Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nacisté upláceli i vraždili děti. Český odboj přesto Kubiše s Gabčíkem neudal

720p480p360p240p

Hněv, nenávist a pragmatismus, to byly zřejmě tři nejsilnější emoce, které se v nacistech ozývaly po útoku na Reinharda Heydricha. Adolf Hitler a Heinrich Himmler se chtěli okamžitě pomstít českému národu. Státní tajemník K. H. Frank je ale přemluvil, aby to nedělali. Místo okamžité msty nastoupila systematická propaganda, která se snažila přemluvit „slušné Čechy“, aby parašutisty a jejich pomocníky udali. Ani to ovšem nepomohlo. Proto nacisté vyhlásili ultimátum. Češi si začali šuškat, že po 18. červnu 1942 by mohla přijít úplná decimace národa. Výhružné taktice Němců nakonec podlehl jeden z parašutistů.

Útok na Heydricha se uskutečnil 25. května dopoledne. Zastupující říšský protektor skončil v rukou lékařů na Bulovce a celá Praha a protektorát se postupně začali dozvídat, co se v 10:35 stalo v jedné libeňské zatáčce. Prvotní reakcí pražských nacistů byl jistě vztek a okamžitá snaha dopadnout pachatele. Na centrále gestapa v Petschkově paláci se začaly rozjíždět výslechy svědků. Vypovídat musel například Karel Douša, který měl u zatáčky trafiku, strážník Michal Lofergyuk, který zajistil Heydrichovi převoz na Bulovku i cestující z tramvají, kteří byli útoku nejblíže.

Hitler chtěl jako odvetu okamžitě zavraždit 10 000 Čechů

Svědci poskytli gestapu poměrně přesný popis podoby obou parašutistů i popis cesty, kterou utekli. Na místě nechali kolo, na kterém přijel Josef Gabčík, plášť, klobouk a brašny. Všechny věci nafilmovalo gestapo a nahrávka se objevovala v biografech. Věci byly následně vystavené ve výloze obchodu Baťa na Václavském náměstí s popisem „Kdo zná zde vystavené věci?“.

Předměty vystavené ve výloze u BatiPředměty vystavené ve výloze u Batiautor: ČTK

Jakmile se o útoku na Heydricha dozvěděl Hitler, zuřil. Měl vztek i na Heydricha, který porušil bezpečnostní opatření a jezdil bez doprovodného vozidla. Od této chvíle zakázal Hitler všem vysoce postaveným nacistům, aby jezdili v otevřených autech bez střechy. Neuvěřitelná zuřivost se promítla do Hitlerova rozkazu okamžitě popravit 10 000 Čechů.

Ještě v den útoku vyhlásil K. H. Frank stanné právo. Občané protektorátu nesměli od 21. hodiny do 6. ráno vycházet ven. Jinak jim hrozilo zastřelení. Němci také kompletně uzavřeli hlavní město. Nikdo nesměl dovnitř, ani ven, nefungovala železniční doprava. Do pátrací akce se v noci zapojilo 4 500 nacistů. Nenašli nic, co by je dovedlo k parašutistům.

Nacisté nemohli začít bezuzdně vraždit, potřebovali Čechy na práci

Hned po půlnoci 26. května odletěl K. H. Frank do Hitlerova hlavního stanu. Zde se ho snažil přesvědčit, že okamžitá poprava 10 000 Čechů situaci nepomůže. „Tímto zatýkáním a popravami bychom dali za pravdu nepřátelské propagandě, která mluví o velkém a celým českým obyvatelstvem podporovaném povstaleckém hnutí. Hráli bychom tím nepříteli do ruky, protože si v tuto chvíli přeje masová zatýkání a masové popravy, aby dokázal, že atentát a sabotáže nejsou ojedinělými akcemi,“ stojí v dochovaném Frankově zápisu ze schůzky.

„Němci se potáceli mezi takovým pragmatismem, kdy na Čechy pohlíželi jako na taková užitečná hospodářská zvířata, která pro ně pracují ve fabrikách, a mezi krvelačností a touhou po pomstě. My jsme byli hospodářsky vyspělá a bohatá společnost s fungujícím průmyslem a kvalifikovanou pracovní silou, a kdyby tady Němci nastolili takový režim jako třeba v Srbsku nebo v Polsku, tak by tu společnost rozbili terorem. V odboji by byli všichni, protože by jim nic jiného nezbývalo. Už by se nevyrábělo, už by se jen střílelo,“ popisuje pro INFO.CZ schizofrenní situaci nacistů archivář Vojtěch Šustek.

Sepp Dietrich, K. H. Frank, Adolf Hitler a Konrad Henlein (zleva)Sepp Dietrich, K. H. Frank, Adolf Hitler a Konrad Henlein (zleva)autor: ČTK

Hitler nakonec skutečně ustoupil. Frank ho přesvědčil, aby místo hromadného vraždění spustili propagandu, kterou dají najevo, že čin vykonali agenti-parašutisté, pokyn vyšel z Londýna a celá akce vlastně jen obtěžuje pokojné protektorátní občany, kteří chtějí v klidu žít a pracovat pro říši. Úkolem bylo skutečně nepřiznat, že odbojová síť je rozsáhlá. Nacisté chtěli, aby útok vypadal jen jako ojedinělá akce několika pomatenců.

„Nacisté okamžitě po útoku rozjeli propagandu, ve které zdůrazňovali, že parašutisté "spáchali atentát", že to je čin šílenců a že s tím slušní Češi nemají a nechtějí mít nic společného. Že chtějí chodit do továren a pracovat pro říši,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět.

K. H. Frank přesto nebyl po jednání s Hitlerem spokojený. Čekal totiž, že ho vůdce dočasně pověří správou protektorátu a on tak nahradí zraněného Heydricha. Hitler ale pravděpodobně nepovažoval Franka, původně knihkupce z Karlových Varů, za vhodného adepta. Na místo Heydricha proto dosadil věrného nacistu Kurta Daluegeho. Frank dál zůstal státním tajemníkem. Hitler mu dle dochovaného zápisu tuto rošádu vysvětlil tak, že země potřebuje silný tandem protektora a tajemníka a pokud by se Frank stal protektorem a stihl by ho podobný osud jako Heydricha, nezůstal by v protektorátu nikdo, kdo má s Čechy dlouholeté zkušenosti jako Frank.

Nacisté a vláda vypsali odměnu 20 milionů korun. Nikdo z odboje ale nezradil

SS následně vypsalo na dopadení pachatelů odměnu 10 milionů korun. Protektorátní vláda slíbila částku zdvojnásobit. Nacisté pátrali dál a snažili se odhalit parašutisty, nebo jejich spolupracovníky. Vydali také varování, že kdo útočníkům pomáhá, bude zastřelen s celou svou rodinou. I přes slib vysoké odměny ale nikdo nezradil. Mezi podporovateli parašutistů byly přitom velice často rodiny s malými dětmi. Nikdo z nich parašutisty neudal.

720p 480p 360p 240p
Nejmladší spolupracovníci parašutistů. 4 statečné děti, které se zapojily do odboje

„Nacisté chtěli likvidovat jen Čechy, kteří jsou v odboji a nebo se jim jinak stavějí na odpor. Ale bylo v plánu, že český národ fyzicky zlikvidují až po vítězné válce, když už nás nebudou potřebovat. Přežít měli jen Češi, které by šlo poněmčit,“ vysvětluje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

Dělníci podepisovali věrnost říši, Moravec na náměstích hrozil zkázou národa

Dělníci museli hromadně v práci podepisovat přísahu věrnosti říši. Ministr školství a lidové osvěty kolaborant Emanuel Moravec navíc jezdil po českých městech a přesvědčoval obyvatele protektorátu, aby útočníky vydali. „Běda českému národu, nenaleznou-li se zločinci, kteří zavraždili zastupujícího říšského protektora a generála policie Heydricha. Běda, běda, pravím třikrát,“ hřměl tehdy Moravec.

Emanuel MoravecEmanuel Moravecautor: ČTK

S oblibou také glosoval takzvaný Lex Masaryk, který národní shromáždění schválilo v roce 1930 a díky kterému vzniknul zákon, ve kterém stálo, že „T. G. Masaryk se zasloužil o stát“. Moravec na náměstích říkal: „Eduard Beneš se zasloužil o utrpení českého národa“. Odkazoval tak k exilovému prezidentovi, který mezitím pobýval v Anglii. Na některých místech dokumentů gestapa nacisté doslova píšou, že zločin nese známky „made in England“ (poznámka: vyrobeno v Anglii).

Ani přes slib tučné odměny neměli nacisté stále na začátku června žádnou stopu. A to přesto, že se v obyvatelstvu snažili vzbudit dojem, že s nimi řada lidí spolupracuje. Část kolaborantů pravděpodobně zkoušela nacistům pomoci, někteří svědčili ale proto, že neměli jinou možnost, jako například lidé z tramvaje, kteří byli přímo při útoku.

Nacisté se začali mstít na nevinných dětech

Němci poznali, že budou muset přitvrdit. Cesta propagandy a odměn zjevně nezafungovala, bylo nutné začít důrazněji hrozit. Každý den byli zatýkaní a popravovaní další a další lidé. Stačila přitom maličkost, zdánlivá neúcta k mrtvému protektorovi, nebo možná i sousedská šarvátka, k jejímuž rozhřešení mohlo posloužit smyšlené udání. Rozhlas oznamoval každý den nové popravené. Tlak sílil.

„Nikdo nečekal, že by odplata nacistů byla tak strašlivá. Perzekuce celé rodiny byla do té doby nevídaná. Ten strach o rodinu je dobře vidět na příkladu Karla Čurdy, který v novinách viděl, že zatkli a popravili rodinu parašutisty Pechala a začal mít strach,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Zdeněk Špitálník.

Zničení LidicZničení Lidicautor: Profimedia

4. června 1942 Heydrich na svá zranění umřel a nacisté zuřili. Nejenže přišli o předního muže říše, ale navíc se jim žádnými způsoby nedařilo Čechy zlomit a dopátrat se útočníků. Pod smyšlenou záminkou si proto vybrali středočeskou vesnici Lidice. Důvodem byl milostný dopis, ze kterého mělo vyplynout, že v obci operuje odboj. Nebyla to ale pravda. K. H. Frank chtěl ale ukázat Hitlerovi sílu a také nějaký postup ve vyšetřování. Proto rozhodl o vyhlazení obce, kterému 10. června sám přihlížel. Kromě žen a mužů zdejší nacistické běsnění nepřežilo i 88 lidických dětí.

Novináři často poklonkovali režimu, objevily se ale i výkřiky vzdoru

Přestože noviny se nesměly odchýlit od určité propagandistické linie, i v nich se daly najít občasné záchvěvy vzdoru. Svědčí o tom i báseň, která vyšla pět dnů po vypálení Lidic ve Večerním českém slově. Báseň se jmenovala Přísaha českého dělníka a do redakce jí měl údajně zaslat podepsaný Josef Láznička, kovodělník. Na první pohled text vypadal jako tryzna nad zemřelým protektorem. Po zvýraznění prvních slov na každém řádku dával ale text najednou úplně jiný smysl.

Vám, ochránce lidu dělného, vrahové, když v osudovém ránu, dětí Vašich drobných nelitujíce i choti, zlou zasadili ránu, žen českých dělníků se srdce zachvěla, všechno se otřáslo v nás, slzy z očí vytryskly: Náš Ochránce - chvěl se nám hlas - Čas nový, který pro nás vytvářel, bude nám ztracen, ztracen navždy snad? Splatit bychom rádi chtěli svůj dluh krví vlastní. Je marno vše. Rek velký pad. Nezapomenem však dobrodince rodin svých! Nezapomenem! Český dělník dlaň k přísaze zdvih,“ vyšlo ve Večerním českém slově. (Vám, vrahové dětí i žen, všechno, až náš čas bude, splatit krví nezapomenem. Nezapomenem!)

Heydrichův pohřebHeydrichův pohřebautor: ČTK

Jak vyplývá ale z dokumentů gestapa, řada novin a žurnalistů naopak spolupracovala při vytváření propagandy velice horlivě. Podle archiváře Vojtěcha Šustka je mnohdy nacisté museli spíše v nadšení krotit, protože média budila až dojem „novin na rozkaz“, přestože to nebyla pravda.

Němci dali Čechům ultimatum. Pak by možná začalo vyvražďování národa

13. června přišel další zlom. Nacisté stále neměli v ruce nic, co by je mohlo dovést ke strůjcům útoku. Zatýkání pokračovalo, nikdo ale nic neřekl, případně často ani nic nevěděl. Němci se proto rozhodli, že vyhlásí ultimatum. Nazývali ho amnestií a slibovali, že ten, kdo do 18. června do 20 hodin večer poskytne informace, které povedou k odhalení parašutistů, dostane amnestii a odměnu, i pokud se na ukrývání a pomoci parašutistům sám podílel. Ani tehdy žádná z odbojářských rodin nezklamala. Je až obdivuhodné, že takové množství lidí stále drželo při sobě a nenašel se mezi nimi žádný slabý článek.

720p 480p 360p 240p
Poskytly potraviny, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům

Nikdo v protektorátu ale netušil, co stanovená lhůta znamená. Mezi lidmi se šířily zprávy, že po 18. červnu nastane absolutní decimace českého národa. K ověření těchto zpráv ale už nedošlo.

Zrada přišla naopak ze strany, odkud ji parašutisti, kteří se tou dobou už skrývali v kryptě kostela svatého Karla Boromejského, nečekali. Na gestapo totiž přišel 16. června jejich kolega z Británie, parašutista z výsadku Out Distance Karel Čurda. O jeho osudu a pohnutkách, které ho vedly k osudovému rozhodnutí, bude příští díl.

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek