Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Exkluzivně: Česku nejvíce ublížila Zemanova vláda. Nejlepším premiérem byl jeho úhlavní nepřítel

1080p720p360p

INFO.CZ dnes spustilo nový speciál Alter Eko, který se zaměřuje na ekonomiku a celé září bude zkoumat, která vláda Česko nejvíce poškodila a která mu naopak nejvíce prospěla. Expertní tým Alter Eko, jehož členy naleznete ve spodní části článku, dospěl k názoru, že nejvíce Česko poškodila vláda Miloše Zemana z roku 1998 až 2002. Nejlépe naopak dopadla vláda Vladimíra Špidly, který je historicky Zemanovým úhlavním nepřítelem. Analytik Martin Kupka ve videu vysvětluje, jak tým Alter Eko k výsledku dospěl, v textu pak najdete další pořadí a hodnocení vlád. V následujících dnech budou na analýzu reagovat další odborníci, jejichž příspěvky najdete opět na INFO.CZ.  

1. DÍL SÉRIE (NE)ÚSPĚCHY ČESKÝCH VLÁD. Nejslabší českou vládu v posledních dvaceti letech vedl Miloš Zeman. Vyplývá to z kompozitního indexu reflektujícího ekonomický i celospolečenský rozvoj, který před volbami do poslanecké sněmovny sestavil expertní tým Alter Eko. Podrobnosti diskutovali publicista a konzultant Roman Chlupatý s hlavním ekonomem ČSOB a odborným garantem indexu Martinem Kupkou. Níže nabízíme jejich hlavní teze průběžně doplňované o expertní ohlasy.

Miloš Zeman na chvostu? (Ne)zasloužené.

Vládě Miloše Zemana nejvíce uškodil trvalý propad subindexu „vnímání korupce,“ který se na konci roku 2002 ocitl na historickém dně. K propadu důvěry v čisté a objektivní rozhodování v oblasti veřejné správy přitom v letech 1998-2002 vedle opoziční smlouvy přispěly velké majetkové přesuny související zejména s dokončováním privatizace bank. Takové prostředí vytváří ideální podhoubí nejen pro korupci, ale i pro podezření na korupčního jednání. Společně s tím je třeba zmínit, že je i s odstupem času obtížné k mnohým krokům (nejen) Zemanovy vlády přiřadit jednoznačně kladné nebo záporné znaménko, což platí kupříkladu o investičních pobídkách. Jiné kroky, které se mohou jevit jako pozitivní, zase nelze s čistým svědomím této vládě přičíst k dobru prostě proto, že jsou vyústěním dlouhodobého procesu, započatého dávno před jejím nástupem. Totéž pak platí i o mnohých makroekonomických indikátorech, jejichž dobré výsledky mají snad všechny vlády tendenci připisovat svým rozhodnutím, i když se objektivně jedná zejména o důsledek příznivého hospodářského vývoje v Německu, potažmo eurozóně.

Komentář Petra Sklenáře, J&T Banka
Pokud hledáme vládu, která, obrazně řečeno, nejvíce házela podnikání klacky pod nohy, byla to pravděpodobně vláda Miloše Zemana a následná vláda Vladimíra Špidly. Za vlády prvního kabinetu Business Freedom Index klesl o 15 bodů (z 85 na 70), za vlády druhého pak o 12 bodů (ze 70 na 57,8). Naopak, naši pozici vylepšila Paroubkova a pak hlavně Topolánková vláda (o téměř 9 bodů, z 61,1 na 69,8). Obecně pak platí, že s výjímkou čtyř let (2005-2008), kdy nás v důsledku reformního úsilí vlád premiéra Dzurindy předběhlo Slovensko, trvale patříme na špičku regionálního srovnání, jinými slovy, že jsme otevřenou a prosperující ekonomikou regionu. Jisté zhoršení přinesly vlády Miloše Zemana a Vladimíra Špidly, v principu jsme ale nezaznamenali žádné velké skoky – žádné velké reformátory ani vysloveně tragické vlády. S nadsázkou to lze označit za pokrok v mezích zákona.

Komentář Jana Wiesnera, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
Chybí jasná vize hospodářské politiky. O tu zástupci podnikatelů bez úspěchu žádali hned několik vlád po sobě. Nikdy se ale nedočkali toho, že by si vláda určila hlavní úkoly korespondující s hospodářskou politikou; aby určila, na co by se měl průmysl zaměřit a tak dále. Podle nás by měl být prioritní průmysl a obecněji rozvoj toho, v čem jsme byli vždy dobří. S tím jsou pak spojeny i další obory, které na kvalitu průmyslu mají vliv: školství, věda, výzkum, inovace a další věci, které podmiňují růst konkurenceschopnosti. Nejistota způsobená absencí vize přitom podnikatelům komplikuje život. Například v roce 2014 nebyla až do prosince jasná sazba DPH. Dodavatelsko-odběratelské vztahy se přitom řeší rok a více dopředu, což znamená, že se s takovýmto předstihem výrobce se zákazníkem dohaduje o ceně a podmínkách dodávky. Jak má ale něco podobného dělat, když neví, co bude v době realizace platit?

Chvalitebná pro Paroubka a další překvapení.

Za uplynulých dvacet let jsme se nejvýrazněji posunuli vpřed v kategorii – subindexu – lidského rozvoje, tedy tam, kde jsme už na začátku byli v relativním srovnání silní: Na škále 0-100 se Česko dostalo z 80 na 88. (Pro úplnost, v případě indexu ekonomické svobody je kumulovaný pozitivní posun za sledované období méně výrazný, z 68 jsme vyšplhali na 73; a u Indexu vnímání korupce je zanedbatelný, z 54 na 55.) Zajímavé, nejen v tomto kontextu, je pak srovnání s regionální konkurencí: Vybrali jsme Polsko, které na nás prizmatem kompozitního indexu v roce 1995 ztrácelo (63 vs 67 bodů), ale dnes je na tom stejně jako my. Pokud pak jde o překvapení týkající se jednotlivých českých vlád, zaujme, že navzdory celkově neuspokojivému výsledku Zemanovy vlády jedině v období, kdy byla u moci, rostl index lidského rozvoje rychleji než trend. V neposlední řadě pak jistě stojí za zmínku i to, že relativně krátce působící vláda Jiřího Paroubka dokázala zanechat zřetelný pozitivní otisk na všech zkoumaných subindexech.

Komentář Miroslava Nováka, AKCENTA CZ: Korupce – Kde vlády (ne)konají
Vláda může ve většině případů prospět reformami s dlouhodobým dopadem. Zlepšení tak přijde až v době vlád následujících. To, jak je zmíněno už v rozhovoru, potvrzuje index lidského rozvoje, který se skládá z indexu vzdělání (ten se může ovlivnit reformami či vyšším přídělem peněz do školství), indexu HDP (ten ovlivňuje spíš ekonomická situace v EU než vláda) a indexu očekávané délky života (který se odvíjí od dlouhodobé péče o zdraví obyvatel). Index ekonomické svobody pak roste pomalu především z důvodu častých změn zákonů a špatné vymahatelnosti práva. Problém přitom není ani tak v jedné konkrétní vládě, ale v tom, že každá vláda dělá něco jiného a výsledný zmatek odskáče ekonomika. Největší přínos tak vláda může zajistit v boji proti korupci, kde by se rozhodně dalo dělat více.

Komentář Jiřího Schwarze, Anglo-American University
Co nám chybí? Stabilita a odvaha. Hodnotit české vlády je obtížné, už jen proto, že jen málokterá z nich dokončí svůj mandát. Obecně je možné v tomto kontextu říci, že bychom na tom byli lépe, kdybychom měli větší politickou stabilitu, kdyby se ministři a vlády tak rychle nestřídali. Často se totiž ani nestačí seznámit se svým úřadem a už ho opět opouštějí, což ve svém důsledku znamená neefektivní řízení. Dalším faktorem, který dlouhodobě ovlivňuje naše životy a vlády jej (nedostatečně) řeší je stárnutí obyvatelstva, což je do budoucna hrozba. Tu jen umocňuje fakt, že Česko nemá dořešenu penzijní reformu. O to se pokusila vláda Petra Nečase. Určitě to nebylo dokonalé, bylo kolem toho mnoho otázek, ale další vláda její plán jen zrušila, což je z ekonomického pohledu rozhodnutí velmi problematické a dá se říci neefektivní.

Poučení pro příští vládu? Méně je (někdy) více.

Je neštěstí, když jsou politici u moci příliš konstruktivističtí, když si myslí, že dokážou více, než je možné. Vláda by se měla snažit nechat tržní síly působit volně. Jistá míra regulace je v některých oblastech, samozřejmě, nutná; dnes se to nicméně přehání a v Česku i v celé Evropě vykazuje řada odvětví značnou míru přeregulovanosti, což pro ekonomiku není nejšťastnější, protože ji to může brzdit. Na druhou stranu nepochybně úkolem vlády je, aby se postarala o naši bezpečnost. Měla by se snažit – a tím se dostáváme k pozitivnímu – podporovat vzdělání, jelikož to bylo, je a bude nezbytným předpokladem toho, aby (zejména) malé země typu Česka dokázaly na tom budoucím, pravděpodobně globalizovaném a náročném trhu obstát. Zadruhé – a to neplatí jen pro vládu a těžko se to podporuje – je třeba, abychom si uvědomili, že bez práce nejsou koláče; chce to píli, pracovitost a podnikavost na všech úrovních. A do třetice, je třeba mít spojence. My jsme malá země v prostoru, kde se vždy stýkaly a narážely na sebe zájmy nejrůznějších mocností a my potřebujeme v oblasti jak ekonomické tak i bezpečnostní spojence.

Komentář Věry Venclíkové, PPZRS.ORG
Vládo, drž se Strategie ČR 2030! Na rozdíl od politických programů s přísliby na další čtyři roky je připravená na dalších patnáct let a vychází z celosvětového rámce pro udržitelný rozvoj přijatého členy OSN v roce 2015. Obsah české strategie rozvoje do roku 2030 je prodiskutovaný stovkami odborníků a Odborem pro udržitelný rozvoj na Úřadu vlády. Navazuje přitom na celosvětové cíle udržitelného rozvoje, které jsou převratné ve své orientaci na zkvalitnění života ve všech zemích světa, nejen rozvojových. Pokud se tedy bude příští vláda držet alespoň základního rámce Strategie 2030, nemůže prohloupit a hodnocení dopadů jejích rozhodnutí bude určitě pozitivní.

Alter Eko tým:

Roman Chlupatý, publicista a konzultant zaměřující se na globální ekonomiku a politiku. Duchovní otec Alter Eko. Ultramaratonec, hrdý člen smečky Chlupatých.

Jan Mühlfeit, kouč, autor knihy The Positive Leader spolupracující s INSEAD a dalšími špičkovými institucemi. Exprezident Microsoftu pro Evropu. Světoobčan.

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank, přednášející na Škoda Auto Vysoká škola. Prezentacemi učí i baví. Spokojená manželka a matka.

Karel Půbal, ředitel manažerského poradenství PwC. Expert na strategii a optimalizaci pro sektor státní správy. Fanda dobrého humoru a hlubokých lesů.

Richard Hindls, ekonom a statistik, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Kdysi také muzikant oceněný v roce 2012 Platinovou deskou.

Pavel Kysilka, zakladatel 6D Academy. Někdejší viceguvernér České národní banky a pozdější generální ředitel České spořitelny. Vášnivý cyklista.

Luděk Pfeifer, podnikatel v poradenství, stavebnictví a biotechnologiích. Spoluzakladatel M.C.TRITON. Sběratel kamenů z nejvyšších hor států a pohoří.

Martin Kupka, hlavní ekonom ČSOB. Fanoušek historie a moderních technologií, šachu a hor. Věčný student a věrný stoupenec západní civilizace.

Jan Procházka, generální ředitel pojišťovny EGAP zaměřené na podporu exportu vně EU. Předseda dozorčí rady Budvaru. Lyžař, fanda českého biatlonu.

Lubor Lacina, expert na problematiku evropské hospodářské a měnové integrace. Zakladatel Mendelova evropského centra. Vizionářský Vodnář.

Luboš Mokráš, analytik PPF banky. Dlouholetý specialista na makro a finanční trhy, v předchozím životě inženýr Tesly Piešťany. Renezanční člověk.

Michael Romancov, učitel působící na Institutu politologických studií UK FSV a Metropolitní univerzitě. Zájmy: geopolitika, historické romány a single malt.

Eva Zamrazilová, hlavní ekonomka České bankovní asociace. V letech 2008-2014 si jako členka bankovní rady ČNB vysloužila přezdívku “centrální rebelka.”

Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků. Šéf skupiny Sindat, která podniká m.j. v nano- a biotechnologiích. Fanoušek Josefa Kainara.

Pavel Hnát, docent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Specialista na mezinárodní ekonomické vztahy. Doma má Shiba Inu.

Petr Zahradník, ekonom a konzultant se specializací na EU. V minulosti byl mimo jiné poradcem prezidenta republiky a členem NERVu. Hobby: zahradník.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek