Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hrdinové nežili jen v Praze. 5 důležitých odbojářských rodin, na které se zapomíná

720p360p

V souvislosti s pomocí parašutistům se často vyzdvihují pouze vlastenci z českého odboje, kteří žili v Praze. Na jednu stranu je to logické, protože většinou přímo pomohli uskutečnit útok na Reinharda Heydricha a po akci výsadkáře ukrývali. I mimo hlavní město ale žili hrdinové. Parašutisté většinou na území protektorátu doskočili mimo velká města a často tak potřebovali pomoc i v menších obcích. O spolupracovnících parašutistů z českého odboje se stále nemluví dostatečně a o těch, kteří nebydleli v hlavním městě, ví často pouze jejich sousedé a hrstka historických nadšenců. Jejich statečnost byla přitom často porovnatelná s příběhy známějších hrdinů z Prahy.

Gestapo operovalo po celém území protektorátu. Pomáhat parašutistům tak bylo nebezpečné kdekoliv. Tím spíše v menších městech a vesnicích, kde si místní většinou lehce všimli, že se v jejich okolí pohybuje někdo neznámý. Konfidenti přitom nežili jen ve větších městech, a proto ani v menších obcích nebylo možné důvěřovat svým sousedům. Přesto mnoho Čechů neváhalo pomoci výsadkářům, přestože to znamenalo riskovat nejen svůj život, ale mít v rukou osud celé rodiny. Mnozí také za svoji statečnost zaplatili nejvyšší cenu. „Českých vlasteneckých rodin, které Němci vyvraždili, byly stovky. A z těch osudů, i když se řadu let odbojem zabývám, znám jen zlomek. Cítím ale vůči všem těmto lidem velkou sympatii a úctu,“ popisuje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

Stehlíkovy zradil nespokojený zeť

U rodiny Stehlíkových v Rokycanech našli Josef Gabčík s Janem Kubišem jeden z prvních úkrytů. Dorazili sem už v den seskoku do protektorátu 29. prosince 1941. Václavu Stehlíkovi, který byl penzionovaným železničářem, vyřídili „Pozdrav od Hradeckého“. To byla šifra od bývalého poslance za sociální demokracii Františka Němce, který byl členem exilové vlády. Se Stehlíkem se znal a před válkou žil v Hradci Králové.

Václav StehlíkVáclav Stehlíkautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Stehlík mužům poskytl ubytování a Gabčíkovi kvůli jeho zraněné noze zajistil ošetření od doktora Zdenko Čápa. Kromě členů výsadku Anthropoid u něj našli azyl i další parašutisté – Vojtěch Lukaštík ze skupiny Intransitive a Ludvík Cupal z výsadku Tin.

Rodinu nakonec udal vlastní příbuzný. V domě bydlela i Stehlíkova dcera Josefína se svým manželem Františkem Mareškou. Jeho vztah k tchánovi nebyl příliš idylický a po jedné hádce v květnu 1942 šel Mareška udat Stehlíka četníkům a oznámil, že rodina skrývala na půdě parašutisty. Brzy se o udání dozvědělo gestapo a 25. května Stehlíkovy zatklo. Po výsleších pak byli den po útoku na Heydricha 28. května popravení na plzeňské střelnici v Lobzích. Salvě výstřelů ale společně s nimi čelil i udavač Mareška.

720p 480p 360p 240p
Poskytly potraviny, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům

Nacisté zastřelili i 17letého Františka Stehlíka. Podle svědectví, které zaznamenal badatel Jaroslav Čvančara, František kladl odpor a německé vojáky prosil, aby ušetřili jeho maminku. Dva gestapáci proto rozrušeného Františka přidrželi a třetí mu vpálil kulku do týla. Na střelnici ten den vyhasl život manželů Stehlíkových, jejich tří dětí i Marešky, který způsobil rodinnou katastrofu.

Hana Krupková se sblížila s nacistickým vyšetřovatelem. Zachránila život sobě i manželovi

Další významnou centrálou odboje a „hlavním stanem“ parašutistů byly Pardubice, konkrétně byt manželů Krupkových. Václav Krupka se z předválečné služby v armádě znal s velitelem výsadku Silver A Alfrédem Bartošem. Ten se v únoru 1942 natrvalo ke Krupkovým nastěhoval.

Hana Krupková se do odbojové činnosti také aktivně zapojila. Zajišťovala spojení mezi Pardubicemi a Prahou a předávala důležité zprávy od velitele Bartoše jeho kolegovi Josefu Valčíkovi, který se kvůli hrozbě prozrazení musel přesunout do Prahy.

Manželé KrupkoviManželé Krupkoviautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Krupkovy udal gestapu Karel Čurda, který Němce informoval nejen o parašutistech, ale také o všech spolupracovnících z odboje, o kterých věděl. Po dopadení je převezli k výslechům do Prahy na úřadovnu gestapa v Petschkově paláci. Zde Hanu vyslýchal kriminalista a velitel kontrarozvědky Wilhelm Schultze. Ten prý se choval velice slušně a dle svědectví Krupkové nechal přinést kávu a cigarety. Posléze mezi nimi došlo k pohlavnímu styku. Krupková po válce vyvrátila, že by byl násilný, sama prý věřila, že tak může snad zachránit život sobě a svému manželovi. A to se také povedlo.

Hana se účastnila také identifikace mrtvých parašutistů před kostelem svatého Cyrila a Metoděje. Byla také součástí lsti, díky které se podařilo do jejího bytu v Pardubicích nalákat Bartoše, kterého následně pronásledovalo gestapo, a parašutista si v bezvýchodné situaci přiložil pistoli ke spánku.

720p 480p 360p 240p
Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům

Krupková následně několik měsíců pobývala ve vazbě na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně. Na začátku roku 1943 ji nacisté propustili a nabídli jí práci v pražské Waltrovce. Výměnou měla Němce upozorňovat na podezřelé zaměstnance. Až do konce války ale nikoho neudala.

Její manžel Václav dostal od nacistů na výběr. Buď vstoupí do SS, nebo půjde do koncentračního tábora. Zvolil druhou možnost a ve Flössenburgu se dožil konce války. Následně se dozvěděl, jak vysokou cenu manželka zaplatila za jejich přežití.

Protože Krupkovi jako jedni z mála přímých podporovatelů parašutistů válku přežili, vyšetřoval je soud kvůli možné zradě. Hana byla kvůli konfidentství ve Waltrovce odsouzená a z vězení vyšla v červenci 1948. To už byli s manželem rozvedení.

Viktorovy gestapo před smrtí nelidsky týralo. Neušetřili ani těhotnou

Před seskokem dostávali parašutisté v Británii kontaktní adresy, na kterých mohli v protektorátu najít potřebnou pomoc. Někdy už ale stihlo odbojáře zatknout gestapo, nebo výsadkáři seskočili jinde, než měli. V tom případě museli spoléhat na pomoc obyčejných lidí, což mohlo být velice riskantní. Bohuslav Grabovský z výsadku Intransitive takovou pomoc nalezl u rodiny Viktorových, kteří bydleli poblíž Rožmitálu pod Třemšínem.

Viktorovi s dcerou Marií (uprostřed)Viktorovi s dcerou Marií (uprostřed)autor: Archiv Jaroslava Čvančary

Grabovský se svými kolegy Václavem Kindlem a Vojtěchem Lukaštíkem seskočili do protektorátu 30. dubna 1942. Po dopadu se parašutisté nedokázali najít. Kindl vyrazil na záchytnou adresu do Bernartic a Lukaštík se postaral o zraněného Ludvíka Cupala z výsadku Tin, který seskočil tutéž noc. Grabovský zůstal na místě a pokoušel se v lese zahrabat operační materiál. S tím mu pomáhali právě Viktorovi, kteří ho na své samotě Výrovna dokonce ukryli při razii gestapa ve skříni.

Viktorovy ale udal gestapu konfident z Bernartic. Gestapo je zatklo 25. června 1942. V té době byli u rodiny na návštěvě vzdálení příbuzní Hüblbauerovi z Prahy. Přestože o parašutistech nic nevěděli, i je gestapo zatklo.

Celou rodinu Němci nelidsky týrali. Bili je kabely a ženy svazovali do kozelce. Neušetřili ani Marii Hüblbauerovou, která byla v té době těhotná. 1. července 1942 na plzeňské střelnici popravili rodiče Viktorovi i jejich děti 19letou Marii a 16letého Jiřího. Zemřeli také Hüblbauerovi, kteří s odbojovou činností neměli nic společného.

Burdychovi ukrývali vysílačku Libuše. Jejich děti perzekuci unikly

Do odboje se aktivně zapojila také rodina Burdychových z Horního Kostelce, která na půdě skrývala radistu výsadku Silver A Jiřího Potůčka s vysílačkou Libuše.

Potůček byl u Burdychových od 28. června 1942. Tehdy ještě stále nad protektorátem visela hrozba stanného práva a ukrývat parašutistu tak znamenalo jistý rozsudek smrti, přesto Burdychovi poskytli Potůčkovi azyl.

Burdychovi s dětmiBurdychovi s dětmiautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Gestapo ale zatklo 30. června příbuzného rodiny Ladislava Satrana, ze kterého vytlouklo informaci o ukrytém parašutistovi. Přepadové komando pak překvapilo Burdychovi při práci na poli. Antonín Burdych mladší chtěl utéct, záda mu ale prostřelilo šest nacistických kulek. Němci mezitím donutili Antonína Burdycha staršího, aby otevřel poklop na půdu. Zaskočený Potůček začal pálit, seskočil z vikýře a utekl. Po několikahodinovém pronásledování ho zastřelil zřejmě ve spánku český četník.

Nacisté následně odvezli Antonína Burdycha staršího a jeho snachu Miladu, která se zhroutila. Antonín mladší kvůli zraněním vykrvácel. Do domu se za několik minut vrátila babička Josefa Burdychová, ale našla už jen dva synky Antonína mladšího. I Josefu následně gestapo zatklo.

720p 360p
Nejen Gabčík a Kubiš: Parašutisté volili radši smrt než zradu. Kdo přežil válku, skončil často v lágru

Bratři Antonín a Vladimír nacistické mstě unikli. Jejich matku a prarodiče zastřelili Němci 9. července 1942 na Zámečku v Pardubicích. Tam 24. června vyhasly také životy 33 ležáckých žen a mužů.

Královi zajistili parašutistům falešné doklady. Zrada Čurdy je odsoudila k smrti

Kromě Prahy a Pardubic našli parašutisté dobré zázemí i v Plzni. Jednou z kontaktních adres, kterou výsadkáři obdrželi v Británii, byl dům rodiny Václava Krále. Ten byl policejním inspektorem a členem ÚVODu (Ústřední vedení odboje domácího). Jan Kubiš a Josef Gabčík ke Královým přišli od Stehlíkových a Král je přijal na základě smluveného hesla „Adina zdraví Plzeň – 8. březen je dobrý“.

Gabčík si zde ještě doléčoval zraněnou nohu a Král oběma parašutistům zajistil falešné doklady i pracovní knížky. Zároveň je seznámil s dalším policistou Janem Bejblem, který mužům zajistil spojení s odbojem v Praze.

Václav Král s dcerou HelenouVáclav Král s dcerou Helenouautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Ke Královým se výsadkáři ještě vrátili, když se na jaře 1942 i společně s Karlem Čurdou zúčastnili akce Canonbury, při které se snažili navést bombardovací letadla na Škodovy závody v Plzni.

Když 16. června 1942 přišel Čurda na gestapo, aby zradil parašutisty, udal i Královy z Plzně. Gestapo je zatklo hned den poté. Vyslýchali je v Petschkově paláci, zkušený policista Král se ale snažil údajně odpovídat tak, aby nikoho neprozradil. Se ženou Pavlou a 17letou dcerou Helenou je následně převezli do Terezína a Mauthausenu, kde nacisté ukončili 24. října 1942 jejich životy.

Nejvíce vlastenců zemřelo v Mauthausenu. Výstřely do týla měl přehlušit gramofon

Hrdinové z českého odboje umírali na území celého protektorátu. Ať to byla Kobyliská střelnice v Praze, Kounicovy koleje v Brně, nebo Zámeček v Pardubicích. Největší část spolupracovníků parašutistů zemřela právě v koncentračním táboře Mauthausen v sobotu 24. října 1942. Byli mezi nimi aktivní odbojáři, ale i jejich příbuzní a děti.

„Spolupracovníci parašutistů z řad odboje rozhodně počítali s nejhorším. Určitě pro sebe, pro svoji rodinu možná z počátku ne. To, že nacisté začali vyvražďovat i rodiny podporovatelů a parašutistů, to bylo novinkou. Věta "bude popraven s celou svou rodinou" se objevuje až po útoku na Heydricha,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět.

Popravčí místnost v MauthausenuPopravčí místnost v Mauthausenuautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Popravy v Mauthausenu začaly v 8:30 ráno. Vězni odsouzení za spolupráci s parašutisty po jednom chodili do „ordinace“. Zde se jich muž za stolem ptal na různé otázky, aby do poslední chvíle nevěděli, co je čeká, a pravděpodobně nekladli odpor. Následně byli vězni vyzváni, aby si stoupli k výškoměru. Za ním byl ale maskovaný odstřelovací kout, ve kterém byl připraven muž s pistolí. Když si odbojáři postupně stoupali zády k výškoměru, netušili, že na jejich týl míří zbraň.

Vše bylo naplánováno s nacistickou přesností, každé dvě minuty zemřel střelou zezadu jeden statečný Čech. V místnosti hrál nahlas gramofon, aby čekající venku neslyšeli nic podezřelého. V 17:42 bylo dokonáno. Nacisté tu ukončili život 262 hrdinů. 

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek