Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Roboti dřív nahradí řidiče než metače, předpovídá partner IBM. Je vaše práce v ohrožení?

Roboti dřív nahradí řidiče než metače, předpovídá partner IBM. Je vaše práce v ohrožení?

Počet lidí, jejichž práce je v důsledku čtvrté průmyslové revoluce v ohrožení, se počítá na stovky milionů. Mezi nejčastěji skloňované profese, kterým hrozí náhrada robotem, patří například řidiči, prodavači či operátoři. „Paradoxně, například metaři jsou ohroženi mnohem méně a je možné, že si díky zavádění automatizací i finančně polepší," říká v rozhovoru pro INFO.CZ Václav Provazník, partner ve společnosti IBM. 

Čtvrtá průmyslová revoluce. Nástup robotizace. Podobné pojmy vnímají lidé, kteří se obávají ztráty zaměstnání, v poslední době stále častěji. Kdo k taktovým obavám má největší důvod?

Podle nedávné americké studie je to 85% lidí, jejichž hodinová mzda je nižší než 20 dolarů (cca 450 korun). Já se nicméně domnívám, že jde zejména o míru automatizovatelnosti dané činnosti ve srovnání s úsporou z automatizace. Proto bych se zamyslel, jak vypadá váš běžný pracovní den. Pokud je jeden jako druhý a děláte činnost, kterou vykonává velké množství lidí, tak bych se automatizaci nebo nahrazení robotem v blízké či spíše střednědobé budoucnosti nedivil, naopak pokud často řešíte něco jiného a vaše práce je plná nových podnětů, tak jste do jisté míry „v bezpečí“.

Co například řidiči automobilů?

Po těch je nyní v USA velká poptávka, na druhou stranu se právě jedná o profesi, která je ohrožená tím, jak automobilky masivně investují do samořiditelných vozů. Řízení je totiž do značné míry uniformní a algoritmizovatelná činnost, která je založená na jisté sadě pravidel. Takže se to počítač či robot naučí poměrně jednoduše, jeden kilometr dálnice je stejný, jako druhý.

To dává smysl.

Ano. Ovšem paradoxně například některé obecně prospěšné práce, třeba zametání ulice nebo údržba zeleně, je v tomto ohledu náročnější. Jedná se sice o činnost, kterou by robot nepochybně mohl zvládnout také, ale rozptyl situací, do kterých se může dostat, je větší, než při tom řízení. Musí řešit například okraje chodníků, stromy, keře, zvířata, automobily, či rozpoznat odpad, který má sebrat. Stroj proto v případě těchto činností zatím nedokáže vyhodnotit tu situaci dostatečně spolehlivě na to, aby se zachoval adekvátně v poměru bezpečnost, kvalita služby a úspora peněz nebo času.

Takže lze říct, že zatímco řidiči přijdou o práci, metači si ji udrží?

Může to tak být. V případě úklidu může dojít třeba k nějakému hybridnímu systému, kdy bude pracovat robot nebo jejich četa pod kontrolou člověka, nebo k tomu, že robot bude dělat ty jednoduší činnosti a člověk naopak ty obtížné, hůře predikovatelné. Ale především může dojít k tomu, že dojde k finančnímu přerozdělení ve prospěch těch lidí, kteří práci dokáží vykonávat lépe než robot. S nadsázkou se tedy dá říci že, zatímco řidiče čeká krušná budoucnost, metaři nebo zahradníci dostanou naopak přidáno.

Nezaměstnanost je sice nyní v Česku i v Evropě na minimálních úrovních, ale přesto kolem sebe stále častěji vidíme trendy automatizace, které lidi znepokojují. Automatické pokladny v Tescu, chatboti na internetu. Co dál nás čeká?

Například obchody, kde jen člověk vloží zboží do košíku a z prodejny odchází, aniž by prošel jakoukoliv pokladnou. Po celou dobu tam totiž bude monitorován kamerami, takže se přesně ví, co si z toho obchodu odnese. Ale to je stále ještě budoucnost, byť již existují první plány tohoto konceptu. Nyní bych však tu automatizaci tak razantně nevnímal, mnoha lidem nevadí jít k samoobslužným pokladnám, naopak jsou lidé, kteří stále ještě vyžadují osobní přístup prodavače, a raději si ve frontě počkají na pokladnu s živým člověkem.

Jak tedy vidíte výhled automatizace v Čechách? A kdy podle vašeho názoru automatizace převládne nad lidskou interakcí?

Řekl bych, že dva roky jsou v dnešním měřítku velmi krátká doba, deset let je zase hodně. Myslím, že za pět let je možné udělat poměrně dost věcí. Už dnes přitom vidíme první automatizované odbavovací kanály - ať již u těch zmíněných samoobslužných pokladen nebo u chatbotů a dalších komunikačních kanálů. Dovedu představit, že za pět let některé tyto technologie budou v našem každodenním životě převládat nad běžnou interakcí s opravdovými lidmi, někdy si to ale nebudeme třeba ani uvědomovat. Ale je potřeba dodat, že nejde o široké spektrum lidských činností, ale jen o opakované, stereotypní a automatizované činnosti.

Bude se to týkat jen oblasti nákupů?

Určitě ne, trend digitalizace a automatizace zasahuje do všech oblastí lidského života. Zmínili jsme zde ty nákupy, ale jde současně například i o zdravotnictví, finance, bankovnictví, telekomunikace či o státní správu. Ve všech těchto oborech si dovedu představit mnoho opakovaných a monotónních činností, které by šlo zjednodušit a zautomatizovat.

Elektronické volby

Jako třeba nedávno pořádané volby? Proč vlastně stále nemůžeme volit elektronicky?

To je spíše otázka pro politiky a ministerstva vnitra. Jak já tu situaci vidím, tak existuje několik klíčových technických, ale i procesních problémů, které je potřeba vyřešit. Klíčovou technickou komplikací je zatím stále rozšíření elektronické identity - ztotožnění lidí, kteří takto chtějí volit. Pokud dnes nemáte zaručený elektronický podpis, nebo datovou schránku, tak stát nemá jak ověřit, že u počítače volíte opravdu vy, volíte právě jednou, ve vašem okrsku a nepůjdete znovu volit i osobně.

A ty další problémy?

Další věc je pochopitelně zabezpečení a ochrana dat. A průkaznost. Ono, když se konají klasické volby a někdo napadne jejich transparentnost, tak je relativně jednoduché a pro normálního člověka průkazné vzít hlasovací lístky a znovu je spočítat. Jenže v případě elektronických, nebo ještě hůře smíšených voleb, je to komplikované právě i z důvodu ochrany dat. V mnoha zemích již na to recept mají, takže ani tato otázka není nepřekonatelným problém, proč nemůžeme volit online. Obecně bych řekl, že ten hlavní problém je v tom, aby k tomu dospěla sama populace a vytvořila poptávku. Aby pochopila, že má na dosah ruky stejnou či kvalitnější službu, a to jak v efektivitě, tak i v bezpečnosti a dostupnosti.

Takže čistě technicky elektronickým volbám v Česku nic nebrání?

Myslím, že to není primárně technický problém, ale spíše systémová záležitost. V jedné části jde o vybavení populace elektronickou identitou - abyste někoho důvěryhodně ztotožnil, musí to jednak sám chtít, také ho ale musíte přivést někam, kde ho důvěryhodně ztotožníte fyzicky a přidělíte mu elektronickou identitu, kterou bude moci použít při elektronické komunikaci se státem, včetně například právě voleb. To je spousta kroků a práce, a když k tomu lidé nebudou mít motivaci, tak to nikdo dělat nebude. A potom je to otázka malého množství poskytovaných služeb, které elektronickou identitu využívají.

Jde tedy o spojené nádoby? Jak z toho ven?

Přesně tak, dostáváme se k otázce, zda byla první slepice, nebo vejce. Pokud nebudeme mít dostatek lidí s elektronickou identitou, tak je relativně nízká poptávka po stavbě služeb na ní založených a naopak dokud nebudeme mít tyto služby, tak lidi nemají motivaci si zařídit elektronickou identitu. Je třeba to kolo někde přerušit. Buď generační výměnou, kdy zejména mladá generace je zvyklá čím dál více věcí řešit pouze elektronicky. Anebo poskytnutím masově využívaných služeb, které ty lidi přivedou. Tyto projekty ale často obnáší i nějakou změnu legislativy. Což je ostatně další komponent, který je třeba k tomu, aby šlo volit elektronicky.

Takže tady je zakopaný pes.

Dost možná. Tu změnu legislativy totiž musí někdo chtít, někdo ji musí navrhnout, zpracovat, zákonodárci to pak musí odsouhlasit a najít politickou shodu jak to dělat. Všechny případy digitalizace z minulosti, které přinášely nějakou větší transformaci státní správy, byly spojené s legislativními změnami. Ať již se jednalo o datové schránky, které mají vlastní zákon, nebo zákon o základních registrech, díky němuž si mohou úřady udržovat aktuální referenční data.

Je tedy třeba tlačit na poslance, aby iniciovali změnu.

Technologie zde je, bezpečnost rovněž není problém. Chybí legislativa, respektive vůle a konsensus k její změně. Ale jak se říká, kde je vůle, tam je cesta. A ve stávajících zákonech se najde spousta důvodů, proč to nejde.

Budoucnost patří blockchainu

Patří mezi technologie, které by se daly při těchto změnách využít, i blockchain?

Ano, určitě. Jde o technologii, která umožňuje nový způsob elektronické identity i vypořádání transakcí. Již nyní existují pilotní projekty, jak blockchain využít k náhradě nějakých transakčních systémů nebo dokonce státních rejstříků. Například ekosystém automobilů – dnes existuje centrální registr vozidel. Využití blockchain technologie by mohlo umožnit pro každé auto evidovat transakce počínaje výrobou v automobilce, distribuci, prodej u dealera, ale i mezi jednotlivými majiteli. Elegantně by se mohly připojit komerční subjekty jako pojišťovny, servisy, půjčovny, jiní poskytovalé služeb a i další subjekty. To vše při zajištění bezpečnosti a důvěryhodnosti. Protože v tom systému je vždycky všeobecný konsenzus k proběhlým transakcím, tomu, čí to auto je, jak je pojištěné, jaké mělo servisní prohlídky, možné havárie, stav tachometru, atd. Tato technologie umožní zajistit důvěru subjektům, které se navzájem neznají. Masivní zjednodušení, jako lusknutím prstu.

Kde všude vidíte možnosti aplikace této technologie?

Aplikací je mnoho, pokud zůstaneme u státní správy, tak ty ve světě nejčastěji diskutované jsou obecně rejstříky a evidence – právě třeba registr vozidel nebo, katastr nemovitostí. Další obrovské možnosti se samozřejmě naskýtají v komerční sféře, respektive i ve spolupráci státních a komerčních subjektů. Obecně si myslím, že jde o extrémně zajímavou oblast, do které IBM masivně investuje a vybudovala si velkou konkurenční výhodu. Realizujeme spoustu zajímavých projektů a umíme dobře sdílet zkušenosti.

V čem konkrétně je blockchain lepší než současné technologie?

Ve čtyřech hlavních bodech: bezpečnosti, důvěryhodnosti, nepopiratelnosti, transparentnosti. Bohužel, lidé ještě na ty nuly a jedničky a pokročilou kryptografii, které za blockchainem stojí, nejsou ještě úplně zvyklí, bojí se jich, protože jim úplně nerozumí. A třeba aspekt bezpečnosti a důvěryhodnosti je pro ně extrémně důležitý, elektronické potvrzení pro ně často není dostatečné. Je ale třeba si uvědomovat, že není třeba se takovýchto změn bát, jen je třeba si být vědom rizik a umět s nimi pracovat. Musíme přijímat nové technologie tak, jak přichází.

Společnost IBM se toho procesu aktivně účastní? Zajdete třeba za ministrem dopravy a řeknete, podívejte, my tu máme super blockchainové řešení, pojďme zefektivnit registr vozidel?

My jsme sice na jedné straně ten typ firmy, která toto naprosto běžně dělá a samozřejmě i ten blockchain se snažíme nějak evangelizovat. Na druhé straně to takto úplně nefunguje. Státní subjekty často neumí jednoduše říct: vy máte super nápad, máte super blockchain, pojďme spolu udělat registr na blockchainu. To nejde, celý proces se musí nějak odbavit, jak legislativně, tak například v rámci zákona o veřejných zakázkách. Často jde bohužel o velmi dlouhý proces.

Není to i o politické vůli?

Nejspíše ano. Kde je politická síla, a kde se politická reprezentace dohodne, tak tam to možná jde. A naopak tam, kde panuje nestabilita, tam je samozřejmě obtížnější vzít na sebe osobní odpovědnost a říct: já jdu udělat přelomový projekt. Dost často se totiž v minulosti stávalo, že na pozadí dobrého projektu, mohlo docházet k problematickým věcem. Dnes je proto jednoduché říct – on to nedělá proto, že by mu na srdci leželo vyšší dobro a technologický vývoj, ale protože myslí na svého strýčka nebo kamaráda někde.

Tím ale nemůžeme omlouvat to, že to přestaneme zkoušet.

Přesně tak. A i proto to dále zkoušíme, proto evangelizujeme nové technologie. Proto jsme připraveni trhu ukázat, že umíme naše řešení dělat tak dobře, unikátně a efektivně, že jsme připraveni současné legislativní martyrium absolvovat přihlásit se do veřejné soutěže, změřit síly s konkurenty a vyhrát.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek