Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čunek pro INFO.CZ: Na koberečku jsem za své výroky o Romech nebyl. Ve vládní agentuře pracují hloupí lidé

Do hledáčku se senátor Jiří Čunek (KDU-ČSL) dostal v posledních dnech opět kvůli svým ostrým výrokům na stranu Romů. Měl jít kvůli tomu i na kobereček vládní agentury pro sociální začleňování. Podle jeho slov ale o žádné schůzce nic neví. „Když už se mě na to ptáte, můžu říct, že to ve mně vyvolává pouze úsměv. Pokud mi chce ředitel agentury Radek Jiránek něco sdělit, může mi kdykoli zavolat,“ říká Čunek pro INFO.CZ. A agenturu nešetří. „Dříve tam seděla řada hloupých lidí. Hloupých v tom slova smyslu, že o tom problému nic nevěděli. Pouze parazitují na této společnosti tím, že se tam živí jako takoví sluníčkáři: všechny milují, všechno je podle nich v pořádku, žádný problém vlastně není,“ tvrdí. A dá spíš na názor lidí. Jak hodnotí svých více jak dvacet let v komunální politice? A podpořil by Jiřího Drahoše v prezidentské kandidatuře? O tom všem mluvil Čunek ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ.

Starostou Vsetína jste se stal poprvé v roce 1998, místostarostou jste byl chvilku dokonce už v roce 1994. Dvakrát jste suverénně vyhrál senátní volby, z toho jednou téměř v prvním kole, kromě roku 2008 jste vždy úspěšně kandidoval také do krajského zastupitelstva, loni jste dokonce vedl kandidátku lidovců, kteří volby ve Zlínském kraji jednoznačně vyhráli, volilo vás přes 22 procent voličů. Nabízí se jednoduchá otázka: jak si to vysvětlujete? Kde spatřujete vy sám příčiny těchto téměř pětadvacet let trvajících volebních výsledků?

Pětadvacet let to není. V tom roce 1994 to byla spíše náhoda nebo shoda okolností. Navíc jsem tam byl skutečně jen tři měsíce a nebyl jsem ten, kdo by byl volen: byl jsem v té době neznámý člověk.

Dobře. Ale od roku 1998 už prokazatelně sbíráte skoro samá vítězství…

I v tom roce 1998 šlo spíše o náhodu. Pokud si to dobře pamatuju, do zastupitelstva se dostalo šest stran, které měly tři mandáty. Hledal se tehdy starosta, a nikdo z těch, kdo připadali v úvahu, to nechtěl dělat. Ani já jsem nechtěl. Říkám to proto, že ani tehdy jsem nepatřil mezi známé lidi. Pokud lze tedy mluvit o tom, že by mne lidi vědomě volili, platí to až o následujících volbách, o letech 2002, 2006 a dále…

A čemu tedy přičítáte kontinuální úspěch?

Nevím. Mohu si myslet spoustu věcí, ale základ je asi v tom, že se snažím celý život něčeho konkrétního dosáhnout, úspěch přitom pro mě nejsou ty hlasy, ale výsledek v té které práci. Cílem práce starosty není to, že zvítězí v dalších volbách, ale to, že ho lidé chtějí volit, protože něco udělal. A to asi můj cíl: na všech úrovních se snažím něco udělat.

Druhá věc je, že mám nějakou vlastní představu o tom, jak má svět vypadat, a protože mám čtyři děti – mám už také vnuky – skutečně pořád přemýšlím, v jakém světě mají žít. I to je základ mé politiky. I proto jsem možná úspěšný.

K tomu se ještě dostaneme. Předtím se chceme zeptat ještě na jinou věc. Máte za sebou také období, kdy jste se z té komunální úrovně přesunul do centrální politiky. Byl jste předseda strany a ministr ve vládě Mirka Topolánka. Jaká to byla zkušenost a jak byste porovnal komunální a centrální politiku? Jde vůbec o srovnatelné světy?

Jsou srovnatelné v tom, že se všude rozhoduje prostřednictvím hlasování. V komunální i centrální politice tudíž musíte být schopen utvářet hlasovací většiny, spojenectví, koalice nebo aliance. V tom jsou oba světy srovnatelné. Centrální politika by ale měla až na výjimky řešit globální záležitosti, v komunální politice by se sice politik bez nějaké dlouhodobější vize neměl obejít, avšak větší část práce je tam v jistém ohledu méně koncepční. Každý rok se třeba řeší pomoc sociálně deklasovaným lidem, neziskovým organizacím nebo sportovcům. Ad hoc se také řeší třeba nějaké záležitosti týkající se kultury. V tomto je tento svět jiný, je bližší, je jednodušší. Svět centrální politiky by měl být naopak tím, kdo řeší aktuální problémy spíše výjimečně, zákony pak schvaluje na základě vize o směřování země na mnoho let dopředu.

A do jaké míry se do těchto dvou světu promítají média a jejich fungování? Zajímá nás, zda spatřujete rozdíl mezi mediálním obrazem politiky a politikou skutečnou na centrální a lokální úrovni…

V tomto ty dva světy zcela nepodobné nejsou. Média, pokud fungují, a ony fungují už prakticky všude, monitorují, co se schválilo, co se ve městech děje, což znamená, že s nimi i tam musíte jako politik pracovat. Pravdou ale je, že si média v komunále nemohou dovolit tolik, neboť lidé tam vidí, co je a co není pravda. Nemůžou realitu překrucovat tolik, jako v centru. Ve velké politice mohou média překrucovat realitu nebo ji vytrhávat z kontextu daleko účinněji. A mezitím, než se zjistí, že to tak úplně není, lidé většinu věci zapomenou. Zkrátka, média mohou politiku na centrální úrovni ovlivňovat velice účinně a myslím, že je v tomto ohledu na škodu, pokud lidé nejdou do vysoké politiky se zkušeností z té bazální politiky.

Platí totiž, že centrální politika má svůj dopad na politiku komunální, týká se každého z nás, a proto považuju za ideální, pokud lidé, ať už pocházejí třeba z Akademie věd nebo jiného teoretického pracoviště, tak by minimálně měli mít zkušenost s fungováním zastupitelstva nějaké obce, aby věděli, jaké problémy se tam řeší a dokázali vnímat dopady centrálních rozhodnutí. To, že tomu tak není, se projevuje mimo jiné v tom, jak je centrální politika málo koncepční. Politici na centrální úrovni raději upřednostní poptávku před zájmy lidí. A to je špatně.

Když jste zmínil Akademii věd, narážel jste na pana Drahoše?

Řekl jsem to proto, že i lidé z akademické sféry, tedy lidé s vysokou inteligencí, pokud nemají praktickou zkušenost, tak to nemohou dělat dobře.

Když jsme na něj už narazili, jak se na jeho kandidaturu díváte?

Zatím nijak, protože se na něj nemohu dívat nepoliticky. Znám spoustu dobrých lidí, o kterých bych řekl, že by byli dobrými prezidenty. Jmenovat mohu například Jiřího Grygara. Mnozí z nich ale nejsou širší veřejnosti známy, což platí i o panu Drahošovi, a proto nemůže být v tuto chvíli volen. Přemýšlím, co všechno musí udělat pro to, aby volen být mohl, aby ho lidé znali…

A jaké je vlastně atmosféra uvnitř KDU-ČSL, pokud jde o prezidentské volby?

Pokud vím, tak žádná vážnější diskuse na žádné z úrovní uvnitř strany neproběhla a neprobíhá. Zatím jsme se tím nezabývali.

Pojďme se ještě vrátit k médiím. V poslední době jste opakovaně mluvil s novináři na téma Romů, a po jednom z vašich vyjádření jste měl být údajně pozván „na kobereček“ do Agentury pro sociální začleňování. Uskutečnila se nějaká taková schůzka?

Vůbec o tom nevím. Mám tolik práce, že ani nestíhám číst noviny, nezaznamenal jsem to. Když už se mě na to ptáte, můžu říct, že to ve mně vyvolává pouze úsměv. Pokud mi chce ředitel agentury Radek Jiránek něco sdělit, může mi kdykoli zavolat.

Jak práci agentury vůbec hodnotíte?

Dříve tam seděla řada hloupých lidí. Hloupých v tom slova smyslu, že o tom problému nic nevěděli. Pouze parazitují na této společnosti tím, že se tam živí jako takoví sluníčkáři: všechny milují, všechno je podle nich v pořádku, žádný problém vlastně není. I dneska tam tací určitě jsou, Jiránek ale zrovna takový myslím není.

Město Vsetín ale spolupracuje s agenturou na integraci vyloučených lokalit.

Určitě.

A jak spolupráce funguje, když zároveň tvrdíte, že tam je řada hloupých zaměstnanců?

Já si jich nevšímám. Podotýkám ale ještě jednou, že jsou hloupí v tom smyslu, že se vyjadřují k problémům, kterým vůbec nerozumí. Například o Michaelu Kocábovi si nemyslím, že je hloupý člověk, avšak to, že tu práci neměl dělat, protože ji nikdy předtím nedělal a nepohyboval se v tom prostředí, to je naprosto jasné. Totéž platí o Jamile Stehlíkové a spoustě dalších, jejichž práce nakonec ani oceněna kladně nebyla.

Jak jste se k této problematice dostal vy?

Když jsem v prosinci roku 1998 nastoupil na post starosty, tak jsme udělali ve městě anketu, ze které vyplynulo, že největší problém lidé ve městě mají – jak tehdy napsali – s cigány.

A není to tak, že si lidé v anonymní anketě více troufají? A třeba i přehánějí?

Pokud máte anonymní anketu, jde o podobnou situaci, jako při volbách. A stejně jako u nich se lidé rozhodují na základě racionálních důvodů, avšak podstatnou složkou je také tady emoce. A my přece chceme vědět, co si lidé myslí, že je problém. A není až tak důležité, zda takový je nebo není. Důležité je, zda to tak lidé cítí. A pak je samozřejmě možné, je přesvědčit o tom, že toto problém není, což nestojí žádné peníze, pouze to chce intenzivnější komunikaci. Anebo naopak přistoupíte na to, že to problém je.

A v čem tedy ten problém spočíval?

Mnoho let neplatili nájem, museli jsme je tedy přestěhovat. Soud tehdy totiž řekl, že se mají vystěhovat bez náhrady. Měli jsme tedy soudní příkaz a já jsem stál před rozhodnutím, zda je vystěhovat a podle zákona jim vzít věci a schovat je do úschovy a nechat je i s dětmi na ulici. Co by se ale stalo? Oni by udělali to, že by se sestěhovali k těm, kteří žijí normálně a nevytváří žádné problémy. Mají jeden dobrý rys, který my postrádáme, tj. že chrání vlastní rodinu. To znamená, že by je vzali do bytu, kde žádný problém nebyl, a pak by tam nastal. Museli jsme zvažovat, co by se vlastně stalo, kdyby ve městě zůstalo nějakých sto lidí, kteří by přišli takto o domov, což vyústilo ve stavbu oněch „slavných čunkobytů“.

Potřeba je ale taky říct, že jsme tehdy vytvořili neziskové organizace, které s nimi dlouhodobě pracovaly. A pak mě někdo z Prahy začal vyprávět, co dělám dobře a co dělám špatně a byli to většinou lidé, kteří s tím neměli vůbec žádnou zkušenost. Už sedmnáct let říkám pořád dokola: lidé, a je jedno jaké jsou barvy, začínají vytvářet pro společnost problém už jenom tím, že nepracují. Protože přirozené je něco dělat. Lidé, kteří nepracují, většinou hlavně vymýšlí, jak to udělat, aby nemuseli pracovat. Už to samo o sobě je negativní pozice, kterou pak musí stát řešit.

2016 - Domky Romů ve Vsetíně2016 - Domky Romů ve Vsetíněautor: Foto: Slávka Červená, ČTK

Před několika dny jste řekl, že je Romy potřeba léčit prací, že jinak nebudou mít žádný vztah k činnostem kromě činnosti trestné a pokud bychom jim dávky nedali, tak budou plné věznice. Přesně tyto teze agentura kritizovala, neboť neprospívají integraci a začleňování…

To si možná myslí někdo z nich, komentovat to ale nebudu. Snad jen s tím, že to musel říct někdo, kdo věci nerozumí. Je to totiž naopak: to, že oni nechtějí připustit žádnou takovou diskusi, a dokonce ani názor, vede k tomu – a to zcela jistě přiznáte, že kdybychom nechali hlasovat v českých zemích, tak zcela jistě zvítězí názor můj a nikoli někoho z agentury –, že se tady stále někdo snaží vyprávět české společnosti, že problém, který máme, není pravdivý. Ale v situaci, kdy vám někdo znehodnocuje váš dům nebo zahradu nebo cokoli jiného, a vy ho nemůžete ani prodat, protože ho nikdo nechce koupit, přitom znamená, že jste rukojmím té situace, a těch lidí, v jejichž sousedství žijete, vám může vyprávět cokoli, ale ten, kdo tím trpí, jste vy.

Kde je tedy podle vás řešení?

Koncepce, ze které nyní vycházíme, pracuje s tím, že dospělí mají pracovat, a s dětmi se má postupovat tak, aby si osvojili základní návyky. Budou chodit normálně do školy a po ní zůstanou s nějakými družinářkami, které je povedou k tomu, aby si plnily své úkoly. Takže budou také se svoji rodinou, ale až tak od šesti odpoledne. Vycházíme ze znalosti toho prostředí, protože oni se doma za prvé nemají v podstatě kde učit, a za druhé tam není nikdo, kdo by se s nimi učil. A za třetí: oni k tomu nemají žádný vztah. „Proč by se to učil? Já jsem se neučil, a taky žiju…,“ říkají svým dětem. Zlomit to lze jedině takovýmto náročným způsobem a k tomu chceme využít ty evropské fondy.

Myslíte si, že obce v České republice peníze z těchto fondů dokážou využívat efektivně?

Podle mě za to má nést odpovědnost stát, nikoli obce. Pokud jich je okolo tří set, a zdá se, že jich dokonce po implementaci všech opatření dokonce přibylo, funguje to podle mě naprosto špatně. Všechna opatření jsou neúčinná, a to proto, že byla také mimo jiné hloupá. Možná proto, mám-li se vrátit k první otázce, je právě toto také příčina mého úspěchu: o věcech dlouho přemýšlím a volím taková opatření, která problém řeší. U těch agentur jsem měl mnohdy spíše dojem, že problém nechtěly řešit, ale naopak ho prohlubovat. Teď se ale domnívám, že pan Jiránek a někteří jeho spolupracovníci chtějí mířit správným směrem. A to proto, že prosazují to, co prosazuji já už od roku 2004.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek