Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš drtí průzkumy. Vítězství ve volbách ale jisté nemá

Aktuální sociologická šetření podpory politických stran nabízejí vzácně podobné závěry. STEM, CVVM i Median se v základních tendencích, pokud jde o rozložení sil, shodují. Devět měsíců před volbami je jejich jednoznačným favoritem hnutí ANO, druhá je s poměrně velkou ztrátou sociální demokracie, pronásledovaná, tak jako skoro vždy, komunisty.

Rozestup mezi hnutím ANO a ostatními formacemi vede některé pozorovatele k tomu, že o vítězství Babiše již nepochybují. Nejpřesvědčivěji v tomto ohledu působí čísla agentury STEM, která jako jediná přepočítává hlasy na mandáty. A skutečně, aritmetika je zdrcující, první hnutí ANO má podle propočtů STEM více mandátů než druhá ČSSD a třetí KSČM dohromady. Přesto: zkušenost vybízí ke zdrženlivosti, tvrzení o jisté výhře Babiše je stále ještě předčasné.

Pokud by se volby konaly v lednu, do sněmovny, předpovídá STEM, by se dostalo opět pouze pět stran: hnutí ANO, ČSSD, KSČM, ODS a KDU-ČSL. Pokud by se volby konaly v lednu, hlásí tedy mimo jiné STEM, že TOP 09 by už nejspíše skončila mimo dolní komoru. Znamenalo by to návrat k formátu, který tu převládal po většinu období od vzniku samostatné České republiky.

Tím ale podobnosti s minulými dekádami spíše končí: podstatný rozdíl, pokud se tedy STEM neplete, a nutno dodat, že ostatní agentury nehlásí zas tak výrazně jiná čísla, spočívá v tom, že v něm nebudou dva dominantní póly, nýbrž pouze jeden. Vedle něj dva středně velké subjekty a dvě malé formace: ANO – 87, ČSSD – 39, KSČM – 33, ODS – 25, KDU-ČSL – 16 křesel.

Předběžné závěry by pak vypadaly asi takto:

1. Levice by měla v tuto chvíli pouhých 72 mandátů, tedy nejméně od roku 1992. Méně než osmdesát mandátů měla naposledy po volbách v roce 1996, tehdy jich bylo 79. Od roku 1998 do roku 2013 měly ČSSD a KSČM v součtu vždy přes 80 mandátů, jednou dokonce více než 101.

2. Pokud by se volby konaly v lednu, Babiš a jeho hnutí ANO by je vyhrálo způsobem, který by mu umožnil vládnout buď ve dvoučlenné koalici, anebo v jednobarevné vládě s podporou druhé strany. V obou případech bude navíc pozice hnutí ANO ve vládě dominantní. Představit si lze koalici s lidovci, s postsobotkovským a Zemanovi vstřícnějším vedením ČSSD, anebo jednobarevnou vládu podporovanou komunisty. Vyloučit nelze podle našeho názoru ani koalici ANO – ODS.

3. Hnutí ANO by mělo s komunisty, sice těsnou, leč přece jen ústavní většinu.

4. Pokud by měla vzniknout „protibabišovská“ aliance, neobešla by se bez podpory komunistů. ČSSD, ODS a KDU-ČSL by měly dohromady jen osmdesát mandátů.

5. TOP 09 by po téměř sedmi letech vypadla z dolní komory.

6. Krajní pravice by opět neuspěla. Zájmy a pocity jejích potenciálních voličů pohodlně zastoupí de facto všechny ostatní parlamentní strany, anebo aspoň jejich frakce či jednotlivci.

Rozptyl hlasů a volební potenciál

Mezitím zveřejnily výstupy lednových šetření další dvě renomované agentury, nejdříve CVVM, a na sklonku minulého týdne také Median. Obě v zásadě potvrzují shora načrtnuté tendence, podstatný rozdíl je snad pouze v tom, že jak podle CVVM, tak podle Medianu, by se v lednu TOP 09 do sněmovny ještě těsně dostala.

Sledovat rozptyl hlasů, které přisuzují různé agentury jednotlivým stranám, se ale vyplatí nejen u TOP 09. Nejvyšší je toto číslo u sociálních demokratů: podle volebního modelu STEMu by je volilo 14,6 % rozhodnutých voličů, Median jim ale přisuzuje zisk 19,5 % (zohledňuje specificky i váhající voliče). Rozdíl je tedy téměř pět procentních bodů. A podle CVVM by nejsilnější vládní stranu volilo 19 % rozhodnutých voličů. Hnutí ANO má rozptyl 3,5 % (nejvíce, 32 %, u CVVM, nejméně, 28,5 %, u Medianu), TOP 09 3,4 % (nejméně, 4,6 % u již zmíněného STEMu, nejvíce u CVVM – 8 %). Komunisté mají rozptyl 2,4 %, lidovci a ODS ještě méně.

Možná není od věci zdůraznit už uvedený fakt, že volební model obyčejně pracuje pouze s těmi respondenty, kteří deklarují svou účast ve volbách (rozhodně se zúčastním, nejspíš se zúčastním). Pokud jich je řekněme šedesát procent ze všech, ze vzorku jednoho tisíce lidí jich je rázem šest set. Pět procent je tedy třicet respondentů, jedno procento šest lidí: o tom, zda má daná strana 4,5 % nebo 5,5 %, rozhoduje v těchto šetřeních zanedbatelný počet respondentů.

Poutat naši pozornost by tak měl možná ještě podstatnější faktor, se kterým ale pracuje pouze jedna ze zmíněných agentur: proporce mezi pevnými a vlažnými voliči jednotlivých stran. S tímto tzv. potenciálem pracuje jen Median, jehož analytici k tomu v lednu uvedli:

„Nejvyšší volební potenciál má aktuálně hnutí ANO. V případě zisku všech voličů, kteří stranu reálně zvažují a nevylučují účast, by útočilo na zisk až okolo 36 %. Zisk strany ale lze v delším časovém horizontu těžko předpovídat, protože má relativně omezené jádro loajálních voličů. Pokud by ANO volili jen lidé, kteří jsou o jeho volbě i o účasti přesvědčeni, získalo by jen 19 %. Podobně velký rozestup mezi volebním jádrem a potenciálem má i ČSSD, která může v delším časovém horizontu ANO předehnat, ale také se propadnout pod KSČM. U TOP 09 nelze vyloučit pokračování poklesu pod hranici 5 %, získání všech potenciálních voličů by ale stranu posunulo k hodnotám pod 10 %.“

 

Otazníky a náhody

Prakticky to znamená, že volební výsledek lze v tuto chvíli předpovědět jen těžko: klíčová bude předvolební kampaň, věrohodnost kandidátů, program a schopnost jednotlivých stran mobilizovat své potenciální voliče k účasti ve volbách.

Na pravici jsme již několik let svědky postupného přeskupování sil, které nejspíš ani letošními volbami neskončí. Nejstabilněji se v této fázi jeví pozice ODS (okolo osmi procent voličů). Pozice Babiše je sice o řád až dva silnější, avšak také vratká, pevné jádro voličů zas tak velké ještě stále nemá.

TOP 09 pomalu, leč setrvale, ztrácí. A to nevíme, co udělá s rozložením hlasů napravo od středu stranické soustavy vznikající aliance lidovců a Starostů a nezávislých. Ve sněmovně může po volbách zasednout TOP 09, lidovci a STAN, avšak za jistých okolností také ani jedna z těchto tří formací.

Ještě v roce 2002 volilo sociální demokraty a komunisty v součtu přes osmačtyřicet procent voličů, letos jich nebude ani třetina. Mohou za to jejich slabiny i ztráta důvěryhodnosti, tradiční voliči už zjevně přestávají věřit, že tu levice zastupuje a prosazuje jejich zájmy. Levici navíc vymírají a nové mladé příznivce není schopna oslovit.

A zatímco Babiš před minulými sněmovními volbami přetahoval voliče pravice, nejpozději od loňských krajských voleb loví prokazatelně také nalevo od středu. Že se mnohým lidem z periferie jeví věrohodnější oligarcha, není chyba jejich, nýbrž levice jako celku. Také blížící se sjezdy největších konkurentů – za necelé dva týdny se koná sněm ANO, měsíc poté sjezd sociálních demokratů – budou v tomto ohledu určitě poučným představením.

Babiš bude demonstrovat sílu, úspěch a odhodlání, vymezí se proti tradičním politickým aktérům, bude kritizovat systém, jehož je produktem, ztělesněním, a navíc už tři roky také politickým reprezentantem. A zatímco se sociální demokraté budou dohadovat o novém dlouhodobém programu, na sněmu ANO o něm nepadne ani slovo. Babiš politický program nepotřebuje, má byznys plán.

Sobotku navíc čeká střet s vnitrostranickou opozici, čelit bude kritice od Jiřího Zimoly nebo Jeronýma Tejce, prezident Miloš Zeman ve stejný čas oznámí kandidaturu na Hrad, delegátům bude muset vysvětlovat úbytek voličů. Důvěru přesto ještě nejspíš dostane.

V předvolebním čase se pak budou jeho oponenti ve straně chystat na reparát lánského puče, on sám bude doufat, že jeho úhlavního soka do podzimu oslabí třeba další fáze EET nebo nešikovnost, s jakou se zaplétá do vysvětlování nákupu jednokorunových dluhopisů Agrofertu, nebo cokoli jiného, co ho udrží v čele strany i vlády i po volbách. Teď by si na to ale, ostatně jako na podzim 2013, vsadil málokdo.

Možná, a jeví se to teď pravděpodobněji, Sobotka tentokrát neobstojí. Přesto nelze vyloučit, že povolební rozložení sil ovlivní faktory, o kterých teď nevíme nic. Může jít o zdánlivé drobnosti, motivace lidí jsou roztodivné. Zopakujme: Median hlásí sedmnáct procent váhavých nebo vlažných voličů u hnutí ANO, přes deset procent u sociálních demokratů. Sociologické agentury navíc udávají okolo patnácti procent zcela nerozhodnutých voličů.

Jak se nakonec tito lidé – pokud půjdou volit – rozhodnou a proč? Těžko říct. Stačí ale málo, a výsledek se může od předvolebních průzkumů lišit v řádu několika procent pro každou stranu. Minule stála štěstěna na straně Andreje Babiše – připomenout můžeme jeho vystoupení v show Jana Krause dva týdny před volbami.

Anebo vzkaz voličům, kterým ho těsně po Velké pardubické v přímém přenosu České televize podpořil žokej Váňa. Avšak ke komu se přikloní letos, budeme vědět až po volbách. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek