Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Heydrich měl odjet do Francie a odboj si útok na protektora nepřál. 7 největších lží o Anthropoidu

720p360p

Kolem operace Anthropoid se za 75 let od jejího provedení už vynořila řada záměrných zkreslení i omylů. Některé z nich vytvořili komunisté, kteří potřebovali upravit skutečnost tak, jak potřebovali. Jiné nepřesnosti vznikly kvůli dlouhému času, který už od akce uplynul, ale také vlivem různých filmových a knižních zpracování, které někdy lidé považují za stoprocentně pravdivé. Sedm nejčastějších lží o parašutistech na následujících řádcích vyvrací pomocí dobových dokumentů i vlastního bádání historici, kteří patří mezi špičkové znalce okolností operace, do které se před 75 lety zapojili Jan Kubiš, Josef Gabčík a mnoho českých vlastenců z řad českého odboje.

27. května 1942 v pražské zatáčce V Holešovičkách čekali dva muži. Jeden svíral samopal Sten Gun, druhý sahal do aktovky pro bombu. Čekali, až kolem nich projede zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. V Británii dostali rozkaz ho odstranit. Auto vjelo do zatáčky v 10:35. Co se stalo dál, nedokáže ale už nikdo přesně říct. Proč Gabčík nevystřelil? Zasekla se mu zbraň? A stál u toho na chodníku, nebo přebíhal před autem, jako je to ve filmu Atentát?

Gestapo většinu dokumentů na konci války zlikvidovalo. V těch, co se dochovaly, jsou často lži

Kolem operace Anthropoid se stále šíří mnoho nejasností. Je to dáno také nedostatkem dobových dokumentů, které by dokázaly mnoho tmavých míst historie osvětlit. Podle archiváře Vojtěcha Šustka se například ztratila výpověď Heydrichova řidiče Johannese Kleina, ve které mohlo být mnoho zajímavých vodítek. Neobjevená zůstává dosud také zpráva gestapa o Gabčíkově zbrani, která by možná přinesla vysvětlení, proč tehdy samopal nevystřelil. Ztratily se také výpovědi zatčených odbojářů, kteří parašutistům pomáhali. Šustek objevil pouze záznamy o výslechu Františka Hejla, Antonína Oktábce a Jaroslava Piskáčka. Pocházejí ale až z podzimu 1942, takže jejich informační hodnota není velká, protože muži byli zatčení už od června a několikaměsíční věznění se tak na jejich výpovědích už mohlo projevit.

Ani dochovaným dokumentům gestapa se ale nedá s jistotou důvěřovat. Nacisté v nich totiž záměrně lhali a jedním z příkladů je třeba i dochovaná závěrečná zpráva o vyšetřování Heydrichovy smrti, kterou sepsal vyšetřovatel a nacista Heinz Pannwitz 25. září 1942. Uvádí v ní například, že rodiče Kubiše a Gabčíka patřili mezi společenskou spodinu. „Rodina Kubišova je v Dolních Vilémovicích počítána mezi obyvatele s duševně nejnižší úrovní a již kvůli popsaným okolnostem požívá velice špatné pověsti,“ píše ve zprávě Pannwitz.

Vyšetřovatel Heinz PannwitzVyšetřovatel Heinz Pannwitzautor: Archiv Jaroslava Čvančary

O Gabčíkových vyšetřovatel dokonce tvrdil, že byli analfabeti, což ale vzápětí vyvrací sám tvrzením, že František Gabčík několik let pracoval v Americe. Parašutisty líčí jako bohémy, kteří si v protektorátu užívali „agentských peněz“. „Atentátník Josef Gabčík byl známý jako samotář a dobrodruh, který rád čte laciné dobrodružné romány. Neměl přátele a platil za vysloveného opilce,“ lže nacista. Opilce a povaleče by ale těžko exilová vláda vybrala pro tak složitou a fyzicky náročnou operaci jako byl seskok do protektorátu a odstranění Heydricha.

Nacisté potřebovali, aby se o hrdinství parašutistů nevědělo. Z Čechů proto udělali zrádce a udavače

Že nacisté záměrně zmanipulovali protokoly a dokumenty z vyšetřování, dokládá v dopise z 19. června 1942 i státní tajemník K. H. Frank. „Doložíme, že agenti-parašutisté nejsou jednotkou bojující do posledního dechu, nýbrž že to jsou lidé, co změknou, zhroutí se a pak se sami přihlásí na úřadech. Českému národu neposkytneme obraz o boji do poslední chvíle a o hrdinství,“ uvedl Frank v listu, který adresoval pravděpodobně novému protektorovi Kurtu Daluegemu.

Nacistická propaganda nechtěla dopustit, aby Češi vnímali parašutisty jako hrdiny. Navíc Němci uveřejňovali seznamy těch, kteří pomohli v pátrání a dostali za to řádnou odměnu. Tu nesměl nikdo odmítnout a v mnoha případech ji dostali i lidé, kteří nepřišli na gestapo dobrovolně, ale výslechu se nemohli vyhnout, jako třeba svědci z okolí místa útoku. Tímto způsobem chtěla propaganda poukázat na to, že Češi jsou národ kolaborantů, kteří ochotně zrazují pro peníze, ačkoli to nebyla pravda.

720p 480p 360p 240p
Nacisté upláceli i vraždili děti. Český odboj přesto Kubiše s Gabčíkem neudal

 V některých případech se dobové dokumenty neztratily, ale z nějakého důvodu vůbec nevznikly. „Gestapo provedlo jen částečnou fotografickou dokumentaci. Nenafotilo například přesnou polohu těl mrtvých parašutistů v kryptě a v kostele,“ uvádí pro INFO.CZ historik Marek Melša. Nacisté také z nějakého důvodu nevyfotografovali v kryptě zeď, ve které je průhled na ulici a přes kterou se údajně měli parašutisté pokoušet prokopat ven. Není tedy jisté, zda díru ve zdi pod okénkem skutečně vykopali oni, protože první fotografie místa s viditelným otvorem vznikla až po válce.

Část tradovaných lží pochází z filmových zpracování i z komunistické propagandy, která chtěla parašutisty očernit

Některé lži ohledně parašutistů se objevují také zásluhou filmových zpracování příběhu, která často mnohé skutečnosti vynechávají a některé vlastní si naopak vymýšlí. Film Atentát z roku 1964 obsahuje řadu nepravd a zkreslení. Některé jsou dokonce v díle uměle vytvořeny tak, aby poškodily tehdejší exilovou vládu ve Velké Británii. Velitel Opálka se například už v kryptě Alfreda Bartoše ptá, kdy pro ně pošlou z Británie letadlo. S tím ale parašutisté vůbec nepočítali, protože takový plán neexistoval a ve filmu měl pouze navodit zdání, že Edvard Beneš v tom své hrdiny nechal.

Řada lží okolo operace Anthropoid se mezi veřejností šíří dodnes. Toto jsou ty nejčastější z nich.

1. lež:  Český odboj si útok na Heydricha nepřál. Bál se nacistických represí

Mezi záměrné fabulátory už v době protektorátu patřil odbojář Ladislav Vaněk. „To je velice temná postava českého odboje. Byl prominentním vězněm v Petschkově paláci, kde strávil oproti zvyklostem celou válku, a ihned po zatčení sepsal několikastránkový elaborát o tom, jak chtěl zabránit atentátu,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět.

Vaněk údajně s útokem na Heydricha nesouhlasil, byl však se svým názorem osamocený. „Za parašutisty stála většina, hlavně ti silní jedinci jako Jan Zelenka-Hajský nebo celá rodina Moravcova,“ dodává Padevět. Právě Zelenka-Hajský měl údajně pochybujícímu Vaňkovi dva dny před útokem říct: „Souhlasit nemusíš. V tom případě se ale kliď z cesty.“

720p 480p 360p 240p
Poskytly potraviny, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům

Vaněk po zatčení gestapem udal řadu dalších odbojářů a tvrdil, že většina odboje byla proti celé operaci. S tímto tvrzením vystupoval i po válce, když se stal agentem komunistické Státní bezpečnosti. Komunisté tuto rétoriku následně přijali, protože vyhovovala jejich interpretaci operace jako zbytečné akce, která stála životy stovky nevinných.

Český odboj ale parašutisty silně podporoval, o čemž svědčí velká skupina zapojených rodin. Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi, kteří seskočili do protektorátu 29. prosince 1941, měli údajně dokonce přezdívat „silvestrovský dárek“. „Nevěřím tomu, že český odboj s útokem na Heydricha nesouhlasil. Bez souhlasu a podpory ze strany domácího odboje by se zabití Heydricha nepodařilo. Já jsem naopak přesvědčený, že když Kubiš s Gabčíkem sdělili, zřejmě v bytě Jana Zelenky-Hajského, co plánují, tak že to odbojáři vítali. Domnívám se, že mluvili účastníkům domácího odboje z duše,“ popisuje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

O nevěrohodnosti Vaňkova tvrzení svědčí i další lži, které posléze o operaci šířil. „Po válce začal vytvářet různé mýty a nakonec začal tvrdit, že byl prý přítomen na místě útoku, kde byl převlečený za invalidu a celý útok natočil na kameru. Ten člověk byl podle mého názoru psychicky nemocný, trpěl chorobnou lhavostí,“ uzavírá Padevět.

2. lež: Valčík dával na místě útoku Kubišovi s Gabčíkem znamení zrcátkem

Parašutista Josef Valčík z výsadku Silver A seskočil do protektorátu stejnou noc jako muži operace Anthropoid a s Kubišem a Gabčíkem se znal už z výcviku v Británii. Možná by se dalo říct, že byli i přátelé. Podle některých verzí příběhu měl být Valčík se svými kolegy dokonce i v den útoku na Heydricha. Údajně měl stát několik metrů před zatáčkou a až by se vůz s protektorem blížil, měl dát oběma mužům znamení zrcátkem, aby se připravili. Tato verze událostí se objevuje také ve filmové verzi z roku 1964, kde Valčíka hrál Jiří Kodet.

O přítomnosti Valčíka v místě útoku ale neexistují žádná svědectví. „Valčík se zrcátkem je takový tradiční výmysl, jehož původ nedokážu vystopovat. V dokumentech gestapa se to vůbec neobjevuje, ani ve výpovědích lidí, kteří byli svědky útoku na Heydricha. Účast parašutisty Valčíka při útoku na Heydricha nebyla potřebná. A když už gestapo mělo Valčíkovu fotku, znalo jeho totožnost a pátralo po něm, tak by pro Kubiše a Gabčíka byla jeho společnost spíše nebezpečná,“ vysvětluje Šustek, který shromáždil většinu dostupných dobových dokumentů, které se týkají útoku na Heydricha.

720p 480p 360p 240p
Tři nefunkční zbraně a neschopní nacisté. Útok na Heydricha se podařil díky výjimečným okolnostem

Gestapo mělo fotografii Valčíka od konce března 1942. Tehdy Němci dopadli dalšího význačného člena odboje a jednoho z takzvaných Tří králů štábního kapitána Václava Morávka. Ten měl u sebe Valčíkovu fotografii, protože mu měl pravděpodobně obstarat nové falešné doklady. Nacisté pak do celého protektorátu rozeslali vyhlášku s Valčíkovou fotografií, ale s chybným jménem Miroslav (místo Josef) Valčík. Tento parašutista původem z Valašska si proto kvůli utajení obarvil vlasy a nechal narůst knírek. Podle historiků je proto nepravděpodobné, že by chtěl následně na místě útoku poutat pozornost a ohrozit tak úspěch operace.

3. lež: Gabčík přebíhal před Heydrichovým autem, když mu selhal samopal

Josef Gabčík pomalu přechází před Heydrichovým autem, následně zrychluje krok, odhazuje kabát a před vozem tasí samopal, který nevystřelí. Takto zachytili podobu útoku filmaři ve snímku Atentát. Je ale nepravděpodobné, že by se vše odehrálo takto.

„Kdyby se Gabčík pokusil na Heydricha střílet tak, jak je to podáno v Sequensově filmu, to znamená, že by skočil před jeho jedoucí auto, tak by ho to auto přejelo. Navíc zpráva gestapa hovoří o tom, že Gabčík stál na okraji jízdní dráhy a na Heydricha mířil ze vzdálenosti 1, 5 metru,“ vysvětluje Šustek.

Rekonstrukce operace AnthropoidRekonstrukce operace Anthropoidautor: Info.cz

Je tedy pravděpodobnější, že v zatáčce stál Josef Gabčík, který z bezprostřední blízkosti chtěl na Heydricha vystřelit, ale z nějakého důvodu se to nestalo. Za Gabčíkem stál Jan Kubiš, který měl v ruce připravenou bombu. Když auto zatáčelo, měl Heydrich zvolat na řidiče Kleina „Zastav, okamžitě zastav“, tím auto zpomalilo a umožnilo tak Kubišovi přesněji vrhnout bombu.

4. lež: Akce byla zbytečná, Heydrich měl být převelen do Francie

Zvláště komunistická propaganda se snažila snížit význam akce tím, že tvrdila, že Heydrichova smrt byla zbytečná. Protektor měl být totiž přeložený do Francie a „Kat českého národa“ měl tedy odjet a začít tyranizovat jiné obyvatele. Z toho důvodu pak byly hlavně nevinné české oběti zbytečné a zaviněné špatným rozkazem exilové vlády. Tento argument podpořil i komunistický historik Čestmír Amort, který neváhal vyrobit i falešné dobové dokumenty, které měly tuto rétoriku podpořit.

„Amort byl historik a zároveň agent komunistické Státní bezpečnosti a jeho knížka Heydrichiáda byla edicí dokumentů. Nejméně tři z těch dokumentů jsou ovšem falza. Amort je připravil nejspíše na pokyn Státní bezpečnosti a podsunul je do knihy jako skutečné historické dokumenty. V jednom z nich se mluví o tom, že Heydrich má být odvelen do Francie, což je dodnes častý argument lidí, tvrdících, že útok neměl smysl,“ vysvětluje Padevět.

720p 360p
Komunisté chtěli, aby se na parašutisty zapomnělo. Bez jejich akce by ale Československo neexistovalo

Amort ve své knize Heydrichiáda mimochodem píše: „Gabčík a Kubiš se pak sami mohli přesvědčit, že Heydrich brzy Prahu natrvalo opustí. V sobotu 23. května, pozdě večer, dostali dokument, který byl získán přímo z psacího stolu v Heydrichově kabinetě na Pražském hradě. Byl to Heydrichův program na středu 27. května. Uvádělo se v něm, že týž den dopoledne přijede z Panenských Břežan na Hrad a pak okamžitě poletí do Hitlerova hlavního stanu, aby podal hlášení o ‚protektorátních reformách‘. (…) Nato měl dostat pověření k ‚zvláštním úkolům‘ ve Francii. Dokument ležel na Heydrichově psacím stole, kde jej zahlédl hradní hodinář Josef Novotný, když opravoval starožitné hodiny. Využil chvíle, když se Heydrich vzdálil, dokument zmačkal a odhodil do koše na odpadky. Pak přišla uklízečka Marie Rašnerová, která bez ohledu na to, že se Heydrich už vrátil, koš nenápadně odnesla. Josef Novotný se pak postaral, aby dokument dostal přímo Vaněk.“

Údajný dokument měl tak podle Amorta předat parašutistům právě kontroverzní Ladislav Vaněk, který po válce šířil řadu lží a zveličoval svoji skutečnou roli v odboji. Heydrich se ale ve skutečnosti podle historiků skutečně nikam nechystal. „Dokument je podvrh, Heydrich by nikam neodjel a dál by decimoval český odboj a národ,“ dodává Padevět.

5. lež: Parašutisté v kryptě stříleli samopaly

Při akční scéně se musí střílet samopalem. To je zřejmě poučka, kterou filmaři často používají nehledě na fakta. Stává se to i ve zpracováních příběhu operace Anthropoid. Ve filmu Atentát letá v chrámu i kryptě jedna kulka za druhou a Josef Gabčík v podání Ladislava Mrkvičky vypálí několik dávek ze samopalu, když se dozví, že je zradil jejich kolega z Británie Karel Čurda, který je po boku nacistů přemlouval, aby se vzdali. Parašutisté měli ale v kryptě velice omezenou munici a určitě nemohli kontinuálně pálit.

„Měli jen pistole. A kromě toho také dvě bomby, stejné, jako byla ta Kubišem použitá při atentátu. Němci měli samopaly a mohli v podstatě za nepřetržité střelby vytvořit pro útočící muže Waffen SS úplnou palebnou hradbu. Zato parašutisté stříleli po jednom výstřelu z pistole,“ vysvětluje Šustek.

720p 480p 360p 240p
Heydricha měl původně zabít někdo jiný. Do přípravy nebezpečné mise zasáhlo zranění

„Parašutisté měli 11 střelných zbraní, pistolí, a žádný samopal. A do každé pistole mohli mít průměrně 20 nábojů. Měli tam zřejmě i podobné bomby, jaké použili při atentátu, a zápalné lahve, které měli dole v kryptě. V kryptě měli i osobní věci, které potřebovali. Spoustu oblečení, včetně obleků, županů a kabátů. Paradoxně se tyto předměty zachovaly díky gestapu. Chtělo totiž po válce vytvořit nějaké muzeum a jedním ze středobodů expozice mělo být pravděpodobně vyšetřování Heydrichovy smrti,“ popisuje pro INFO.CZ historik Zdeněk Špitálník.

Parašutisté tak rozhodně nezasypávali nacisty kulkami. Poslední náboj si navíc každý z mužů nechal pro sebe. Nechtěli gestapu padnout do rukou živí.

6. lež: O Čurdově zrádcovském charakteru se vědělo už při výcviku v Británii

Všeobecný úzus podpořený filmovými a beletristickými zpracováními dlouhodobě tvrdil, že parašutista Karel Čurda byl zrádcem „už od pohledu“ a byla chyba takového člověka nasadit na důležitou operaci v protektorátu. Čurda, který byl členem výsadku Out Distance, se ale nijak podezřele dříve neprojevoval.

„Ohledně motivů Čurdovy zrady se traduje mnoho záměrných mystifikací i omylů. Příkladem je vylhané tvrzení, že již před odesláním Čurdy do akce na území takzvaného protektorátu proti tomu protestovali českoslovenští vojáci ve Velké Británii. Čurda měl být údajně neblaze proslulý svými sympatiemi k nacismu a svojí amorálností. Tato mystifikace uveřejňovaná od šedesátých let měla v očích naší veřejnosti zdiskreditovat československou exilovou vládu a naší zahraniční armádu,“ popisuje Šustek, podle kterého tuto lež opět stvořil a podpořil komunistický režim.

720p 360p
Z hrdiny zbabělcem. Karel Čurda za zradu parašutistů dostal peníze, byt a německou manželku

Žádná svědectví ale teorii o nalomeném Čurdově charakteru nepotvrzují. „Vzpomínky jiných zahraničních vojáků prokazují, že Čurda se před svým vysláním do akce v žádném ohledu negativně neprojevoval. Pokud by byl nějaká obskurní figurka, tak by ho určitě do protektorátu neposlali,“ doplňuje Šustek.

S ostatními parašutisty v Británii dokonce chodil na zábavy. Jak podotýká historik Jaroslav Čvančara, minimálně o jedné společné vycházce se ví jistě. V den státního svátku 28. října 1940 došlo totiž v restauraci v Bickertonu k potyčce mezi britskými vojáky a příslušníky československé brigády, mezi kterými byl i Gabčík s Čurdou. Celý incident dokonce vyšetřovalo velitelství brigády.

Zrádce Karel Čurda u poválečného souduZrádce Karel Čurda u poválečného souduautor: archiv Blesku, INT

„Je nutné zmínit, že Čurda nebyl zrádcem od začátku, jak se mnohdy prezentuje. Pravděpodobně skutečně vstoupil do zahraniční armády proto, aby pomohl osvobodit Československo. Čurda se dlouho ve filmech objevoval jako zrádce a zbabělec, u kterého to bylo jasné od začátku, ale my o tom důkaz nemáme. On by nebyl vybrán do jedné z operací, kdyby nebyl dobře prověřen,“ potvrzuje také Melša.

Čurda tak skutečně zradil až v protektorátu, dlouhodobě takové plány pravděpodobně neměl. O skutečných důvodech jeho udání ale můžeme spekulovat. „Já si Čurdovo naprosté selhání vysvětluji tak, že Čurda odešel do zahraničního odboje proto, aby si dokázal, že na to má. Ale podle mě mu chybělo odhodlání k sebeobětování. Chápu to tak, že Čurdovi chyběl hluboký cit k jeho bližním a ke svému národu. Jeho motivace nebyla tak silná, aby byl ochotný obětovat život. A když už v protektorátu byl a viděl, že ho to život možná stát bude, tak zjistil, že k tomu není ochotný. A když Němci výnosem říšského protektora ze dne 13. června 1942 nabídli beztrestnost pro toho, kdo je přivede na stopu atentátníků, tak to vzbudilo u Čurdy naději, že by si mohl zachránit život,“ vysvětluje Čurdovu pravděpodobnou motivaci ke zradě Šustek.

7. lež: Češi byli za války kolaboranti a udavači

Skutečnost, že Češi nemají silné charaktery a za peníze zradí kohokoli, se snažili šířit už nacisté. Potřebovali totiž podlomit ducha místních obyvatel a narušit jejich soudržnost. V atmosféře strachu, kdy o sobě sousedé pochybují, zda si mohou věřit, totiž nacisté viděli možnost, jak rozložit zbylé síly českého odboje. Ten byl po zatýkání v červnu 1942 v troskách. Uveřejňováním vyplacených odměn svědomitým českým občanům navíc chtěli nacisté dokázat, že Češi jsou slabým národem konfidentů. Z celé odbojové sítě ale parašutisty nezradil nikdo.

SS po útoku na Heydricha vypsalo na dopadení pachatelů odměnu 10 milionů korun. Protektorátní vláda slíbila částku zdvojnásobit. Nacisté také vydali varování, že kdo útočníkům pomáhá, bude zastřelen s celou svou rodinou. I přes slib vysoké odměny, nebo tvrdého trestu ale nikdo nezradil. Mezi podporovateli parašutistů byly přitom velice často rodiny s malými dětmi. Nikdo z nich parašutisty neudal.

720p 480p 360p 240p
Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům

Jediným vodítkem, které přispělo k odkrytí sítě podporovatelů a parašutistů, bylo svědectví Karla Čurdy. „Údaje Čurdovy byly pro vypátrání pachatelů rozhodující. Nám se nikdy nepodařilo při vlastních akcích pachatele vypátrati,“ uvedl úředník pražského gestapa Heinz Jantur v poválečné výpovědi.

Čeští odbojáři prokázali neuvěřitelnou statečnost a soudržnost. Kvůli Čurdově zradě zemřelo 24. října 1942 v Mauthausenu 262 těchto statečných lidí ranou do týla. Další spolupracovníci zemřeli také na Kobyliské střelnici, v Mauthausenu v roce 1943 a 1944, nebo vlastní rukou při zatýkání.

O neuvěřitelné statečnosti svědčí i několik málo dochovaných svědectví. Ema Khodlová, která parašutistům nabídla ubytování, potraviny a byla s celou svoji rodinou zapojená do pomoci výsadkářům, byla zatčena se svým mužem i synem Václavem. Když Emu Khodlovou v Malé pevnosti Terezín fyzicky trýznilo několik nacistů přímo před zraky jejího syna, měl Václav údajně padnout na kolena a prosit, aby jeho matku ušetřili. „Neklekej před nimi, nejsou toho hodni,“ měla tehdy ztýraná Ema Khodlová říct svému synovi.

Ema Khodlová s manželem VáclavemEma Khodlová s manželem Václavemautor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Řada obyčejných lidí, a teď nemyslím jen parašutisty ale i ty, kteří jim pomáhali, projevila v rozhodující chvíli obrovskou osobní statečnost a my před nimi můžeme jen smeknout,“ dodává Padevět.

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek