Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Proti opravě Kubišova rodného domu se postavili místní. Lidé stále zpochybňují význam Anthropoidu

1080p720p360p

Knihy, filmy a vzpomínkové akce. Zdá se, že odvážný čin parašutistů si v posledních letech připomíná veřejnost čím dál více. Přesto se stále najdou tací, kteří důležitost operace Anthropoid zpochybňují. Podle historiků za to může hlavně nacistická propaganda, kterou po válce převzali i komunisté, kteří se snažili snižovat význam útoku a zdůrazňovali hlavně množství zabitých Čechů, kteří následně padli kvůli nacistickému mstivému běsnění. Podobné názory se objevily také při rekonstrukci rodného domu Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích, kdy část místních občanů opravu nemovitosti nepodporovala, přestože rekonstrukci financovali dobrovolní dárci.

„V Dolních Vilémovicích se ještě stále objevuje ten názor, že kvůli Janu Kubišovi zahynuli někteří zdejší a možná, že ta starší generace si stále přenáší nějaké trauma. Byly tady i hlasy proti rekonstrukci v rámci zastupitelstva, v rámci obce asi také, ale myslím si, že většina obyvatel si uvědomuje, proč je důležité připomínat si osobu Jana Kubiše,“ uvádí pro INFO.CZ starostka Dolních Vilémovic Jitka Boučková. Sama se při opravě domu, kde se roku 1913 parašutista narodil, výrazně angažovala.

Kubišovi chtěli postavit sochu už po válce. Peníze na ni se ale ztratily

Obec získala malý domek s číslem 79 do svého vlastnictví v roce 2009. Byl v havarijním stavu a oprava byla vyčíslena na 3,5 milionu korun, což je dle Boučkové roční rozpočet celé obce. Starostka se proto rozhodla, že aby dokázala pokrýt náklady, vyhlásí veřejnou sbírku. Na rekonstrukci se také podíleli členové vojenských historických klubů, místní mládež a vojáci aktivních záloh z Jihlavy, kteří odpracovali stovky dobrovolnických hodin, a podařilo se díky nim ušetřit. Při stém výročí narození Jana Kubiše v roce 2013 se stavba oficiálně otevřela veřejnosti. Po 71 letech od útoku na Heydricha se tak parašutista vrhající bombu dočkal památníku ve svojí rodné obci. Proč tak pozdě?

Rodný dům Jana Kubiše před rekonstrukcíRodný dům Jana Kubiše před rekonstrukcíautor: ČTK

„Téma parašutistů je v řadě obcí stále docela kontroverzní, protože ne každý je hrdý na tak významného rodáka. Někteří lidé jim mohou vyčítat riskování s osudem obce. Hodně se v jejich argumentech objevuje příklad Lidic a myšlenka, že ta či ona obec mohla dopadnout stejně. Naštěstí jsou to spíše menšinové názory,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Zdeněk Špitálník, který připravil expozici, která se uvnitř domu nachází. Přestože ihned po válce se první snahy o připomenutí Kubišovy památky objevily, návrhy brzo smetl nový komunistický režim.

„Konkrétně v Dolních Vilémovicích měli už po válce snahu uctít Jana Kubiše sochou v životní velikosti, to se chystalo na konec 40. let. Ale peníze na ni se pak někam ztratily a potom už ani nebyl politický zájem mu vztyčovat sochu. V obci se ale dál v průběhu těch 40 let za totality zastavovali turisté a zajímali se, odkud pocházel Jan Kubiš,“ dodává Špitálník.

Gestapo zatýkalo Kubišovy příbuzné oklikou. Udat je musel starosta

Rodina Kubišových žila v obci ve dvou domech, v čísle 79 a také o kousek dál v čísle 71. Matka Jana Kubiše Kristina zemřela při porodu mladšího bratra Jaroslava, když Janovi byly tři roky. Jeho otec František si pak našel novou manželku, ke které se odstěhoval. „Po smrti matky Jana Kubiše, která pocházela z domu č. 79, tam zůstali její rodiče, tedy Janovi prarodiče, kteří se starali o děti z prvního manželství. Kubišův otec František se přestěhoval o několik domů dál do domu č. 71, kde žil s vdovou Marií Dusíkovou. V době, kdy došlo k zatýkání, tak v Kubišově rodném domě žila jeho sestra Františka s manželem. Oba skončili v Mauthausenu,“ popisuje Špitálník.

Kubišovi rodiče. František a KristinaKubišovi rodiče. František a Kristinaautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Zatýkání v obci v roce 1942 ale dle pamětníků nebylo nijak bouřlivé a probíhalo poměrně nenápadně. Představy gestapáků bušících na dveře chalup jsou prý přemrštěné. „Pan starosta musel udávat jména těch, kteří byli příbuzní Jana Kubiše, nebo s ním byli v nějakém bližším vztahu a obecní slouha potom obcházel Vilémovice se stručným vzkazem „Máte přijít na úřad“ a všichni už věděli, o co se jedná,“ vysvětluje Boučková. První vlna výslechů se pak uskutečnila v Třebíči, v Jihlavě a později v Praze na úřadovně gestapa v Petschkově paláci. Zatčení následně putovali do Terezína a do Mauthausenu, kde je 24. října 1942 zastřelili ranou do týla.

Při rekonstrukci objevili nečekaný „poklad“. Parašutistovy milostné dopisy

Z Kubišovy vlastní rodiny po válce nezbyl nikdo. Nacisté zabili otce Františka i všechny tři jeho vlastní sourozence. „Přeživší z Kubišovy širší rodiny, Janova nevlastní matka a jeho nevlastní sestry a bratr František, se pak vrátili do toho domu č. 71. Takže od roku 1942 rodný dům Jana Kubiše jeho rodina neobývala. Po válce se v něm vystřídalo několik majitelů a v posledních letech před rekonstrukcí ten dům už jen chátral. Členové Klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše z Brna pak inspirovali paní starostku, aby s tím něco udělala. A ona se pro to rozhodla,“ dodává Špitálník.

Dům neprošel pouze rekonstrukcí, nyní je v něm přístupná také rozsáhlá expozice historických fotografií i dobových artefaktů. „Expozice v domě je zaměřená na život Jana Kubiše a věnujeme se tam také jeho rodině. Je to spíše zaměřeno na rodinné zázemí Jana Kubiše, na jeho předválečnou službu v armádě a je tam také samostatný panel, který je věnovaný bratru Jaroslavovi, protože jako jediný nepatřil pouze mezi oběti, ale spíše mezi hrdiny, protože byl sám zapojen do odboje a pomáhal ukrývat parašutistu Františka Pospíšila. To je podle mě doklad toho, že děti v rodině Kubišů byly vlastenecky založené,“ popisuje Špitálník, který je autorem expozice.

Písemnosti nalezené pod schodyPísemnosti nalezené pod schodyautor: ČTK

Přestože dům od války vystřídal několik majitelů, přesto se v něm i po 70 letech podařilo objevit osobní věci Jana Kubiše, které jeho příbuzní pravděpodobně skryli už po tom, co odešel do Británie. Schovali je v prostoru pod schody. „Dělníci tam našli soubor dokumentů, například součásti stejnokroje Jana Kubiše, s čímž nikdo nepočítal, protože jsme ten dům několikrát procházeli a bylo vidět, že se tam vystřídala řada rodin a z toho původního vybavení tam takřka nic nezůstalo. Díky tomuto nálezu jsme se dozvěděli plno věcí z Kubišova předválečného života. Byla tam například jeho pracovní knížka nebo dopisy od dívek,“ upřesňuje Špitálník.

Lži o Anthropoidu šířili nacisté i komunisté. Někteří Češi jim ale dodnes věří

Proti rekonstrukci domu byli údajně někteří zastupitelé obce a pravděpodobně i místní. Nesouhlasné názory, které operaci Anthropoid a parašutisty odsuzují, se objevují i ve veřejném prostoru a internetových diskusích. Starostka Dolních Vilémovic se s touto situací vypořádala po svém. Rozhodla se, že na pokrytí oprav založí veřejnou sbírku. Pokud se peníze vyberou, bude to znamení, že lidé o vytvoření památníku stojí. „Když se člověk podívá na nějakou diskusi pod článkem, i když se to nedoporučuje, tak mě občas překvapuje, že řada mladých lidí má tak kontroverzní názory. Vyhlásila se veřejná sbírka, která celou rekonstrukci pokryla, a to byl oproti názorům v diskusích skutečně pozitivní příklad smýšlení velké částí společnosti, která se na obnovu domu složila. A dokazuje to, že jsou tady lidé, kteří si chtějí odkaz parašutistů připomínat,“ popisuje Špitálník.

720p 360p
Heydrich měl odjet do Francie a odboj si útok na protektora nepřál. 7 největších lží o Anthropoidu

Podle historiků se podobné názory, které většinou argumentují velkým množstvím Čechů, kteří se stali obětmi nacistické msty po útoku na Heydricha, drží ve společnosti ještě z období války. „Kdo zastává názor, že účast v odboji bylo hazardérství a mrhání životy nevinných lidí, tak buď není dostatečně informován, nebo vědomě či nevědomě papouškuje nacistickou propagandu. Vydávání lidí ochotných postavit se Němcům na odpor za fanatické šílence, cynické dobrodruhy, kriminálníky, nebo dokonce i prospěcháře, se souvisle objevuje v projevech německých nacistických pohlavárů i jejich českých kolaborantů,“ uvádí pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

720p 360p
Komunisté chtěli, aby se na parašutisty zapomnělo. Bez jejich akce by ale Československo neexistovalo

Následná komunistická garnitura se po další desetiletí snažila lež o zbytečnosti akce přiživovat i záměrnými falzy dokumentů, které měly dosvědčovat, že Heydrich se chystal odjet do Francie a jeho zabití tak bylo zbytečné. I v tento vyvrácený mýtus i nadále část české společnosti věří. „Podle mne je vnímání operace Anthropoid a jejích hrdinů stále poznamenáno čtyřiceti lety komunismu a snahou komunistické propagandy dehonestovat účastníky jak západního, tak domácího demokratického odboje. Pokud někdo vnímá Anthropoid a události druhého odboje negativně, většinou není schopen je zasadit do širších souvislostí a hodnotí z tepla a pohodlí něco, co ho přesahuje. Možná řada z nás prostě nemá ráda, když je něco přesahuje,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět.

„Rodiče byli hrdinové“. Ani děti zabitých odbojářů o významu akce nepochybují

A údajně i ti, kterých se nacistické represe osobně dotkly, prý většinou nepochybují o přínosu operace a její potřebnosti. „Zneškodnění Heydricha bývá prohlašováno za pošetilý hazardérský a zbytečný čin, který vedl pouze ke smrti tisíců nevinných lidí. Tento názor jsem ovšem ještě nikdy neslyšel od člověka, který v důsledku msty Němců za odbojovou činnost jeho příbuzných skutečně trpěl povražděním jeho blízkých, nebo jeho vlastním vězněním. Naopak tito lidé mluví o účastnících odboje s úctou. A to jsem hovořil s desítkami těchto lidí,“ dodává Šustek.

720p 480p 360p 240p
Poskytly potraviny, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům

Jeho slova potvrzuje i vyjádření Jaroslavy Mokré, rozené Smržové. Její rodiče patřili mezi přední podporovatele parašutistů a právě jim patřil bicykl, na kterém Jan Kubiš ujel z místa útoku na Heydricha. Oba zahynuli v Mauthausenu. „Své rodiče a ostatní účastníky nemohu vidět jinak, než jako hrdiny a vlastence. Neobětovali jen své mladé životy, ale životy celé rodiny – své děti: Kdyby znali to, co víme teď my, jistě by jejich rozhodování bylo těžší. Bratr a já jsme přišli o teplo domova, který jsme v tak útlém věku ztratili. Nevím, jestli rodiče věděli, že také nás zajalo gestapo, ale museli strašně trpět, když opouštěli tak malé děti. Dnes, když jsem sama matka, nevím, zda bych byla tak statečná. Rodiče byli hrdinové. Jsem na ně hrdá a jsem ráda, že jsou v národě uctíváni,“ vypráví Mokrá, kterou s jejím bratrem až do konce války nacisté internovali společně s dětmi dalších zavražděných českých odbojářů v Praze na zámečku Jenerálka a posléze ve Svatobořicích.

Jak připomíná Šustek, odstranění Heydricha nebylo jen zabitím tyrana, ale také činem, který zajistil Čechům poválečnou existenci. „Ten, kdo nevědomě tyto pseudoargumenty o zbytečnosti akce dnes přebírá, si neuvědomuje zcela banální skutečnost, že válku s Němci bylo třeba vybojovat a pro zachování fyzické existence českého národa bylo nezbytné vojensky porazit nacistické Německo. Vítězství Němců ve válce by znamenalo fyzickou likvidaci celých národů, včetně Čechů. Na to se dnes buď úplně zapomíná anebo se to v mediích bagatelizuje,“ doplňuje archivář.

720p 480p 360p 240p
Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům

Ostatní parašutisté mají na domech pamětní desky. Vytvoření další expozice je ale nepravděpodobné

Ačkoli Jan Kubiš byl jednou z nejvýraznějších postav odboje, nebyl jediný. Ostatní parašutisté ale vlastní památníky většinou nemají. Ze sedmi parašutistů, kteří zahynuli v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje má vzpomínkovou desku na svém rodném domě ještě Josef Gabčík, Adolf Opálka a Jan Hrubý. Josef Bublík a Jaroslav Švarc mají pamětní desku na jiném místě ve svých městech, ačkoli jejich rodné domy stále stojí. Na Josefa Valčíka vzpomínají na místním internátu ve Smolině, protože jeho rodný dům už nestojí.

Že by se podobné památníky v rodných domech parašutistů otevřely i jinde než v Dolních Vilémovicích, je nepravděpodobné. Podle starostky totiž domy Kubišových spolubojovníků většinou někdo vlastní a využívá k bydlení. A nápad zřídit podobné vzpomínkové místo musí vždy přijít spíše zespodu. „Ten zájem musí vzejít vždy od lidí z těch obcí a nedá se vymyslet takový projekt, aniž by to tam lidé chtěli, protože by se to mohlo setkat s nepochopením nebo s nezájmem,“ dodává Špitálník.

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek