Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jdou proti vám i s kudlou. Popisuje řidič, který dostal pokutu za to, že nevědomky převezl migranty

Jdou proti vám i s kudlou. Popisuje řidič, který dostal pokutu za to, že nevědomky převezl migranty

Na britské ostrovy vozí zboží už několik let. Kolem místa, kde ještě donedávna stálo stanové městečka Džungle, jezdí dodnes několikrát měsíčně. „Připadám si jak ve válečné zóně,“ popisuje profesionální řidič kamionu Ivan Jedlička, kterého zaměstnává pardubická dopravní firma. Jedlička je jedním z mnoha českých řidičů, které britské úřady v poslední době pokutovaly za to, že jim po cestě vnikli do nákladového prostoru lidé snažící se ilegálně dostat do Velké Británie. Co se přesně stalo a lze se něčemu takovému vůbec bránit? Změnila se situace poté, co byla vyklizena Džungle, kde žily tisícovky běženců? V rozhovoru pro INFO.CZ Jedlička vysvětluje, proč se rozhodl v riskantním povolání i nadále pokračovat.

Můžete popsat, co se vám přihodilo?

Stalo se to v roce 2015 ve francouzském přístavu Calais. Musel jsem tam zastavit a dlouhou dobu čekat. V tu dobu to tam vypadalo příšerně, připadal jsem si jak ve válečné zóně. Migranti se snažili dostat na vlak a zablokovali tím Eurotunel. Museli jsme proto čekat na loď, která by nás do Británie převezla. Migranti takové situace využili. Byli jich tam snad tisíce.

Kdy se vám migranti dostali do auta?

Co hodinu mě budila ostraha přístavu nebo francouzská policie, abych šel s nimi dozadu, protože se mi do auta chtěli dostat migranti. Oni je odtamtud vyhodili, tak ať si auto zavřu. Snažil jsem se ujistit, že v kamionu už nikdo není a že je situace čistá. Řekli mi, že ano. Auto jsem zajistil zámkem. Za hodinu byl ale ulomený a policie mě znovu vzbudila. Tohle se opakovalo asi devět hodin. I přes mé pochyby jsem ale byl ujištěn, že je vše v pořádku, a vyrazil jsem proto na loď.

Tam jste také podstoupil nějakou kontrolu?

Ano, tam musíte projít rentgenem. V mém případě se ale rozsvítil zeleně, což znamená, že jsem mohl pokračovat. Následná kontrola francouzskou celní správou proběhla podobným způsobem. Dostal jsem se až na čekací místo, kde už byli Britové s vycvičenými psi. Ti v mém autě našli schovávajícího se migranta. Já jsem ale odmítl jet dál a udělal jsem tam scénu. A jsem rád, protože by to bývalo dopadlo ještě hůř, kdyby na toho migranta přišli až na britském území.

Vy jste ale v autě neměl pouze jednoho člověka…

To, že jsem odmítl pokračovat v cestě, znamenalo, že jsem se musel otočit a vrátit se. Najel jsem do haly, ale byl jsem vykázán z auta. Asi po třech hodinách mi bylo oznámeno, že se v autě našli další tři.

Co se dělo pak? Mohl jste pokračovat v cestě dál?

Ano, dostal jsem ujištění, že je auto čisté. Žádný další problém se už neobjevil. Jen jsem měl rozřezané auto, zničenou část zboží. A samozřejmě jsem za převoz migrantů dostal od britských úřadů pokutu.

Jak je ta pokuta vysoká?

Když jsem viděl pokutový bloček poprvé, tak na něm byla částka 600 liber za osobu. Pak se našli další tři, takže tato částka krát tři. Odmítl jsem to ale podepsat, protože jsem nic neudělal, nikoho jsem vědomě nikam nepřevážel. Doložil jsem také všechny potřebné doklady, ale ani je nechtěli vidět. Dokonce jsem je pak po příjezdu domů ještě poslal poštou a mailem. Až po roce od této události, což bych chtěl zdůraznit, mi přišla zpráva, že ode mě nic nemají. Kromě 2400 liber, které jsem měl zaplatit, přišla pokuta ve stejné výši firmě, pro kterou pracuji.

Snažil jste se nějak bránit?

Ano, psal jsem britským úřadům a upozorňoval jsem je na to, že jsme tam byli jak ve válečné zóně. I kdyby nás tam bylo dvacet, tak bychom se neubránili. Byl už jsem tak zoufalý, že jsem zkusil svůj případ dostat do médií a kontaktovat českého europoslance Tomáše Zdechovského. Nakonec to pomohlo a pokuta mi byla snížena na 45 liber na osobu. I přesto ale trvám na tom, že jsem neudělal nic špatného.

Taková zkušenost dokáže s člověkem pořádně otřást. Neuvažoval jste o tom, že byste třeba změnil práci?

Je pravda, že riziko hrozí neustále. Rozhodli jsme se ho ale eliminovat tím, že nyní se mnou jezdí manželka, která si udělala řidičák, a jsme proto dva. Při přestávkách proto můžeme lépe využívat čas a kontrolovat auto. Manželka sedí zamčená v kabině a já chodím kolem auta s tyčí.

Situace je natolik vážná, že se musíte takto bránit?

Ano. Často se domlouváme s kolegy řidiči, kteří tam čekají s námi, že si navzájem pomáháme auta hlídat.

Jak?

Například tak, že kolega najede svým autem na zadek mého auta, aby zabránil tomu, aby se tam někdo dostal. Pomáhá mi ale opravdu to, že se mnou jezdí moje manželka, protože se můžeme v řízení střídat a nedělat tak časté přestávky na spánek, při kterých právě hrozí tyto nebezpečné situace. V takovou chvíli vlastně auto nikdo nehlídá.

Něco podobného, co se vám stalo v Calais, jste zažil tedy už dříve?

To, že jsem měl v autě migranty, kteří cestují za lepší situací, protože nevěřím, že to je jen kvůli útěku před válkou, jsem zažil několikrát. V Belgii ve Francii se násilím a hrubostí snažili dostat do nákladních prostorů vozidel. Znají trasy a už na nich čekají. Pokutu jsem za to dostal ale pouze jednou.

Říkáte, že se snažíte vniknutí migrantů do aut zabránit, ale oni se tam přesto dostanou. Jaké jsou jejich metody?

Vždycky jdou ve skupině. Pokud zrovna stojíme tak, že mohou po nějakém autě vylézt, tak po něm potichu vyšplhají nahoru na plachtu. Dostanou se tam ale i přes okolní stromy. Do plachty vyříznou díru a vlezou do auta. Rozbijí, co se dá, aby se dostali dovnitř do nákladu a tam se schovali.

Jak často vozy kontrolujete?

Když stojíme na parkovištích, tak prakticky pořád. Často se ale stává, že je nemůžete odhalit, protože zabezpečení vozu není porušené.

Jak si to vysvětlujete?

Já si myslím, že si navzájem pomáhají a také jim někdo pomáhá. Například tak, že jim poskytne takové vybavení, že se dokáží do aut dostat, aby to nikdo nepoznal, nebo po nich zamete stopy. Jsou také neuvěřitelně informovaní. Mají u sebe mapy, kvalitní telefony a také mnohdy drahé vybavení, jako jsou třeba spacáky.

Jak se jim bráníte?

Když na ně narazím, tak se je snažím vyhnat. Nemůžu ale používat násilí, tak křičím a dělám rámus, co to jde, abych vzbudil co nejvíce lidí a oni utekli. Zatím se mi naštěstí nestalo, že by to nezabralo. Samozřejmě ale, že se po nějakém čase zase vrátí a zkusí to znovu. Mám také štěstí, že se mi ještě nikdy nic nestalo. Jen jednou jsem to schytal tyčí.

Měl jste strach?

Samozřejmě a velký. Ale kdo by ho neměl, když proti vám jde někdo s kudlou nebo řetězem.

Policie nezasáhne?

Dříve nám hodně pomáhala. Myslím si ale, že se to nyní celé pro nás zhoršilo ve chvíli, kdy se v místech začali objevovat média a různé lidskoprávní organizace. Když běží kamery, tak si všichni dávají pozor.

Jaká je na francouzsko-britské hranici situace nyní, když bylo loni na podzim vyklizeno stanové městečko Džungle, které se nacházelo ve městě Calais a kde žily tisícovky běženců?

Teď je tam docela klid, za který ale může zima. Jakmile se oteplí, můžeme určitě počítat s tím, že to bude zase to samé. S běženci, kteří se mi snažili dostat do auta, jsem se setkal všude po Francii nebo i v Belgii.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek