Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Czexit“ je nereálný, neuhráli bychom ani plichtu," říká v rozhovoru pro INFO.CZ analytik

„Czexit“ je nereálný, neuhráli bychom ani plichtu," říká v rozhovoru pro INFO.CZ analytik

Uspořádaný a kultivovaný odchod jedné země z EU může evropské integraci prospět a i přesto, že bude Spojené království bolet, v dlouhodobém horizontu ho země pravděpodobně ustojí. V případě Česka je ale podobný scénář nemyslitelný, říká právník a analytik Asociace pro mezinárodní otázky Kryštof Kruliš.

Britská premiérka Theresa Mayová schytává kritiku za to, že ještě nemá připravenou taktiku, s jakou půjde do vyjednávání o brexitu. Neměla by už mít v tuto dobu jasno?

Oficiální jednání nezačala a obě strany, tedy Británie a zbytek EU, si připravují svou pozici. Je pravda, že to, co se dostane ven, je útržkovité a nemá to zatím jasné kontury. Děje se tak zřejmě i cíleně a s ohledem na právě vznikající strategie obou táborů. Britové, unijní instituce i zástupci států evropské sedmadvacítky si dávají pozor, aby neřekli něco definitivního, co by jim zhoršilo postavení pro další jednání.

Kdo je Kryštof Kruliš?
Kryštof Kruliš je analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a zaměřuje se na vnitřní trh a právo EU a vztah EU a anglofonních zemí. Absolvoval studium ve Švédsku a nyní dokončuje doktorát na katedře evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve své právní praxi se věnuje zejména otázkám práva EU a mezinárodního práva veřejného.

Jaká je Mayová vyjednavačka? Dá se odhadnout, kam bude směřovat jednání a jak si v nich povede?

V první řadě bych zdůraznil, že to nebude jen o Mayové. Bude to sice ona, kdo povede jednání, ale pod sebou bude mít ještě tým dalších lidí. Co bych na ní během jejího půlročního působení v čele britské vlády a v zatím neoficiálních jednáních s institucemi EU vypíchl, je mimořádný cit pro nálady v britské společnosti zejména v souvislosti s brexitem. Kromě toho, že se jí povedlo sjednotit Konzervativní stranu, dokázala těmto náladám přizpůsobit svou politiku. To jí dalo silný mandát pro další jednání, ze kterého může nyní velmi dobře těžit.

Před několika dny odstoupil britský velvyslanec při EU Ivan Rogers, který ve svém rezignačním dopise tvrdě kritizoval postup vlády při vyjednávání. Jaký dopad bude mít jeho výměna?

Do čela britského ministerstva zahraničí se pod vedením Mayové dostali výrazní euroskeptici v čele s Borisem Johnsonem nebo Liamem Foxem. Stejně jako platí, že lidé z institucí EU nedokáží správně porozumět Británii a náladám jejího obyvatelstva, tak euroskeptici mají velmi zkreslenou představu o EU. Referovat z Bruselu do Londýna na ministerstvo obsazené euroskeptiky mohlo být proto opravdu tvrdým oříškem, a Rogersovu pozici tak lze pochopit. Pořád jde ale pouze o výměnu jednoho diplomata, byť na velmi důležité pozici. Média v Bruselu si to patřičně užijí, ale pro vyjednávání samotné to v delším horizontu nebude mít podle mého názoru zásadnější vliv.

Referendum o vystoupení Spojeného království z EU proběhlo loni v červnu a jednání o brexitu začne pravděpodobně až na jaře letošního roku. Proč si Britové, kteří musí odchod oficiálně oznámit, dávají tak na čas?

Nevidím na tom nic špatného, naopak to bylo rozumné. Ve smlouvách EU se píše, že země, která chce vystoupit z EU, to oznámí poté, co se tak rozhodne v souladu s jejím ústavním systémem. Lídři EU na Brity zcela nevhodně tlačili. Pokud by Britové spustili proces hned, tak bychom už dnes sice jednali, ale zároveň by se ukázalo, že Británie nemá z hlediska svého ústavního systému za sebou ještě všechny nezbytné kroky. To je přesně to, co se děje nyní, když se čeká, jak dopadne odvolání vlády k nejvyššímu soudu. Tam se hraje o to, zda britská premiérka může proces zahájit bez toho, aniž by k tomu měla souhlas parlamentu.

Pokud se ukáže, že premiérka souhlas poslanců potřebuje, může parlament vystavit brexitu stopku? Jak se k tomu staví poslanci?

Britský ústavní systém je založený na suverenitě parlamentu, který může rozhodovat prakticky o čemkoli, a umím si proto představit situaci, že by brexit zvrátil. Podle oficiálních deklarací to dokonce vypadá, že většina poslanců je spíše pro setrvání v EU. Ale je samozřejmě otázka, do jaké míry jsou taková prohlášení relevantní a jak by to vypadalo při skutečném hlasování.

Navíc premiérem už není David Cameron a ministrem financí George Osborne, kteří na členy Konzervativní strany vytvářeli silný tlak, aby podporovali setrvání Británie v EU. V případě Osborna se dokonce jednalo o výhružky spojené s ukončením kariéry. Konzervativní strana je plná euroskeptiků, ale jejich názory na vystoupení se různí. Může proto záležet na mnoha okolnostech, na jakou stranu se přikloní. Pro všechny poslance, a nejen z řad vládnoucích konzervativců však stejně platí, že jít proti vůli lidu je pro drtivou většinu z nich nepředstavitelné. Takže nakonec asi brexit podpoří a hraje se tedy spíše o jeho podobu.

Dá se očekávat, že pak budou poslanci mluvit i do jednání o brexitu?

Pokud soud uzná, že vláda potřebuje před spuštěním článku 50 smlouvy o EU souhlas parlamentu, tak to může vést k tomu, že poslanci budou klást konkrétní požadavky na to, co vláda musí vyjednat. Mohou například chtít, aby se Británie do nějaké míry podílela na vnitřním trhu EU. Pro premiérku taková situace není z hlediska jednání příliš příznivá, protože se to bude probírat v médích a vláda tím odkryje karty druhé straně. Z tohoto důvodu je proto její snaha vynechat ze spuštění článku 50 parlament naprosto pochopitelná, i když z hlediska tradice parlamentarismu v Británii tento krok k premiérce z Konzervativní strany příliš nesedí.

Jak dlouho bude brexit trvat? Očekáváte nějaké komplikace, které by to mohly prodloužit?

Samotný „rozvod“ mezi Británii a EU by měl trvat dva roky, ale pokud budou členské státy chtít, mohou ho jednomyslným rozhodnutím protáhnout. V EU je nicméně snaha se takové situaci vyhnout, protože při jednomyslnosti vždy hrozí riziko, že některé státy toho budou chtít využít a budou si klást své vlastní, třeba i nesouvisející podmínky.

Ve hře je rovněž překlenovací dohoda. Ta by mohla vyvést Británii z EU, ale zároveň ji po určitou dobu ponechat přístup na vnitřní trh EU a platby do společného rozpočtu. Tím by se vytvořil prostor pro dokončení jednání o dalších detailech.

Situaci mohou výrazně zkomplikovat i případné žaloby firem nebo jednotlivců. Evropská legislativa je s tou národní natolik propletená, že na základě jejího spojení vzniká řada práv, povinností a legitimních očekávání soukromých subjektů. Firmy nebo jednotlivci se proto mohou obracet na soudy, protože jim brexit zkomplikuje například investice nebo uplatnění vzdělání, a budou žádat odškodnění. Definitivní rozuzlení brexitu a vystavení konečného účtu za něj je tak opravdu běh na dlouhou trať.

Pro ČR je v jednání s Brity důležitá nedělitelnost čtyř základních svobod. Znamená to například to, že nesouhlasíme, aby Británie po odchodu z EU omezila volný pohyb osob, ale zároveň zachovala volný obchod. Ve Spojeném království žijí tři miliony občanů z jiných členských států včetně Čechů. Co s nimi bude?

Ve srovnání například s Polskem, Slovenskem nebo pobaltskými státy volného pohybu osob tolik nevyužíváme. V současné době v Británii pracuje 30-70 tisíc Čechů, zatímco Poláků je tam přes milion. V krajním případě opravdu hrozí, že by se tito lidé museli vrátit, ale podle mne to není pravděpodobné. Už jsou dávno integrovaní, mnohdy mají nárok na britské občanství a tamní ekonomika je potřebuje. Britové tohle všechno vědí a jsou podle mne smíření s tím, že tam zůstanou. Jak už jsem říkal, Británie jejich status ještě nepotvrdila dost možná právě proto, aby si nepokazila vyjednávací pozici.

Co bude brexit znamenat pro české firmy?

Británie je pro nás obchodním partnerem, kam dlouhodobě více vyvážíme, než dovážíme. Pokud by nastal tvrdý brexit, tedy to, že by se Británie ocitla mimo vnitřní trh EU a celní unii a neexistovala by ani obchodní dohoda, tak by to pro české exportéry mohl být velký problém. Mimo to je pro nás důležité, aby se i nadále zachoval proud zahraničních investic přes Spojené království do našeho regionu. Ať už přímo z Británie, nebo dalších zemí, například z USA, Kanady nebo Indie, jejichž firmy mají v Británii sídlo a management a tok investic řídí z Londýna.

Spojené království je první zemí, která vystupuje z EU. Budou ji další státy následovat?

I přesto, že vystoupení z EU bude pro Británii bolestivé a může ve střednědobém horizontu přinést hospodářský pokles, nakonec může při vynaložení velkého úsilí skončit plichtou. Británie má šanci ztráty dohnat na trzích v třetích zemích. Děkovat za to může svému unikátnímu postavení a také historickým, sociálním a kulturním vazbám na okolní, zejména anglicky mluvící svět. To je něco, o čem se jiným zemím může jen zdát. Scénář, že by Česko nebo jiná země EU Británii v tomto napodobila, je nereálný. Nezvládli bychom ani tu plichtu.

Není proces vystupování z EU natolik složitý, že to naopak další země, které by měly podobné choutky, odradí?

Myslím si, že ve výsledku může uspořádaný a kultivovaný odchod jedné země z EU evropské integraci jako takové prospět. Ukázalo by se, že přes všechnu kritiku je integrace nakonec přeci jen poměrně demokratický proces, do kterého je možné se zapojit, ale také se z něj, byť složitě a bolestivě, vyvázat. Ve výsledku to pak také mohlo donutit unijní instituce i k sebereflexi, která nyní chybí a je důležitá.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek