Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Je neuvěřitelné, co lidé dokážou udělat třeba i vlastním dětem.“ Exkluzivní rozhovor INFO.CZ s kriminalisty z pražského mravnostního

„Je neuvěřitelné, co lidé dokážou udělat třeba i vlastním dětem.“ Exkluzivní rozhovor INFO.CZ s kriminalisty z pražského mravnostního

Sedíme ve speciální výslechové místnosti na pražském Krajském ředitelství policie. Při práci s  obětmi násilných činů zde ožívají lidská dramata, od kterých by veřejnost mnohdy znechuceně odvracela zrak. Ne však policejní specialisté z Oddělení mravnosti, jejichž prací je denně objasňovat případy pohlavního zneužívání, znásilnění i dětské pornografie. 

„Případy si nemůžeme brát domů. Z toho bychom se zbláznili. Některé nás můžou víc zasáhnout, víc se do nich ponoříme. Ale nesmíme si to brát osobně,“ popisuje specifika práce zástupce vedoucí Oddělení mravnosti a mládeže major Jan Machuta z pražského Krajského ředitelství policie (KŘP).

Jeho kolegové to jen potvrzují. „Já jsem dřív říkala, že už mě nemůže v praxi nic překvapit, protože na kriminální policii pracuji mnoho let. Ale pořád mě něco překvapuje. Lidský tvor je tak nevyzpytatelný a vynalézavý… je neuvěřitelné, co dokážou lidi udělat třeba i vlastním dětem. A někdy se samozřejmě při práci neubráníme ani zdrcení,“ potvrzuje šéfka Oddělení mravnosti a mládeže major Alena Kolářová.

Každý den se setkáváte se zneužitými dětmi, obětmi znásilnění nebo třeba s dětskou pornografií. Není těžké si v takovém prostředí zachovat optimismus?

Machuta: Myslím, že tuto zátěž nenese jen profese policisty, ale podobně na tom jsou také sociální pracovníci a obecně všichni, kteří pomáhají ohroženým dětem. My za sebou často vidíme výsledek v podobě zadržení pachatele a jeho postavení před soud. Ale sociální pracovník pracující s obětí nebo mladistvým pachatelem ten jasný zítřek občas nevidí.

Kolářová: Profesionalita tkví v tom, že děláte svoji práci profesionálně, odborně a dokážete ji oddělit od svého soukromého života. Pokud to nedokážete, nejste profesionál. Máme spoustu svých zájmů, máme rodiny. Žijeme jako normální lidi.

Plukovník Ladislav Novák (vedoucí Odboru Obecné kriminality KŘP): Jsou některé případy, které nás prostě zasáhnou. Jsme tátové, jsme rodiče a zasáhne nás to vnitřně. Ale není potřeba si to „brát domů“.

Jak se tedy bráníte tomu, abyste si případy „nebrali domů“?

Kolářová: Některé kauzy jsou hodně zatěžující. Po celé Praze jsou oddělení mravnostní kriminality. S kolegy z místních oddělení se setkáváme a víme, že ne všichni jsou natolik vyzrálí, aby si dovedli stresové situace vyřešit sami. Právě proto u nás nyní vzniká nový vzdělávací projekt, který by jim měl pomoci vyrovnat se s náročnými situacemi.

Alexandra Machková (psycholožka KŘP): V rámci vzdělávání policistů/specialistů se už nyní konají kurzy, jejichž cílem je kromě zvyšování odbornosti a praktických dovedností i možnost sdílet s kolegy zkušenosti související s případy. Proto jsme aktuálně začlenili do celoživotního vzdělávání policistů také kazuistické semináře, řekněme supervizní bloky, které mohou pomoci kolegům, aby se na případy mohli dívat s odstupem a neodnášeli si práci domů. Během tohoto programu se bude prolínat jak kriminalistická práce, tak psychologická, protože práce s obětí není pouze úředním úkonem, ale především je to kontakt s člověkem, který má své nejistoty a potřeby.

V čem je práce na mravnostním oddělení specifická?

Machková: Důležité je zvolit správný přístup k oběti. Pokud vyslýcháte oběť sexuálního násilí, je potřeba se vcítit do její situace. Zvlášť práce s dětmi je velmi specifická, protože jsou odkázaní na nás dospělé. Dětským obětem často ublížila dospělá a blízká osoba a dítě se má následně svěřovat s citlivými a traumatizujícími událostmi dalšímu cizímu dospělému. I pro dospělé je někdy těžké takové napadení popsat. Je pro nás důležité, aby policista dokázal vnímat, že děti v různém věku se dokáží vyjadřovat o těchto věcech různě. Aby dokázal analyzovat chování oběti a navodil takovou atmosféru, aby se oběť dokázala svěřit. 

Jak se vám daří přesvědčit oběti k výpovědi?

Machuta: Pokud trestný čin spáchá neznámý pachatel, tak motivace oběti k výpovědi  bývá zpravidla vyšší. Pokud ale ublížil někdo blízký, tam bývá s výpovědí problém, protože oběť má vypovídat proti pachateli, kterého má třeba ráda.

Kolářová: Dlouhodobě také bojujeme s tím, že laická i odborná veřejnost často výpovědím dětí nevěří. Je to stále dáno malou osvětou a neporozuměním syndromu sexuálně zneužitého dítěte. To mnohdy nedokáže pochopit, co přesně se mu přihodilo. Následně může vypovídat chaoticky či bez emocí. Veřejnost ale očekává, že bude plakat a hroutit se. Pokud to nedělá, může si veřejnost začít myslet, že dítě dostatečně událost neprožívá a vymýšlí si. Hodně s tímto postojem bojujeme. Zejména se skutečností, že se dětem často od začátku nevěří. A jakmile jsou děti zpochybňovány, tak se pak ještě více uzavřou, protože to vycítí. Proto tady potřebujeme vzdělané policisty, kteří umí dostat dítě do takové polohy, že se umí svěřit. Proto všechny výslechy dětí i nahráváme. Strašně důležité je totiž také neverbální chování, když dítě popisuje ty intimní záležitosti.

Existuje nějaký typický pachatel sexuálního zneužívání? Mají nějaké společné charakteristiky?

Machková: Stejně jako neexistuje jednotný mustr na to, jak vypadá oběť, tak neexistuje jednotný mustr na to, jak vypadá pachatel. Je nutné přijmout fakt, že pachatelem sexuálního zneužívání může být kdokoliv.

Kolářová: V poslední době se nám například množí případy, kdy dědečci zneužívají svá vnoučata. A když ty dědečky vidíte a o tom případu byste nevěděli, tak vám ho může být líto a řeknete, proč tak zatěžujeme starého člověka. Asi v 80 procentech případů oběť pachatele zná.

Může být tedy pachatelem takřka kdokoli?

Machuta: Když máme možnost hovořit s mladými lidmi, ptáme se jich, jak si představují pachatele znásilnění. Většinou se domnívají, že jde o člověka na okraji společnosti. Snažíme se je vyvést z omylu a vysvětlit, že pachatelem může být skutečně kdokoli, například obyčejný kluk, známý oběti, který se násilí dopustí pod vlivem alkoholu.

Kolářová: Mnohé to překvapí, když ty pachatele vidí. Jsou to občas i velice nenápadní či pohlední muži. Jeden čas jsem na přednášky nosila fotografii vraha a popisovala jsem určitý případ. Pak jsem ukázala fotografii posluchačům a zeptala se, zda si myslí, že tenhle člověk zabil dítě. Posluchači byli často překvapení až zkoprnělí. Osoba na fotografii byl jemný, mladý chlapec z velice dobré rodiny. Přesto to byl ale vrah.

Stává se, že někteří vaši kolegové odchází, protože náročnou práci nezvládnou?

Kolářová: Oni už k nám přicházejí s určitým náhledem, představou. Ví, co je čeká. Jsou to většinou policisté, co už prošli základní službou, byť to třeba bylo na místních odděleních, kde se s těmito typy případů setkávají. Zjistí, že je tahle problematika zajímá a chtěli by se jí věnovat.

Novák: Lidé odchází i přichází, to je normální. Ale určitě tady neexistuje trend, že ti, co nastoupí, by nezvládali svoji práci.

Proč si policisté vybírají práci právě na mravnostním oddělení?

Machuta: Je to jedna z nejzajímavějších problematik. Setkáváme se s pachateli z různých vrstev společnosti. S těmi, kteří zločiny páchají pudově, i těmi, kteří organizují, plánují a kalkulují s odhalením. Každý případ je unikátní.

Novák: Krása té policejní práce je v tom, že každý den je jiný a pestrý. Ke každému musíme přistupovat individuálně. A i v té nechutnosti těch případu je pestrost, byť je to smutné. Například v případě šíření dětské pornografie nás sofistikovanost některých vysoce postavených odborníků na IT stále překvapuje.

Sledujete někdy současné kriminální seriály? Líbí se vám nějaký?

Machuta: Scénárista musí příběh vtěsnat do omezeného prostoru. Má 50 minut na to, aby vyřešil případ, ale tak rychle to samozřejmě nejde. I když bychom si to přáli.

Kolářová: Třeba jako Kriminálka Miami, která má do 24 hodin analýzu DNA. (smích)

Machuta: V seriálu nepostihnete obrovskou mašinérii, velkou skupinu lidí, která se na objasnění případu podílí. Případ, to je kolektivní práce. Začíná výjezdem, kdy se na místo trestného činu dostaví skupina pěti i více lidí, kteří odvedou prvotní práci při zajišťování stop, následuje práce detektivů, vyšetřovatele, soudních znalců a dalších odborníků z nejrůznějších oblastí a výsledkem všech zúčastněných by mělo být odhalení pachatele.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek