Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dnes vám zahrají Bacha, zítra vyzdí koupelnu. Hudebníci si kvůli nízkým platům hledají druhou práci

Slavnostní atmosféra, historické koncertní sály a hudebníci ve fracích, kteří hrají melodie Mozarta nebo Smetany. Orchestrální koncerty většinou považujeme za něco slavnostního a obdivujeme rychlost prstů hudebníků, kteří se ke svému mistrovství většinou propracovávali roky a desetiletí. Málokoho by asi napadlo, že flétnistka jde druhý den vykládat palety do obchodu, nebo že houslista oblékne montérky a vyrazí pracovat na stavbu. Nízké platy ale ženou hudebníky do druhé práce. A kvůli nepravidelnosti svého zaměstnání a úzké specializaci si nemohou moc vybírat.

„Kolegyně třeba jezdila s kamionem. To jsou takové flexibilní práce, které mohou lidé dělat na zavolání. Další kolegyně zase pracuje jako skladnice v jednom obchodě, kde vykládá zboží. On je totiž problém mít stálou druhou práci. Je to také tím, že jsme jednostranně vzdělaní. Umíme jenom tu muziku, a když máme dělat něco jiného, tak moc není co,“ přibližuje pro INFO.CZ situaci hudebníků trombonista Karel Palát z Plzeňské filharmonie.

Roky studia, hodiny zkoušek, 18 tisíc hrubého

Samozřejmě existují i povolání, která jsou hudebníkům bližší. Mohou například hrát na soukromých akcích nebo učit na základní umělecké škole (ZUŠ). Nepravidelnost koncertů, zkoušek a zájezdů to ale často neumožňuje. „Někteří ředitelé uměleckých škol netolerují jakékoliv nepravidelnosti ve výuce, takže tam praktik z orchestru učit prostě nemůže. V orchestrech totiž bývá problém zejména s pravidelností. Obzvláště jedná-li se o orchestr typu Plzeňské filharmonie bez možnosti alternací,“ dodává Palát.

Zaměstnanci orchestrů a hudebních souborů jsou přitom specializovaní odborníci, kteří se na výkon svého povolání museli připravovat mnoho let. A ani píle většinou nestačí, pokud chybí talent. Tato skutečnost se ale do ohodnocení příliš neprojevuje. „Pokud pomineme Českou filharmonii a orchestr Národního divadla a podíváme se na dalších přibližně 22 orchestrů, které jsou již zřízeny čistě z veřejných prostředků měst, obcí, nebo krajů, pak se průměrný plat pohybuje okolo 18 až 20 tisíc korun. Před rokem jsme například řešili, jak může vedoucí kontrabasové skupiny předního divadelního orchestru v zemi pobírat po 32 letech práce 19 tisíc hrubého,“ potvrzuje pro INFO.CZ prezident Unie orchestrálních hudebníků ČR Jiří Dokoupil a souhlasí, že kvůli nízkým mzdám nemají hudebníci většinou na výběr.

Z fraku rovnou do montérek

„Když dostanete nástupní plat kolem 15 tisíc hrubého, nic moc jiného než hledání další práce vám nezbývá. Uvědomme si také, že krom hudebníků jsou v orchestrech a divadlech další zaměstnanci technických oborů, kteří jsou na tom samozřejmě ještě hůře. S členem filharmonie se můžete tedy setkat jako s řidičem MHD, kamionu, obsluhou v kavárně, prodejcem vína, pojišťovacím agentem a nebývá výjimkou i práce na stavbách. Já osobně jsem měl dřív dvě možnosti, jít na sociálku, nebo jít dělat na stavbu,“ dodává Dokoupil.

Přestože výuka na umělecké škole jako vedlejší zaměstnání často není reálná, Dokoupil popisuje, že řada špičkových hudebníků do škol odchází natrvalo. Pořekadlo „Kdo neumí, učí“ zde ale úplně neplatí. Spíše Kdo chce více peněz, učí. „Nástupní plat učitele ZUŠ je cca o 6,5 tisíce hrubého vyšší než u člena přední filharmonie. Je to špatně? Z pozice onoho učitele jistě ne, z pozice hráče v orchestru jako špičku v oboru ano. A je nutno dodat, že i profese učitele hudby je pro náš obor klíčová. Nemělo by se ovšem stávat, že ti nejlepší z nás z důvodu podhodnocení raději odejdou trvale učit. Cesta není zastavit nárůst platů učitelů, ale podpořit odměňování v kultuře,“ navrhuje Dokoupil.

Chceme vůbec kulturu zachovat, nebo je nepotřebná?

Situace se údajně zlepšuje, je to ale spíše první krok na cestě k vyšším odměnám. „Vládnoucí koalice za tři roky udělala určitý pokrok. Výsledkem bude snad i dohodnuté zvýšení platů v kultuře o 9,4 %. Určitě by bylo vhodné, aby i politici na nejvyšší úrovni nebrali Ministerstvo kultury jako posledního v řadě. I zde dochází snad k určitému zlepšení. Stále však chybí zásadnější podpora vůči 90 % všech orchestrů a divadel zřízených mimo stát,“ přibližuje prezident Unie.

Podle trombonisty Paláta je načase rozhodnout, zda chceme kulturu zachovat. Hudebníky pro jejich schopnosti okolí obdivuje, sáhnout do kapsy se ale příliš nechce. „Pro existenci kulturních institucí je třeba udělat jednu zásadní věc. Zeptat se, jestli nás někdo opravdu chce. Často slýcháme, jak jsme skvělí a úžasní, jak si nás společnost váží, ale když přijde na peníze, najednou se začnou všichni ošívat. Prostě bych položil všem odpovědným jasnou otázku, jestli nás chtějí. A pokud řeknou, že ano, pak je třeba nás také zaplatit. Domnívám se, že narovinu se takto ještě nikdy nikdo nezeptal ze strachu, že uslyší "ne, jste moc drazí, zabalíme to",“ dodává Palát.

Podle některých je hudba stále „popelkou“ a tím posledním, na koho se s financemi myslí. Podle Dokoupila je to tím, že se někteří snaží za činností hudebníků hledat hmatatelné ekonomické výsledky. „Děsí mě názory řady lidí, ale i politiků, že právo na život má jen kultura, která si na sebe vydělá. Takže můžeme zrušit třeba Ústav pro jazyk český. Zaprvé si na sebe nevydělá a za druhé už jej nepotřebujeme, protože vyjmenovaná slova už máme definovaná a každý ví, že ve slově babička se píše měkké „i“. Je to krátkozraké a především nesmyslné,“ uzavírá Dokoupil.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek