Helena Veverková: Bez ekomiliard by místo jezer byly pořád jen díry do země

Info.cz

„Musíte mi to odpustit, ale já si moc nepamatuji čísla,“ směje se Helena Veverková a během dlouhého vyprávění v kavárně dokáže až na číselné údaje vylovit z paměti téměř každý detail. Příběh je samozřejmě o tzv. ekomiliardách a jako hrdinové v něm vystupují politici, odboráři i úředníci. Jen hlavní hrdinka chybí – sedí naproti a se skromností sobě vlastní hovoří zejména o zásluhách druhých.

Patnáct ekomiliard na odstranění ekologických zátěží po těžbě uhlí lze považovat za jeden z nejdůležitějších projektů v novodobé historii severočeského regionu. Proč bylo ale nutné ho vůbec realizovat? Vždyť těžaři mají ze zákona povinnost sami shromažďovat prostředky na obnovu vytěžené krajiny...

Povinnost provádět rekultivace uložil těžebním společnostem už zákon o ochraně zemědělského půdního fondu z roku 1957. Náklady na rekultivace byly do roku 1990 bilanční položkou na úrovni centrálního plánování. Hnědouhelné podniky v té době vytvářely značné zisky, které byly odčerpávány do státního rozpočtu, např. Severočeské hnědouhelné doly odvedly do státního rozpočtu v letech 1980-1994 více jak 20 miliard korun. Zásadní změny přinesly novely horního zákona po roce 1991, které uložily těžebním společnostem povinnost vytvářet rezervu finančních prostředků na sanaci a rekultivaci všech pozemků dotčených těžbou. V rámci privatizace v roce 1993 ovšem uhelné společnosti převzaly od státu nejen těžební lokality, ale i rozsáhlá území určená k revitalizaci. A na to nebyla vytvořena potřebná finanční rezerva. Jde o období od zahájení těžby na lokalitě do termínu její privatizace, přičemž se odečtou již realizované sanační práce. Odborné studie prokázaly, že výše těchto ekologických škod v Ústeckém a Karlovarském kraji dosahovala cca 20 miliard korun.

Brusel dal zelenou polskému plánu podpory čisté energie. Vyjde na 240 miliard

sinfin.digital