Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Komunisté chtěli, aby se na parašutisty zapomnělo. Bez jejich akce by ale Československo neexistovalo

720p360p

Spáchali parašutisté atentát, nebo provedli útok? Historici se stále nemohou shodnout na tom, jak čin Jana Kubiše a Josefa Gabčíka označovat. Většina z nich se nyní kloní k názoru, že sloveso „spáchat“ je v této situaci nevhodné. Ohledně pojmenování ale stále existují rozpory. Bez ohledu na to, jak se o akci bude mluvit, vedla k zamýšlenému důsledku – oduznání Mnichovské dohody a zajistila poválečné obnovení Československa včetně jeho příhraničních oblastí. Velká Británie i Francie dohodu zneplatnily jen několik týdnů po zabití Heydricha. Komunisté se následně snažili potlačit význam celé akce a vyrobili dokonce několik falešných dokumentů, kterými záměrně zkreslili skutečnost. 

„Operace Anthropoid a především samotný útok na Heydricha a závěrečný boj v kryptě je podle mě nejdůležitější událostí českých moderních dějin, dokonce bych se nebál říci, že se jedná o hvězdné hodiny našeho národa. Řada obyčejných lidí, a teď nemyslím jen parašutisty ale i ty, kteří jim pomáhali, projevila v rozhodující chvíli obrovskou osobní statečnost a my před nimi můžeme jen smeknout,“ komentuje pro INFO.CZ význam operace historik Jiří Padevět. A o hvězdné hodiny skutečně šlo. Dokázaly totiž zvrátit dosavadní smýšlení Británie i Francie a zajistit Československu poválečnou existenci.

Spojenci rozhodli „o nás bez nás“. Vojáci opouštěli opevnění se skloněnou hlavou

Jedna z pravděpodobně nejtěžších chvil dvacátého století nastala pro Čechoslováky 30. září 1938. Zástupci Velké Británie, Francie a Itálie se domluvili s Hitlerem, že Německo dostane bez boje část pohraničních území Československa. Státníci tak chtěli nacistického vůdce uspokojit a pravděpodobně si mysleli, že tento ústupek týkající se země uprostřed Evropy zajistí světový mír.

Chamberlain a Hitler při podpisu Mnichovské dohodyChamberlain a Hitler při podpisu Mnichovské dohodyautor: ČTK

Právě s těmito slovy se do Británie také vracel premiér Neville Chamberlain, který hned na letišti mával textem dohody a přítomným a novinářům hlásil, že „zachránil mír pro naši dobu“. Ačkoli světoví politici jednali o pohraničních územích Československa, jeho zástupci k rozhodování nebyli přizvaní.

Hořkost a zlobu na západní mocnosti, které v tom Čechoslováky nechaly, charakterizoval tehdejší přesný popis jednání „O nás bez nás“. Odpor proti výsledkům dohody podle prezidenta Beneše neměl smysl, protože Československo by v tomto případě na své tradiční spojence ze západu nemohlo spoléhat. „Rozhodně bych nechtěl být Edvardem Benešem v roce 1938, ale také bych nechtěl být ani jedním z vojáků, kteří museli opustit bez boje pohraniční pevnosti, kasárny a letiště. Mnichovská dohoda je zlomovým okamžikem především proto, že zlomila řadě Čechoslováků vůli. Lepší se bránit a být poraženi, než se vzdát,“ doplňuje Padevět.

Parašutisté jen neodstranili Heydricha, ale zajistili Československu poválečnou existenci

Někteří z těch, kteří se museli vzdát bez boje, ale pravděpodobně zůstali nezlomeni. Část mužů se rozhodla proti nacismu bojovat dál. Doma už to nešlo, vydali se proto na spletitou cestu, která je přes Francii dovedla až do Británie, kde se z nich stali letci a vojáci. Někteří podstoupili i výcvik pro speciální operace. Mezi nimi byl i Jan Kubiš a Josef Gabčík a jejich dalších pět spolubojovníků, kteří se po útoku na Heydricha skrývali v kryptě pražského kostela svatého Cyrila a Metoděje. Když je 18. června 1942 objevilo gestapo, přestože proti nim stála stonásobná přesila, neustoupili a z úkrytu volali, že Češi se nevzdávají.

„Já někdy vnímám tu jejich větu „Češi se nevzdávají“ jako jejich odpověď na Mnichov. A když jste v kryptě a vidíte to okénko, co vede na ulici, tak to skutečně připomíná střílnu v pevnostech, kde mnozí v roce 1938 byli a museli je po přijetí mnichovského diktátu bez boje opustit,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Marek Melša.

Okno do kryptyOkno do kryptyautor: Archiv

Československá exilová vláda v Londýně se opakovaně snažila o oduznání Mnichovské dohody. 30. září 1940 po dvou letech od jejího podepsání, pronesl premiér Winston Churchill v rozhlase projev, ve kterém k dohodě poznamenal, že „byla zničena nečestnými muži, kteří kontrolují osud Německa“. Dalo by se totiž předpokládat, že vpádem do českých zemí a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava, pozbude dohoda platnost. Prohlášení mocností ale nebyla nijak jednoznačná a nezaručovala poválečné obnovení Československa v původních hranicích. Situace se nezměnila ani po oficiálním uznání české exilové vlády v červenci 1941. Bylo potřeba přesvědčit spojence, že Československo se může řadit ke státům vzdorujícím nacismu. K tomu ale bylo nutné vykonat něco velkého, co bude mít mezinárodní dosah. I proto vznikla operace Anthropoid, jejímž cílem bylo odstranit zastupujícího říšského protektora a „architekta holocaustu“ Reinharda Heydricha. A to se povedlo 25. května 1942, respektive 4. června, když Heydrich zemřel.

„Podařilo se zneškodnit jednoho z nejbližších spolupracovníků Hitlera a Velká Británie tak byla veřejným míněním přinucena odvolat podpis pod Mnichovskou dohodou, která byla pořád z hlediska britské politiky platná. Zneškodnění Heydricha znamenalo úspěch, jakého nedocílilo žádné jiné odbojové hnutí v okupovaných zemích. Sympatie britské veřejnosti k Čechoslovákům vzrostly natolik, že už bylo neúnosné setrvávat v názoru, že Mnichovská dohoda je legitimní,“ vysvětluje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

Díky Anthropoidu couvli od Mnichova Británie i Francie, domácí odboj byl ale v troskách

Spojené království prohlásilo dohodu za neplatnou 5. srpna 1942, deset týdnů po útoku na Heydricha. „Německo úmyslně zničilo úpravu, již bylo dosaženo v otázce Československa v roce 1938 a na níž se vláda Jeho Veličenstva ve Spojeném království byla účastna, považuje se vláda Jeho Veličenstva za zbavenou jakýchkoliv závazků v této věci,“ stálo v oficiálním prohlášení.

Několik týdnů na to se přidala i Francie, dohodu oduznala 29. září 1942. „Neuznávaje žádné územní změny, dotýkající se Československa, které nastaly v roce 1938 nebo později, zavazuje se (Francie), že učiní vše, co bude v její moci, aby se Československé republice v jejích hranicích z doby před zářím 1938 dostalo veškerých účinných záruk,“ bylo v oficiálním dopise, který podepsal generál Charles de Gaulle. Československá exilová vláda dosáhla toho, o co tak dlouho usilovala. Povedlo se jí to díky činu parašutistů i nesčetné pomoci domácí odboje v protektorátu. Právě samotný akt mohl sloužit i jako určité povzbuzení.

720p 360p
Bestiální nacisté: Parašutistům uřezali hlavy a nutili děti, aby je identifikovaly

„Byl to také jednoznačný akt toho, že existuje nějaký odboj. V době jara 1942, kdy Heydrichova sociální politika nabírala na obrátkách a dá se říct, že zejména dělníci mohli být spokojení s tím, jaké výhody jim Heydrich nabízel, to byl důkaz, že existuje skupina, která se s tím nehodlá smířit,“ uvádí pro INFO.CZ historik Zdeněk Špitálník.

Přestože čin Kubiše a Gabčíka i následný boj o kryptu, se kterým jim pomáhali kolegové Jan Bublík, Jaroslav Švarc, Adolf Opálka, Josef Valčík a Jan Hrubý, mohl pravděpodobně posílit naději a vlasteneckého ducha místních obyvatel, následné nacistické represe domácí odboj doslova rozprášily a nějakou dobu trvalo, než začal opět účinně fungovat. „Na konci roku 1942 byl odboj velice slabý a výrazněji se projevil vlastně až během roku 1944, když do odboje přichází mladá generace a kdy se rozšířilo partyzánské hnutí,“ potvrzuje Padevět. Další parašutistický výsadek Antimony přistál na území protektorátu až na podzim 24. října 1942. Ve stejný den nacisté poslali v Mauthausenu na smrt 262 Čechů, kteří parašutistům v protektorátu pomáhali.

Komunisté dělali, že žádní parašutisté neexistovali. Tvrdili, že Heydricha odstranil lid

Přestože oběti byly velké a bolestivé, pokud by Heydrich zůstal naživu, mohlo být mrtvých ještě několikanásobně více. „Heydrich jako architekt genocidy evropských národů plánoval fyzickou likvidaci Čechů, to není jen nějaká pověst. Vlastně se podařilo zabít zločince, který měl v době atentátu na svědomí už přímo tisíce životů našich občanů a nepřímo desetitisíce,“ upřesňuje Šustek.

Ani po skončení války ale nedošlo k automatickému ocenění hrdinů. Postoj komunistů k navráceným bojovníkům a letcům RAF byl tvrdý. Proto ani parašutistům, které de facto vyslal z Británie Edvard Beneš, nestavěli komunisté pomníky. „Komunisté se nejdřív snažili tvářit, že žádný útok nebyl. Když se například podíváte na propagandistický film Otakara Vávry Cesta k barikádám, který je z roku 1945, tak tam je řečeno, že Heydricha odstranil lid. Ani slovo o parašutistech nebo o Anglii,“ popisuje Padevět. „Po válce se objevovalo spojení „národní soud nad Heydrichem“ nebo „národní odplata“,“ potvrzuje Melša.

720p 360p
„Češi se nevzdávají,“ volali z krypty. Sedm parašutistů hodiny bojovalo proti stovkám nacistů

Později se přece jen zmínky o akci začaly více objevovat a pronikly i do kultury. Komunisté ale nechtěli parašutisty glorifikovat, což je na zpracování znát. „V Sequensově na svoji dobu skvělém filmu Atentát se parašutisté nejmenují svými pravými jmény. Komunistický režim se snažil tvářit, že se to nestalo, a když se to stalo, tak že to byla událost, která zavinila smrt stovky nevinných lidí, že to bylo zbytečné a nemělo k tomu vůbec dojít,“ vysvětluje Padevět.

Ve filmu z roku 1964 se navíc objevuje i řada nepřesností a zřejmě záměrných zkreslení. Například chvíle, kdy se velitel Adolf Opálka už v úkrytu ptá, kdy pro ně exilová vláda pošle letadlo a dostane odpověď, že teď to nejde, protože v červnu jsou krátké noci. Je vysoce pravděpodobné, že žádný plán záchrany parašutistů po akci v letadlech neexistoval. Letadlo, které by dokázalo v protektorátu nepozorovaně přistát a vzlétnout, je utopií. Tato scéna měla ve filmu ale pravděpodobně vyznít tak, že vláda v tom své hrdiny nechala.

Agenti STB vyráběli falešné dokumenty, které měly Anthropoid poškodit

Za doby komunistické diktatury se objevilo také několik pokusů o vyrobení falešných dokumentů, které historii upravovaly tak, jak si tehdejší režim přál. „Existuje například kniha Čestmíra Amorta Heydrichiáda. Amort byl historik a zároveň agent komunistické Státní bezpečnosti a ta knížka byla edicí dokumentů. Nejméně tři z těch dokumentů jsou ovšem falza. Amort je připravil nejspíše na pokyn Státní bezpečnosti a podsunul je do knihy jako skutečné historické dokumenty. V jednom z nich se mluví o tom, že Heydrich má být odvelen do Francie, což je dodnes častý argument lidí, tvrdících, že útok neměl smysl. Dokument je ovšem podvrh, Heydrich by nikam neodjel a dál by decimoval český odboj a národ,“ dodává Padevět.

720p 360p
Z hrdiny zbabělcem. Karel Čurda za zradu parašutistů dostal peníze, byt a německou manželku

Temnou postavou českého odboje byl také Ladislav Vaněk. „Byl prominentním vězněm v Petschkově paláci, kde strávil oproti zvyklostem celou válku, a ihned po zatčení sepsal několikastránkový elaborát o tom, jak chtěl zabránit atentátu. Po válce začal vytvářet různé mýty a nakonec začal tvrdit, že byl prý přítomen na místě útoku, kde byl převlečený za invalidu a celý útok natočil na kameru. Ten člověk byl podle mého názoru psychicky nemocný, trpěl chorobnou lhavostí. Nakonec se stal agentem komunistické Státní bezpečnosti,“ doplňuje Padevět.

Byli parašutisté atentátníci, útočníci, nebo národní mstitelé?

Komunisté od nacistů převzali také úzus mluvit o operaci jako o „spáchání atentátu“. Většina historiků se shoduje, že sloveso „spáchat“ je v případě hrdinské akce parašutistů nevhodné. Odborníci se ale rozcházejí v názoru, zda akci říkat „atentát“, nebo „útok“. „Pokud jde o sousloví „spáchali atentát“, je dílem nacistické propagandy, takže je jistě nesmyslné jej opakovat,“ myslí si Padevět, kterému je bližší spíše použití slova útok.

Označení atentát navíc většinou konotuje zločin, za který by měl následovat trest a ne oslava hrdinství. Oběti atentátu se stal například arcivévoda Franz Ferdinand d’Este, prezident John Fitzgerald Kennedy nebo papež Jan Pavel II.

720p 480p 360p 240p
Nacisté upláceli i vraždili děti. Český odboj přesto Kubiše s Gabčíkem neudal

„Atentát je definován jako útok na významnou osobu nebo skupinu osob s cílem ji usmrtit za účelem prosazení politických zájmů, což jednoznačně útok na Heydricha byl. Tam nešlo o náhodné zabití nějakého nacisty. Šlo o akt pomsty za Heydrichovu bestiální činnost v Protektorátu. Pokud bychom to měli vnímat jako vojenskou operaci, tak by útočníci museli být ve stejnokrojích nebo nějak označeni, oni ale byli v civilu. Byl to ale tehdy jediný prostředek exilového Československa jak s nacismem účinně bojovat na domácím území,“ vysvětluje Špitálník.

„V současné době vnímám snahu po změně úzu, aby se daný čin neoznačoval jako atentát, protože atentát podle jistých názorů implikuje vlastně teroristický čin, nikoliv plnění rozkazu ve válečném stavu, jímž operace Anthropoid dozajista byla. Na druhou stranu se však domnívám, že synonymum se bude hledat těžko. Slovo atentát se rovněž masivně používalo před rokem 1989, kdy době poplatná historiografie rozporovala význam akce pro zahraniční odboj. Byl to čin bezpochyby hrdinský, významný a nesmírně důležitý. Osobně se však z čistě jazykového hlediska domnívám, že označení atentát jeho význam nedevalvuje. Zásadní je o významu akce hovořit a pracovat s ní pro současnou společnost,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Václav Velčovský.

720p 480p 360p 240p
Reportáž: Rekonstrukce operace Anthropoid

Použití slova „útok“ může totiž na druhé straně připomínat současné teroristické útoky, což je ve srovnání s odstraněním Heydricha nesmyslné. Ve 40. letech ale termín terorismus vyzníval úplně jinak. „Oba parašutisté dokonce před odletem do akce podepsali stručné znění úkolu, ve kterém se zavazují, že „provedou nějakou sabotážní, nebo teroristickou akci“. Ale samozřejmě chápu ten problém, že když se z dnešního pohledu řekne terorismus, tak si každý představí něco současného a má to negativní konotace. Osobně se mi líbí označení, používané pro parašutisty krátce po válce: Národní mstitelé,“ doplňuje Špitálník.

Ať útok, nebo atentát, operace Anthropoid přinesla zamýšlený výsledek a umožnila po několika letech obnovení Československa včetně jeho příhraničních oblastí. A dle oslovených historiků jde o hrdinský čin, na jehož by se nemělo zapomínat. „Ve veřejném prostoru se teď víc než dřív objevují slova vlastenectví, hrdinství, národní hodnoty a přitom se vztahují často k věcem, na kterém rozhodně hrdí být nemůžeme. Právě operace Anthropoid je ale něco, na co hrdí být musíme a k čemu můžeme vztahovat skutečné vlastenectví,“ doplňuje Padevět.

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek