Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dokud z naší ekonomiky odteče ročně přes 300 miliard, prostor pro růst mezd je, říká Středula

Dokud z naší ekonomiky odteče ročně přes 300 miliard, prostor pro růst mezd je, říká Středula

Přestože Českomoravská konfederace odborových svazů slaví úspěch se svou kampaní Konec levné práce, podle jejich předsedy Josefa Středuly se jí odboráři ukončit nechystají. Dokud podle něj zahraniční společnosti vyvádějí z české ekonomiky přes 300 miliard ročně, prostor pro nárůst mezd včetně té minimální existuje. Sobotkovu vládu hodnotí pozitivně, s obavami ale vyhlíží letošní volby. „Určitě bych nechtěl oligarchizaci české politické scény. Toho se bojím možná víc, než čehokoli jiného. Politické strany mají různé priority, různé nápady, některé jsme si také už vyzkoušeli, bojím se ale politických stran bez programu, protože to může znamenat, že ani sami nevědí, co chtějí,“ vysvětluje Středula v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ

Sobotkova vláda, jejíž mandát se pomalu chýlí ke konci, zvýšila během čtyř let minimální mzdu celkem o více než čtyřicet procent. Naposledy se tak stalo tento týden, kdy se ministři shodli, že se zvýší od ledna příštího roku na 12 200 hrubého. Nepochybně se tak děje také pod tlakem vaší kampaně Konec levné práce. Je to tedy tak, že jste dosáhli svého cíle anebo budete v kampani pokračovat?

Určitě můžu říct, že vítáme přístup současné vlády k minimální mzdě. Naprosto jednoznačně se ukázalo, že navyšování minimální mzdy nemá žádné škodlivé efekty, obzvláště v České republice při naší úrovni minimální mzdy. Její navýšení pomáhá ekonomice, pomáhá lidem, zvyšuje spotřebu a hlavně zvyšuje důvěru lidí v budoucnost. Tudíž lidé před spořením upřednostňují spotřebu, a to nemluvím pouze o předmětech každodenní spotřeby, nýbrž také o předmětech dlouhodobé spotřeby. Což je samozřejmě důležité, mimo jiné to sekundárně pomáhá firmám, které působí v České republice.

Zkrátka, navyšování minimální mzdy nebylo doprovázeno žádnou dysfunkcí na trhu práce. Navíc, po celou dobu, kdy Sobotkova vláda zvyšovala minimální mzdu, dochází k permanentnímu snižování nezaměstnanosti v České republice. Přitom její odpůrci stále dokola opakují, že navyšování minimální mzdy způsobí vyšší nezaměstnanost. A nejen to, dokonce se potkávám s kritikou, že na to doplatí ti nejchudší. Netuším, jak může být navyšování minimální mzdy považováno za opatření, na které nejvíc doplatí ti nejchudší, když jim to naopak prokazatelně pomáhá.

Navíc navyšování minimální mzdy dokazuje, že vláda věří české ekonomice, což si myslím, že je zcela namístě, roste HDP, z více než padesáti procent roste právě díky spotřebě obyvatel, ta poslední čísla jsou v tomto ohledu skvělá, ostatně se jimi chlubí také podnikatelé.

A pokud jde o vaše další cíle do budoucna?

Pro inspiraci nemusíme chodit nijak daleko. Sice bych mohl použít příklad Rakouska, kde chce vláda zavést minimální mzdu ve výši 1500 Euro měsíčně, jako příklad ale nemusím hned používat tento typ ekonomik, zcela postačí, pokud zmíním Slovensko, kde plánují cílit na padesátiprocentní podíl mezi průměrnou a minimální mzdou. Momentálně jejich ministerstvo práce navrhuje, aby minimální mzda byla od 1. ledna příštího roku 480 Euro, v České republice je to podle aktuálního kurzu asi 467 Euro, což, pokud bude pokračovat aktuální trend, to znamená posilování koruny, tak je možné, že se v podobném čase dostaneme na podobnou hodnotu jako Slovensko. Avšak s tím, že oni cílí na padesátiprocentní průměrný výdělek, a my bychom měli mít podobnou ambici.

A u nás je to v tuto chvíli kolik procent z průměrné mzdy?   

Bude to 40,8 procent.

Zaměstnavatelé ale namítají, že by jim podobná výše minimální mzdy snížila zisky.

Pokud z České republiky ročně odteče více než 300 miliard korun, tak si myslím, že se v porovnání s tím – pokud jde o navyšování minimální mzdy – nebavíme o nikterak závratných částkách. Samozřejmě platí, že se musíme soustředit na podporu českých subjektů, což je téma, které by mělo být předmětem politické debaty. Právě toto téma považuji za naprosto klíčové, pokud chceme usilovat o dobrý základ české ekonomiky a nechceme se obávat šoků způsobených třeba přesouváním některých typů výrob z naší země. Jsem ale přesvědčený, že ziskovost zahraničních investorů u nás je naprosto enormní. Myslíme si prostě, že je v možnostech české ekonomiky další růst všeobecné platové úrovně. Určitě bychom mohli také debatovat o míře zisku nebo míře přerozdělování, vím ale, že jsou to pro některé společenské kruhy už příliš provokativní otázky…

Jak hodnotíte Sobotkovu vládu, pokud jde o platy třeba ve zdravotnictví nebo školství? Včera jste právě o platech ve státním sektoru také jednali. 

Ano, včera večer jsme měli jednání na téma zvyšování platů ve veřejném sektoru pro rok 2018. V tuto chvíli dohoda ještě neexistuje, všechny koaliční strany ale daly rozhodně najevo, že chtějí přidávat. Ve školství se přitom budou platy zvyšovat nejvíc. Zároveň jsme se zatím nedohodli, kolik by to mělo být, rozhodně by to mělo být nejpozději k 1. lednu 2018. My přitom prosazujeme, aby zvýšení platů v platnost vešlo již k 1. listopadu, důvod je zřejmý. V každém případě se nyní vyjednávání už dostává do té nejtvrdší fáze. 

A pokud jde o zdravotnictví?

Zejména u středního zdravotnického personálu by mělo dojít k posílení mzdové nebo platové části. Připomenu, že se rozevírají nůžky mezi mzdovou a platovou oblastí, neboli mezi veřejnou a soukromou oblastí. Mám dokonce podezření, že zaměstnanci v soukromé sféře platí z části ziskovou marži majitelům svých společností, ty rozdíly jsou už signifikantní, jde řádově o tisíce korun v neprospěch privátní sféry. A protože se jedná o prostředky z veřejného zdravotního pojištění, chceme docílit toho, aby k této disharmonii nedocházelo.

Do toho přicházejí před volbami z politické sféry zprávy o tom, že někteří touží po snížení zdanění práce. Důsledkem by byly celkové problémy veřejných systémů a konkrétně ve zdravotnictví by to zvyšovalo tlak na zvýšení spoluúčasti pacientů. Což si mnoho lidí v tuto chvíli vůbec neumí představit. Už tak přitom není spoluúčast malá.

Je něco, co Sobotkova vláda nezvládla? Anebo co měla udělat jinak?

Každá vláda může vždycky udělat něco jinak nebo lépe. Na druhou stranu to je vláda koaliční a musí hledat shodu mezi jednotlivými subjekty. Rozhodně je dobrou zprávou, že tu máme po dlouhé době stabilní vládu, což má své pozitivní dopady. Ilustrovat to lze například na srovnání důvěry v ekonomiku v čase před příchodem Rusnokovy, respektive Sobotkovy vlády, a současností. Ten rozdíl je obrovský.

S čím vyhlížíte k podzimním sněmovním volbám?

Řeknu, co bych nechtěl, aby přinesly: určitě bych nechtěl oligarchizaci české politické scény. Toho se bojím možná víc, než čehokoli jiného. Politické strany mají různé priority, různé nápady, některé jsme si také už vyzkoušeli, bojím se ale politických stran bez programu, protože to může znamenat, že ani sami nevědí, co chtějí. Avšak zároveň dělají všechno pro to, aby jim voliči skočili na hezky poskládaný slepenec, který ale v praxi nemůže zemi prospět. Bojím se subjektů, které neví, na které jsou straně, které neví, jaké je jejich ideové, nebo chcete-li ideologické zakotvení. Bojím se stran, o kterých nevíme, zda vykazují demokratické principy rozhodování.

Upřednostňuji tradiční politické strany s předvídatelným programem. Přál bych si také, abychom si zvykli na to, že politik za své prohřešky odstupuje. A nemusí to být prohřešky typu, že byl odsouzen, na myslím mám to, že presumpce neviny by měla platit pro někoho jiného, než pro politiky. Ať už volby dopadnou jakkoli, i příští vláda musím počítat s tím, že náš hlas bude slyšet, a to ať už půjde o její pozitivní nebo negativní hodnocení. A je na voličích, aby rozhodli, jakým směrem se vydáme.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek