Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Český podnikatel pronajímá úly. Své včely může každý sledovat na internetu

720p480p360p240p

Je poslední březnový den. Teploty se šplhají nad průměr obvyklý pro začínající jaro. Louky jsou ještě podmáčené, takže se s každým krokem trochu zaboříme. V bílé kombinéze nebo alespoň s včelařským kloboukem na hlavě se pomalu přibližujeme k dvacítce úlu ve stínu stromů. „Musíme k nim přijít zezadu, abychom nevstoupili včelám do koridoru,“ instruuje nás včelmistr František Sviták. Návštěva by to měla být poklidná. Většina včel je venku, plně zaujata sběrem pylu. Na podzim, kdy už si brání vytvořený med, by to bylo o něco divočejší. Jan Hollmann, který loni přišel s unikátní myšlenkou komunitního včelaření, přiznává, že sám má z včel respekt. A dříve býval mnohem větší. Teď ale zážitek ze včelaření a na konci cyklu i kvalitní med nabízí dalším lidem.

„Včely napadají savci, takže když se brání, jdou po dechu,“ vypráví a trochu nás tím znervózňuje. „A když už vás jedna píchne, tak ostatní útočí na to stejné místo, aby koncentrovali sílu jedu,“ popisuje. Co dělat, když včela zaútočí? „Nic. Být v klidu,“ zní jednoduchá odpověď. Včely, které jen pár centimetrů od nás vzlétají z úlů, jsou ale speciálně šlechtěné: aby byly mírnější a nesly více medu.

Základní myšlenkou projektu Beehousing, pro který získal Hollmann podporu startupového inkubátoru UP21 ale není produkce medu. Jde hlavně o zážitek. Podobný jako prožíváme právě teď na Pacovsku poblíž Tábora. I Hollmanova cesta ke komunitnímu včelaření, které přináší myšlenku sdílené ekonomiky a využití moderních technologií do úplně nové oblasti, vedla přes prožitek. „Vystudoval jsem ČVUT a živím se prodejem IT techniky a řešení. Ke včelám jsem vždy cítil respekt,“ směje se.

Úl se skládá z jedné královny, až 60 tisíc dělnic a tisícovky trubců.Úl se skládá z jedné královny, až 60 tisíc dělnic a tisícovky trubců.autor: Michael Tomeš

Loni se ale – i kvůli svým dětem – začal zajímat o med. V Česku totiž patří mezi jednu ze dvou nejčastěji falšovaných potravin (tou druhou je víno). „Vzpomněl jsem si na kamaráda včelaře a řekl jsem mu: Co kdybych si koupil úl a včelstvo, ty se mi o ně budeš starat a půlka medu je tvoje,“ popisuje dohodu. „Nakonec jsem dostal třicet sklenic. Měl jsem pocit chlapa, který něco ulovil. A dětem se to líbilo,“ vypráví, jak o své zkušenosti začal mluvit i se svým okolím. A kamarádi to chtěli zažít také.

Soukromá záliba se tak přetavila v unikátní byznys plán. Celý projekt přitom u včel neskončí. Jde o platformu sídlení. A včely jsou prvním stavebním kamenem, od nichž má cesta vést i třeba k bylinkám nebo chovu zvířat. Zatím ale zákazníkům nabízí právě pronájem úlů. „Tady máme uskladněné úly. Ty se natřou barvou podle výběru. Třeba růžová se musí speciálně namíchat,“ ukazuje nám Hollmann zázemí, které vzniklo ve Vodici na Táborsku v domě bývalé Jednoty. Místností voní propolis. „Zákazník se přihlásí do naší mobilní aplikace a konfiguruje si úl. Nejprve si vybere lokalitu, stanoviště a nakonec konkrétní úl,“ popisuje s tím, že si může zvolit místo na louce, u lesa nebo na zahradě. Včelmistr se mu pak postará o chov. A je jen na zákazníkovi, do jaké míry se chce do včelaření zapojit. Takže může jen čekat na závěrečný produkt. Většina ale ocení online videostreaming nebo chat přímo v aplikaci, kde je včelmistr informuje o aktuálních krocích. Zájemci si můžou přijet včelaření i sami vyzkoušet.

František Sviták je vyučený elektrikář, včelaření se ale věnuje už 15 let.František Sviták je vyučený elektrikář, včelaření se ale věnuje už 15 let.autor: Michael Tomeš

„Dřív jsme chodili do hospody a chlubili se, jaký máme procesor v počítači. Pak jsme poměřovali obsah motoru auta. Teď si říkáme, jaký má kdo úl,“ říká Hollman a ukazuje na chytrý telefon, kde má všechny aktuální informace o včelstvech. Právě propojení nových technologií a včelaření je to, co dělá z myšlenky celosvětový unikát.

Podle Hollmanna lidi k pronájmu úlu motivuje několik různých faktorů. „Někdo chce mít vlastní, kvalitní med. Jiný by rád včelařil, ale nemá na to čas, místo a prostředky. U nás může ke včelám přijít kdykoliv. A někomu jde čistě o investici,“ říká podnikatel. Každé kilo představuje zhruba 37procentní výnos. „Investičně to dává smysl. Navíc se nám daří navracet včelu do přírody a nabízet opravdu kvalitní potravinu,“ říká Hollmann. Projekt odstartoval loni, aktuálně má kolem stovky včelstev. A 90 procent z nich už je zabraných.

„Do úlu se dává speciální mřížka, kterou normální včela prolétne. Královna se ale přes ní nedostane, takže je nucena klást vajíčka tam, kde chceme. Denně naklade hmotnost větší, než má ona sám.“
včelmistr František Sviták

„Úl se skládá z jedné královny, která je schopná rozmnožování, až 60 tisíc dělnic a několika stovek trubců,“ ukazuje nám včelmistr plást, který právě vytáhl z úlu na kraji louky a na němž se rychle hýbe chumel několika desítek včel. Včelí královna má na těle značku, poznat by ale byla i bez ní. Je podstatně větší než ostatní. „Do úlu se dává speciální mřížka, kterou normální včela prolétne. Královna se ale přes ní nedostane, takže je nucena klást vajíčka tam, kde chceme. Denně naklade hmotnost větší, než má ona sama,“ vypráví Sviták.

Kouř včely uklidňuje.Kouř včely uklidňuje.autor: Michael Tomeš

Přibližující se plást je trochu znervózňující, je ale pravda, že si nás včely vůbec nevšímají. „Když je hezké počasí, tak mají včely lepší náladu. Většina jich je venku a je zaneprázdněna sbíráním plynu,“ vypráví včelmistr. Vyučený elektrikář včelaří sám už patnáct let. Předtím ještě pomáhal u svého dědy. „Dřív jsem to měl jako hobby, dnes je to vysněná práce,“ vypráví. A vytahuje další z plástů. „Vidíte, mají tam zásoby medu ještě od zimy. Očekávají další chladno, takže by si je dál šetřili. Já je poruším, aby s nimi začali pracovat,“ vysvětluje podrobně své kroky. „Dodám jim ještě trochu těsta na přilepšení,“ říká a vyjmenovává jeho složení: moučkový cukr, trocha vody a medu. Kolem se ozývá zvučný bzukot. „Počkejte, až začne všechno kvést. To teprve bude,“ usmívá se. „Já schytám několik stovek žihadel ročně. Po mně prostě jdou,“ usmívá se. Novinářská návštěva ale odchází bez jediného.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek