Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ekonomice by pomohlo, kdyby lidé dostávali zadarmo peníze od státu, tvrdí studie

Ekonomice by pomohlo, kdyby lidé dostávali zadarmo peníze od státu, tvrdí studie

Zastánci nepodmíněného příjmu mohou plesat radostí. Podle nové studie Roosveltova institutu by totiž pravidelné vyplácení peněz občanům stát nezruinovalo, ale jeho ekonomika by naopak strmě vzrostla. Institut tvrdí, že hrubý domácí produkt USA by se při zavedení nepodmíněného příjmu zvýšil během příštích osmi let až o 13,1 procenta. Má to ovšem jeden háček. 

Mnoho ekonomů, zejména těch pravicovějších, by totiž s metodami výpočtu i se samotnými závěry studie Roosveltova institutu zkrátka nesouhlasilo. Institut ve své analýze vypracoval několik modelů vývoje americké ekonomiky. A růstu o 13,1 procenta bylo dosaženo ve chvíli, kdy by každý Američan dostával od státu nepodmíněný příjem tisíc dolarů a zdrojem těchto peněz nebyla vyšší míra zdanění, ale růst zadlužení země.

Institut argumentuje, že současná úroveň poptávky v USA je hluboko pod její přirozenou úrovní, a proto by mělo zavedení nepodmíněného příjmu povzbuzující vliv na spotřebitelské výdaje. Ty budou ve finále pozitivně stimulovat ekonomiku, která poroste. Logika tohoto přístupu je podobná jako během ekonomických krizí. Během nich totiž centrální banky rovněž tvořily své stimulační balíčky, skrze které motivovaly spotřebitele k vetší aktivitě, jež by nastartovala ekonomiku země.

Takovýto scénář je ale pro mnohé ekonomy naprosto nepřijatelný. Podle protiargumentů by bylo zavedení základního nepodmíněného příjmu financovaného skrze státní dluhopisy přinejmenším nezodpovědným ekonomickým experimentem hraničícím s receptem na fiskální a ekonomický debakl.

Například podle Penn-Whartonova ekonomického modelu totiž politiky, které vedou k zadlužování země, mají významné negativní ekonomické implikace. Když například tento model zkoumal daňovou reformu Donalda Trumpa, zjistil, že kvůli vyššímu deficitu rozpočtu dojde ke zvýšení úrokových sazeb vládních dluhopisů a následně i podnikatelských úvěrů, půjček, hypoték a kreditních karet. To by vedlo během dvou dekád ke snížení výkonu americké ekonomiky o čtyři procenta.

Další problém modelu Roosveltova institutu je, že se spoléhá na dva sporné axiomy. Jednak předpokládá, že základní nepodmíněný příjem neodradí lidi od toho, aby pracovali, rovněž očekává, že domácnosti nereagují na případné vyšší daňové zatížení, které by bylo alternativním zdrojem financování nepodmíněného příjmu.

Oba tyto předpoklady jsou ovšem velice sporné. I kdyby totiž lidé nové ekonomické svobody nezneužívali, dá se očekávat, že by například matky by s dětmi trávily více času, než se vrátí do práce, nebo že by lidé dříve odcházeli do důchodu. A tyto proměnné, které by měly na americkou ekonomiku zásadní vliv, model Institutu nereflektuje. Zvýšení daní by pak podle mnohých ekonomů rovněž mělo vliv na rozhodování lidí ohledně práce a tím pádem i na reálnou ekonomiku.

Základní nepodmíněný příjem je přitom jednou z možných odpovědí na fenomén průmyslu 4.0, tedy na vzrůstající objem prací, které místo člověka dokážou provádět autonomní roboti. „Jeho pozitivem by bylo zjednodušení administrativně náročného systému sociálního zabezpečení,“ uvedl Lukáš Hendrych z poradenské firmy BDO.

Moderní variantu sociálního zabezpečení nyní testuje na dvou tisících občanech Finsko. Prvním státem, který by mohl základní nepodmíněný příjem uvést do praxe, by podle dostupných zpráv měla být Havaj. Švýcaři ho naopak v referendu odmítli.

Hlavní nezodpovězenou otázkou základního nepodmíněného příjmu nicméně je, zda dokáže lidi dostatečně motivovat k práci, nebo zda naopak nerozšíří skupinu občanů, kteří pracovat nechtějí a ve velké míře spoléhají na to, že se o ně stát za každé situace postará. Základní nepodmíněný příjem proto klade vyšší důraz na osobní zodpovědnost, což může být problém.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek