Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dát dítěti na zadek? Ve Francii to nově zakazuje zákon. Jak je to v Česku?

Dát dítěti na zadek? Ve Francii to nově zakazuje zákon. Jak je to v Česku?

Rodiče ve Francii si budou muset dvakrát rozmyslet, jestli dát dítěti za nějaký prohřešek na zadek. Francouzští zákonodárci v závěru loňského roku schválili zákon o rovnosti a občanství, v němž zakazují fyzické trestání dětí. Česká republika patří mezi jednu z mála evropských zemí, která podobné nařízení ve svém právním systému nemají. A v dohledné době se na tom nejspíš nic nezmění. Předsedkyně sněmovní komise pro rodinu Radka Maxová (ANO) zdůrazňuje, že Česká republika i tak považuje násilí na dětech za naprosto nepřípustné.

Dvaadvacátého prosince se země galského kohouta stala dvaapadesátou na světě, která výslovně zakazuje veškeré formy fyzického trestání dětí. V paragrafu 68 zákona o rovnosti a občanství (la loi égalité et citoyenneté) konkrétně stojí, že se „vylučuje jakékoliv kruté, nelidské či ponižující jednání, včetně fyzických trestů“. Francouzští rodiče se ale nemusí bát, že by jim za překročení zákona hrozilo trestní stíhání, norma spadá pod občanský zákoník.

Usměrnění dětí plácnutím na zadek je mezi francouzskými rodiči rozšířený výchovný prostředek. V průzkumu pro TNS-Sofres se k jeho užívání přiznalo 67 % respondentů, víc než osmdesát procent francouzských rodičů se navíc vyslovilo proti zákazu tělesných trestů.

V Evropě už mnoho zemí, které dovolují rodičům dát dítěti na zadek, nezbývá. Vedle Spojeného království, Itálie a Švýcarska do této kategorie patří taky Česká republika. Na chybějící výslovný zákaz tělesného trestání dětí v rodině, ale třeba i ve školách upozorňoval před třemi lety Česko Evropský výbor pro sociální práva při Radě Evropy. Zároveň ale konstatoval, že tuzemské zákony zakazují hrubé násilí na dětech a že soudy beztak tělesné tresty nepromíjejí, pokud přesáhnou určitou hranici. 

Tělesné tresty můžou na dětech zanechat doživotní následky. Studie, která byla loni uveřejněna v odborném časopise Journal of Family Psychology, uvádí, že děti, které dostávají na zadek, jsou náchylnější ke vzdoru proti svým rodičům, vykazují znaky asociálního chování, trpí psychickými poruchami a mají potíže s kognitivním vnímáním. K takovým závěrům došli výzkumníci po pěti dekádách výzkumu, kterého se zúčastnilo 160 tisíc dětí.

Zákon o zákazu fyzického trestání dětí se před několika lety pokusila v Česku prosadit tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková s odůvodněním, že až čtvrtina tělesných trestů odpovídá týrání. „Problém je, když se dítě tluče jako fackovací panák a je to chápáno jako standardní způsob výchovy,“ argumentovala ministryně. Přesvědčit své kolegy a prosadit zákon se jí ale nepovedlo.

Nedá se ani očekávat, že by v Česku v dohledné době taková legislativa vznikla. „V současné době nemáme konkrétní návrh zákona v poslanecké sněmovně,“ uvedla pro INFO.CZ poslankyně Radka Maxová (ANO), předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny. Česká republika podle ní ale považuje násilí na dětech za naprosto nepřípustné a problematiku ošetřuje řadou jiných právních předpisů. „Máme zákon o sociálně-právní ochraně dětí, máme zákon o rodině, občanský zákoník a řadu dalších restriktivních opatření,“ vyzdvihla poslankyně.

„Podle zákona o rodině jsou rodiče povinni při výkonu rodičovské zodpovědnosti důsledně chránit zájmy dítěte a mají právo při výchově užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,“ zdůraznila Maxová.

Za násilí na dětech tedy hrozí rodičům postih už teď. „Tělesné trestání dětí se může stát důvodem pro omezení nebo zbavení rodičovských práv. V případě následků na zdraví přichází v úvahu postih za trestný čin ublížení na zdraví, který předpokládá přísnější potrestání ublížení dítěti mladšímu 15 let,“ nastínila poslankyně.

Procesní ochrana dětí před tělesným trestáním v rodině i mimo ni podle Maxové umožňuje, aby soud umístil dítě v případech vážného ohrožení nebo narušení jeho vývoje na nezbytně nutnou dobu do vhodného prostředí, anebo svěřil ohrožené dítě na přechodnou dobu do pěstounské péče.

V případě domácího násilí tuzemské právo taky umožňuje vykázat násilníka ze společného obydlí a jeho bezprostředního okolí. „Oba zmíněné instituty jsou nařizovány soudem předběžným opatřením tak, aby byly v nejvyšší možné míře chráněny zájmy dítěte a aby byla zkrácena doba nutná pro rozhodnutí, která činí 24, resp. 48 hodin. O odvolání je pak rozhodováno do 7 dnů,“ vysvětlila Maxová.

Tělesné tresty nejsou vůbec povoleny ve veřejných zařízeních, jako jsou školy či zařízení ústavní péče.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek