Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Byznysové drama spěje do finále. Utkají se dva nesmiřitelní rivalové Babiš a Tykač

Byznysové drama spěje do finále. Utkají se dva nesmiřitelní rivalové Babiš a Tykač

Pokud máte rádi napínavá byznysová dramata, ve čtvrtek se odehraje pravděpodobně to největší v letošním roce. Dozorčí rada společnosti ČEZ bude rozhodovat o prodeji elektrárny Počerady společnosti Vršanská uhelná, která patří do skupiny Czech Coal miliardáře Pavla Tykače. Představenstvo ČEZ už prodej elektrárny, kterou lidé z polostátní energetické společnosti označují za zdaleka nejspolehlivější, podle důvěryhodných informací INFO.CZ schválilo. Transakce ovšem pro Tykače nemusí skončit vůbec dobře, do prodeje se totiž vložil jeho letitý rival ministr financí Andrej Babiš.

Tykač nabízí za elektrárnu 4,5 miliardy korun a také závazek, že následujících několik let bude ČEZu dodávat za náklady až 5TWh elektrické energie ročně. Zástupci Vršanské uhelné odhadují, že takto získá ČEZ dalších pět miliard korun. To je ovšem jen odhad, protože lze těžko odhadovat situaci v energetice a peněz tak nakonec energetický gigant může získat o něco méně.

Tykač s ČEZ uzavřel v roce 2013 dohodu o dodávkách uhlí do Počerad do roku 2050. Aby ovšem elektrárna mohla být takto dlouho v provozu, vyžádá si investice v řádech desítek miliard korun. Pokud si jí ČEZ ponechal a neinvestoval, musí jí nejpozději do roku 2024 uzavřít. Po tomto roce mohou na základě unijní legislativy fungovat jen výrazně modernizované uhelné elektrárny, které ovšem musí získat souhlas regulátorů. Podle Luboše Pavlase z Czech Coal je Tykač připraven investovat do modernizace až 25 miliard korun. „Takové investice tu nikdo nedělá,“ řekl začátkem dubna Hospodářským novinám.

Tykač ovšem elektrárnu stejně získá, teď jde o to, kdy a za kolik. Součástí dohody o dodávkách uhlí je i časově omezená opce, když ČEZ může Tykačovi elektrárnu prodat. První taková situace nastala v roce 2015, ale polostátní firma jí nevyužila. Další šance přijde v roce 2019. Czech Coal by podle smluv poté zaplatil za elektrárnu zhruba dvě miliardy korun, ale převzal by jí v podstatě až po konci její životnosti v roce 2024. Tykačovi lidé se ovšem bojí, že tehdy by byla elektrárna „vybydlená“ a museli by jí v podstatě postavit znovu. Avšak vůbec není jisté, že se jim podaří povolení pro novou elektrárnu získat.

Babiš nezapomíná

Současné vedení ČEZ považuje prodej Počerad za velmi výhodný, a proto jej také schválilo představenstvo. Ve výsledku ovšem na názoru šéfa ČEZ Daniela Beneše a jeho blízkých vůbec nemusí náležet. Klíč k celé transakci drží dozorčí rada společnosti, kde většinu (dozorčí rada má 12 členů) v současnosti mají lidé blízcí vládní ČSSD a zaměstnancům. Kontrolu nad polostátní firmou se snaží získat ministr financí Andrej Babiše, ale nedaří se mu to. „Skutečnost je taková, že obsazení dozorčí rady je výsledkem koaličních dohod a Ministerstvo financí nominuje do dozorčí rady pouze čtyři zástupce, tři zástupci jsou nominováni ze strany ČSSD, další je zde nominant KDU-ČSL a čtyři členové dozorčí rady jsou zástupci zaměstnanců, kteří jdou ve skutečnosti na ruku managementu,“ postěžoval si ministr financí médiím v loňském roce.

V pondělním vydání deníku Právo se Babiš do prodeje Počerad otevřeně vložil a postavil se proti. Podle informací INFO.CZ si minulý týden předvolal svého náměstka Ondřeje Landu a jasně jej instruoval, že má vystupovat proti prodeji Počerad. Článek v Právu následoval jen několik dní poté a ministr financí a šéf hnutí ANO se opřel do smlouvy o dodávkách uhlí mezi Vršanskou uhelnou a ČEZ. Podle něj je nevýhodná a byla nepochopitelně uzavřena na dobu překračující životnost počeradské elektrárny.

Vstup Babiše do celé transakce dává vzpomenout na jeho problematické vztahy s Tykačem, které sahají hluboko do minulosti. Konkrétně do roku 2005, kdy se s Tykačem utkal o pohledávky za Kosteleckými uzeninami. Babiš firmu ovládl v říjnu 2005 a ve stejné době do tehdejší České konsolidační agentury dorazily pohledávky za Kosteleckými uzeninami za 640 milionů korun. Současný ministr financí logicky o pohledávky velmi stál, ale musel se o ně utkat se společností Charlton, v níž působili lidé napojení na bývalý Tykačův fond Motoinvest. Byl to právě Charlton, kdo za pohledávky nabídl nejvíc. Cena ovšem nebyla jediným kritériem pro získání pohledávek a Babiš nakonec vyhrál. Cena, kterou zaplatil, ovšem byla mnohem vyšší než v případě, kdy by se „tendru“ neúčastnil Charlton. Lidé z Babišova i Tykačova okolí se v současnosti shodují, že to je skutečný důvod, proč mezi oběma miliardáři dosud panuje značná rivalita.

Od té doby, kdy Babiš vstoupil do politiky, se oba muži střetli dvakrát a vždy „vyhrál“ současný ministr financí. Poprvé, když Tykačova manželka nabídla 600 milionů korun za opuštěná karlínská kasárna, ale ministerstvo obrany její nabídku odmítlo, přičemž dalšího zájemce už nezískalo. Tykač rovněž loni projevil zájem o těžební společnosti OKD, která se potácí v existenčních problémech. Tato nabídka údajně Babiše rozezlila, protože měl s OKD úplně jiné úmysly. Otázkou ovšem je, jak moc Tykač nabídku myslel vážně, protože z ní poměrně rychle vycouval.

Hra nervů

Před čtvrtečním zasedáním dozorčí rady ovšem současný ministr financí rozehrál psychologickou hru, jejímž cílem je odložení rozhodnutí o prodeji Počerad. Jeho snaha u některých členů rady přitom zjevně dopadá na úrodnou půdu. Předseda dozorčí rady Václav Pačes v pondělí ČTK řekl, že v současnosti s prodejem elektrárny nesouhlasí. „Myslím, že v tuto chvíli to není ještě natolik celé projednané a probádané – ty důsledky a tak dále, že by se to v tuto chvíli ještě prodávat nemělo,“ uvedl. Otázkou je, do jaké míry jeho názor odráží i názor dalších členů dozorčí rady.

Ti se ocitli podle informací INFO.CZ pod tlakem i z druhé strany. Ve hře je tentokrát takzvaný institut péče dobrého hospodáře, tedy zákon, který posuzuje odpovědnost členů statutárních a dozorčích orgánů. Členové představenstev či dozorčích rad se tak vystavují možnému trestnímu stíhání nejenom v případě, že schválí nevýhodnou smlouvu, ale také v případě, že neschválí smlouvu výhodnou.

Odložení konečného rozhodnutí tak zůstává nejpravděpodobnější variantou čtvrteční dozorčí rady. Další tah tak bude na Tykačovi, jehož nabídka nemusí být časově neomezená.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek