Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Lidovci a STAN mohou být novým lídrem pravice. Úspěch ale zdaleka jistý nemají

ANALÝZA: Lidovci a STAN mohou být novým lídrem pravice. Úspěch ale zdaleka jistý nemají

O lidovcích jako třetí síle české politiky snil už Josef Lux. Dosavadní neúspěšné pokusy o jejich expanzi mají přitom své systémové příčiny, které může za jistých okolností překonat právě koalice se Starosty a nezávislými. Na autoritativní závěry je ještě čas, přesto nás k podobnému závěru vedou nejméně dvě skutečnosti. Pokud se jim podaří sestavit kandidátky tak, aby se obě formace vzájemně doplnily ve svých kladech a eliminovaly své nedostatky, může dosáhnout slušných volebních zisků napříč celou republikou. O řád podstatnější je možná to, že aliance vzniká v čase ještě stále rozkolísaného stranického systému, především pravice hledá po krachu ODS už několik let svého lídra.

Pozice strany v rámci stranicko-politického systému není pouze otázkou rozhodnutí jednotlivých aktérů, nýbrž je především podmíněna systémovými možnostmi a limity. Pokud tedy Petr Gazdík říká, že si chce koalice KDU-ČSL a STAN říct o silný mandát, hovoří přitom o patnácti až dvaceti procentech voličů, musíme mu připomenout, že se každá formace může umísťovat jen v té části stranicko-politického spektra, která není dostatečně obsazena. Lídři vznikající aliance, která o sobě tvrdí, že chce být třetí silou české politiky, tak budou muset hledat odpověď na otázku, zda v tomto ohledu existuje prostor pro jejich expanzi.

Předvolební preference lidovců přitom dlouhodobě oscilují někde mezi šesti a devíti procenty. O podpoře Starostů a nezávislých nevíme téměř nic, sociologické agentury je buď do svých dotazníkových šetření nezařazují, anebo je jejich podpora tak nízká, že se o nich ve svých výstupech nezmiňují. Vystačit si tak musíme aspoň se stručnou analýzou dosavadních volebních výsledků KDU-ČSL. Hned na úvod přitom můžeme konstatovat, že se lidovci dlouhodobě potýkají s úbytkem voličů, který souvisí se systémovými limity křesťanské strany v nenáboženské společnosti.

Což je také důvod, proč vedení lidovců již od 90. let minulého století hledá způsob, jak k sobě přitáhnout také voliče mimo své jádro tradičních podporovatelů, které se navíc ztenčuje a stárne. Totéž platí o členech strany: zatímco na začátku devadesátých let minulého století jich strana měla okolo devadesáti tisíc, nyní jich je méně než třicet tisíc. Samotní lidovci přitom počítají s tím, že se dlouhodobý trend úbytku členské základny zastaví někde na dvaceti tisících straníků.

Podobně jsou na tom navzdory úspěchům vedení Pavla Bělobrádka, pokud jde o voliče. Lidovci se sice po minulých sněmovních volbách v roce 2013 vrátili do Poslanecké sněmovny, avšak dlouhodobě vůbec nelze hovořit o tom, že by se jim podařilo zvrátit trend postupného úbytku voličů. Pokud porovnáme jejich volební zisky v absolutních číslech, zjistíme, že v roce 2013 přišli oproti roku 2006 o padesát tisíc voličů. Navíc už v roce 2006, kdy je volilo 386 706 voličů, přišli ve srovnání s volbami v roce 1998 o více než 150 000 voličů méně. Sečteno a podtrženo: lidovci ztratili v letech 1998 až 2013 dvě stě tisíc voličů.

Čísla o ziscích STAN nemáme. Do sněmovny se strana dostala poprvé v roce 2010, a to na kandidátce TOP 09. Stejně tomu bylo o tři roky později. V roce 2010 volilo TOP 09 16,7 procent voličů, o tři roky později jich bylo 11,99 procenta. Za tyto tři roky TOP 09 ztratila téměř 277 500 voličů. Zda to něco vypovídá o kondici STANU, nevíme. Navíc lze pracovat s hypotézou, že propad lidovců v roce 2010 souvisel s nástupem TOP 09 a její ztráta o tři roky později zase s návratem lidovců do sněmovny. Jinak řečeno, v České republice je jistý počet voličů, kteří mezi lety 2010 a 2013 oscilovali mezi lidovci a TOP 09.

Pravice v pohybu a bez lídra

Přesto můžeme alespoň odhadovat, že to bude právě koalice se Starosty, která umožní KDU-ČSL prolomit systémové limity, se kterými si doposud nevěděla rady. Kromě toho, že se lidovci mohou zbavit nálepky úzce konfesijní strany, STAN má potenciál učinit z aliance relevantní sílu také v několika regionech, kde se KDU-ČSL nebyla schopná etablovat jako úspěšná politická síla. Lidovci se totiž po celé novodobé dějiny české politiky potýkají s mimořádně nevyrovnanou podporou napříč republikou. De facto o nich lze v jistém ohledu uvažovat jako o regionálním subjektu.

V roce 2013 získali ve Zlínském kraji 13,22 procent hlasů, v Ústeckém ale pouze 2,22 procenta. Celkové nepřekročili pětiprocentní hranici v pěti krajích (kromě Ústeckého také ve Středočeském, Plzeňském, Karlovarském a Libereckém kraji). Přes deset procent se přitom dostali pouze ve třech (kromě Zlínského také v Jihomoravském kraji a na Vysočině) a přes sedm procent KDU-ČSL brala v Pardubickém, Olomouckém a Moravskoslezském kraji. V ostatních se pohybovala mezi pěti a necelými sedmi procenty.

Nejvíc ale případnému úspěchu aliance nahrává neusazenost stranické soustavy především napravo od politického středu. Po krachu ODS pravice stále nemá svého lídra, v tomto punktu lze o koalici KDU-ČSL a STAN hovořit jako o projektu s mimořádně šťastným načasováním. Mimo jiné je to právě tato okolnost, která problematizuje srovnání vznikající aliance se Čtyřkoalicí, která měla před volbami v roce 2002 podobné ambice. Politický terén v roce 2017 není ostatně s tím v čase opoziční smlouvy sociálních a občanských demokratů srovnatelný prakticky v ničem.

„Předvolební koalice Starostů a lidovců je pokusem změnit stávající poměr sil na politické scéně. Tento pokus se opírá o vizi třetí síly v české politice, vedle pravice a levice, se kterou svého času přišel Josef Lux, ale neměl čas ji realizovat a asi ani nemohl. Vize třetí síly v politice slibuje lidovcům rozšířit záběr, jelikož bez toho zajdou časem na úbytě, neboť jejich voličstvo vskutku ubývá. Starostům tato vize zase slibuje získat celonárodní téma a profil, aby se mohli dostat do parlamentu,“ říká INFO.CZ politolog Milan Znoj s tím, že v koalici obě strany jenom posílí své přednosti.

„O postavení stran v systému přitom skutečně nerozhodují přání stran, ale vlastnosti stranického systému. Jenomže ten náš je v pohybu a je otázka, jestli se ten pohyb zastavil v roce 2013, kdy upadla zavedená pravice, a prosadilo se hnutí ANO,“ pokračuje Znoj v rozhovoru pro INFO.CZ. Zdůrazňuje přitom, že tehdy ustavená koalice složená ze sociální demokracie, hnutí ANO a lidovců je dodnes koalicí hlavních stran v naší politice. „Opozice je marginalizovaná. Stará pravice se nedokáže vzpamatovat a komunisté jsou mimo. Zda v letošních volbách nastanou další změny, je otázka.“

Také podle Pavla Šaradína je český stranický systém především napravo od středu dosud značně rozkolísaný. „Ve volbách v roce 2010 toho využila TOP 09 a lze říci, že dnes je v něm opět volněji. Respektive v něm chybí lídr. Předpokládáme-li, že TOP 09, která postupně opouští komunální i krajskou politiku, nedokáže přijít s nějakou bombastickou mobilizační kampaní, může její místo zaujmout právě nová koalice lidovců se Starosty,“ vysvětluje Šaradín.

Především proevropsky orientovaní voliči, pokračuje Šaradín, kteří hledají věcnou, klidnou a programově zřetelnou alternativu, mohou být zdrojem úspěchu. „Stabilita KDU-ČSL navzdory jejich dlouhodobému oslabování, a potenciál Starostů, jsou možná divokou sázkou, ale z hlediska logiky se jedná o správný tah,“ říká politolog s tím, že pokud Starostové nabídnou zajímavé kandidáty, mohou být i přes působení v Nečasově vládě alternativou a oživením.

„Navíc se k původní pravici podle všeho vrací voliči ANO z roku 2013. A nejen to, předpokládám, že se ODS už nezmění a nabídne jen jakýsi retro program z 90. let, pak se koalice KDU-ČSL a STAN může stát lídrem pravice,“ vysvětluje Šaradín. Politolog Lubomír Kopeček k tomu pak dodává, že STAN mohl ke koalici nalákat některé dosavadní nevoliče. „K sněmovním volbám chodí něco kolem 60 % lidi a je tu prostor nalákat alespoň některé lidi, kteří běžně nevolí. Mohlo by to snad fungovat, zdůrazňuji ale slůvko snad,“ říká Kopeček v rozhovoru pro INFO.cz.

Podle něj totiž Starostům a nezávislým nahrává značná personalizace voleb, tj. ochota voličů podpořit starostu dané obce i v jiných volbách, než komunálních. „Teoreticky by také mohli získávat mezi nerozhodnutými voliči, ani těch není málo,“ doplňuje Kopeček s tím, že naopak příliš nevěří, že by se koalici mohlo podařit nalákat k sobě větší množství voličů jiných současných sněmovních subjektů.

Pro úspěch je ale podle Kopečka naprosto klíčové, aby se spojenectví nerozklížilo při sestavování kandidátek a v individuální soutěži o preferenční hlasy. „Pro veřejný obraz by to byla katastrofa. Přesně tohle se mimochodem stalo spojenectví  KDU-ČSL a Unie svobody – DEU v roce 2002. Pak snad mají šanci dostat se přes deset procent. Pochopitelně je ale celá akce s dvoukoalicí hlavně pro lidovce obrovsky risk,“ uzavírá Kopeček.

Také podle Znoje jsou rizika aliance veliká. „Předně, vize třetí síly v politice vyžaduje silné, přitažlivé a srozumitelné politické téma, nikoli jen program lidovců a komunální zájmy starostů.  Za druhé, musí se výrazněji projevit nespokojenost občanů s ANO a ČSSD tak, aby mohla koalice Starostů a lidovců získat voliče i na jejich úkor. Přebrat voliče staré pravici, zejména TOP 09, nebude stačit. Přetahovat se o voliče se Zelenými nebo s Piráty je hloupost a vsázet na nacionalistický populismus by bylo zvrácené,“ vypočítává Znoj.

V neposlední řadě v narážce na některé lidovce, kterým se vznikající aliance nezamlouvá, jmenovat můžeme například jejich expředsedu a Zlínského hejtmana Jiřího Čunka, lidovci musí podle Znoje přijmout vizi třetí síly vskutku za svou a počítat i s obměnou své politické tváře. „Leč dá se čekat, že stoupenci lidoveckých tradic se budou bránit. Zatím je situace taková, že ani vedení lidovců, ani vedení Starostů nic nedělá pro to, aby uvedená rizika byla zvládnuta,“ myslí si Znoj.

„Gazdíkův výrok,“ uzavírá Znoj rozhovor pro INFO.CZ, „dle kterého chtějí oslovit patnáct až dvacet procent voličů, je především předvolební slogan, nikoli reálné očekávání. Stávající voličský potenciál obou stran je deset procent, avšak to je málo. Aby koalice uspěla, musí usilovat o změnu české politiky.“ Vedení lidovců a Starostů na to má půl roku, zda se o to především KDU-ČSL skutečně pokusí, budeme vědět už brzy. Blíží se totiž jejich sjezd a vznikající aliance bude jedním z jeho klíčových témat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek