Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Proč se v Británii jezdí vlevo? A kdy se u nás začalo jezdit vpravo?

Proč se v Británii jezdí vlevo? A kdy se u nás začalo jezdit vpravo?

Ve většině států světa se dnes jezdí vpravo. Ve Velké Británii a v některých zemích, které bývaly jejími koloniemi, se jezdí vlevo. Víte proč?

Při jízdě v autě po českých silnicích si to možná ani neuvědomíme, nad pravidlem, že volant je v autě umístěn vlevo a na silnici se držíme vpravo, vůbec nepřemýšlíme. V minulosti tomu tak ale nebylo, volant byl ve vozech obvykle vpravo a jezdilo se vlevo, což nadále platí v některých zemích. Víte, jaký je vlastně důvod levostranného a pravostranného řízení?

Nad skutečnými důvody směru provozu si historici lámou hlavu, několik zdůvodnění ale mají. V počátcích automobilismu se v Evropě jezdilo spíše na levé straně, což dodnes vydrželo ve Velké Británii a některých zemích, které bývaly jejími koloniemi – např. v Indii, Jižní Africe nebo Austrálii a na Novém Zélandu. Vyplývalo to z historické zkušenosti, kdy při jízdě na koni se jezdec už od dob starověkého Egypta držel na cestě vlevo. Důvodem byla bezpečnost, pokud by vás protijedoucí osoba napadla, mohli byste se lépe bránit – většina světa byla a jsou praváci, tudíž meč drží v pravé ruce, a tak při případném souboji je výhodnější se držet vlevo a mít útočníka po pravé ruce.

Naopak v USA byla situace jiná. Zhruba od osmnáctého století jezdila koňská spřežení napříč Amerikou na pravé straně. Tehdejší nákladní vozy byly taženy několika páry koní, přičemž kočí sedávali na některém z koní vlevo – drželi bič v pravé ruce, aby mohli koně snadněji popohánět. Kvůli tomu se kočí s protijedoucím vozem vyhýbali tak, aby jej měli vlevo od sebe a ze své pozice jej lépe viděli. Do zákona se pak pravostranný provoz poprvé dostal v roce 1792, a to na cestě mezi Philadelphií a Lancasterem.

Na starém kontinentu se provoz na pravé straně začal rozmáhat po napoleonských válkách. Traduje se, že Napoleon Bonaparte vodil své vojsko po pravé straně cest, což vyplývalo z francouzské historické zkušenosti – koně jezdívali vlevo (viz výše, kvůli bezpečnosti jezdce), zatímco chodci kráčeli vpravo. Navíc byl Napoleon levák, a tak se na pravé straně cesty mohl lépe bránit. Provoz na pravé straně se pak Napoleon snažil zavádět i na dobytých územích a v koloniích.

Ne všude se ale toto zavádění povedlo. V Rakousku-Uhersku se jezdívalo nadále vlevo, levostranný provoz tam byl dokonce v roce 1915 uzákoněn. Pravidlo po rozpadu Rakouska-Uherska vydrželo i v nástupnických státech, a to včetně tehdejšího Československa.

Po první světové válce se ale i v Evropě začínají rozmáhat automobily s volantem vlevo. Důvodem je podle historiků fakt, že se na starý kontinent ve velkém začaly dovážet automobily z USA. Tam už probíhala velkosériová výroba, přičemž auta kvůli tamějším zvyklostem měla volant vlevo. Po pravostranném provozu začala volat i Pařížská úmluva z roku 1926, která z mezinárodního hlediska řešila jízdu motorovými vozidly.

Paradoxně dnes mnozí odborníci tvrdí, že z biologického hlediska je pro řidiče přirozenější levostranný provoz. Většina lidí má silnější pravé oko, a tak je bezpečnější mít protijedoucí vozidlo vpravo od sebe (sledujete ho totiž silnějším okem).

V ČSR jízdu vpravo urychlili Němci

Pařížskou úmluvu podepsalo i Československo, které se v roce 1931 zavázalo k tomu, že pravostranný provoz zavede do pěti let. Jenže Národní výbor o změně strany provozu rozhodl až v listopadu 1938 s tím, že zaveden bude k 1. květnu 1939. Politici totiž museli bojovat s odporem veřejnosti, mnozí dopravní experti poukazovali na finanční nákladnost takového kroku.

Smutná doba obsazení Sudet a následném vzniku Protektorátu Čechy a Morava po obsazení Česka německými vojsky zavedení pravostranného provozu ale o pár týdnů urychlila. Jízda vpravo byla zavedena k 17. březnu 1939, a to výnosem vrchního velitele německé armády Walterem von Brauchitschem. V tomto ohledu je tudíž nutné podotknout, že Němci se o zavedení pravostranného provozu nezasadili, jak se někdy traduje, ale pouze jej urychlili. Myšlenka jízdy vpravo totiž v Československu již existovala před německou okupací.

Pouze Praha dostala výjimku a pravostranný provoz mohla zavést až k 26. březnu 1939. Důvodem byla složitost dopravní situace, měnil se i provoz tramvají, a tak bylo potřeba přepracovat jednotlivé výhybky, což by se během jednoho dne nestihlo.

Výnos pražského policejního ředitelství vedle zavedení jízdy vpravo apeloval na řidiče, aby po změně jezdili opatrně. Rychlost jízdy motorových vozidel musí býti zejména v prvních dnech přeměny směru jízdy co nejvíce zmírněna. To platí především o jízdě na křižovatkách, při zahýbání, u škol apod.,“ přikazují úřady. Ne všichni se tím ale řídili, traduje se, že vozy německých vojáků jezdily po metropoli vpravo už před oficiálním zahájením pravostranného provozu. Jen během prvního dne nového směru provozu se v Praze údajně stalo 26 nehod, přičemž hlavně se jednalo o neopatrné chodce, které srazila tramvaj.

Směr provozu se mění i po válce

Po skončení války se už ve většině Evropy jezdilo vpravo, výjimkou dodnes zůstala třeba Velká Británie. I ta však v šedesátých letech uvažovala nad změnou směru provozu, kvůli bezpečnosti a nákladnosti takového projektu ale byla myšlenka opuštěna.

To naopak ve Švédsku se v roce 1967 rozhodli levostranný provoz na pravostranný změnit, a to přestože Švédové v referendu vypsaném v roce 1955 byli zásadně proti takovému kroku. Zkrátka změny se nikdy nikomu nelíbily. Politici ale viděli, že se na švédských silnicích objevuje stále více aut s volantem na levé straně kabiny – jednalo se o vozy dovezené z okolních států, případně vozy turistů. Kvůli bezpečnosti tak byla změna provozu nevyhnutelná.

K zavedení pravostranné jízdy nakonec ve Švédsku došlo v neděli 3. září 1967, což avizovala mohutná informační kampaň nazývaná Dagen H (den vpravo). Jednotlivá města si mohla určit hodinu, kdy ke změně dojde, navíc kvůli snížení dopravního provozu byly zakázané soukromé cesty autem. Ke změně provozu tak třeba ve Stockholmu kolem páté hodiny odpoledne, kdy měly všechny automobily zastavit, pak plynule přejet na druhou stranu a po stanoveném čase se opět rozjet. Historický okamžik si nenechalo ujít množství diváků, a tak stockholmské ulice byly plné, byť se tomu úřady chtěly vyhnout. Zajímavé přitom je, že krátce po změně provozu klesl počet pojistných událostí o 40 %, protože švédští řidiči jednoduše jezdili opatrněji.

Výsledkem mnoha úprav dnes zhruba dvě třetiny světa jezdí po pravé straně silnice, v Evropě jsou výjimkou vedle Velké Británie také Gibraltar, Irsko, Kypr nebo Malta. Naposledy došlo ke změně provozu na ostrově Samoa, která se však v roce 2009 paradoxně vrátila k dnes méně obvyklému levostrannému provozu. Důvodem byl fakt, že bylo jednodušší a levnější importovat do země auta z Austrálie a Nového Zélandu, kde se jezdí vlevo.

Zatímco ostrovní státy odlišný provoz řeší jednoduše (po připlutí na lodi se auta drží už na té správné straně), v těch kontinentálních je jiný provoz na hranicích obvykle řešen semafory nebo speciálními křižovatkami. A hlavně na něj upozorňuje množství varovných ukazatelů.

Jak s autem z Británie?

A jak je to s přihlášením auta s volantem vpravo v českém prostředí? Dlouho mohla taková auta být provozována pouze v případě, že se jednalo o veterány nebo vozy dovezené z Velké Británie nebo z dalších států s levostranným provozem, které však už v tuzemsku nesměly být dále prodány. Dnes už takový vůz lze běžně registrovat, avšak potřeba je několik úprav. Ty se týkají hlavně světlometů, které musí být přizpůsobeny našemu provozu (aby levé přední světlo svítilo méně než to pravé), prověřená zkušebna (např. Dekra) navíc musí potvrdit, že zpětná zrcátka zaručují správný výhled ven.

Další články z Auto.cz si můžete přečíst zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek