Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Agenti provokatéři nejsou jediným nešvarem. Právník ukázal na další policejní přešlapy

Agenti provokatéři nejsou jediným nešvarem. Právník  ukázal na další policejní přešlapy

Pražský městský soud osvobodil pětici anarchistů, kteří čelili obžalobě z přípravy teroristického útoku na nákladní vlak. Ti se hájili, že útok podněcoval policejní provokatér. Soudce v rozsudku jejich tvrzení sice nepotvrdil, práci policie ale zkritizoval. Že činnost není bezchybná, potvrzují i právníci. Jaroslav Ortman pro INFO.CZ navíc upozornil, že agenti provokatéři nejsou jediným nešvarem, který mezi policisty panuje.

Když se právník Jaroslav Ortman o rozsudku dozvěděl, neskrýval úžas. Viditelně ho překvapil, byť pozitivně. Nasazování agentů odsuzuje. „Domníval jsem se, že tato praxe rokem 1989 skončila,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Vzápětí ale přiznává, že ho realita často vyvádí z omylu.

Posledním případem, kdy se mluví o policejním selhání, je tzv. kauza Fénix. V ní za nasazení obrovského množství sil a techniky policie zadržela jedenáct osob, které měly plánovat teroristický útok na vojenský vlak. Podle obžaloby zakopali dvě zápalné směsi složené z benzinu, polystyrenu a rostlinného oleje v dubnu 2015 poblíž chuchelského železničního mostu, kde se měl útok odehrát. Pět z nich stanulo nakonec před soudem, kde některým hrozil až výjimečný trest.

Agenti mezi anarchisty

Kauza však celou dobu stála na vodě. Policii se její konstrukce od začátku rozpadala pod rukama. Nejprve totiž tvrdila, že se jí podařilo rozkrýt organizovanou zločineckou skupinu s názvem Síť revolučních buněk.

Ta se ve svých komuniké skutečně přiznávala k násilnostem. Zapalovala policejní auta, auta majitele Řízkárny, mýtné brány a další objekty. Jenže, jak se později ukázalo, zadržení neměli se Sítí společného prakticky vůbec nic, což potvrdil i soud.

Jen jeden z obžalovaných, Petr Sova, zveřejňoval komuniké skupiny, ačkoli s jejich obsahem nesouhlasil. „Zveřejňovali jsme to, protože jsme si mysleli, že nemáme právo cenzurovat jiný proud anarchistického hnutí, byť s jejich postupem nesouhlasíme,“ prohlásil už dříve pro Deník Referendum.

„Domníval jsem se, že tato praxe rokem 1989 skončila.“
Jaroslav Ortman, právník

Policie právě jeho označila za organizátora údajného útoku na vlak. Sova se ale bránil, že akci naopak oddaloval. Zájem o její provedení měli mít policejní agenti, kteří k radikálnímu činu skupinu provokovali.

„Zakázat to by bylo kontraproduktivní. Oni by řekli: ‚Aha, tak tady ne,‘ a našli by si nějaký sedmnáctiletý lidi, kteří chodí na demonstrace. Sami byli středního věku, měli určité charisma a stáhli by někoho do nějakého průšvihu. Pokud by to byli agenti, ve chvíli, kdy takové lidi pustíte z očí, a necháte je působit v hnutí, tak se dřív nebo později něco stane. Těch možností pak už moc nezbývá,“ tvrdil.

Že se o anarchistickou komunitu policie zajímala, přiznali u výslechů i sami agenti. Agent Petr a agent Robert se podle svých slov snažili infiltrovat mezi levicové radikály od ledna 2014. Jenže komunita minimálně Petra znala už od roku 2003. Že je agentem věděli anarchisté i během přípravy útoku na vlak.

„V anarchistickém hnutí je agentů celá řada. V našem okolí byl určitě víc než jeden,“ potvrzuje Sova.

„Co kdyby se stala vražda?“

Využít institut agenta umožňuje policii zákon. Neměl by však být hybatelem dění, nýbrž jen sbírat informace o svém okolí. Přesto vzbuzuje kontroverze a, jak naznačil Ortman, vzpomínky na doby minulé. Agenty provokatéry často nasazovala komunistická Státní bezpečnost proti odpůrcům režimu, aby snáze získala důvod k zásahu.

Rozsudek nastoluje otázku, nakolik je nynější praxe odlišná. „Institut agenta je jedním z nástrojů pro boj proti organizovanému zločinu. V tomto ohledu je to legitimní způsob. Stát takové nástroje mít musí, ačkoli vždy budou diskutabilní. Přínosem je rozkrytí organizované zločinecké skupiny, kterou jinak rozkrýt nelze. Orgány činné v trestním řízení však v takovém případě musí unést důkazní břemeno. Agent zároveň nesmí navádět a organizovat trestný čin, to je pak překročení zásad,“ obhajuje pro INFO.CZ práci tzv. tajných právník Miroslav Krutina.

Podle Ortmana ale takováto pochybení nejsou výjimkou. Na severu Čech se podle něj agenti podílejí na kupčení s drogami. Zmiňuje navíc i další praxi, kdy policisté mají důkazy o páchání trestné činnosti, ale proti zločincům nezasáhnou a čekají, až škoda překročí hranici pěti milionů korun a bude jim hrozit závažnější trest.

„Představte si, kdyby se při tom například stala vražda. Jak si to ta policie vezme na triko?“ diví se Ortman, jenž se s podobnými případy, o nichž byla řeč, setkává zhruba jednou až dvakrát do roka. „Když se to děje mně jako jednomu právníkovi, tak se ptám, k čemu tu policii máme. A k čemu jsou státní zástupci, kteří mají její činnost kontrolovat?“

INFO.CZ oslovilo Nejvyšší státní zastupitelství s dotazem, jestli má o podobných přešlapech informace. Tiskový mluvčí Petr Malý ale odmítl věc komentovat s tím, že takto obecné statistiky úřad neeviduje.

Policejní mluvčí Eva Kropáčová se odmítla vyjádřit přímo ke kauze Fénix, kdy prohlásila, že nepravomocné rozsudky policie nehodnotí. Ohledně dalších případných pochybení a nasazování agentů si nechala poslat dotazy e-mailem a přislíbila odpověď. Tu však INFO.CZ do vydání článku neobdrželo.

„Když se podíváte do konkrétních kauz, policie by takové jednání těžko ustála. Dovedu si představit, že takto postupuje například BIS, ale ne policie bez nějakých následků.“
Miroslav Krutina, právník

Krutina nevyloučil, že k praxi vyčkávání na větší škodu dochází. Zároveň si ale neumí představit, že by takové jednání zůstalo bez trestu. „Když se podíváte do konkrétních kauz, policie by takové jednání těžko ustála. Dovedu si představit, že takto postupuje například BIS, ale ne policie bez nějakých následků. Je samozřejmě otázka, jestli v případech dlouhodobého překračování zákona nebude pro společnost lepší, když škoda tu hranici přesáhne a pachatelé budou čelit závažnějšímu obvinění,“ pravil a dodal, že pak by ale měla zřejmě následovat náhrada škody poškozeným.

Ministr žádá tresty

O náhradu škody mohou usilovat také obvinění z kauzy Fénix. Ti strávili ve vazbě několik měsíců. Podle Ortmana by měli nárok na náhradu nákladů na advokáta, případně i na kompenzaci za újmu na cti. O té by ale zřejmě rozhodoval až soud.

Na příkoří ze strany policie si stěžují nejen obžalovaní v kauze Fénix a jejich právníci. Policisté z tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu neváhali v roce 2015 v rámci případu provést masivní zásah proti ekologickému aktivistovi Tomáši Z., jenž byl podle nich také členem Sítě radikálních buněk.

„Ve svých materiálech explicitně psali, že jsem aktivním členem nějakého kolektivního orgánu a velení této organizace, který plánoval a schvaloval jednotlivé útoky. Bylo to napsáno v příkazu k domovní prohlídce. Taky tam bylo napsáno, že jsem podezřelý z útoku na policejní auto, které se odehrálo v lednu roku 2014 v Litvínově. V tomto případě musela policie státnímu zástupci sprostě lhát, protože měla z několika zdrojů ověřeno, že jsem se v té době vůbec nepohyboval na území České republiky. Byl jsem na dlouhodobém pobytu ve Velké Británii,“ sdělil v rozhovoru pro server A2larm.

Konání policie v kauze Fénix zkritizoval na Twitteru i ministr vnitra Milan Chovanec. „Policie demokratického státu, a už vůbec ne tzv. elitní útvary, nemůže svévolně ničit životy lidí, ať je jejich politické smýšlení jakékoli,“ napsal s tím, že pokud se provokace prokáže, bude žádat tresty.

„Ministr Chovanec by měl odhodit bouchačky a samopaly, se kterými se fotí a řídit ministerstvo. Už dávno měl proti této praxi zasáhnout,“ dodává k výroku Ortman.

Státní zástupce Vladimír Pazourek se proti rozsudku na místě odvolal. Tvrdí, že tehdejší Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který vedl Robert Šlachta, při vyšetřování případu postupoval podle zákona.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek