Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bránit se kvótám na migranty je zbytečný trucpodnik, zdržování eura taky, říká šéf Saxo Bank

Bránit se kvótám na migranty je zbytečný trucpodnik, zdržování eura taky, říká šéf Saxo Bank

Česká republika by se měla přestat bránit kvótám EU na migranty, protože se tím zbytečně připravuje o kredit, který může v unii využít někde jinde. „Ti lidé do Česka navíc ani nechtějí, a je proto malá pravděpodobnost, že tu nakonec zůstanou,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ ředitel české pobočky Saxo Bank Pavel Drahotský. Podobně hovoří i o zavedení společné měny euro. Česko by mělo oznámit termín, kdy chce vstoupit do eurozóny, protože tím dá najevo, že nechce být v Evropě na druhé koleji. Jaké nevýhody to přinese? Jak se na ně nejlépe připravit? Co současná eurozóna postrádá? I o tom Drahotský mluvil.

Dnes už bývalý ministr financí Andrej Babiš nedávno prohlásil, že by Česko nemělo přijímat euro, protože by se tím připravilo o cenný nástroj pro řešení případné hospodářské krize. Dále by to také znamenalo, že by ČR musela ručit za cizí dluhy. Souhlasíte s tím, aby Česko vstoupilo do eurozóny?

V odpovědi na tuto otázku jsem rozpolcený. Pokud budu mluvit jako bankéř, tak v případě, že by česká koruna zmizela z trhu, tak přijdeme o obchodní příležitost. Z pohledu ekonomiky jako takové ale vidím daleko více pozitiv, a jsem tedy proto, aby Česko vstoupilo do eurozóny.

Proč si to myslíte?

Naše banka nepůsobí jen na českém trhu, ale i v jiných zemích střední a východní Evropy. Naprosto zřetelně jsem proto viděl, že Českou republiku minulo spoustu důležitých investic jen proto, že nemá euro. Je to logické, protože stavět třeba továrnu v zemi, kde hrozí kurzové riziko, je pro většinu globálních investorů nemyslitelné. Je to důvod, proč například na Slovensku vyrostly automobilky a v Česku ne.

Jsem přesvědčen, že kdybychom přijali euro, tak i pro finanční instituce budeme daleko atraktivnější. Pokud jde o situaci v naší bance, tak i pro naši dánskou matku je česká koruna nekomfortní. Když jsme hovořili o rozpočtech na letošní rok, tak se v nich musí počítat s velkou proměnnou kvůli možnému posílení koruny po ukončení intervencí ČNB.

Vím, že jste v minulosti zastáncem eura v ČR nebýval, a naopak jste chtěl, aby si země ponechala korunu. Co vás přesvědčilo o opaku?

To je pravda. Názor jsem změnil právě v tom momentě, když jsem viděl, jak Česko skutečně míjí řada důležitých investic. S eurem bychom byli atraktivnější a přišlo by sem více peněz. Firmy by přechodem na euro ušetřily spoustu nákladů, ať už spojených s hedgingem (pojištění před ztrátou/zajišťování rizik) nebo s konverzemi. Banky to nicméně příliš vítat nebudou, protože pro ně je pořád příjemnější, pokud můžou účtovat poměrně masivní marže na spreadech při konverzích.

Měla by si Česká republika stanovit termín přijetí eura?

Ano. Termín bychom měli znát, ale nebude to dříve než v roce 2022. Rozhodnout bychom se ale měli, protože nyní jsme v situaci, kdy v prezidentských volbách ve Francii zvítězil Emannuel Macron. Už dříve ukázal, že umí vystoupit proti státům, které se chtějí vyčleňovat a pouze si přihřívat vlastní polívčičku. Do toho tu proběhnou parlamentní volby v Německu, kde se pravděpodobně potvrdí status quo, tedy u vlády zůstane kancléřka Angela Merkelová. Něco takového nebude v žádném případě nahrávat rebelantství Visegrádské čtyřky. Nebudou nám to jednoduše tolerovat. Myslím si proto, že jedním z vstřícných kroků, který by říkal: ano, chceme být součástí eurozóny, a nechceme být na druhé koleji, by měl být právě pevný závazek přijetí eura.

Kdy by to tedy mělo být?

Nikdo nevidí do budoucnosti, ale pokud vezmeme za příklad země, které už euro přijaly, třeba Slovensko, tak je potřeba se připravit na to, že zhruba 18 měsíců před přijetím eura bude významně posilovat domácí měna. Z tohoto pohledu proto usuzuji, že by bylo ideální na euro přejít v době konjunktury. Nyní se na jedné takové vlně nacházíme, takže vstoupit do eurozóny bychom měli na té další. Pokud by koruna začala posilovat na dně ekonomického cyklu, tak by to nebylo dobré.

I přesto, že se ekonomická situace v eurozóně lepší, tak čeští politici často argumentují tím, že v eurozóně nejsou dobré podmínky a Česko by se mělo minimálně zatím držet stranou. Jak to vidíte vy?

Proto se bavíme o možném vstupu za pět let a ne zítra. Ano, je pravda, že v eurozóně jsou stále problémoví členové, hlavně na jihu Evropy. Myslím si ale, že problém u řady z nich se do té doby, tedy do okamžiku našeho vstupu, vyřeší. Musíme si položit otázku, co má pro nás z dlouhodobější perspektivy větší smysl. Chceme si hrát na vlastním písečku a říkat si, že jsme schopní se přes korunu chránit proti nejbližším sousedům? V takovém případě nám ale může ujet vlak, protože větší sousedé se mohou spojit. Pokud přijdou ekonomické nebo i politické problémy, tak by nám nemuseli chtít pomoct. V případě, že nemáme jejich měnu, tak k tomu ani nemají důvod.

Jaké problémy máte na mysli?

Pokusím se to vysvětlit. Když se podíváte do historie naší země, tak uvidíte, že se tu celkem pravidelně opakovaly zhruba třicetileté cykly. Vždy záleželo na tom, jaký zrovna vládl panovník. Pokud byl silný, tak potlačil vliv místní šlechty. V období slabého vládce však střední šlechta vycítila svou šanci, začala se hádat mezi sebou a se sousedy a v konečném důsledku strádali hlavně poddaní. V dnešní době můžeme za šlechtu považovat oligarchy.

Mám proto pocit, že dnes stojíme na prahu takovéto epochy, protože od revoluce jsme procházeli fází spojování a sjednocování Evropy. Bylo to konjunkturální období Evropy, které bylo narušeno vnějším vlivem v podobě hospodářské krize. Užívali jsme si blahobyt a užíváme si ho doteď. Řekl bych, že se pohybujeme blízko vrcholu. Pokud bychom zůstali sami, nebo třeba ve V4 uskupení, tak by to mohl být začátek další třicetileté éry sestupu. A to bych si nepřál. Měli bychom se za sjednocenou Evropu prát i za cenu určitých nevýhod, které to může přinášet. Střední šlechta, tedy oligarchové, právě nyní cítí svou šanci z toho aspoň něco málo získat. Měli bychom se proto přenastavit na myšlení: ano, jsem hrdý Čech, ale vyšší hodnotou nad tím by mělo být Evropanství.

Mluvíte o nevýhodách, které by Česko mělo akceptovat, pokud by chtělo být součástí eurozóny a sjednocené Evropy. Co tím máte na mysli?

Jednou z nevýhod EU, aspoň tak, jak to vnímám já, je to, že se bohaté státy musí ptát daňových poplatníků, zda mohou posílat peníze do problémových států. Politici mají rádi čísla a rádi je voličům říkají. Je ale třeba si uvědomit, že i na úrovni ČR máme problémové regiony, jako jsou severní Čechy nebo severní Morava, ale prostředky, které tam proudí, nikdo nevyčísluje. Neříkáme, že Pražáci platí na Ostraváky tolik a tolik. Prostě to tak funguje. Je to cena za sociální smír a tak by to mělo být i v Evropě. Mělo by to být automatické, protože politici by to potom nemohli využívat ve volebních kampaních. Za cenu vyšší hodnoty, kterou je Evropanství, si myslím, že to stojí. Je to daň, kterou bychom měli být ochotni platit. Přece nechceme, aby se Řecko dostalo mimo EU a pod vliv Ruska. Chápu ale, že se nejdříve musí přenastavit podmínky, za kterých EU funguje.

Mluvíte o jižních státech EU jako o bolístce eurozóny. Je to podle vás největší aktuální problém EU? Na co by se měla především zaměřit?

Je toho více. Možná budu znít jako technologický maniak, ale minimálně z našeho byznysu je vidět, že kdekoliv člověka nahrazuje stroj, tak nikdy koncový uživatel netrpí. Naopak získává větší přesnost, kvalitu a eliminuje se tím subjektivní hodnocení člověka, který má razítko a může rozhodovat. Určitě je tedy potřeba, aby se Evropa rychle digitalizovala. Bude mít potom pevná pravidla, která nebudou určovat lidé. Třeba v oblasti fondů EU a dotací by měly existovat pevné parametry, které by se nedaly obejít. V takový moment by stoupla popularita EU, protože by z ní zmizel prostor pro šedou ekonomiku, lobbing a uplácení. To spoustu lidí vnímá velmi negativně.

Vadí vám ještě něco dalšího?

Dalším problémem EU jsou dotace, které považuji za naprosto chromou věc, jež deformuje ekonomiku. Jsem přesvědčen, že odvětví, která nejsou schopná přežít bez dotací, nejsou životaschopná a vůbec by neměla existovat. Jestliže zemědělci ve východní Evropě jsou schopni produkovat potraviny podstatně levněji než ti v západní Evropě, tak musíme brát potraviny z východní Evropy a na západě zapojovat více strojů, aby se zlevnila práce. Řešením nejsou dotace nebo subvence.

Také mi vadí umělé požadavky. Pokud tvrdím, že tu je volný pohyb kapitálu a služeb, tak proč musíme navyšovat hodinovou mzdu některým zaměstnancům, když přejíždějí hranice?

Kam mohou podobné ochranářské tendence některých států vést?

Pokud v německých volbách zvítězí Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron dostojí svým předvolebním slibům, tak jedním z možných scénářů může být to, že tyto státy, které výraznou měrou přispívají do společného rozpočtu EU, si vyjednají další benefity. Třeba si vyjednají s Velkou Británií separátní podmínky. Což není tak daleko od pravdy, protože víme, že po vyhlášení výsledků brexitu tady takové tendence byly. Kdo jim ale k tomu dal mandát? Buď jsou součástí evropské sedmadvacítky, nebo ne. Tohle se nesmí stávat a politiky by za to měl někdo pořádně seknout přes ruce.

Což se nestalo…

Ne. Ve chvíli, kdy nás jako V4 tyto státy peskují, tak bychom se měli ozvat a říct: tak podívejte se, tohle ne. Chcete, abychom byli s vámi solidární, ale vy s námi solidární nejste. Buď budeme fungovat jako rodina, nebo každý pojede sám za sebe, ale nebude nás peskovat za kvóty na uprchlíky.

Co by se tedy mělo v EU změnit?

Pomůžu si paralelou mezi politikou a soukromým sektorem. Je zásadní rozdíl, pokud firmu řídí majitel, nebo manažer, který má úplně jiné pohnutky. Manažer dostává roční odměnu za to, že se firmě daří a tečka. Majitele zajímá dlouhodobá expanze společnosti. Pokud budeme mluvit o politice, tak manažer rovná se politik a majitel rovná se státník. V Česku od roku 1989 nebyli žádní státníci, kteří by měli nějakou dvaceti- třicetiletou vizi. Podobné to je i na evropské politické scéně. Heslem v obou případech by mělo být: Hledejme státníky a propusťme manažery.

Vidíte nějakou naději do budoucnosti?

Upřímně si myslím, že silné osobnosti vznikají až pod tlakem okolností. V tuto chvíli se nám všem daří příliš dobře na to, než aby došlo k nějakým změnám. Držíme si status quo, a proto se už takovou dobu motáme v jednom kruhu a plácáme se ve společenském marasmu. V naší společnosti mi chybí něco jako elementární morálka. Máme tu sice zákony, ty ale jsou mnohdy napsány tak, aby v nich právníci našli výklad, který je zrovna potřeba. Takže ano, zákony dodržujeme, ale morálně to není v pořádku. Chybí mi tu osobnost s vyšším morálním principem. Bohužel tu zatím žádná taková není a obávám se, že ani není v dohledu.

Říkáte, že osobnost se objeví, až se pomyslně řečeno dotkneme dna. Co by takové dno bylo pro ČR?

Nemyslím si, že by šlo o něco z domácí provenience, ale bude to něco zvenčí. Hypoteticky by mohlo dojít ke konfliktu mezi Německem a Tureckem a prezident Erdogan by přestal pouze vyhrožovat, ale skutečně by otevřel hranice a sem by se nahrnuly miliony běženců. Nemám nic proti imigrantům, ale přechod takové masy lidí přes Evropu by způsobil obrovský společenský rozkol. Polarizace společenské a politické scény může představovat jednou z rozbušek. V takovém případě se může stát, že přijde osobnost-státník, ale ne v pozitivním slova smyslu, který zvedne fangli a řekne: pojďte se mnou! Osobně mi stačila prezidentská volba prezidenta Zemana, kdy se náš národ rozdělil na dva tábory. Pokud by tehdy byl jeden tábor podstatně větší, tak jeho mandát by byl natolik silný, že by to cílilo až na nejnižší lidské pohnutky. Průšvih by byl hned na stole.

Říkáte, že nemáte nic proti migrantům přicházejícím do Evropy, ale zároveň poukazujete na to, že velké masy lidí by pro kontinent znamenaly určitý druh nebezpečí.

Ano, ale zároveň patřím k necelým 20 % Čechů, kteří říkají, pojďme v migraci hledat příležitost. Pokud jsem moudrý správce této země, tak si umím nastavit podmínky, aby tu pomyslnou laťku pro legální vstup do země zvládli jen někteří. Mluvím o kvalifikovaných a šikovných lidech, kteří se nacházejí v produktivním věku a kteří dokáží řešit náš budoucí demografický problém. Tito lidé mohou být okamžitým zdrojem potřebné pracovní síly.

Podívejte se na Německo, které tohle pochopilo už dávno. A jako vždy bylo o dva kroky napřed, tak je i nyní. Německo si vybere lidi, které potřebuje. A vzhledem k tomu, že my se neúčastníme, tak nám sem mohou v budoucnosti chodit lidé, které potřebovat nebudeme. Opravdu nerozumím tomu, proč se Česko brání kvótám. Považuji to za naprosto zbytečný „trucpodnik“. Navíc ti lidé sem nechtějí, a je proto i malá pravděpodobnost, že tu nakonec zůstanou.

Co nás takový „trucpodnik“, jak říkáte, může stát?

Přicházíme tím zcela zbytečně o kredit, který můžeme využít někde jinde. Představte si, že je tu tým lidí, s nimiž potřebujete spolupracovat. Na někoho je stoprocentní spolehnutí, někdo má občas výpadky, což je ČR, a pak jsou permanentní problémoví členové, kteří vás neustále vydírají. Tam bych v současnosti zařadil Maďarsko a Polsko. Z pohledu budoucího udržitelného vývoje budete chtít v týmu udržet všechny, nebo budete přemýšlet nad tím, zda raději někoho nenahradit, nebo mu alespoň neomezit hlasovací práva, aby způsoboval méně problémů? Pokud máte pud sebezáchovy, tak to uděláte, protože hrozí riziko, že jedno dvě zkažená jablka zkazí celý koš.

V rozhovoru jste mluvil o popularitě evropské integrace, která není v Česku nejvyšší. Čím je to způsobeno a proč Češi nerozumí EU?

A vysvětluje jim někdo, co je Evropanství? Vidím slabé místo třeba v našich europoslancích, kteří lidem dostatečně nevysvětlují přínosy EU. To je přece jejich poselství. Pokud se podíváte na tisková vystoupení například Donalda Trumpa nebo Vladimira Putina, tak oni mluví v jednoduchých větách, kterým všichni rozumí. Tak by se dalo přistoupit i k vysvětlování Evropy obyčejným lidem. Přál bych si dočkat se toho, že se objeví osobnost, která se nebude bát před lidi vystoupit a do něčeho takového se pustí.

Mluvil jste také o tom, že Evropa by měla urychleně zapracovat na digitalizaci. Častým protiargumentem ale bývá, že by tím spoustu lidí přišlo práci. Vy se něčeho takového neobáváte?

O práci přijdou ti, kteří se, řečeno s nadsázkou, narodili do hornické rodiny a věřili, že i oni budou horníkem až do smrti. Pokud si vezmete evoluci, a to nejen člověka, ale všech druhů, tak přežili jen ti, co se přizpůsobili. Ten, co tvrdil, že se bude živit pouze jedním druhem trávy, který ale postupně zmizel, tak jednoduše vymřel. To je realita a je potřeba se s tím smířit. Vezměte si, kolik strojů se zapojilo do našeho života za posledních třicet let – způsobilo to vyšší nezaměstnanost? Ne, ale vznikla úplně jiná odvětví a podstatně vyšší přidaná hodnota. Koncoví uživatelé, tedy my, z toho jen těžíme. Skutečně neznám jedinou oblast lidské činnosti, kde zapojení strojů vedlo k neprospěchu koncových uživatelů.

V naší bance jsou všechny procesy plně digitalizované, ale je tu jedno slabé místo, a to je moment, kdy do banky přijde klient a chce si založit účet. Pořád je tu člověk, který ho tímto úkonem provází a který může udělat chybu. To já ale nechci. Pokud toto riziko lze eliminovat, tak proč to neudělat.