Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Z hrdiny zbabělcem. Karel Čurda za zradu parašutistů dostal peníze, byt a německou manželku

720p360p

Byl jedním z nich. Absolvoval dokonce stejnou cestu do Británie přes Polsko, cizineckou legii a Francii. V Británii ho vybrali do speciálního parašutistického výcviku. I on doma v protektorátu nechal rodinu. Dokonce i dívku, která čekala jeho dítě. Parašutisté ho v Anglii brali mezi sebe, dokonce chodili společně na zábavy. Tehdy ještě nikdo netušil, že ten usměvavý Karel Čurda ze Staré Hlíny se jednou stane symbolem zrádcovství a člověkem, který svým činem odsoudí k smrti stovky lidí. Osud ale nakonec dohnal i jeho… Dnešní díl seriálu Anthropoid se zaměří na příběh parašutisty Karla Čurdy. Muže, který zradil své přátele.

„Já si Čurdovo naprosté selhání vysvětluji tak, že odešel do zahraničního odboje proto, aby si dokázal, že na to má. Ale podle mě mu chybělo odhodlání k sebeobětování,“ uvádí pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek. Možná proto volil Čurda v situaci ohrožení svého života po útoku na Reinharda Heydricha snazší cestu. Po nabídce beztrestnosti zradil své přátele, udal parašutisty i všechny české odbojářské rodiny, které ho předtím ukrývaly. Skutečně se tak zachránil. Ale za jakou cenu...

Čurda se s Kubišem a Gabčíkem poprvé setkal už v Polsku. V Británii spolu chodili na pivo

Karel Čurda byl nejmladší ze šesti sourozenců. Narodil se ve Staré Hlíně u Třeboně. Také on byl jako někteří další parašutisté vojákem. V červnu 1938 ale na vlastní žádost odešel a pracoval jako dozorce finanční stráže u Olomouce. Koncem června 1939 přešel hranice do Polska. Nedlouho poté odjel do Francie, aby se přihlásil k cizinecké legii. Vyrazil z polské Gdyně lodí Chrobry, kterou plula i většina budoucích parašutistů včetně Josefa Gabčíka, Adolfa Opálky a Jana Kubiše. Tam se s nimi Karel Čurda pravděpodobně setkal poprvé.

Karel Čurda v BritániiKarel Čurda v Britániiautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Po vzniku československé jednotky ve Francii odešel Čurda z legií a připojil se k Čechoslovákům. Bojů na frontě se ale aktivně neúčastnil a v srpnu po porážce Francie se společně s ostatními evakuoval do Británie. Jeho osud tak v mnohém připomíná příběhy dalších parašutistů. Čurda totiž nebyl nějaký podvratný živel, ani mu zlo nebylo vidět na očích, jak by se u zrádce jeho formátu dalo předpokládat. S ostatními dokonce chodil na zábavy. Jak podotýká historik Jaroslav Čvančara, minimálně o jedné společné vycházce se ví jistě. V den státního svátku 28. října 1940 došlo totiž v restauraci v Bickertonu k potyčce mezi britskými vojáky a příslušníky československé brigády, mezi kterými byl i Gabčík s Čurdou. Celý incident dokonce vyšetřovalo velitelství brigády.

Podle historiků nebyl problémový, jinak by ho do akce nenasadili

Karel Čurda se následně jako ostatní parašutisté přihlásil do speciálního výcviku ve Skotsku. V lednu 1942 jej následně velení vybralo pro nasazení v protektorátu. Stal se členem výsadku OUT DISTANCE, kde byl společně s Ivanem Kolaříkem a Adolfem Opálkou, který byl velitelem skupiny. Po válce se začaly objevovat zprávy, že už tehdy nebyl Čurda mezi svými kolegy oblíbený a pochybovali o jeho důvěryhodnosti.

„Údajně měl být Čurda neblaze proslulý svými sympatiemi k nacismu a svojí amorálností. Tato mystifikace uveřejňovaná od šedesátých let měla v očích naší veřejnosti zdiskreditovat československou exilovou vládu a naší zahraniční armádu. Odborná studie historika Jiřího Plachého a také vzpomínky jiných zahraničních vojáků prokazují, že Čurda se před svým vysláním do akce v žádném ohledu negativně neprojevoval. Pokud by Karel Čurda byl nějaká obskurní figurka, tak by ho určitě do protektorátu neposlali,“ vyvrací Šustek.

Fotografie Karla Čurdy na falešných protektorátních dokladech na jméno Karel VrbasFotografie Karla Čurdy na falešných protektorátních dokladech na jméno Karel Vrbasautor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Je nutné zmínit, že Čurda nebyl zrádcem od začátku, jak se mnohdy prezentuje. Pravděpodobně skutečně vstoupil do zahraniční armády proto, aby pomohl osvobodit Československo. Čurda se dlouho ve filmech objevoval jako zrádce a zbabělec, u kterého to bylo jasné od začátku, ale my o tom důkaz nemáme. On by nebyl vybrán do jedné z operací, kdyby nebyl dobře prověřen,“ potvrzuje pro INFO.CZ také historik Marek Melša.

Udavači, ztracené vybavení a sebevražda. Výsadek OUT DISTANCE provázely od počátku problémy

Do protektorátu Čurda s Kolaříkem a Opálkou seskočili 28. března 1942. Byli zase doma. Od prvních chvil je ale provázela smůla. Seskočit měli totiž na Táborsku, dopadli ale poblíž Ořechova na jižní Moravě. Při seskoku navíc ztratili jeden z balíků, ve kterém měli vybavení. Osudovou chybu ale udělal Ivan Kolařík. Přes přísný zákaz si totiž s sebou vzal osobní věci. Konkrétně fotografii svojí milé Milady Hrušákové, na jejímž rubu bylo věnování. Fotografii měl v peněžence, kterou ale při seskoku vytratil.

Ivan KolaříkIvan Kolaříkautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Nedlouho potom ji našli četníci, které na seskok upozornili místní hasiči, kteří si dopadajících parašutistů všimli. Kolařík se zatím vydal do Valašského Meziříčí k rodičům, kde se dozvěděl, že jeho Milada se už zasnoubila s někým jiným. Gestapo nedlouho poté na základě nalezené fotografie zatklo Kolaříkovy rodiče i Miladu s jejími příbuznými. Parašutista se nejdřív skrýval ve Zlíně. Nakonec ale odjel do Vizovic a zde se dobrovolně otrávil kapslí cyankáli. Kolaříkovu rodinu i rodinu Milady Hrušákové i ji samotnou nacisté popravili 30. května 1942. To vše způsobila jediná fotografie.

Rodina Bautzových zachránila Čurdovi život. On je udal gestapu

Opálka s Čurdou se ihned snažili napojit na domácí odboj. Čurda mezitím stihnul na několik dnů zamířit i domů. V kontaktu byl také s rodinou Krupkových z Pardubic a setkal se také s dalšími parašutisty, se kterými se znal už z Británie, s Josefem Valčíkem, Janem Kubišem i Josefem Gabčíkem. Společně se také účastnili operace Canonbury. 25. dubna 1942 vyrazili do Plzně, aby v noci zapálili ohně, které měly navést spojenecká letadla, která měla bombardovat plzeňskou Škodovku. Akce ovšem skončila fiaskem, továrnu nezasáhla ani jedna nálož. Ani tehdy, měsíc před útokem na Heydricha, to ale dle aktivní Čurdově účasti nevypadalo, že by chtěl zběhnout.

Taška, kterou na místě útoku na Heydricha nechali parašutistéTaška, kterou na místě útoku na Heydricha nechali parašutistéautor: ČTK

Čurda se v Praze nejčastěji skrýval u rodiny Svatošových na Melantrichově ulici a u Bautzových v Lumírově ulici. Rodina Svatošových patřila k předním podporovatelům parašutistů. Janu Kubišovi dokonce zapůjčili koženou tašku, ve které si na místo útoku na Heydricha přinesl bombu. Při útěku ji nechal poblíž zatáčky a taška pak byla společně s kolem, pláštěm a čepicí vystavená ve výloze firmy Baťa na Václavském náměstí, kde byly věci, podle kterých se gestapo snažilo parašutisty vypátrat. Rovnou ke Svatošovým také vedla cesta Josefa Gabčíka bezprostředně po útoku. K nim domů údajně přišel zpocený a paní Svatošová mu udělala citronádu, kterou vypil a odešel.

U rodiny Bautzových dokonce strávil Čurda první noc po útoku na protektora. Už tehdy probíhaly rozsáhlé razie a Čurdu tehdy u sebe i přes velké nebezpečí skryli právě Bautzovi. Obě rodiny, které kvůli němu riskovaly vlastní život, později Čurda udal gestapu.

Zbabělost, tlak rodiny nebo touha po odměně? Co stálo za jeho zradou, se neví

Kdy se Čurdův charakter změnil, není přesně jasné. Je ale zvláštní, že den před útokem na Heydricha žádal o dovolenou. Dostal ji a odjel z Prahy za sestrou. Je podivné, že by mu jeho velitel Opálka dal volno před tak důležitou akcí. Přestože úkoly jednotlivých výsadků byly tajné, předpokládá se, že Opálka o záměru odstranit Heydricha věděl.

Velitel výsadku OUT DISTANCE Adolf OpálkaVelitel výsadku OUT DISTANCE Adolf Opálkaautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Po útoku se Čurdovi i přes zostřené bezpečností kontroly podařilo dostat ven z Prahy. A zamířil ke svojí matce do Nové Hlíny. „Dodnes není přesně objasněno, proč se rozhodl den po útoku 28. května dezertovat a nepokusil se vyhledat svého velitele Opálku. Se štěstím i s falešnými legitimacemi a navzdory masivním kontrolám se mu podařilo dostat z Prahy a odjel do Nové hlíny, kde se ukrýval u své matky,“ popisuje Melša.

Zde se pravděpodobně odehrálo něco, co z něj fatálně učinilo zrádce. „Moje matka Rozálie Čurdová a moje sestra Růžena Kostečková v Nové Hlíně měly stále strach, že mně policie najde. Z novin jsem seznal, že policie dopadla nadporučíka Pechala a desátníka Kolaříka, a že byli zastřeleni,“ uvedl v poválečné výpovědi Čurda. Právě to, že v novinách viděl jména zabitých, které znal, ho možná přinutilo k tomu, aby hodil za hlavu vznosné myšlenky hrdinství a začal myslet hlavně na vlastní záchranu.

Nejprve napsal udavačský dopis. Způsob odkoukal v laciných románech

Spekuluje se a některá zpracování příběhu to zobrazují, že ke zradě přinutila Čurdu právě jeho rodina. Ani to ale není jisté. „Já si myslím, že se křivdí Čurdově matce a sourozencům, když se říká, že Čurda byl „pod tlakem rodiny“. Ať někdo prokáže, že to tak bylo. Vždyť oni ho schovávali a riskovali život. Podle mě to Čurda udělal sám a dobrovolně,“ myslí si Šustek.

720p 480p 360p 240p
Poskytly potraviny, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům

Pod tíhou strachu se proto Čurda rozhodl napsat anonymní udavačský dopis. V případě zatčení chtěl mít ale jistotu, že se mu nic nestane a tak se zvláštním způsobem pojistil. „Dokonce byl tak mazaný, že když posílal ten udavačský dopis na četnickou stanici do Benešova, tak přetrhl novinový papír a půlku toho papíru si schoval a druhou půlku přiložil k tomu dopisu. Asi dříve četl nějaké levné lagricové románky, kde se to tak dělalo, a uvědomil si, že je to důkaz o pisateli anonymního dopisu,“ popisuje Šustek.

Vyhlášení beztrestnosti bylo poslední kapkou. Čurda vyrazil do Prahy osobně

Nicméně anonymní udání nezabralo a nic se nestalo. Dopis zůstal ležet v Benešově, kde s ním nic neudělali. 13. června 1942 pak gestapo vyhlásilo beztrestnost. Kdo do 18. června do 20. hodiny podá informace o útočnících na Heydricha, nebude potrestaný, přestože se třeba na činnosti parašutistů podílel. To byla zřejmě pro Čurdu poslední pobídka ke zradě.

720p 480p 360p 240p
Nacisté upláceli i vraždili děti. Český odboj přesto Kubiše s Gabčíkem neudal

„Chápu to tak, že Čurdovi chyběl hluboký cit k jeho bližním a ke svému národu. Jeho motivace nebyla tak silná, aby byl ochotný obětovat život,“ myslí si Šustek. „Čurdovi do hlavy nevidím. Moje osobní domněnka je, že měl strach. O sebe, o matku, že Nová Hlína dopadne stejně jako Lidice. Ten prvotní impuls byl asi takový. Ne peníze, sláva. Prostě strach,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět.

„Vy byste to neudělali pro ty miliony?“. Roli možná hrála i vysoká odměna

Jedním z důvodů zrady ale mohla být vedle strachu a zbabělosti také lákavá několikamilionová odměna. „Historik Jiří Plachý ve své přelomové studii o Čurdovi sice tvrdí, že peníze nebyly ani zčásti důvodem jeho zrady. Existuje ale Čurdova poválečná výpověď od soudu, kde se ho ptali, proč to udělal. A on měl údajně odpovědět: „Vy byste to neudělali pro ty miliony?“. Podle mě při tom rozhodování, zda skutečně zradí, hrálo roli více faktorů,“ domnívá se Melša.

16. června ráno se proto Čurda vypravil do Prahy. Nejprve měl údajně přijít ke Svatošovým, kde se sháněl po svém veliteli Opálkovi, který byl už v té době ale ukrytý v kryptě kostela svatého Karla Boromejského. Poté Čurda zamířil na gestapo do Petschkova paláce.

Jan Kubiš a Josef GabčíkJan Kubiš a Josef Gabčíkautor: Foto Aha! – Martin Hurda a archiv Vojenského historického ústavu Praha.

„Čurda se dostavil na gestapo 16. června 1942 o 12.45 hod. Žádal, aby byl přiveden k nějakému vedoucímu úředníku pražského gestapa. Byl předveden ke mně, poněvadž Pannwitz tehdy nebyl v úřadě. Čurda se tehdy dovolával nařízení, které vyšlo a které slibovalo tomu, kdo ohlásí pomocníky a ukrývače pachatele atentátu beztrestnost,“ uvedl v poválečné výpovědi nacista Heinz Jantur, který Čurdu přijal jako první.

Němci napřed Čurdu nebrali vážně. Pak ho 11 hodin vyslýchali

Nacisté napřed netušili, jaký „poklad“ do Petschkova paláce právě přišel. Jakmile ale zjistili, že Čurda skutečně byl ve spojení s parašutisty, začali ho vyslýchat. To dle dokumentů gestapa trvalo zhruba od 16. hodiny do tří hodin v noci. Za tu dobu Čurda prozradil vše, co věděl. Jména parašutistů i jména a adresy všech rodin, které mu pomáhaly. Moravcovi, Zelenkovi, Svatošovi i další. Hned v noci pak začalo zatýkání. Ačkoli Čurda totiž poskytl hlavní vodítko k vypátrání parašutistů, nevěděl, kde se nyní skrývají.

„Čurda prozradil všechny podporovatele. Je pravděpodobné, že tu poslední informaci, tedy úkryt v Resslově ulici, zřejmě prozradil Aťa Moravec, který byl týrán tak brutálně, že by to nevydržel ani dospělý člověk, natož 19letý kluk,“ doplňuje Padevět.

Čeští hasiči pumpují vodu do kryptyČeští hasiči pumpují vodu do kryptyautor: VHÚ

Nad ránem 18. června 1942 už gestapo vědělo, kde má vojáky hledat. Jednotky obsadily Resslovu ulici a okolí a začal boj, který trval několik hodin. Na místo Němci dovezli v poutech i Aťu Moravce a Karla Čurdu. Ten měl údajně dokonce otvorem v podlaze přemlouvat parašutisty v kryptě, aby se vzdali. Odpovědí mu byla střelba a výkřik „Češi se nevzdávají!“. Po dlouhém boji pak vytáhli mrtvé parašutisty před kostel, kde je Moravec s Čurdou museli identifikovat.

Bez Čurdovy zrady by gestapo možná parašutisty nikdy nevypátralo

Je pravděpodobné, že bez Čurdy by nacisté parašutisty nedopadli. Případně by jim to zřejmě nějakou dobu trvalo. „Údaje Čurdovy byly pro vypátrání pachatelů rozhodující. Nám se nikdy nepodařilo při vlastních akcích pachatele vypátrati,“ uvedl úředník gestapa Heinz Jantur v poválečné výpovědi. Karel Čurda tak skutečně je po právu nazývaný zrádcem. Pokud by dál mlčel jako desítky dalších spolupracovníků parašutistů, gestapo by možná Kubiše s Gabčíkem nikdy nedopadlo.

Identifikace mrtvých parašutistů před kostelemIdentifikace mrtvých parašutistů před kostelemautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Bezprostředně po boji v kostele ale na Čurdu nečekalo žádné ocenění a odměna. Sami nacisté zřejmě nevěděli, co s ním udělají. Přestože jim podal cenné informace, stále to byl také parašutista, který do protektorátu přiletěl s cílem jim škodit. Proto ho věznili ještě devět týdnů v pankrácké věznici. „Několik týdnů byl s celou rodinou ve vazbě. Takže nedostal hned druhý den odměnu, ale žil nějakou dobu v nejistotě a nevěděl, co se s ním stane,“ dodává Melša. Poté mu nacisté dali vkladní knížku s pěti miliony korun a zařídili mu novou identitu na jméno Karl Jerhot.

Dostal vkladní knížku, nové jméno, byt a německou manželku

Zrádce parašutistů také získal vlastní byt v Libni na Blanické 4. Odtud se ale téměř vzápětí odstěhoval do ještě luxusnějšího bytu na Vinohrady do Francouzské ulice číslo 8. S penězi ale nemohl volně nakládat. Gestapo mu z nich měsíčně vyplácelo asi třicet tisíc, což bylo ale i na tehdejší dobu značné jmění.

Karel Čurda už pod novým jménem Karl JerhotKarel Čurda už pod novým jménem Karl Jerhotautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Celá situace Čurdu pravděpodobně nenávratně změnila. S gestapem totiž aktivně spolupracoval dál. V novinách se totiž v souvislosti s odhalením parašutistů jeho jméno neobjevilo. „Jeho jméno nikde nezveřejňovali. Jména většiny lidí, kteří dostali odměnu, noviny uvedly, přestože to byli často lidé, kteří ani odměnu nechtěli, třeba svědkové z tramvaje u místa útoku. V Londýně také nevěděli, kdo zradil, to se zjistilo až po válce,“ vysvětluje Melša.

Čurda udával až do konce války. Stal se z něj těžký alkoholik

Čurda se proto dál vydával za „zbloudilého parašutistu“, snažil se infiltrovat další výsadky a odbojáře předával Němcům. Podařilo se mu to například počátkem roku 1943, kdy gestapo přivedl na stopu parašutisty Stanislava Srazila z výsadku Antimony.

Karel Čurda se pod novým jménem také oženil, přestože měl už jedno nemanželské dítě z doby před válkou. Jeho matka se Čurdu pokusila vyhledat, gestapo ji ale uplatilo, aby o něm nemluvila a nesetkávala se s ním, protože kvůli špionáži musel zůstat v utajení a měl už nový život. Z manželství s Němkou Marií Bauerovou se Jerhotovi narodil syn Karel.

Karel Čurda před soudemKarel Čurda před soudemautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Gestapo koncem války už Čurdu ale využívalo čím dál méně. Stal se z něj totiž silný alkoholik a nebyl proto pro podobné akce už dál použitelný. Na jaře 1945 odjel z Prahy do Manětína. „Čurda se v roce 1945 po válce sám přihlásil na četnické stanici v Manětíně. Zřejmě si říkal, že gestapo pálí důkazy a možná doufal, že se bude moci vydávat za parašutistu, který ztratil spojení s odbojem a do konce války se musel skrývat. Možná doufal, že odbojáři, které udal, jsou mrtví a úředníci gestapa utekli, takže o jeho zradě nejsou důkazy,“ vysvětluje Šustek.

Po válce se sám přihlásil četníkům. Byl ale silně opilý, a tak ho vyhodili

Někteří si naopak myslí, že Čurda věděl, že pravda vyjde najevo a možná i litoval, a proto se přihlásil dobrovolně. „Podle mě se v Čurdovi svědomí nehnulo. Tady pořád převládá snaha u něj hledat nějakou dobrou lidskou stránku, která u něj podle mě nebyla,“ domnívá se Šustek.

Čurda ale tehdy 5. května 1945 přišel k manětínským četníkům opilý. Možná jim jeho svědectví přišlo nepravděpodobné, možná mu ani nebylo dobře rozumět, rozhodli se ho proto vyhodit. Záhy na to ale vyšlo najevo, jaká byla Čurdova skutečná role v protektorátu. „Při zatýkání měl být údajně poměrně klidný a měl říct: „Co se má stát, se stane“,“ dodává Melša.

Čurda hrál po válce chudáčka, soud ale neobměkčil

Soud rozhodl jasně, přestože Čurda se to prý snažil uhrát na polehčující okolnosti. „Čurda se chtěl po válce vylíčit tak, aby vypadal co nejmíň špatně. Takže ze sebe dělal chudáčka, který zůstal na holičkách opuštěný spolupracovníky. Přitom v době, kdy se parašutisté stahovali do krypty, tak kdyby přišel k Moravcovým (poznámka: jedni z nejbližších spolupracovníků parašutistů) a řekl, že potřebuje úkryt, tak by se o něj postarali. Ale on se šel schovat k matce. Jsem přesvědčený, že od parašutistů se odloučil už dávno před atentátem a myslel si, že u matky se schová do konce války,“ tvrdí Šustek.

Gerik a Čurda (zleva) u souduGerik a Čurda (zleva) u souduautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Čurda byl po válce souzen v procesu společně s dalším parašutistou Viliamem Gerikem z výsadku Zinc, který také spolupracoval s gestapem. Shodou okolností spolu tito dva byli dokonce v letadle, které je ve stejnou noc oba vysadilo na jaře 1942 nad protektorátem. Oba také skončili stejně. 29. dubna 1947 krátce před polednem jim stráž navlékla na krk oprátku.

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek