

Mrtvého Kubiše s Gabčíkem identifikovalo 28 svědků. Mnozí za to dostali statisícové odměny

Protože parašutisté u sebe ale neměli žádné doklady kromě těch falešných, museli se nacisté spolehnout na to, že těla spolehlivě identifikuje dostatek spolupracovníků z odboje a jejich příbuzní. Jako první Jana Kubiše i Josefa Gabčíka dobrovolně a přesvědčivě identifikoval zrádce a jejich kolega z výcviku v Británii Karel Čurda. Jeho potvrzení ale nebylo pro gestapo dostatečné, proto nacisté chtěli , aby totožnost mrtvých potvrdilo co největší množství svědků. „Toto opatření bylo potřebné, protože pachatelé byli sice zjištěni prostřednictvím Čurdy, ale s ním nebylo možné vystupovat na veřejnosti,“ uvedl v poválečné výpovědi komisař gestapa Heinz Jantur. Čurda zůstal až do konce války v utajení, stal se konfidentem a dál udával.

Zrádce Karel Čurda u poválečného souduZrádce Karel Čurda u poválečného souduautor: ČTK, archív Nedělního Blesku

Nacisté těla uložili do německého Ústavu soudního lékařství v Presslově ulici (dnes Studničná ulice). Právě sem je přicházeli identifikovat nejrůznější svědci. Mezi nimi byli jak spolupracovníci parašutistů, tak svědci útoku na Heydricha. Mrtvoly pomohla ztotožnit například Anežka Rožková, do které Kubiš vrazil na kole, když ujížděl z místa útoku. Za potvrzení totožnosti dostala odměnu 150 tisíc korun. Gabčíka zase prý bezpečně poznal řezník František Brauner, před jehož obchodem Gabčík postřelil Heydrichova řidiče Johannese Kleina, který ho pronásledoval. Braunerovi Němci za pomoc při vyšetřování věnovali 200 tisíc korun. I řidič Klein oba mrtvé útočníky bezpečně poznal. Těla museli identifikovat i jejich spolupracovníci v odboji – Svatošovi, Krupkovi z Pardubic nebo Kubišova partnerka Marie Kovárníková.

Parašutistům uřízli hlavy. Nutili pak jejich mladší sourozence, aby se na ně dívali

Necelý týden po hrdinském boji v kostele němečtí lékaři ostatky parašutistů ve dnech 23. až 26. června 1942 pitvali. Dle dochovaných protokolů se na pitvě podíleli lékaři Günther Weyrich a Wilhelm Steffel. Ze závěrů vyplývá, že všichni parašutisté až na Jana Kubiše zemřeli ranou vypálenou do spánku. Kubiš byl smrtelně raněný střepinami granátů a vykrvácel nedlouho po převozu do lazaretu SS v Podolí. Pravděpodobně upadl do bezvědomí dřív, než se stačil chopit svojí zbraně s poslední kulkou.

Jan Kubiš zemřel v lazaretu SSJan Kubiš zemřel v lazaretu SSautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Zřízenec patologického ústavu František Vyhnal následně na pokyn lékařů uřezal všem sedmi parašutistům hlavy. „Je pravdou, že jsem těmto parašutistům uřezával hlavy, a sice dvě z těchto hlav, a to těch parašutistů, kteří atentát spáchali, jsem dával do sklenice, kde byl líh, a tyto hlavy potom byly uloženy na sále a na starosti je měl prof. Weyrich,“ uvedl podle archiváře Vojtěcha Šustka v poválečné výpovědi Vyhnal.

Hlavy Kubiše a Gabčíka chtěli nacisté uchovat neporušené. Právě proto je údajně naložili do skleněných válců s lihem. Nacistická bestialita šla tak daleko, že Němci uřezané hlavy ukazovali blízkým parašutistů a nutili je, aby je identifikovali. Zúčastnit se musely i děti. „Nejmladší bratr Jana Kubiše František ve svých pamětech popisuje následnou identifikaci hlav parašutistů v Petschkově paláci, před kterou mu jeho bratr Jaroslav řekl, že má říct, že nikoho nepoznává,“ popisuje pro INFO.CZ historik Zdeněk Špitálník. 

Marie Kovárníková (vpravo), přítelkyně Jana KubišeMarie Kovárníková (vpravo), přítelkyně Jana Kubišeautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Této zrůdnosti se dle záznamů gestapa musely údajně zúčastnit také partnerky obou mužů – Marie Kovárníková, která byla přítelkyní Jana Kubiše, a Anna Malinová, u které se Josef Gabčík dokonce několik dnů před odchodem do krypty kostela skrýval. Potvrdit totožnost mrtvých museli také Václav Novák nebo manželé Piskáčkovi, kteří zásobovali parašutisty potravinami a poskytovali jim úkryt. Celkem Kubiše a Gabčíka bezpečně identifikovalo 28 lidí. To už zřejmě gestapu stačilo.

720p 480p 360p 240p
Poskytly potraviny, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům

Nacisté měli s ostatky parašutistů velké plány. Chtěli je po válce vystavit v muzeu

Hlavy dalších parašutistů z chrámu – Adolfa Opálky, Jaroslava Švarce, Josefa Valčíka, Josefa Bublíka a Jana Hrubého, nacisté preparovali. Lebky pak zůstaly ve vitríně v Ústavu soudního lékařství. Tam měly být údajně také hlavy ve skleněných válcích. Alespoň lebky se pak při riskantní akci podařilo v únoru 1943 vyfotografovat českým policistům, kteří v ústavu byli kvůli vyšetřování jiného případu. Fotografie Kubiše a Gabčíka ale údajně pořídit nemohli, protože láhve s roztokem měly být prý uzamčeny ve skříni přímo na pitevně.

Lebky parašutistů (zleva Jaroslav Švarc, Adolf Opálka, Josef Bublík, Josef Valčík a Jan Hrubý)Lebky parašutistů (zleva Jaroslav Švarc, Adolf Opálka, Josef Bublík, Josef Valčík a Jan Hrubý)autor: Archiv Jaroslava Čvančary

S uřezanými hlavami měli přitom nacisté po válce ještě zvrácené plány. „Němci údajně chtěli po válce otevřít muzeum policie a hlavy parašutistů měly být exponátem, ale zda je to pravda, to nevím. Na druhou stranu, proč by si ty hlavy schovávali,“ přibližuje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

720p 480p 360p 240p
Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům

Dekapitovaná těla parašutistů dle výpovědi zřízence Vyhnala putovala do anatomického ústavu, kde je použili jako výukovou pomůcku pro německé studenty. Ostatky nacisté následně pravděpodobně hodili do společného hrobu na Ďáblickém hřbitově. Zde zřejmě skončily i ostatky Jana Zelenky-Hajského se synem Milíčem a Marie Moravcové, spolupracovníků parašutistů, kteří zemřeli při zatýkání. Přesné doklady, které by to potvrzovaly, ale zatím chybí.

Hlavy prý nacisté spálili na konci války ve strašnickém krematoriu. Stopa ale vede také do Německa

Následný osud hlav parašutistů je podobně nejasný. S koncem války se nacisté zbavovali důkazů o svojí bestialitě a nezapomněli ani na hlavy hrdinů z kostela. Další zřízenec Ústavu soudního lékařství Josef Pánek po válce vypověděl, že pro hlavy si asi 14 dní před osvobozením přijel neznámý úředník gestapa. „Jak jsem zjistil v pražském krematoriu, byly tam tyto (hlavy) spáleny, o čemž je tam přesný záznam,“ uvedl ve výpovědi Pánek.

Strašnické krematoriumStrašnické krematoriumautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Historik a badatel Jaroslav Čvančara, který se osudy parašutistů dlouhodobě zabývá, ale získal stopu, která naznačuje, že skleněné dózy s hlavami Gabčíka a Kubiše by mohly být uloženy v depozitáři berlínského policejního muzea na ulici Brunnenstrasse...

720p 360p
Z hrdiny zbabělcem. Karel Čurda za zradu parašutistů dostal peníze, byt a německou manželku

V současnosti stojí na Ďáblickém hřbitově malý pomníček, který připomíná, že zde pravděpodobně leží čeští hrdinové druhé světové války. Pietní místo se nachází ve stejné části hřbitova, kam své odpůrce pohřbívali několik let po nacistech i komunisté. Mezi umučenými tu je například generál Heliodor Píka, nebo páter Josef Toufar, jehož ostatky se ale podařilo identifikovat a byly přeneseny do hrobu v Čihošti, kde farář působil.

Vzniká projekt, díky kterému bude možná jasno, kde skončila těla parašutistů

Pokud se podařilo vyzvednout a identifikovat ostatky Toufara, který zemřel v roce 1950, nabízí se otázka, zda by se podobným způsobem nepodařilo zajistit důstojný odpočinek v označeném hrobě i parašutistům. Projekt, který by měl pomoci pojmenovat oběti nacistické i komunistické tyranie, nyní spustil ředitel Forenzního DNA servisu Daniel Vaněk. „Domnívám se, že bychom měli udělat všechno pro to, aby ti lidé byli v označených hrobech, pokud si to jejich rodiny přejí. Myslím, že pokud je v tom člověk osobně zainteresovaný, tak by většinou nechtěl, aby ostatky jeho příbuzného ležely zahrabané bez označení někde na louce,“ uvádí pro INFO.CZ Vaněk, který společně s dalšími odstartoval projekt Jména mrtvým.

Hřbitov v Ďáblicích po válceHřbitov v Ďáblicích po válceautor: Archiv Jaroslava Čvančary

První etapou projektu je sestavení seznamu zemřelých z období obou totalit a zajištění vzorků DNA a svědectví od příbuzných zemřelých. O počtu mrtvých, kteří by se mohli po celé republice nacházet, se totiž příliš neví. „Na to nikdo z historiků nedokáže odpovědět. Ty odhady mluví o několika stovkách,“ dodává Vaněk.

Právě množství ostatků, nedostupné seznamy pochovaných i celkem dlouhá doba by mohly identifikaci zkomplikovat. „Hrdinové z Resslovky leží v místech, kde můžou být stovky až tisíce mrtvých a není jisté, jak úspěšná by případná exhumace mohla být. Identifikovat všechny je prakticky nemožné, jelikož zde byli pohřbíváni i například zemřelí neidentifikovaní tuláci nebo sebevrazi či jen histologické zbytky těl,“ vysvětluje Melša. „Já nevěřím tomu, že by ty ostatky byly dohledatelné a identifikovatelné. Samozřejmě kdyby to bylo možné, tak bych byl pro,“ potvrzuje Šustek. „V Ďáblicích by měl být národní památník a ne malý pomník. Rozhodně jsem pro identifikaci ostatků,“ připojuje se historik Jiří Padevět.

U pátera Toufara se identifikace povedla. Možné by to bylo i u obětí nacistů

Právě zdánlivá komplikovanost procesu může vést některé k názoru, zda je vhodné se o exhumaci těl pokoušet a zda by nebylo lepší „nechat historii spát“. „Já si myslím, že pokud někdo s exhumací nesouhlasí, tak je to proto, že si představí jen Ďáblice. Náš projekt přitom chce pomoci identifikovat i oběti, které zemřely při pokusech o přejití železné opony, kde je zastřelili a zahrabali někde opodál a věřím, že u těchto obětí by všichni byli pro to pokusit se je identifikovat. A já nevím, proč bychom tedy měli dělat rozdíly, v obou dvou případech jde o oběti některé z totalit. Pokud budeme ale 10 let debatovat o tom, jestli je to morální, nebo ne, tak tím ztrácíme čas a snižuje se postupně šance rozeznat v hrobech více lidí. Z pohledu historika se na to člověk dívá asi trochu jinak než z pohledu toho, kdo v těch hrobech příbuzného sám má,“ vysvětluje Vaněk.

720p 360p
„Češi se nevzdávají,“ volali z krypty. Sedm parašutistů hodiny bojovalo proti stovkám nacistů

„Někteří říkají, nechme to tak, nicméně já osobně si myslím, že hrdiny z Resslovky by nebylo těžké identifikovat. U Toufara se to povedlo. Nicméně, to místo by mělo být alespoň pietně upraveno. Minimálně vysázet květiny, dát tam desky s jejich jmény a vykácet křoviska, podobně jak je to vedle symbolického pohřebiště obětí komunistů. Důstojně to zatím opravdu nevypadá a je to velká ostuda českého státu,“ popisuje podobu pietního místa v Ďáblicích pro INFO.CZ historik Marek Melša.

Parašutisté leží v Ďáblicích pravděpodobně hned vedle Čurdy a Franka

Na hřbitově mají oběti nacismu malý pomníček, kde nejsou uvedená konkrétní jména. Možná právě proto, že nikdo přesně neví, čí ostatky v hromadném hrobě jsou. Kousek od nich ale hned po válce skončili v podobných hrobech ti, kteří smrt parašutistů oslavovali. V podstatě na dohled od hrdinů tak zřejmě leží i K. H. Frank nebo zrádce Karel Čurda.

K. H. FrankK. H. Frankautor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Pamatuji si, že ještě před revolucí to byla jen taková loučka. Dokázal bych si teď představit něco lepšího, třeba pomníčky s jednotlivými jmény. Ale jsem rád alespoň za to, co tam teď je,“ přemítá Vaněk nad současnou podobou pietního místa v Ďáblicích.

Projekt Jména mrtvým je nyní v první etapě. Výzkumníci se snaží sestavovat seznamy zavražděných a jsou v kontaktu s některými příbuznými zemřelých. Rodiny, které předpokládají, že se někde nachází tajný hrob z dob některé z totalit, nebo by chtěli v některém z neoznačených hrobů identifikovat svého příbuzného, se mohou přihlásit přímo přes formulář na webových stránkách.

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek