Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hrdinové, smolaři i zrádci. 5 zapomenutých osudů parašutistů, kteří seskočili do protektorátu

720p360p

Kubiš, Gabčík, Čurda… kolik dalších parašutistů vyslaných za války z Velké Británie znáte? Nadšenci možná dovedou ještě vyjmenovat ty, kteří zahynuli v chrámu svatého Cyrila a Metoděje. Na území protektorátu ale seskočilo celkem osm desítek parašutistů. A přestože to byli hrdinové, kteří unikali z ozbrojených střetů s gestapem, málokdo zná jejich jména a osudy. V případě nejvyššího ohrožení volili často raději smrt. Našli se mezi nimi ale také zrádci.

„Nikdy se na ně nebude vzpomínat dostatečně, protože těch 40 let, kdy se tady na ně nemohlo vzpomínat, tak to se už nedá dohnat. V posledních 5, 10 letech se snažíme ten dluh smazat, ale je tak velký, že už ho nikdy nesmažeme. Protože dokud někteří z parašutistů byli ještě živí a mohli být oceněni a mohlo se jim veřejně děkovat, tak byli v kriminále, nebo se o nich nesmělo mluvit,“ popisuje pro INFO.CZ historik Pavel Šmejkal.

Parašutisty vyslala exilová vláda z Velké Británie, komunisté proto neměli snahu jejich památku za minulého režimu jakkoli připomínat. Více se o nich začíná mluvit až v posledních letech, nicméně v popředí stále zůstávají hlavně Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem ze skupiny Anthropoid. I další parašutisté se ale do odbojové činnosti zapojovali statečně a většinou na to doplatili životem.

Potůček se prostřílel z obklíčení nacistů. Zabil ho až český četník

Jiří Potůček byl radistou výsadku Silver A. Pocházel z rodiny služebných, kteří byli zaměstnaní u hraběte Šternberka. Později se přestěhovali do Vranova u Rokycan. Potůček se vyučil u firmy Baťa. Po vyhlášení války ho firma vyslala služebně do Jugoslávie, odkud se ovšem vydal do Francie, kde se připojil k československé jednotce. Po ústupu do Británie absolvoval kurz útočného boje, a protože byl schopným radiotelegrafistou, přiřadili ho k výsadku Silver A, kterému velel Alfréd Bartoš.

Potůček byl se svými kolegy ze skupiny Bartošem a Josefem Valčíkem vysazen společně s parašutisty ze skupiny Anthropoid a Silver B 29. prosince 1941 poblíž Senice u Poděbrad. Pomocí vysílačky Libuše předával důležité depeše do Londýna. První spojení s Británií navázal už několik dní po seskoku 15. ledna 1942.

Mezi přední podporovatele skupiny Silver A patřila rodina Krupkových z Pardubic, u kterých Bartoš dlouhodobě bydlel. Jejich byt se posléze stal jednou ze zdejších odbojových základen. Právě Hana Krupková byla důležitou spojkou, která doručuje zprávy mezi Pardubicemi a Prahou, kde nejčastěji komunikuje s Valčíkem.

Bylo nebezpečné, aby vysílačka zůstávala stále na jednom místě, proto ji parašutisté opakovaně přemísťovali. Jedním z úkrytů byl i kamenný lom bratrů Vaškových nedaleko osady Ležáky, později i ležácký mlýn. Právě Ležáky se společně s Lidicemi staly prostředkem odplaty nacistů za zabití Reinharda Heydricha. V Ležákách, ve kterých bylo jen několik domů, ale nacisté krvelačně kromě mužů zabili 24. června 1942 i všechny zdejší ženy.

Jiří PotůčekJiří Potůčekautor: archiv Blesku, INT

Potůček se po decimaci Ležáků i s vysílačkou přesunul k rodině Burdychových do Horního Kostelce a skrýval se u nich na půdě. 30. června 1942 rodinu překvapilo přepadové komando. Potůček se z obklíčení prostřílel, seskočil z vikýře do pole a utekl směrem k Pardubicím.

Jednotky prohledávaly lesy i stavení, parašutista proto musel být neustále ve střehu. Třetí den na útěku 2. července 1942 po 60 kilometrech ho přemohla únava a ulehl poblíž lesíka Dubina u Rosic nad Labem. Právě zde ho překvapila četnická hlídka, která věděla, že se zde pohybuje uprchlý výsadkář. Český strážmistr Karel Půlpán Potůčka z bezprostřední blízkosti zastřelil. Později za to dostal odměnu 30 tisíc korun. Po válce se Půlpán opakovaně bránil, že Potůček na něj mířil pistolí a on ho výkřikem Ruce vzhůru! varoval, aby nestřílel. Podle pitevního protokolu je ale dle badatele Jaroslava Čvančary zřejmé, že Potůček rozhodně na četníky zamířit nestačil. Nacisté jej pohřbili zřejmě do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově v Praze.

Škachu vysadili společně s Anthropoidem, podařilo se mu dožít konce války

Málokdo zřejmě tuší, že kromě známějšího výsadku Silver A existovala i skupina Silver B. Tvořil ji radista Jan Zemek a četař Vladimír Škacha.

Škacha, který se narodil v Poličce, byl synem ruského legionáře. Pracoval ve stavebnictví, ale už v červenci 1939 odešel ilegálně do Polska, odkud pokračoval do Francie, kde se připojil k cizinecké legii a později k československé jednotce. Po evakuaci do Británie s ostatními absolvoval kurzy zvláštního určení a byl pověřený velením skupiny Silver B.

Vladimír ŠkachaVladimír Škachaautor: archiv Blesku, INT

Do protektorátu seskočil se Zemkem a skupinami Anthropoid a Silver A v noci z 28. na 29. prosince 1941. Úkolem výsadku bylo doručit radiostanici Božena, která byla určená pro odbojovou skupinu ÚVOD. Při seskoku poblíž Přelouče ale parašutisté nedokázali najít operační materiál. Skupina proto musela improvizovat.

Škacha se několik let skrýval, a přestože se dostal do ozbrojených potyček s gestapem, podařilo se mu unikat. Až po třech letech od seskoku jej v lednu 1945 Němci zadrželi. Vězněn byl v koncentračním táboře Flossenbürg, a přestože absolvoval pochod smrti, dožil se konce války. Poté odešel z armády, dokončil si střední školu a pracoval v Brně. V roce 1968 emigroval. Zemřel v Kanadě v roce 1987.

Kolařík si navzdory rozkazu vzal do protektorátu fotku snoubenky. Nacisté kvůli tomu zabili ji i její rodiče

Ivan Kolařík byl členem výsadku Out Distance, kterému velel Adolf Opálka. Skupinu dotvářel ještě Karel Čurda, jehož zrada se později stala osudnou pro stovky odbojářů a parašutistů.

Kolařík se narodil ve Valašském Meziříčí do rodiny učitele v ústavu pro hluchoněmé. Vystudoval gymnázium a následně se přihlásil ke studiu medicíny na lékařské fakultě v Brně. Když v roce 1939 nacisté vysoké školy uzavřeli, rozhodl se odejít do zahraničí a bojoval ve Francii. Po absolvování zvláštních kurzů v Británii byl přiřazen k výsadku Out Distance, který do protektorátu seskočil na přelomu 27. a 28. března 1942. Úkolem skupiny bylo dopravení operačního materiálu, který zahrnoval i šifrovací klíč pro skupinu Silver A a také sabotáž plynárny v pražské Michli.

Ivan KolaříkIvan Kolaříkautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Skupinu od počátku provázela smůla. Místo u Tábora seskočili parašutisté u Telče. Kolařík navíc při seskoku ztratil peněženku s falešnými doklady na krycí jméno. U nich navzdory přísnému zákazu měl i fotografii svojí snoubenky Milady Hrušákové s věnováním. Doklady posléze objevilo gestapo. Podle Šmejkala v tomto případě selhal nejen 22letý Kolařík, ale i ti, kteří měli na dodržování tohoto zákazu dohlížet v Británii.

Kolařík odjel ke svým rodičům do Meziříčí, kde se setkal i s rodiči svojí dívky, od kterých se dozvěděl, že Milada se už zasnoubila s někým jiným. Posléze se přesunul do Zlína k bratrovi. Protože si uvědomoval fatální chybu, kterou udělal, a věděl, že gestapo je mu na stopě, 1. dubna 1942 se otrávil ve Vizovicích. Gestapo zatklo následně jeho rodiče, bratra a bratrance a rodiče Milady včetně jí samotné. 30. května 1942 byli všichni popraveni v Brně v Kounicových kolejích.

Bartoš se chytil do léčky gestapa. Po honičce pardubickými ulicemi si přiložil pistoli ke spánku

Alfréd Bartoš byl velitelem výsadku Silver A. Společně se svými kolegy ze skupiny Josefem Valčíkem a Jiřím Potůčkem se stali důležitou součástí odboje na Pardubicku i v celém protektorátu.

Bartoš se jako dvouletý se svými rodiči přistěhoval z Vídně do Sezemic u Pardubic. Po absolvování povinné vojenské služby zůstal u armády. Po březnové okupaci v roce 1939 se vojáci museli vzdát bez boje pohraničních opevnění a armáda byla rozpuštěna. Bartoš se přesunul do Francie, kde se připojil k cizinecké legii a posléze ke vzniklé československé jednotce. V Británii absolvoval kurz útočného boje.

Kurz útočného bojeKurz útočného bojeautor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Kurz trval necelý měsíc a pro naše byť zkušené vojáky to byl skutečný posun dopředu. Kurz útočného boje vojáky připravoval podobně jako z dnešního pohledu výcvik speciálních jednotek. Byla to skutečně nadstavba toho, na co už byli jako vojáci zvyklí. Zároveň kurz útočného boje frekventanty fyzicky a metodicky připravoval i na pozdější parašutistický seskok, zvyšovala se tím i jejich odolnost a síla. Z dnešního pohledu je nepředstavitelné, jak moc náročný ten kurz byl. Pak už byly vytvořeny konkrétní skupiny, které se připravovaly na vlastní úkoly. Zdokonalovali se ve střelbě, použití výbušnin a podobně,“ popisuje výcvik pro INFO.CZ historik Zdeněk Špitálník.

Úkolem skupiny Silver A bylo udržovat pravidelný kontakt s Londýnem, k čemuž používali vysílačku Libuše. Bartoš s Potůčkem se pohybovali nejčastěji na Pardubicku. Bartoš dlouhodobě bydlel u rodiny Krupkových. Přestože Bartoš byl v Pardubicích známou postavou a místními kuloáry se rychle rozneslo, že „Fredy se vrátil“, nikdo z místních ho neudal gestapu. „Ke cti Čechům je nutno říct, že Alfréd Bartoš ze skupiny Silver A působil v Pardubicích, odkud byl, všichni ho tam znali a stejně ho nikdo neudal. Až když celá síť byla prozrazená, tak gestapo zatklo celou jeho rodinu,“ popisuje Šmejkal.

Bartoš ovšem padl do pečlivě připravené léčky. Němci dopadli a tvrdě v Praze po Čurdově zradě vyslýchali Krupkovi. Následně Hanu Krupkovou převezli 21. června 1942 zpět do Pardubic, kde se měla stát volavkou a měla přilákat Bartoše kvůli důležité zprávě do jejich bytu v Pernerově ulici. Bartoš ovšem přišel pozdě, když už Němci Krupkovou eskortovali zpět. Zazvonil smluveným signálem, všiml si ale, že v bytě se pohybují neznámí muži a dal se na útěk. Němci jej ulicemi pronásledovali a vzájemně na sebe pálili. V bezvýchodné situaci si Bartoš přiložil pistoli ke spánku. Nezemřel, ale v bezvědomí jej převezli do nemocnice, kde jej za pečlivého dohledu operovali. Bartoš přesto 22. června podlehl svým zraněním. Jeho ostatky jsou pravděpodobně na pražském Ďáblickém hřbitově.

Kindl v obklíčení gestapa slíbil spolupráci. Němci ho ale po roce „omylem“ zastřelili

Mezi parašutisty nebyli jen hrdinové, kteří unikali gestapu a v případě ohrožení si radši vzali život. Mezi zrádce patřil kromě Karla Čurdy a Viliama Gerika z výsadku Zinc i Václav Kindl, který byl velitelem skupiny Intransitive.

Kindl se narodil do rodiny instalatéra v Dašicích u Pardubic. Dobrovolně narukoval a následně navštěvoval a školu pro důstojníky. Do Británie se dostal jako většina ostatních přes Polsko, cizineckou legii a boje ve Francii. Po absolvování zvláštního výcviku se stal velitelem skupiny Intransitive, ve které byl společně s Bohuslavem Grabovským a Vojtěchem Lukaštíkem. Do protektorátu seskočili 30. dubna 1942 s úkolem vykonávat sabotážní a destrukční úkoly.

Václav KindlVáclav Kindlautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Skupina se při seskoku rozdělila. Když později chtěli vyzvednout operační materiál, zjistili, že gestapo jej už zajistilo. Vojtěch Lukaštík se připojil k Ludvíku Cupalovi z výsadku Tin, se kterým plánovali útok na ministra školství Emanuela Moravce. Členové výsadku se rozdělili a skrývali se na vlastní pěst. Kindlovi se dařilo unikat více než rok. Začátkem roku 1943 se mu podařilo připojit k odboji ve východních Čechách. 16. března 1943 ho ale v lese obklíčilo gestapo, kterému se vzdal a přislíbil spolupráci. „Kindla zřejmě přesvědčili, že mu bude lépe, když se dá na jejich stranu,“ domnívá se Šmejkal.

Kindl se aktivně účastnil pátrání a léček na další parašutisty. Osudným se mu ale stal zásah proti skupině Calcium 20. května 1944 v Nasavrkách. Jeden z Němců jej údajně omylem postřelil a Kindl následně na zranění zemřel. Kolem jeho smrti ale dodnes existují dohady. Šlo skutečně o nešťastnou náhodu, nebo se gestapo chtělo zbavit nepohodlného svědka? Existuje i možnost, že Kindla už spolupráce s gestapem natolik tížila, že jako jediný únik spatřoval možnost vstoupit náhodně do rány Němcům… konkrétní důvod úmrtí 27letého Kindla už zůstane utajený. „Jestli ho zastřelili úmyslně, nebo náhodou, to už nezjistíme. Mohla to být i sebevražda, to si ale nemyslím,“ dodává Šmejkal.

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek