Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Češi se nevzdávají,“ volali z krypty. Sedm parašutistů hodiny bojovalo proti stovkám nacistů

720p360p

Do krypty přicházeli postupně. Přestože je čekalo vlhké a studené podzemí, stále měli naději. Chtěli se jen na chvíli někde schovat, než se vše přežene. Kdo by je tady taky hledal… parašutisté do úkrytu v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje přicházeli prakticky ihned po útoku na Heydricha. Tehdy ještě netušili, že prostor s rakvemi se brzo stane i jejich hrobem. Další díl seriálu Anthropoid u příležitosti 75. výročí operace bude o posledních dnech parašutistů a o jejich několikahodinovém boji proti nesmírné přesile Němců.

Úkryt v kryptě kostela zajistil pro parašutisty předseda sboru starších pravoslavného chrámu svatého Cyrila a Metoděje Jan Sonnevend. Ten kontaktoval jednoho z předních spolupracovníků parašutistů Jana Zelenku-Hajského, který místo prohlédnul a domluvil podrobnosti s farářem a duchovním správcem kostela Václavem Aloisem Čiklem a s kaplanem Vladimírem Petřkem. Ten se stal na několik posledních dní jedním z nejbližších podporovatelů parašutistů a zajišťoval jim kontakt s vnějším světem.

Švarc přišel do krypty hned po útoku, Gabčík se skrýval u milenky

Jako první se do krypty přišel schovat pravděpodobně Jaroslav Švarc z výsadku Tin, který do kostela přišel už den po útoku na Heydricha 28. května 1942. Nebezpečí totiž nehrozilo jen Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi, kteří se na akci přímo podíleli, ale i všem, kteří pobývali v protektorátu de facto nelegálně, měli falešné doklady, nebo se úředně nepřihlásili. Pro parašutisty už proto v bytech jejich podporovatelů nebylo bezpečno a bylo by jen otázkou času, kdy by je gestapo při přepadových kontrolách u někoho objevilo.

Jaroslav Švarc na fotce z BritánieJaroslav Švarc na fotce z Británieautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Jako další přišel do krypty Jan Kubiš následovaný Josefem Valčíkem z výsadku Silver A. Později se k nim připojili Josef Bublík a Jan Hrubý ze skupiny Bioscop a velitel výsadku Out Distance Adolf Opálka. Jako poslední dorazil Josef Gabčík, který se předtím několik dnů skrýval u svojí partnerky Anny Malinové. Parašutisty do kostela vodil právě Jan Zelenka-Hajský. Ten je také dál v kryptě navštěvoval.

Kromě něj za parašutisty chodila i Marie Moravcová a možná i její syn Vlastimil zvaný Aťa. Přestože síť podporovatelů byla mnohem větší, nebylo vhodné, aby o úkrytu vědělo příliš mnoho lidí. Mělo to snížit riziko možného vyzrazení. Podporovatelé ale pomáhali parašutistům i nadále. Po Zelenkovi-Hajském posílali do krypty potraviny, teplé oblečení, deky i spacáky. Marie Moravcová údajně tehdy jezdila po celém protektorátu a sháněla konzervy. Jídlo posílal také libeňský řezník Bohumil Vosmík a hostinský František Jarolímek. Všichni se vzájemně znali díky svému předchozímu působení v Sokole.

Tma, zima a vlhko. Nevlídné prostředí se podepsalo na jejich zdraví

Vojáci se neskrývali ale pouze v kryptě. Pravděpodobně se střídali také v hlídce na kůru kostela v době, kdy se tam nekonala mše. Měli tak zřejmě strategicky lépe pod kontrolou dění v okolí, ale také se mohli alespoň na chvíli ohřát. Dole byla totiž zima a vlhko, což se u některých podepsalo na jejich zdraví. Josef Valčík údajně v posledních dnech svého života trpěl vysokou horečkou a silným kašlem.

Josef Valčík z výsadku Silver AJosef Valčík z výsadku Silver Aautor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Střídali se v hlídce na kůru, kde byli vždycky tři, a čtyři odpočívali dole v kryptě,“ popisuje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět. Právě tady se také parašutisté 4. června dozvěděli, že jejich operace byla úspěšná, Reinhard Heydrich zemřel. A pravděpodobně i tady naslouchali hlášení seznamu popravených a dozvěděli se i o vypálení Lidic. Atmosféra v kryptě musela být sžíravá.

„Ovzduší v kryptě muselo být nepředstavitelně nepříjemné a dusné. Je tam chlad a tma, měli tam jen několik svíček a petrolejku. Nedovedu si představit, že bych to tam vydržel byť jen půl dne,“ doplňuje Padevět. „Nemyslím si, že byli neustále v depresi, to určitě ne. V kryptě a chrámu se mísily nejrůznější pocity a emoce. Rozhodně i naděje. Bylo jich tady sedm, měli zde skvělého velitele Opálku, otec Petřek s nimi rozmlouval a posiloval je. Věřím také tomu, že spolu i vtipkovali, když to šlo. Humor uklidňuje. Ale samozřejmě prožívali i těžší chvíle,“ popisuje pro INFO.CZ historik Marek Melša.

Dozvěděli se tu o smrti Heydricha i o Lidicích. Možná se chtěli jít zastřelit na Karlovo náměstí

Těžší chvíle pravděpodobně přišly právě tehdy, když se parašutisté dozvěděli o vypálení Lidic, které nacisté srovnali se zemí jako pomstu na základě uměle vytvořeného podezření, že ve vesnici se nacházela ilegální vysílačka. Těžko říct, co se Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi tehdy honilo hlavou.

„Nejsou žádní přímí svědci, kteří by mohli potvrdit, co si po Lidicích mysleli a jaké měli plány. Ale dovedu si představit, že ten pocit bezprostředně potom byl hrozný. Určitě je také napadlo, jestli to není jejich vina. Ale podle mě jim pomohlo, že jich tam bylo více a navzájem se podporovali. Byl tam jejich velitel Adolf Opálka, kaplan Vladimír Petřek a ti všichni je ujišťovali, že na tom nenesou žádnou vinu, že je to zločin nacistů. Dovedu si představit, že měli i vztek. Že třeba chtěli okamžitě jít ven bojovat a nemohli,“ myslí si Melša.

Gabčík a Kubiš při výcviku v BritániiGabčík a Kubiš při výcviku v Britániiautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Podle některých domněnek chtěli možná svoji „vinu“ i odčinit a zajistit, aby už dál neumírali další nevinní lidé. „Myšlenka, že jeden z parašutistů si půjde sednout na nedaleké Karlovo náměstí do parku, dá si na krk ceduli, kde bude napsáno, že on je ten útočník a zastřelí se, se objevuje v literatuře i filmech. Podobné myšlenky asi parašutisty napadat mohly. Ale nezapomeňme, že to byli vycvičení vojáci, kteří splnili vojenský rozkaz. A zbytek toho rozkazu nezněl „Pak si vpalte kulku do hlavy“, ale bojujte proti nacistům, dokud budete moci,“ vyvrací Padevět.

Běžný život v kryptě, pokud se dá běžným nazývat, jinak kopíroval i jiné normální aktivity venku. Dá se to předpokládat z předmětů, které v místě po dobytí našlo gestapo. „Víme, že tam používali svíčky a petrolejky. Spolupracovníci jim také nosili noviny a knihy. Hráli karty, které tam gestapo posléze nalezlo. Všichni kouřili, našla se tam spousta cigaret, ale v té době to bylo běžné. A určitě si hodně povídali. Mohli se bavit o Anglii, o svých rodných vískách, o dětství, také o holkách, zkrátka o všem možném. Věřím, že se tam prohloubil jejich vztah.  Všech těch sedm parašutistů se tady velice dobře poznalo. A kdyby přežili válku, tak jsou z nich celoživotní nejlepší přátelé, ne-li přímo rodina,“ domnívá se Melša.

Kubiš s Gabčíkem kryptu opakovaně opustili. Utéct ale nechtěli

Dost předmětů z krypty se přitom zachovalo ve sbírkách. Paradoxně díky Němcům. „Měli tam osobní věci, které potřebovali. Spoustu oblečení, včetně obleků, županů a kabátů. Paradoxně se tyto předměty zachovaly díky gestapu. Chtělo totiž po válce vytvořit nějaké muzeum a jedním ze středobodů expozice mělo být pravděpodobně vyšetřování Heydrichovy smrti,“ popisuje pro INFO.CZ historik Zdeněk Špitálník.

Věci parašutistů nalezené v kryptěVěci parašutistů nalezené v kryptěautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Přestože hrobku si parašutisté zařídili k dennímu obývání, je pravděpodobné, že ještě v červnu po Heydrichově smrti se někteří z nich občas dostali ven na pražské ulice. „Když byl kostel zavřený, tak se mohli pravděpodobně nahoře i umýt, nebo jít na toaletu, jinak byl provizorní záchod přímo v kryptě. U Kubiše a Gabčíka dokonce existují důkazy, že opustili kryptu a vůbec areál kostela. Kubiš se měl dle svědectví Aloise Denemarka sejít se svým bratrem u Národního muzea. V Kubišově saku se rovněž našla označená tramvajová jízdenka z června. A v předvečer boje v o kostel měli být dokonce oba u rodiny Khodlových ve Vysočanech,“ potvrzuje Melša.

720p 480p 360p 240p
Poskytly potraviny, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům

Pokud několikrát volně vyšli ven a nikdo je u toho nechytnul, nabízí se myšlenka, proč z prohledávané Prahy raději neutekli do bezpečí a neskryli se někde na vesnici nebo v lesích. Vždyť Karlu Čurdovi z výsadku Out Distance se už po útoku na Heydricha a za zpřísněných bezpečnostních opatření podařilo opakovaně překročit hranice hlavního města. Podle historiků o tom ale pravděpodobně Kubiš s Gabčíkem vůbec neuvažovali. Byli to vojáci, kteří poslouchali příkazy. A příkaz zněl schovat se v kryptě a čekat na další postup, ne utéct a ukrýt se někde na vlastní pěst. Věděli, že by tím ohrozili i ostatní. Právě to ale udělal například právě Karel Čurda, který po útoku dostal strach, prakticky dezertoval a schovával se u svojí matky v Nové Hlíně u Třeboně.

Plán na útěk v rakvích skutečně existoval. Parašutisté se málem o zradě Čurdy dozvěděli včas

Čekání v kryptě, přestože bylo jistě tísnivé, nemuselo být nutně depresivní. Pravděpodobně se totiž skutečně chystal přesun, díky kterému by se parašutisté dostali ven z Prahy. Plán na převoz parašutistů v rakvích, který se objevuje i ve filmech a literatuře, zřejmě skutečně existoval. „Podle svědectví spolumajitele oné pohřební služby, která je měla odvézt v rakvích, údajně plánovali, že se po úniku z Prahy rozdělí na tři skupiny a někteří se měli snad ukrýt v Plzni, další jít někam do hor. Ale kdoví, jestli by přežili válku,“ předpovídá Melša.

Oním spolumajitelem pohřební služby byl Vojtěch Paur, švagr Václava Khodla, který patřil mezi přední podporovatele parašutistů. Paur se do pomoci zapojil již dříve, když se mu podařilo zinscenovat falešný pohřeb, při kterém v dětské rakvi společně s Khodlovými na hřbitově v Ďáblicích do země uschovali část parašutistické výstroje. Podle některých zpracování měl Vojtěch Paur se svým automobilem přijet pro parašutisty právě v den, kdy úkryt objevilo gestapo. To se ale neví přesně. Jisté je, že plán už realizovat nestihli.

720p 480p 360p 240p
Reportáž: Rekonstrukce operace Anthropoid

Karel Čurda přišel parašutisty na gestapo udat 16. června. Němci jej začali okamžitě vyslýchat, Čurda ale nedokázal říct, kde se jeho kolegové z Británie skrývají, nevěděl to. Udal alespoň všechny podporovatele, které znal a kteří jeho samotného skrývali a několikrát mu pomohli. Gestapo pak po několika hodinách vytlouklo místo úkrytu pravděpodobně z Vlastimila Moravce. Další vodítko údajně poskytla také Hana Krupková z Pardubic, která věděla, že parašutisté se skrývají někde v podzemí.

Existuje přitom domněnka, že parašutisté mohli mít čas z místa uniknout. Souhrou náhod se ale nedozvěděli, že jsou jim nacisté už na stopě. „Paní Moravcová měla 17. června přijít do krypty s buchtami, protože Adolf, respektive Adolf Opálka, měl svátek. Ale nepřišla, protože už byla mrtvá - spolkla jed při zatýkání. Někdo z kostela volal k nim domů, tedy v době, kdy se v bytě nacházeli úředníci gestapa. Právě nějaký gestapák, který uměl dobře česky nebo tlumočník údajně zvedl telefon a zahrál to tak, aby nevzniklo žádné podezření, že je s paní Moravcovou něco v nepořádku. Tudíž ten, kdo volal, nemohl varovat muže v kryptě a měl dojem, že je vše v pořádku,“ popisuje Melša.

Proti sedmi parašutistům nastoupilo 800 nacistů. Boj trval sedm hodin

Nad ránem 18. června 1942 ke kostelu přijeli Němci. Gestapo a jednotky Waffen SS uzavřely celou oblast až ke Karlovu náměstí. Přicházející nacisty spatřili pravděpodobně jako první parašutisté, kteří měli právě službu na kůru – Adolf Opálka, Josef Bublík a Jan Kubiš. A byli odhodlaní se bránit. Poslední kulku si ale chtěli nechat pro sebe.

Masivní přesila Němců si pravděpodobně nemyslela, že zlikvidovat pár parašutistů s omezeným množstvím munice zabere tolik času. Pletli se. Tři muži na kostelním kůru se bránili statečně. „Němci měli samopaly a mohli v podstatě za nepřetržité střelby vytvořit pro útočící muže Waffen SS úplnou palebnou hradbu. Zato parašutisté stříleli po jednom výstřelu z pistole. Mně je popravdě celkem divné, že Němci, kteří měli obrovskou přesilu, bojovali více jak dvě hodiny s těmi třemi parašutisty na kůru kostela. A to je ještě zasypávali desítkami ručních granátů,“ popisuje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

Kůr kostela, na kterém probíhaly bojeKůr kostela, na kterém probíhaly bojeautor: VHÚ

Délku boje možná ale trochu vysvětluje záměr nacistů, kteří chtěli parašutisty dostat živé. „Měli dokonce příkaz střílet jim jen na spodní polovinu těla. Protože mrtvý parašutista by byl sice úspěch, ale pro gestapo ne, protože by přišlo o informace. Kdyby bylo úkolem zásahu parašutisty odstranit, bylo by to asi rychlejší,“ domnívá se Špitálník. Na místě zasahovalo asi 800 nacistů. Proti nim se v kostele a kryptě postavilo sedm statečných vojáků.

Postup Němců ale nebyl nijak disciplinovaný a hladký. Na místě dokonce vznikly hádky o to, kdo má útok řídit. „U kostela nastala roztržka mezi velitelem Waffen-SS a šéfem pražského gestapa, protože příslušníci SS se na gestapo dívali jen jako na nějaké úředníčky a gestapo na Waffen SS pohlíželo jako na sobě podřízenou pomocnou sílu. Gestapo přitom nemělo samopaly nebo granáty, takže potom převážilo velení Waffen SS a šéf gestapa tím byl dotčený,“ uvádí Šustek.

Parašutisté na kostelním kůru padli po dvou hodinách. Ty zbylé v kryptě začal přemlouvat zrádce Čurda

Tři hrdinové na kůru ale postupně přesile nacistů podléhali. Adolf Opálka stihnul skousnout kyanidovou kapsli a střelit se do pravého spánku. Pistoli k hlavě si přiložil také Josef Bublík. Měl už ale těžce poraněné obě nohy, které byly podle pitevního protokolu plné střepin. Poslední kulku, která ho měla odnést na věčnost, proto z posledních sil už nedokázal vystřelit správně. Zemřel v německé sanitce. Sám rozhodnout o svém životě ale nestihnul Jan Kubiš. Jeho tělo bylo prosekáno četnými střepinami z granátů a upadl do bezvědomí. Nacisté ho odvezli do lazaretu SS v Podolí, kde ale zemřel na vykrvácení.

Mrtvý Jan Kubiš v lazaretu SSMrtvý Jan Kubiš v lazaretu SSautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Po dobytí kostela hledali nacisté dál. Zjistili, že v objektu je také krypta. Nadzvedli poklop, kterým se parašutisté dostávali dovnitř, a spustili dolů prvního dobrovolníka. Parašutisté na něj ale zahájili palbu a proto ho nacisté okamžitě s poraněními vytáhli zpět. Ze sedmi statečných dole zbyli čtyři – Josef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc.

Němci před započetím tvrdších bojů chtěli zkusit jinou taktiku. Ke vchodu do krypty měli údajně přivést kaplana Petřka, kterého zatkli už v noci, a také Karla Čurdu. Ten měl prý otvorem přemlouvat své kolegy, aby se vzdali, že se jim nic nestane. Zezdola ale zaznívalo, že to nikdy a známé „Češi se nevzdávají“. To byla pravděpodobně poslední slova, která se z krypty ozvala. To, že je vyslovili čtyři muži, proti kterým stala přesila 800 nacistů, jim dává neuvěřitelnou sílu. Po těchto slovech možná následovala i střelba. S náboji ale pravděpodobně parašutisté museli šetřit. Časté zobrazování ve filmech, kde parašutisté kontinuálně pálí po svých nepřátelích, není úplně pravdivé.

„Parašutisté měli 11 střelných zbraní, pistolí, a žádný samopal. A do každé pistole mohli mít průměrně 20 nábojů. Měli tam zřejmě i podobné bomby, jaké použili při atentátu, a zápalné lahve, které měli dole v kryptě,“ vypočítává výzbroj Špitálník.

Nacistům pomáhali i čeští hasiči. Dostali za to vysoké odměny

Němci povolali na pomoc pražské hasiče ze Sokolské ulice. Ti nejprve najížděli proti kostelní stěně beranidlem, vůbec to ale nepomohlo. Následně k okénku, které vedlo z krypty na ulici, postavili světlomety, aby lépe viděli dovnitř. Ty ale parašutisté okamžitě rozstříleli. Hasiči pak vyrazili mříž, která v okénku byla, a snažili se dovnitř dostat hadice, kterými chtěli kryptu vytopit. Parašutisté ale hadice vystrkovali ven za pomoci žebříku, po kterém obvykle šplhali skrze vchod do kostela. Nacisté zároveň do krypty házeli bomby se slzným plynem, které ale muži pohotově vyhazovali zase ven.

Čeští hasiči pravděpodobně neměli na výběr a museli Němcům při dobývání pomáhat. Někteří se ale údajně přičinili při akci více, než nutně museli. Patřil mezi ně pravděpodobně i Josef Soustružník, kterému se povedlo hákem žebřík parašutistů zachytit a vytáhnout. Dostal za to posléze jako někteří další odměnu 50 tisíc korun. Přestože po válce vypovídal, že jen plnil rozkazy a nechtěl Němcům odporovat, někteří jeho kolegové říkali, že jej k tak aktivní účasti nikdo nenutil.

Čeští hasiči vytahují žebřík, kterým parašutisté strkali ven hadiceČeští hasiči vytahují žebřík, kterým parašutisté strkali ven hadiceautor: archiv Blesku, INT

Když už se hasičům podařilo hadice s crčící vodou dostat dovnitř, zdálo se nacistům, že napouštění krypty je velice pomalé. Mezitím v kostele objevili druhý vchod do krypty. Byl ukrytý pod kobercem a chránil ho těžký kámen. Pod ním se nacházely schody, kterými se dolů obvykle snášely rakve. Nacisté kámen odstřelili. Parašutisté věděli, že teď, když mají Němci cestu volnou, nedokáží se už dlouho ubránit.

Zbylí čtyři hrdinové z krypty si přiložili pistole k hlavám a ukončili více než sedmihodinový boj. Jaroslav Švarc se navíc ještě pojistil skousnutím kyanidové kapsle. Nacisté následně vítězoslavně vtrhli do krypty. Našli ale už jen bezvládná těla.

Němci vynesli těla před kostel. Kopali do nich a pili nad nimi šampaňské

Při správném vyšetřování by po dobytí krypty měla následovat pečlivá dokumentace místa. V této situaci ale nacisté nebyli věrní svému smyslu pro pořádek. Těla okamžitě vytáhli před kostel, aniž by zaevidovali, který parašutista kde zemřel. „Když esesmani vítězoslavně vtrhli do krypty, tak chtěli nejprve uspokojit v Resslově ulici stojícího K. H. Franka a další nacistické funkcionáře. Ti byli velmi nervózní, nikdo z nich tak dlouhý boj o kostel a kryptu nečekal. K. H. Frank byl při pozorování boje velmi hlučný a neustále tlačil na to, aby již akce byla ukončena a kostel dobit. Posléze odkryl další část svého barbarského charakteru, když podle některých svědectví do mrtvých parašutistů kopal a plival na ně. Na "oslavu" byly také doslova nad těly rozdávány chlebíčky a rozléváno šampaňské,“ popisuje Melša.

Těla parašutistů před kostelemTěla parašutistů před kostelemautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Parašutisty vynášeli ven prý v kostelních kobercích. A s těly dle Melši jednali velice neuctivě. Po schodech je táhli tak, až jim bezvládné hlavy bouchaly o jednotlivé stupně. Před kostelem je pak identifikovali někteří svědci, mimo jiné i Karel Čurda a Aťa Moravec.

Díky dokumentům gestapa je zaznamenáno i to, co měli parašutisté v době smrti na sobě. Protože v kryptě byla i v půlce června zima, měli oblečeno často několik vrstev spodního prádla, svetry a vlněné nátělníky. „Je zajímavé, že Josef Gabčík má na posmrtné fotografii kravatu. Jestli v tom byl nějaký záměr ve smyslu, když umřít, tak s parádou, nebo jestli byl v tomto oblečení předtím venku, to už se nedozvíme. Ale kravata není kus oblečení, které by si bral člověk na spaní,“ spekuluje Špitálník.

V kryptě se našla krev. Po 75 letech možná bude jasno, kterému parašutistovi patří

Fotograf gestapa dorazil až po tom, když už těla ležela před kostelem. „Pak přišel do kostela a krypty fotograf, který udělal několik fotek. Některá místa, kde byla krev, ne všechny zdi a nic moc detailního,“ vysvětluje Melša. V současnosti se ale provádí výzkum, který by mohl odhalit alespoň to, kdo zemřel poblíž schodů do krypty. Na zdi tam jsou stále patrné stopy krve, které s nejvyšší pravděpodobností patří jednomu z parašutistů. Expertiza DNA už potvrdila, že nalezená krev je mužská a nepatří Josefu Valčíkovi. Stále tak může být Josefa Gabčíka, Jana Hrubého, nebo Jaroslava Švarce.

Další záhadou v kryptě je díra ve zdi kousek pod okýnkem na ulici. I ve filmových zpracováních se často objevuje, že parašutisté se ještě s poslední nadějí snažili prokopat ven. Gestapo ale zeď na místě nijak nezdokumentovalo a není proto jisté, zda nevznikla až později. První fotka právě této zdi pochází pravděpodobně až z roku 1946. „Je možné, že nacisté chtěli zamést pod kobereček, že parašutisté měli byť velmi malou šanci ještě uniknout. Na oné fotce, která zřejmě vznikla až po válce, je díra ale mnohem menší než dnes. Je na ní tak malá, že ji parašutisté teoreticky mohli vykopat. Po válce ji někdo z neznámých důvodů výrazně zvětšil. V kryptě je navíc i další díra, o které se moc neví, a sice za opřenou kamennou deskou,“ doplňuje Melša.

Rozbitá zeď - parašutisté se tudy údajně chtěli prokopat venRozbitá zeď - parašutisté se tudy údajně chtěli prokopat venautor: Matěj Smlsal

Přestože parašutisté v kryptě strávili několik dní, díru by museli stihnout vykopat jen během několika hodin. „Pokud to skutečně kopali oni, tak rozhodně ne během celého pobytu tady, protože na ulici bylo všechno slyšet. Kopat mohli jedině během toho boje nahoře v kostele, když nebylo slyšet přes střelbu. Určitě zkusili všechno, takže bych to nevylučoval. Koneckonců se traduje, že z krypty vede tajná chodba k Vltavě. Ale to je jen pověst,“ dodává Melša.

Ani po smrti neměli parašutisté klid. Co se stalo s jejich těly a kde se nachází jejich pravděpodobný hrob, se dozvíte v dalším díle seriálu.

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

720p 480p 360p 240p
Heydricha měl původně zabít někdo jiný. Do přípravy nebezpečné mise zasáhlo zranění

720p 480p 360p 240p
Poskytly potraviny, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům

720p 480p 360p 240p
Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům

720p 480p 360p 240p
Odbojáře posílal na smrt, dělníky na rekreaci. Vzestup a pád Reinharda Heydricha

720p 480p 360p 240p
Tři nefunkční zbraně a neschopní nacisté. Útok na Heydricha se podařil díky výjimečným okolnostem

720p 480p 360p 240p
Nacisté upláceli i vraždili děti. Český odboj přesto Kubiše s Gabčíkem neudal

720p 360p
Z hrdiny zbabělcem. Karel Čurda za zradu parašutistů dostal peníze, byt a německou manželku

720p 480p 360p 240p
Reportáž: Rekonstrukce operace Anthropoid

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek