Bělobrádek: Náš vzdělávací systém zaspal. Neprodukuje absolventy, které firmy potřebují

Info.cz

Přinášíme druhou část rozhovoru s vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem (KDU-ČSL) před skvěle obsazenou konferencí Silné Česko, která se koná již příští týden. Vystupující na ní představí své vize křesťanskodemokratické ekonomiky.

Příští týden vystoupíte na konferenci Silné Česko, která má za cíl rozproudit debatu o nastavení budoucího českého hospodářského modelu. Jaký je tedy Váš pohled na tuto problematiku?

Rozhodně to nemá být model založený na levné pracovní síle a výrobních montovnách. Budoucnost vidím ve špičkovém průmyslu, který vytváří vysokou přidanou hodnotu, a v kvalitních službách. V České republice máme spoustu podniků, které jsou životaschopné, sebevědomé, dokáží uspět ve světové konkurenci. Stát by jim rozhodně neměl překážet v jejich podnikání. Přesto právě na státu a na našich budoucích vládách také hodně záleží. Jde o to, jak dokážeme podpořit vzdělávání, výzkum a inovace.

Pokud použiju fotbalovou terminologii – právě věda a výzkum mohou být českou uličkou do naší budoucnosti, kde góly jsou například znalosti, duševní vlastnictví či prosperita. Rozhodně ale nechceme našim podnikům diktovat od zeleného stolu, na co se mají v inovacích zaměřovat. Naopak, nastartovali jsme s českým průmyslem strategický dialog; zjišťujeme, jaké jsou jeho dlouhodobé potřeby, a společně formulujeme priority. Na základě těchto priorit také investujeme veřejné prostředky do vědy a výzkumu. Záměrně používám slovo investujeme, protože jsem přesvědčen, že jde o investici do budoucí moderní ekonomiky.

Proč jsou věda a výzkum tak důležité pro český byznys?

Vyspělá ekonomika a excelentní výzkum – to jsou spojené nádoby. Je evidentní, že nejúspěšnější ekonomiky světa staví svůj úspěch na excelentním výzkumu – ať už základním, nebo aplikovaném. To samé by mělo platit v Česku. Spolupráce mezi státem a byznysem je důležitá také proto, aby se tuzemské firmy dokázaly lépe vyrovnat s digitální transformací a dosahovaly vyšší přidané hodnoty.

Investice do výzkumu a inovací jsou přímou investicí do konkurenceschopnosti naší ekonomiky, jednoduše řečeno, podporou rozmanitosti vědního prostředí a uplatněním jeho výsledků v praxi přispíváme na naši budoucnost.

Dlouhodobě se snažíte o navyšování rozpočtu pro kvartérní sektor. Zanedbávalo se v Česku v minulosti financování inovací? A pokud ano, proč?

Výdaje soukromého sektoru do výzkumu a vývoje setrvale rostou, stále chybí funkční spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem. Pokud opět použiju fotbalovou terminologii – inovace chápu jako ofenzívu, tlak na branku, při kterém je ale nutné vycházet za zajištěné obrany, která se ale také nebojí útočit, a kreativní zálohy. Za obranu a zálohu bych mohl s nadsázkou označit základní a aplikovaný výzkum. V této oblasti se bohužel některé minulé vlády chovaly k výzkumu velmi přezíravě.

V období let 2007 – 2013 putoval velký objem veřejných peněz z národních, ale především evropských zdrojů, do staveb a budování vědeckých center, do infrastruktury. Teď se musíme soustředit na tvorbu kvalitních vědeckých týmů do těchto center a také na větší internacionalizaci české vědy, která chybí. My jsme prosadili větší finanční podporu a řadu nových nástrojů pro podporu aplikovaného výzkumu, což má vliv na inovativnost. Nové stavby a jejich vybavení je „vidět“. Rozjezd výzkumných programů a jejich výsledky už jsou viditelné méně, protože se projeví až za několik let.

Je Česko "montovnou Evropy", tedy zemí, která láká zahraniční investory jen kvůli levné pracovní síle?

Rozhodně bych Česko paušálně neoznačil za montovnu Evropy. Například v případě Německa jsme v pozici skutečně strategického partnera a nikoliv jen montovnou německého zboží. Jsme nejprůmyslovějšími státy v Evropě a české firmy jsou s německými natolik propojeny, že by se bez nich v mnoha případech obešly jen obtížně. A to hovoříme o produkci výrobků a celků s vysokou přidanou hodnotou.

Jak zmínil prezident prestižní německé Fraunhoferovy společnosti R. Neugebauer, obě země mají silnou inženýrskou kulturu. Samozřejmě cena práce u nás je stále nízká a pro zahraniční investory lákavá, ale to je neudržitelný stav. My se inspirujeme vědeckovýzkumným prostředím v Izraeli, na Tchajwanu nebo v Jižní Koreji. Jejich zkušenosti s vývojem špičkových technologií a produkty, s propojováním výzkumníků s firmami, s komercionalizací výsledků výzkumu a vývoje. K tomu se váže rozvoj také vzdělávacího systému. Tím si budujeme pozici, kdy budeme atraktivní pro investory, kteří nechtějí pouze levné pracovníky, ale mají tu kvalitní odborníky s velkým inovativním potenciálem. A já věřím v inovativní potenciál našich lidí.

Je skvělé, když tady zahraniční investoři vytvářejí pracovní místa. Ale jak sofistikovaná ta místa jsou? Do budoucna bychom se měli více orientovat především na podporu domácích firem, které také vytvářejí dobře placená pracovní místa, a u zahraničních firem opravdu dobře zvažovat, zda jejich působení bude mít nějaký strategický pozitivní dopad na naši zemi. Musíme se soustředit na podporu českého kapitálu, protože zisky z něj zůstanou v naší zemi, zatímco zisky zahraničních investorů se utratí jinde, a to je pro naši ekonomiku nadále neakceptovatelné.

Vláda za vašeho mandátu poskytla několik investičních pobídek pro zahraniční firmy. Není to přesně ten typ nástroje, který české ekonomice škodí?

S pohledem do minulosti musím konstatovat, že efekt zahraničních pobídek byl často přinejmenším sporný. Jiné potřeby jsme měli z hlediska lákání investorů v devadesátých letech, kdy ekonomika procházela složitou transformací, jiné máme teď. Teď je průmysl stabilizovaný a velký potenciál v tomto ohledu mají tuzemské firmy, kterým se nesmí házet klacky pod nohy v podobě poskytování pobídek jejich zahraničním konkurentům.

Když se tu postaví například sklad zahraniční firmy, vzkaz je jasný: vzniknou stovky pracovních míst. Jaký vzkaz veřejnosti vyšlete, když zvýšíte rozpočet pro vědu a výzkum?

Když postavíte sklad, možná opravdu poměrně rychle vytvoříte několik stovek pracovních míst. Ale často jsou to navezení cizinci, nebo je to levná pracovní síla. Pokud podpoříte vědu a výzkum, není to možná na první pohled tak vidět, ale ve skutečnosti přispíváte k vytváření mnohem lépe placených pracovních míst v modernější ekonomice. Větší finanční podpora vědy a výzkumu není černou dírou nebo cedníkem na veřejné peníze, jak tvrdí bývalý i stávající ministr financí, ale je investicí. Investicí do kvalifikovaných mozků, které využijí naše domácí podniky, stejně jako využijí výsledky jejich práce ve výzkumu, čímž jim pomohou zvyšovat přidanou hodnotu výrobků a služeb. Musíme si uvědomit, že nechceme-li soutěžit o levnou pracovní sílu a živořit, musíme podporovat výzkum, digitální technologie, ale například i kulturu a kreativitu, neboť kombinace těchto faktorů je zdrojem naší budoucí prosperity.

Jinými slovy – proč by měl daňový poplatník souhlasit s navyšováním rozpočtu pro vědu? Jak konkrétně to může pomoct?

Myslím, že většině Češek a Čechů je zcela cizí uvažování v duchu rčení „po nás potopa“. Když ošidíte výdaje na vědu a výzkum, což se bohužel v minulosti do určité míry dělo, ovlivní to negativně vyhlídky celého národního hospodářství.

Rozpočet na vědu, výzkum a inovace pro rok 2017 činí 32,7 mld. Kč. Kam přesně tyto peníze jdou?

Na oblast institucionální podpory, kde státní rozpočet na vědu a výzkum stimuluje především dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací, jde 16,4 miliardy korun. Na účelovou podporu poskytovanou stěžejně na grantové a programové projekty vč. projektů velkých infrastruktur pak je vyhrazeno 16,3 miliardy. Pokud se na návrh schváleného rozpočtu podíváme podrobněji, pak došlo k navýšení institucionálního financování a podpory velkých výzkumných infrastruktur o 768 milionů korun. Aplikovaný výzkum bude posílen o 700 milionů korun - v programech Ministerstva průmyslu a Technologické agentury. Na podporu základního výzkumu šlo navíc 500 milionů korun, adresátem je Grantová agentura ČR a Akademie věd České republiky. Na financování výzkumných potřeb rezortů bylo vyčleněno na 330 milionů korun. Rovněž zlepšení mezinárodní spolupráce patří mezi prioritní oblasti a pro její podporu bylo navrženo navýšení o 297 milionů korun. Svoji roli hraje také spolufinancování programů z EU, které je nutnou podmínkou financování nového programového období po roce 2014, tam je částka navýšena o 1,2 miliardy korun.

Je tuzemský rozpočet k vědě štědrý? Jak jsou na tom ostatní západoevropské země?

Systém vědy a výzkumu je u nás finančně saturovaný, i když více peněz by jistě našlo své uplatnění, ale v zásadě jich aktuálně není nedostatek. Ve vyspělých zemích jsou výdaje do výzkumu a vývoje vyšší, ale také je tam větší zapojení soukromého sektoru. U nás ještě nejsou veřejné instituce a firmy ve výzkumu sehrané, proto jsme tři roky pracovali na propojování a snad i usmiřování těchto svou světů. Stále ovšem výrazně zaostáváme v investicích rizikového kapitálu, i když banky obrazně řečeno „přetékají volnými penězi“. Příkladem může být Rakousko, které je srovnatelně velké, ale objem rizikového kapitálu, počty mezinárodních patentů a spolupráce mezi inovujícími malými a středními podniky je tam násobně vyšší. Za rok 2014 byly výdaje na výzkum a vývoj České republiky ve vztahu k HDP mírně pod průměrem EU 28. Nejvyšší podíl státních rozpočtových výdajů na VaV v poměru k HDP mělo ze zemí EU pouze Dánsko (více než 1 %). Ovšem podíl státních rozpočtových výdajů na výzkum a vývoj na celkových veřejných výdajích byl v ČR v roce 2014 nad průměrem zemí EU. Z evropských zemí dosáhlo nejvyššího podílu Německo a Estonsko.

Je podpora inovací aktuálním evropským trendem? Nebo každoročním navyšováním rozpočtu pro vědu a výzkum pouze doháníme zbytek západní Evropy?

Podle Českého statistického úřadu z mezinárodního pohledu podniky v ČR inovují méně než je průměr zemí EU a postupně se spíše přibližujeme zemím s nižší mírou inovací. V případě podílu technicky inovujících podniků je Česká republika blízko průměru zemí EU. V zavádění technických inovací je pozice ČR mírně lepší než v případě celkových inovačních aktivit. Podíl technicky inovujících podniků v ČR v období 2010–2012 dosáhl 35,6 %, zatímco podíl za EU činil rovných 36 %. A technické inovace jsou považovány v rámci inovačních aktivit za primární. Nejvíce se technickým inovacím v rámci EU věnovaly podniky v Německu (podíl 55 %), Lucembursku (48,5 %) a Belgii (46,5 %). Nejmenší podíl byl naproti tomu zjištěn u podniků v Rumunsku (6,3 %) a Polsku (16,1 %). Zajímavý je poměrně nízký podíl v případě Spojeného království, kde technicky inovovalo 34 % podniků.

Českým firmám chybí podle únorových údajů Úřadu práce 140 tisíc zaměstnanců, především dělníků. Jak je to možné? Proč o tu práci v Česku není zájem, a firmy volají po rychlejším vyřizování pracovních povolení pro cizince?

Jde o škálu poptávaných míst a schopnost vzdělávacího systému reagovat na potřeby podniků. Většina těch míst jsou u technických profesí. Náš vzdělávací systém zde zaspal a mnoho let neprodukuje absolventy, které firmy skutečně potřebují. Slyším tyto nářky během všech svých výjezdů do regionů, kde místní podniky navštěvuji. Učňovské vzdělávání pro celé výrobní a průmyslové sektory zaniklo anebo skomírá. Pracovní síla z těch v minulosti fungujících škol stárne a nové zaměstnance nemá kdo vychovat. Je to skutečný problém a jeho řešení si vyžádá zásadní změny systému, hodně času a peněz. Nebo se můžeme obrátit do jiných zemí, odkud tyto pracovníky přivedeme. Aktivity ministerstev vnitra a práce jdou tímto směrem, ale celý proces potřebuje podporu napříč politickým spektrem. Na druhou stranu i tato situace ukazuje, jak klíčové je, aby náš průmysl generoval výrobky s vysokou přidanou hodnotou, která umožní nabízet lépe placená místa.

Vytváří české firmy dostatek zajímavých pozic? Nenabízí většinou právě jen dělnické profese?

Nemyslím. Průmyslové výrobě se enormně daří. Podniky mají více zakázek a rozšiřují výrobu. V takovém ekosystému se rozvíjejí i firmy, které se věnují vývoji a inovacím, dodávají služby. Nabídka zajímavých pozic je široká, podívejte se do sektoru ICT. To nejsou dělnické profese a jde o tisíce volných míst.

Jaký největší úspěch má za sebou česká věda v uplynulých deseti letech?

Obecně mohu jmenovat rostoucí excelenci některých vědeckých institucí a center. Příkladem může být Akademie věd ČR a mnoho jejích ústavů. Asi každý zná práci Antonína Holého, ale jeho „domovský“ Ústav organické chemie a biochemie. Obrovským úspěchem je oblast nanotechnologií, kde jsme absolutní světovou špičkou. Máme ohromnou kvalitu a světový respekt třeba v optice a vývoji optických přístrojů. V oblasti ICT patří naši národní šampioni typu AVG nebo AVAST mezi světové lídry. Navíc řada vědeckých center vznikla v nedávné minulosti a na jejich výsledky se můžeme teprve těšit. Je zde také mnoho talentovaných mladých výzkumníků, které tu musíme udržet a jejich výsledky přijdou.

 

sinfin.digital