Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš a Zeman jsou nesmírně nebezpeční, víc než Vandas s Konvičkou, varuje expertka na extremisty

Babiš a Zeman jsou nesmírně nebezpeční, víc než Vandas s Konvičkou, varuje expertka na extremisty

Mainstreamové politické strany ve střední Evropě stále častěji přebírají rétoriku krajní pravice, protože vidí, že je v tom potenciál a přináší jim to body u voličů. Podobnou kuchařku si od krajní pravice vypůjčil i prezident Miloš Zeman a nahlíží do ní i bývalý vicepremiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. „Moc bych si přála, aby Babiš a Zeman zmizeli z české politiky, protože jsou nesmírně nebezpeční. Vidím v nich mnohem větší nebezpečí než v lidech typu Vandase nebo Konvičky. Ti nemají šanci ovládat hlavní média, podplácet lidi a nemohou ve svůj prospěch zneužívat státní správu a rozkrádat stát,“ řekla otevřeně v rozhovoru pro INFO.CZ Lenka Buštíková, která přednáší na Arizona State University v USA a která je považovaná za expertku na radikální pravici ve střední Evropě.

Není to tak dávno, co svět obletěl obrázek české skautky diskutující s mladým pravicovým extremistou. Ten ji do tváře divoce gestikuluje rukama. O čem podle vás fotografie vypovídá? Je v tom nějaká symbolika?

Ukazovat něco takového je velmi důležité. Ve střední Evropě po roce 1989 převládala myšlenka, že až odejde starší generace, nastane ráj, protože mladá generace automaticky převezme demokratické hodnoty ze západu. Ukazuje se ale, že to vůbec není pravda. Když se podíváte na to, kdo dnes podporuje maďarský Jobbik nebo jiné radikální strany v regionu, tak zjistíte, že jde často o mladé lidi.

Pokud tu je rezervoár mladých lidí s opačným názorem, kteří jsou navíc ochotni bojovat za pluralitní demokracii, tak je to strašně důležité. A o tom je ta fotka.

Kdo je Lenka Buštíková?
Dr. Lenka Buštiková se narodila v Praze. Vystudovala politologii na Duke University v USA, Karlově univerzitě v ČR, Středoevropské univerzitě v Maďarsku a na Harvard University v USA. Je asistující profesorkou na School of Politics and Global Studies na Arizona State University v USA. Specializuje se na politické strany, volební chování či klientelismus zejména ve východní Evropě.

V čem to může pomoct?

Na konci dne je klíčové, zda tu dohromady fungují procesy zdola i seshora. Politické elity mají nesmírnou zodpovědnost za to, jak se s extremistickými stranami zachází, jak moc se jim podlézá a zda se je nechávají říkat nehoráznosti. Pokud mainstreamové strany, které vládnou, budou cítit, že mají podporu zezdola, tak jim to může pomoct v boji s extremismem. Jestliže mají naopak pocit, že by jim to ve volbách mohlo uškodit, tak do ničeho nepůjdou.

Ve střední Evropě v poslední době posílily pravicové populistické a extremistické strany, zmiňme třeba maďarský Jobbik nebo Ľudovou stranu Naše Slovensko Mariana Kotleby. Kde vidíte hlavní příčinu?

Nemyslím si, že za jejich popularitou stojí ekonomická situace nebo selhávání státu. Nevysvětlovalo by to, že se zaměřují na etnické nebo jiné menšiny. Když selhává stát, tak se s tím dá něco dělat a nemusí se obviňovat židé, Romové nebo gayové. Navíc, důsledkem ekonomické krize by mělo být, že voliči se přikloní k ekonomické levici nebo ke stranám, u nichž věří, že jim pomohou. Spíš bych vsadila na to, že lidé začínají pociťovat, že ubývá peněz třeba z evropských fondů, a nechtějí proto, aby se dále na jejich úkor podporovaly menšiny. Věří, že stát má chránit ty, co jej vytvořili, tedy hlavní etnické a národnostní skupiny. Menšiny do této dominantní skupiny podle nich nepatří, a nemají proto nárok na pomoc ze strany státu.

Myslím si také, že kvůli rozšíření EU politické systémy ve střední Evropě do značné míry zamrzly a nestihly si vyřešit některé své vnitřní záležitosti. Bylo tu plno práce se vstupem do EU a nebyl čas takříkajíc na sebe. Nyní už je ta doba pryč, situace se stabilizovala a nastal čas na budování vlastního státu.

Pokud se podíváme na středoevropský region, konkrétně na země Visegrádské čtyřky, tedy Polsko, Maďarsko, Slovensko a Českou republiku, najdeme tu nějaké momenty, které mohou mít vážný dopad na budoucí vývoj?

Velkým momentem byla určitě migrační krize EU. V Polsku a stejně tak na Slovensku ji extremisté využili velmi podobným způsobem k mobilizaci, avšak výsledek byl jiný. Na Slovensku to vedlo k tomu, že extremistické pravicové strany strašně posílily, zatímco v Polsku se nic takového nestalo. Navíc v případě Polska nemluvíme o extremistických stranách, ale o radikalizované mainstreamové straně. Dalším důležitým momentem je nárůst popularity Jobbiku v Maďarsku, protože to donutilo premiéra Viktora Orbána přitvrdit. V některých tématech se dokonce posunul ještě více doprava než Jobbik.

V této souvislosti bych chtěla říci, že mnohem větší problém tohoto regionu představují mainstreamové strany, které jsou nebezpečnější než extremisté. Mají společnou myšlenku – je potřeba mít stát, který je pouze náš a žádné menšiny v něm nemají co dělat a nemají otravovat se svými požadavky. Nebezpečí pak spočívá v tom, že mainstreamové strany, které si to také myslí, nebo si to jen strategicky půjčují od extremistů, jsou u moci, a mohou tak ohrozit demokratické instituce. Radikální pravice takovou sílu nemá, a nemůže proto manipulovat s ministerstvy nebo se státní správou obecně.

Hrozí něco takového i v České republice?

Podívejte se třeba na prezidenta Miloše Zemana, který se pohybuje v poměrně odporném teritoriu, a vzpomeňte si, jak se při oslavách 17. listopadu spojil s radikální pravicí. U něj je to tedy jasné. Musíme ale také bedlivě sledovat, co tady bude dělat zejména Andrej Babiš nebo sociální demokracie jako politický směr. Politické spektrum se posunulo doprava v otázce etnických a sexuálních menšin a uprchlíků včetně KDU-ČSL a ODS.

Jak to myslíte?

Tyto strany chtějí větší moc a zjistily, že funguje, když k tomu budou používat rétoriku převzatou od radikální pravice. Sociální demokracie, ale i jiné strany, se budou muset velmi brzy rozhodnout, jakým směrem se vydá. Už dříve jsem měla možnost mluvit s lidmi z ČSSD a už tehdy zvažovali, jestli se nepokusí ve volební kampani hrát na antiromskou notu. Nakonec u nich převládla zodpovědnost. Je ale vidět, že strany si uvědomují, že tady leží ohromný potenciál a v určitém okamžiku se musí rozhodnout, zda to použijí nebo ne.

A co Andrej Babiš?

Andrej Babiš v tomto ohledu zatím ještě váhá. V určitém momentě se bude muset i on rozhodnout a určitě to bude v jeho případě strategické rozhodnutí s ohledem na volební zisk.

Moc bych si proto přála, aby zejména Babiš a Zeman zmizeli z české politiky, protože jsou nesmírně nebezpeční. Vidím v nich mnohem větší nebezpečí než v lidech typu Vandase nebo Konvičky. Ti nemají šanci ovládat hlavní média a podplácet lidi. Nepochybuji ale o tom, že kdyby tyto možnosti měli, tak že by to také dělali. Nyní ale nemohou ve svůj prospěch zneužívat státní správu a rozkrádat stát. U Zemana se ještě přidává ruský vliv, minimálně v jeho okolí.

V čem se extrémní pravice ve střední Evropě liší od té v západní Evropě?

Pokud odhlédneme od situace na Slovensku a v Maďarsku, které je možné považovat trochu za výjimky, tak obecně řečeno radikální strany jsou ve východní Evropě daleko slabší než na Západě. Migrační krize způsobila, že východ začal západ dohánět v tom, že se i tady začalo vystupovat proti muslimům. Rozhodně to ale není dobrá dlouhodobá strategie, protože tady žádní muslimové nejsou. V tomto případě šlo tedy o „diktát“ a úzkost zvnějšku. Ve východní Evropě se vždy tradičně mobilizovalo vůči etnickým menšinám, které tady žijí. Nejedná se o emigranty. Srovnávat proto západ s východem je někdy opravdu nešťastné.

Říkáte, že v případě východní Evropy nejde o migraci. Můžete to více vysvětlit?

Pamatuji si na ohromnou migrační vlnu z Bosny, která přišla do České republiky v devadesátých letech minulého století. Bylo v ní mnoho muslimů, ale žádná mobilizace proti nim tu nikdy nevznikla. Takže ano, jsem rozhodně přesvědčená, že to není o migraci.

K současné situaci bych proto chtěla říct, že tu určitou negativní roli sehrála i EU, která absolutně nezvládla svou úlohu. Je naivní si myslet, že středoevropské státy vstoupily do EU, aby se k nim nastěhovali muslimové. Staly se jejími členy, aby zbohatly a samozřejmě kvůli dalším hodnotám. Pokud jim chcete nařizovat kvóty, tak musíte být blázen, jestliže neočekáváte, že se proti tomu nezvedne nějaký odpor. A jsme opět u toho – tedy u zmiňovaného problému suverenity: je to náš stát a nikdo nám nemůže mluvit do toho, kdo nám sem bude chodit. V mnoha ohledech se teď mnoho zemí nachází v situaci, kdy chtějí přebudovat nebo dobudovat svůj stát a snaží se vyřešit, kdo v něm bude hrát první housle a kdo si vůbec nezahraje. 

Myslíte si, že ze strany západní Evropy šlo o nepochopení toho, co je pro středoevropské státy důležité?

Ano, a nebo jim to bylo jedno. Myslím, že v tom také sehrálo roli to, že západoevropské státy mají pocit, že střední Evropa od nich dostala strašně moc. A nemluvím jen o penězích, ale i o pocitu, že jsou součástí Evropy a pod ochranným deštníkem, který nad nimi rozvinula. Myslely si proto, že nyní nastal okamžik, kdy bychom jim to mohli začít vracet. To však tady nikoho ani nenapadne, protože jde o společnosti, které jsou zvyklé brát a ne dávat.

Jakou roli by měla mít v boji s extremismem EU? A plní ji?

EU prosazuje pluralitní demokracie, kde jsou chráněny menšiny, ale někdy není sama k sobě upřímná. Podívejte se třeba na Estonsko nebo Lotyšsko, kde žije početná ruská menšina. Dodržování práv těchto menšin není zrovna ukázkové, ale příliš se o tom nemluví. Jiné země jsou zase k minoritám otevřené. Považuji ale za nehoráznost, když do ČR přijede někdo z EU a vysvětluje, jak by tady měli bydlet Romové. Ano, situace určitě není ideální, ale v západní Evropě jsou na tom ještě hůř. Myslím proto, že západní Evropa by měla být citlivější.

A to už vůbec nemluvím o tom, že by si měla uvědomit, že tu v souvislosti s extremismem existuje další velké riziko, kterým je Rusko. Moskva podporuje řadu radikálních pravicových stran v Evropě a EU by s tím měla velmi tvrdě zatočit. Podívejte se na stranu Marine Le Penové, která je naprosto otevřeně financována z ruských bank napojených přímo na Putina. To je přece vlastizrada. Jak bylo vůbec možné, že mohl někdo takový kandidovat ve volbách na francouzského prezidenta? To samé platí o Jobbiku, který dostává peníze od Rusů.

Za nebezpečné považují, že ruský vliv neustále narůstá. Politici by si to měli uvědomit, přestat cpát hlavu do korýtka, protože jde o život.

Co se s tím dá dělat?

Nemám představu o tom, jak by se to dalo ošetřit právně, ale mělo by se o tom otevřeně mluvit. Nahlas říct, že pokud nedemokratická země, jako je Rusko, usiluje o to, aby se evropský projekt oslabil nebo se dokonce rozpadl, tak ten, kdo od ní získává peníze, je zrádce. Neměli bychom se tvářit, že se nic neděje.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek