Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Velká deprese v roce 1929 a současné dění na trzích mají hodně společného, varuje německý znalec

Velká deprese v roce 1929 a současné dění na trzích mají hodně společného, varuje německý znalec

Akciové trhy se v minulých týdnech propadaly, ať už to bylo kvůli Donaldu Trumpovi, situaci v Sýrii (která právě eskalovala), nebo byla na vině celní válka s Čínou. „Pokud se americké centrální bance nepovede udržet úrokové sazby na úrovni, která si žádá maximální opatrnost, přijdou masivní ztráty,” prorokuje uznávaný expert Jens Ehrhardt (75), který vede od roku 1974 fond DJE Kapital a spravuje majetek v objemu 12 miliard eur. 

Podle Ehrhardta zůstává dodnes sporné, co přesně přivodilo krach na burze v roce 1987, stejně jako co otřesy na trzích v letech 2000 až 2003, kdy praskla tzv. internetová bublina. Společným jmenovatelem jsou nicméně masivní ztráty, jimž v historii vévodí především Černý čtvrtek v New Yorku v roce 1929. A právě v tehdejším burzovnímu a hospodářskému kolapsu, který vstoupil do uč

bnic jako Velká deprese, a v aktuálních turbulencích vidí rodák z Hamburku určité podobnosti. Tak jako v případě citovaných otřesů, k nimž v minulosti došlo. 

„Pro mě osobně představoval sešup při uvolňování americké peněžní hotovosti z 18 procent zkraje roku 1987 na pouhá tři procenta o pár měsíců později stejné nebezpečí jako v roce 1929,” líčí Ehrhardt pro server wirtschaftswoche.de. A navazuje na dnešek: „Události let 1929 a 1987 mají určité paralely s 10procentním smrštěním na akciových trzích v únoru 2018.”

Za příznačné považuje také to, že se v těchto obdobích nacházely centrální banky v „obranném” režimu, který se promítá do zvyšování úroků. Přitom ještě v lednu sváděly indikátory investorské nálady v USA a nepatrné výkyvy kurzů k optimismu. „Jenže přesně takové růžové vyhlídky panovaly v roce 1929,” podtrhuje Ehrhardt.

Za memento považuje i extrémně velký nárůst spekulačního snažení, pokud jde o akciové opce. Letos, stejně jako v roce 1929, jsme svědky silného zpětného skupování cenných papírů, které provozují americké firmy. Cílem je navýšení hodnoty akcí, považovaných za podhodnocené. Přesně o to se snažily podniky v roce 1929.

Ehrhardt uznává, že příčiny jednotlivých krizí byly specifické. V jednom se však shodují: pokaždé měly co do činění s vyostřenou reakcí centrálních bank. „Toto považuji za hlavní průšvih,” zdůrazňuje. V roce 1929 zvýšila americká centrální banka, po téměř deseti letech tlačení k podlaze, úroky z jednoho na šest procentních bodů. Důvodem byla skutečnost, že se při nízké inflaci tamní firmy výrazně zadlužily. Počínání centrální banky, špatná hospodářská bilance podniků a následné přehřátí v důsledku stoupajících úroků srazily akciový index Dow Jones o 90 procent. V dalších letech zakázal americký burzovní dohled zpětné skupování akcí, povoleno bylo opět až v 80.letech.

A je tu další podobnost: „V roce 1929, stejně jako v začátcích nedávné finanční krize v roce 2007, to byly určité části privátní sféry, které stáhly dolů celou ekonomiku a spolu s růstem úroků přivodily katastrofu na burze. V roce 1929 to byly dluhy firem, v roce 2007 neuvážené přiznávání hypoték,” vypočítává Ehrhardt.

Německý guru zároveň připomíná, že eurozóna nemá stále pod kontrolou krizi společné měny. Pojistkou před nejhorším je politika Evropské centrální banky, která chrání trhy emisemi a intervencemi.

„Mám-li to shrnout, v roce 1929 a dnes vidíme tržně-technická přehřátí, nadhodnocení kapitálových trhů, uvolňovací kroky americké centrální banky,” říká Ehrhardt.

Přesto jsou momentální vyhlídky lepší než kdysi. „Především Amerika má pružnější záchranné nástroje,” míní Ehrhardt.

Víru vkládá v šéfa Fedu Jerome Powella. „Věřím, že si uvědomuje, že vysoké úroky, navázané na drastický úbytek likvidity, mohou vést k další konjunkturální a burzovní krizi. Zadlužení amerických firem a domácností stouplo, roste nejistota. Je třeba postupovat velmi obezřetně a rozvážně,” uzavírá analýzu Jens Ehrhardt.