Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Drsná realita kladenských ubytoven. Švábi a 15 tisíc za nájem

720p480p360p240p

Všude jsou švábi a štěnice, často tu vypadává elektřina. Přesto tu i malý pokoj stojí tisíce korun na osobu. Byznys s chudobou na soukromých ubytovnách dál jede na plno. A to v i Kladně. Město přitom už před několika lety prošlo pilotním projektem, který měl s řešením situace v problémové romské lokalitě pomoct. Peníze ale nakonec podle odborníků z terénu šly někam úplně jinam a nesplnily svůj účel. Projekt už sice skončil před několika lety, problémy se ale dál vracejí. Majitelé ubytoven mezitím vydělávají na obtížné situaci jiných.

Na klíně chová mladá Romka malá dítě, nedaleko se batolí jeden z jeho sourozenců. Sedí v malém pokoji, který vznikl přepažením kancelářské místnosti. Prozrazuje to obložení na stěnách i kancelářské zářivky na stropě. Zpod zašlého koberce vykukuje kus betonové podlahy, okolo stěn je rozestavěný nesourodý, oprýskaný nábytek. Za místnost v jedné z kladenských ubytoven platí žena se svým partnerem přes patnáct tisíc korun. Majitel cenu vypočítal podle členů domácnosti, a těch je v tomto případě šest, včetně čtyř malých dětí.

„Co je na bydlení tady nejhorší? Ty místnosti. Jdete sem úplně naprázdno. Když jsem tu začínala bydlet, tak koberce byly strašné. Jsou tu společné záchody, koupelny i kuchyně na patře. Jsou tu štěnice i šváby. A nikdo s tím nic nedělá, jen od nás berou peníze,“ popisuje.

Byznys s chudobou se točí dál.Byznys s chudobou se točí dál.autor: Martin Pinkas

Kromě patnáctitisícové částky si majitelé ubytovny říkají o další poplatky za televizi, ledničku nebo úklid. „Full service“, ale v odstrašujících podmínkách. Nedávno ubytovna prošla karanténou kvůli žloutence. „Na tohle patro hází všechny matky s dětmi. Všechno je tady rozbité. Malé děti nejde uhlídat,“ dodává. To horní patro je hezčí, „pro vyvolené“. I v rámci ubytoven fungují různé standardy. V prvním patře je oprýskané lino, ve stropech chybí panely, v koutech se daří plísni a z kuchyně se line slabá vůně marihuany.

Mladá žena tu bydlí čtyři roky. Předcházelo jim několik let v ústavu a ještě předtím život v bývalém kladenském masokombinátu. Ubytovna spravovaná městem stála kus za kladenskou zástavbou, kolem jen silnice, lesy a pole. Daleko od zraku místních. Město sem stěhovalo lidi, kteří měli problém s placením nájmů. A převážně Romy. „Byli jsme tam schovaní, mezi svými. Byla jsem malá, takže mi to přišlo normální. Jako děcku se mi tam líbilo,“ popisuje žena, která se vyučila zahradnicí i kuchařkou.

„Ke kladenskému sídlišti Kročehlavy, kde nežije romská majorita, uměle připojili budovu bývalého masokombinátu, která ale stojí bokem za městem a se sídlištěm ji spojuje jen úzká cesta. Zóna od začátku nedávala smysl.“
Štěpán Ripka, Platforma pro sociální bydlení

Masokombinát dodnes rezonuje jako symbol kladenských problémů s vyloučenými lokalitami. A to i přesto, že dnes už na jeho místě nestojí doslova nic. Jeho příběh se začal psát zhruba před dvaceti lety. Město do něj tehdy začalo sestěhovávat neplatiče, převážně Romy. A pro většinu z nich to byla konečná. Vrátit se z baráku uprostřed lesa do městských bytů bylo skoro nemožné. „Byla to v podstatě továrna na dluhy. Lidé - dlužníci ztratili možnost bydlení v městském bytě a byli odkázáni na komerční bytovou nabídku, kde ale byli diskriminováni. Končili tak často na ubytovnách. Teď po nich kolují,“ popisuje sociální pracovnice organizace Člověk v tísni Petra Hrubá situaci ve městě.

Jak se zbavit masokombinátu

Zhruba před sedmi lety přitom Kladno vstoupilo do pilotního projektu, v rámci něhož proudily evropské peníze na regeneraci podobných míst, v nichž žijí převážně Romové. Vedle středočeské metropole se do něj zapojilo další pět míst po celém Česku. Základem pro získání peněz byla právě existence romské lokality. Kladno toho podle odborníků, kteří se problematice věnují, dosáhlo účelovým krokem.

„Ke kladenskému sídlišti Kročehlavy, kde město dlouhá léta systematicky nepřidělovalo byty Romům, uměle připojili budovu bývalého masokombinátu, která ale stojí bokem za městem a se sídlištěm ji spojuje jen úzká cesta. Zóna od začátku nedávala smysl. Město jen muselo dokázat, že na území deprivované lokality je vyloučená romská lokalita,“ tvrdí Štěpán Ripka z Platformy pro sociální bydlení, který vypracovával posudek pro Evropskou komisi na úspěšnost pilotního projektu. Masokombinát podle něj sloužil jako vějička pro získání dotace. Město tehdy slibovalo, že třípatrový panelový dům se zhruba padesátkou bytů upraví, dětem postaví hřiště, a hlavně nastartuje možnost, aby se obyvatelé ghetta postupně dostali do jiných bytů.

Jenže realita byla nakonec jiná. A dnes je na místě masokombinátu jen holá plocha. „Když město dostalo možnost čerpat peníze, rozhodlo, že do masokombinátu nechce investovat. Nedalo do něj z těch peněz nic a všechno převedlo do sídliště Kročehlavy,“ říká Ripka. Město si opravdu zažádalo během projektu o změnu a zhruba tři miliony korun byly přesunuty na vznik Parku setkávání. Celkově do kročehlavského sídliště směřovalo kolem 300 milionů korun. Lidi se mezitím kvůli špatnému stavu budovy museli z vyloučené lokality odstěhovat. Většina z nich neměla žádnou smlouvu, nebo jen na dobu určitou a město jim další nedalo. Část odešla již dříve sama. Jen dvěma domácnostem muselo město nabídnout jiný byt, protože měly smlouvu na dobu neurčitou. Zbytek vystěhovalo a ztratilo o nich do určité míry přehled. Velká část z nich skončila právě na soukromých ubytovnách, kde doteď platí přemrštěné nájmy.

Lidé na ubytovnách zatím dál žijí za drahé peníze.Lidé na ubytovnách zatím dál žijí za drahé peníze.autor: Martin Pinkas

Park přátelství

Tehdejší primátor Kladna a dnešní výkonný ředitel Svazu měst a obcí ČR Dan Jiránek trvá na tom, že projekt naplnil svůj cíl. „Prostředky byly čerpány na revitalizaci sídliště Kročehlavy, na které navazuje lokalita bývalého masokombinátu. Důvodem pro nerealizaci tohoto konkrétního projektu byl jednak zhoršující se stav budovy a jednak její odlehlá poloha,“ říká Jiránek. „Změny byly řádně projednány a realizovány až po odsouhlasení,“ dodává. Za evropské peníze bylo podle něj opraveno mnoho obytných domů a upravena veřejná prostranství v sídlišti Kročehlavy. „Opravovaly se nejen městské domy, ale i domy soukromé a družstevní, což také přispělo ke snížení rozdílů mezi bydlením s různou formou vlastnictví. Většina obyvatel ubytoven nepochází z Kladna, a tedy ani z masokombinátu,“ tvrdí. Nedá se tak podle něj ani říct, že by si lidé z vyloučené lokality přenesli problémové chování do jiných částí Kladna.

Podle odborníků z terénu se ale problém bydlení obyvatel masokombinátu ve výsledku jen zhoršil. A město teď falešně vydává celý projekt za úspěšný, když tvrdí, že se mu podařilo rozpustit vyloučenou romskou lokalitu. „Bylo to jen na oko. Z hlediska integrace je to kontraproduktivní, akorát to vytváří posměch nad takovou aktivitou a sociálně vyloučení také nepotřebují zahrádku,“ říká Martin Šimáček z Institutu pro sociální inkluzi ke změně v projektu. Celý projekt podle něj začal nesmyslným propojením zón a skončil vyvrcholením v podobě špatné změny. „Jsou to dva kotrmelce, které nedávají smysl. Je to jeden z nejhorších příkladů praxe v Česku,“ říká muž, který byl už u příprav projektu, tehdy ještě za organizaci Člověk v tísni. Změna v projektu byla úřady schválená. Z hlediska procesů postupoval kladenský projekt správně, ve srovnání s dalšími městy, které měly problém třeba s vypisováním zakázek, dokonce ukázkově. „Na papíře vypadal hezky,“ říká Šimáček.

Realita života na soukromých ubytovnách je drsná.Realita života na soukromých ubytovnách je drsná.autor: Martin Pinkas

Jenže v realitě problémy s lidmi s vyloučených lokalit dál přetrvávají. Lidé odkázaní na ubytovny platí přemrštěné částky za malé pokoje v neutěšeném stavu rozmístěné po celém Kladně. A další obyvatelé města si zase stěžují na jejich chování. Celý problém se tak vrací. A to pro všechny strany.

Jdete na disko?

Při vstupu do kladenské ubytovny uprostřed průmyslové zóny se už z dálky ozývá hlasitá hudba. „Jdete za námi na disko?“ ptá se pečlivě upravená třicátnice v černo-růžové teplákové soupravě vycházející na chodbu. „Já bych odsud zmizela hned, kdybych měla jak,“ tvrdí, když se dáme do řeči. „Tady se o to nikdo nestará a za jeden pokoj platím se třemi dětmi nájem jedenáct tisíc korun,“ popisuje, zatímco se k nám sbíhají zvědaví malí obyvatelé ubytovny neutěšenou chodbou. „Za to bych měla tři plus jedna na sídlišti,“ dodává. Jenže získat takový byt je téměř nedosažitelný cíl. První překážku tvoří kauce a druhou prostý fakt, že majitel bytu často kvůli barvě pleti možného nájemníka na poslední chvíli od smlouvy vycouvá. „Jsem tu šest měsíců, předtím jsem bydlela v jednom hrozném baráku v Kročehlavech, kde ani nejsou pořádné koupelny. Jenže majitelka nesplácela hypotéku, takže jednoho dne přišli nějací chlapi a vyhodili nás odtamtud,“ vypráví. Na konci chodby se mezitím schází obyvatelé ubytovny k večeři. „Pojďte na jídlo,“ ozývá se.

Na soukromé ubytovně skončili i lidé, kteří pracovali a nájem poctivě platili. Jenže pak přišli nějakým způsobem k dluhům, třeba i přes nového partnera, smlouvu v městském bytě jim tak neprodlouží. Na to musí mít dluh nula, nebo třeba i desetitisícové částky bez diskuse naráz splatit.

Byznys s chudobou na ubytovnách má pomoct vyřešit zákon o sociálním bydlení. Vláda si ho sice stanovila za jednu ze svých priorit. Už dlouhé měsíce se ale na jeho podobě nemůže shodnout. Jeden ze sporů se vede i ohledně toho, do jak velké míry mají mít obce poskytování sociálního bydlení jako pravomoc a jak moc si mohou podmínky samy určovat. „Je podle mě problematické, že Dan Jiránek, který byl v době pilotního projektu v Kladně primátorem, je teď ředitelem Svazu měst a obcí a říká, že obcím se nesmí nic přikazovat, protože ony samy nejlépe vědí, jak se postarat o své občany a jak využít evropské peníze,“ říká Ripka. Jiránek – i po zkušenostech z minulých let - trvá na tom, že obce jsou situaci schopny nejlépe posoudit. O lidech, kteří v nich bydlí, prý vědí nejvíce.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek