Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Obchodní kultura se tu ještě nevyvinula." Rozhovor s první dámou české architektury Evou Jiřičnou

„Obchodní kultura se tu ještě nevyvinula." Rozhovor s první dámou české architektury Evou Jiřičnou

Loni se po svých slavných buticích v Londýně a New Yorku pustila do prvního retailového projektu v Česku. Pro skupinu Premium Fashion Brands předělá obchody s módou Beltissimo. „Obchodní kultura se tu ještě nevyvinula. Například prodejny v Pařížské ulici jen kopírují zahraniční vzory,“ říká Eva Jiřičná.

V Praze se nyní věnujete předělávání obchodů s módou Beltissimo. Je pro architekta obvyklé, že se věnuje retailu?

Nikdy jsem vlastně retail dělat nechtěla. Nakonec mě ale pánbůh „potrestal“, takže prodejen udělala naše kancelář mnoho. Obchody Beltissimo jsou ovšem můj první retail v České republice. Máme za sebou pilotní prodejnu. Nyní si musíme s majiteli sednout a vyhodnotit, jak funguje. Další prodejny pak už budou skutečně šité na míru. Podobně jsme postupovali, když jsme například pro společnost Joan & David dělali přes čtyřicet obchodů po celém světě.

Liší se moc projektování obchodů a domů?

V retailu není jednoduché začít. Například v Manchesteru a Londýně děláme na dvou zlatnických obchodech. Jsou součástí dvě stě let staré anglické firmy. Dělali jsme pro ni už dříve sedmnáct prodejen. Až teď jsme však plně vystihli, co společnost reprezentuje a potřebuje.

Obchodník musí s architektem spolupracovat, aby se vyjasnilo, co je vlastně úkolem projektanta. Protože když to dělá architekt sám o sobě, tak si víceméně dělá hračku pro sebe. Samozřejmě že každý obchodník chce hlavně maximalizovat prodej. Naším úkolem je, aby všechno zboží bylo dobře viditelné pro zákazníka, tedy dobře osvětlené a vystavené, aby bylo na dosah a zákazník se cítil dobře.

Jak hodnotíte úroveň českých obchodů?

Obchodní kultura se tu ještě nevyvinula. Například prodejny v Pařížské ulici jen kopírují zahraniční vzory. Jsou to osvědčené koncepty, které najdete v Paříži nebo Londýně. Není tu zatím nic originálního. Totéž platí o obchodních domech. Přirovnala bych to k tomu, jak vypadala Anglie v době, kdy jsem začala dělat obchody pro Josepha. Tehdy ještě nebylo zvykem, aby architekti dělali obchody. Stavitel prostě přišel, někam dal tyč a na ni se něco pověsilo. Průkopníkem v projektování obchodů se stal architekt Norman Foster, pro něhož tehdy dělal i Jan Kaplický.

Kde se v České republice stala chyba?

Klienti se musejí naučit, co vlastně chtějí. Architekti jsou vynalézaví a mohou vymyslet cokoliv. Aby prostor pro prodejce fungoval, musejí na jeho vytváření s architektem spolupracovat.

Jak hodnotíte současnou českou architekturu?

Byla jsem v porotě soutěže Grand Prix architektů 2016 a mohu říci, že to, co jsem viděla, bylo podstatně lepší, než když jsem ve stejné komisi byla před deseti či více lety. Problém ale není jen na straně architektů. Je tu velmi málo lidí, kteří investici do staveb neberou jen jako stroj na peníze, ale řeší, jak Praze a České republice přinést něco dobrého.

Všichni chtějí stavět buď za nic, nebo naopak postaví drahé byty, které si může dovolit jen část obyvatelstva, již většinou netvoří ani Češi. Třináct let jsem učila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Takže vím, že nadějných mladých architektů je skutečně velké množství. Jsem přesvědčená, že jsou ještě schopnější než například jejich angličtí vrstevníci.

Celý rozhovor si můžete přečíst na webu E15. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek