Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Koalice ANO a ODS by vážně ohrozila směřování Česka, říkají Mladí evropští federalisté z ČR

Koalice ANO a ODS by vážně ohrozila směřování Česka, říkají Mladí evropští federalisté z ČR

Česku schází politická síla s jasným proevropským programem, která by zdůrazňovala celoevropský pohled. „Tohle téma dosud nikdo nezvedl, což je škoda, protože mladému, charismatickému Emmanuelu Macronovi se to ve Francii povedlo a lidé ho zvolili prezidentem,“ říkají v rozhovoru pro INFO.CZ dvojčata Robin a Filip Iblovi, kteří v České republice vedou organizaci Mladých evropských federalistů. I v Česku by podle nich byla úrodná půda, protože Češi prý nejsou euroskeptici, ale jen jim chybí o EU informace. Podíl viny nesou i čeští prezidenti, kteří v posledních deseti letech zpochybňovali fakta o EU. Jak by podle nich měla Evropská unie vypadat? Jaké je v ní místo pro Česko? Jak dlouho může trvat, než se postoj Čechů vůči unii změní? I o tom byl rozhovor.

Při vstupu na web Mladých evropských federalistů první, na co narazíme, je heslo: Záleží nám na tom, kam směřuje Evropa. Kam tedy směřuje?

Robin: Vždycky jsem byl optimista, a proto si myslím, že směřuje správným směrem a podle našich představ. A to i přesto, že tu jsou určitá klopýtnutí.

Co je směr, který považujete za správný?

Robin: Hodnoty, o které se v posledních deseti letech opíral celý západní svět, jsou nyní v ohrožení. Myslím třeba liberální demokracii, volný obchod a vůbec liberální ekonomický řád v rámci celého světa. Aby se tento vývoj zachoval a mezinárodní uspořádání zůstalo ve stavu, v jakém je, tak je potřeba, aby Evropa převzala vůdčí roli a určovala správný směr.

A to se děje? Na čem je to znát?

Robin: Evropa v posledních letech posílila společnou zahraniční politiku a nyní se dokonce mluví o společné obraně. Neustále se posiluje vnitřní trh a jsou tu nové smlouvy o mezinárodním obchodu. Samozřejmě, že je před námi ještě dlouhá cesta, ale naším cílem musí být, aby se Evropa stala plnohodnotnou velmocí. Zní to možná silácky, ale kdo si chce udržet své hodnoty, tak musí mít dostatek síly na to, aby on byl tím, kdo rozdává karty.

Podívejte se na vývoj v posledních padesáti letech. Z něj je vidět, že to možné je. I když tu byla nějaká krize, tak evropské státy se vždy dokázaly dohodnout a najít kompromis. Jak už jsem říkal, jsem optimistický. Dnešní politici mají před sebou vidinu toho, čeho společná Evropa dosáhla a určitě se toho nebudou chtít jen tak vzdát. Pokud to tedy nebudou populisté a budou si umět spočítat jedna plus jedna.

Kdo jsou Mladí evropští federalisté
Mladí evropští federalisté (JEF, Young European Federalists) je celoevropské politicky pluralitní hnutí mladých lidí, které se zasazuje o vytvoření sjednocené Evropy na principech federalismu. Začátky této organizace sahají až do roku 1948. V současnosti má JEF zázemí ve více jak 35 zemích Evropy a sdružuje okolo 35 000 členů. Zastřešující centrála hnutí - JEF Europe - má svou kancelář v Bruselu. V České republice vzniklo občanské hnutí Mladí evropští federalisté roku 2004. Sídlo organizace je v Praze a současným předsedou je Filip Ibl.

Říkáte, že Evropa ve svém vývoji občas klopýtla, ale vždy se dokázala vzpamatovat. Co jí v poslední době nejvíce posílilo?

Robin: Určitě dluhová krize, která zasáhla Řecko nebo další jihoevropské ekonomiky. Evropa ale byla schopná najít řešení a vypadá to, že funguje. Škoda, že to trvalo, protože to v lidech zanechalo pochybnosti o tom, s jakou rychlostí EU dokáže na podobné situace reagovat.

To samé se dá říct o migrační krizi. Situaci se povedlo podchytit, a to za velkého přispění Německa, které stálo za bilaterálními dohodami, hlavně s Tureckem. To, že to tak trvalo, ale osobně přičítám mechanismům, na kterých společenství funguje. Nemyslím si, že jsou úplně efektivní.

Co vám na rozhodování v EU vadí?

Robin: Jsou tu dva výkonné orgány, Evropská rada a Evropská komise, a není úplně jasné, co který má dělat. Vadí mi tedy například to, že politici v Evropské radě čas od času přehazují odpovědnost na Evropskou komisi. Ta navíc podle mne není zcela postavena na demokratických principech.

Filip: Souhlasím. Mělo by se s tím něco dělat.

Co třeba?

Filip: Pomohlo by, kdyby šlo volit předsedu Komise. Navíc by to zvedlo motivaci lidí jít k evropským volbám.

Myslíte, že by to fungovalo i u voličů v ČR? Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 lidé vybírali tzv. spitzenkandidáty, ale Čechy to soudě podle volební účasti, která byla nejnižší mezi členskými státy, neoslovilo.

Robin: Myslím, že za to může nabídka informací o EU, která není natolik silná, aby se tu vytvořila adekvátní poptávka. Nemyslím si totiž, že by Češi byli euroskeptickým národem, spíše nemají informace.

Co je „spitzenkandidát“
Způsob volby předsedy Evropské komise, kterým se automaticky stane kandidát vítězné, tedy nejsilnější, politické strany v Evropském parlamentu.

Kdo by jim tyto informace měl poskytovat?

Filip: Třeba organizace, jako jsou naši Mladí Evropané. Když se podíváme na naši sesterskou organizaci v Německu, tak ta má desítky tisíc členů. Působí na všech humanitně a ekonomicky zaměřených vysokých školách. Je to široce rozkročená organizace, která nabízí mimoškolní aktivity pro studenty a zároveň v nich vytváří pocit evropské sounáležitosti. Neustále cestujeme a potkáváme se s lidmi z celé Evropy. Fluktuace mezi státy EU a frekvence poznávání dalších Evropanů jsou opravdu vysoké a tím pádem je pak pro lidi otázka společné Evropy na jiném místě než pro Čechy, kteří tuto možnost ještě donedávna ani neměli.

To se ale spíše týká mladší generace. Co se staršími ročníky? Jak v nich probudit pocit „evropanství“?

Robin: V ČR chybí politická síla, která by byla proevropská, měla jasně proevropský program a poukazovala na důležitost celoevropského pohledu. Tohle téma dosud nikdo nezvedl, což je škoda, protože mladému, charismatickému Emmanuelu Macronovi se to ve Francii povedlo a lidé ho zvolili prezidentem.

Filip: Mínění lidí není nikdy nic definitivního a neustále se mění. Pokud tu budou politici, kteří začnou jasně a sebejistě mluvit o Evropě a budou říkat pravdu. Více než deset let tu máme prezidenty, kteří zpochybňovali a zpochybňují fakta o Evropě. Pokud se nám tohle podaří překonat a zvolíme si politickou reprezentaci s jasnou proevropskou orientací, tak se směr veřejné debaty může změnit. Nemyslím si ani, že by to nutně musel být běh na dlouhou trať. Je to otázka několika let.

Zajímají se mladí Češi o Evropu?

Robin: Mladí lidé, s nimiž se stýkáme v rámci Mladých Evropanů, samozřejmě zájem o Evropu mají. Máme ale další aktivitu, kterou je organizace soutěže ProStředoškoláky. V jejím rámci vybíráme nejaktivnější středoškoláky, kteří se kromě školy věnují i mimoškolním aktivitám, například vědě, podnikají, zakládají vlastní firmy nebo organizace. Každý rok vybereme několik desítek studentů, a tvoříme tak komunitu napříč všemi obory. Můj dojem z nich je, že jejich názor na Evropu je pozitivní, ale určitě to není hlavní téma při diskusích.

Filip: I přesto, že mladí lidé mají dnes větší šanci než předchozí generace poznat lépe Evropu z jiného pohledu, třeba ze studia v zahraniční, než z referování z médií, tak nelze jednoznačně říct, že by mezi nimi byl pouze jednolitý a pozitivní názor. Samozřejmě, že tu také narazíme na nejrůznější mýty o Evropě a EU. Je proto určitě dobře, pokud třeba europoslanci vyrážejí do regionů do škol a tyto mýty tam vysvětlují. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že učitelé na střední škole toho o Evropě a EU příliš neví. A ani se o ni nezajímají a už vůbec nerozumí tomu, jak EU funguje. Ani tomu rozumět nechtějí, často se vymlouvají na to, že je to složité a že to dopodrobna rozebírat nebudeme. Studenty to nemotivuje k tomu, aby se o EU více zajímali, a mnohem snadněji propadnou dojmu, že EU je byrokratický aparát, který nic nedokáže.

Co ve vás vzbudilo zájem o Evropu?

Filip: Do třetího ročníku na střední škole jsem o EU skoro vůbec neslyšel. Dostalo se k nám jen pár kusých informací z médií. V rámci školní výuky jsme se s bratrem rozhodli psát seminární práci na téma bankovní unie. V té době, tedy v roce 2013, to bylo velké téma. Díky několikaměsíční práci na textu jsme si formovali pohled na EU a na mechanismy, které se tenkrát v rámci bankovní unie řešily. Naše práce vyhrála soutěž a díky tomu si nás všimla organizace Mladých Evropanů a začali jsme s ní spolupracovat.

Jaké máte cíle?

Filip: V posledním půlroce jsme se zaměřovali na rozšiřování členské základny a nabírali jsme nové členy. Cíl je pokračovat v akcích, jako jsou debaty nebo studentský program Erasmus+. Chceme vybudovat větší organizaci.

Robin: Chtěli bychom také propojit činnost Mladých Evropanů s naší další aktivitou pro středoškoláky, o které jsme už mluvili. Chceme středoškolákům ukázat obraz Evropy v jiném světle, než v jakém se s ním třeba dosud setkávali.

Filip: Obě aktivity mají společné to, že mají propojovat lidi a pomáhat jim překračovat stín České republiky. Pomůže to tomu, že se budeme v Evropě více angažovat a bude tu větší nasazení. Vznikne tu viditelná skupina s jasným proevropským smýšlením.

Jak vnímáte členství Česka v EU?

Robin: Neznám osobně lidi, kteří ČR v EU zastupují, ale často mám pocit, že to nejsou lidé, kteří jsou schopní a kvalifikovaní na podobnou práci. Mám na mysli politiky, kteří jezdí do Bruselu a neumí anglicky, což je klíčové. ČR má dostatek šikovných lidí, kteří by to zvládli, a měli bychom zajistit, aby se dostali do státního sektoru a neodcházeli do soukromé sféry, kde jsou lákavější podmínky. Jestliže ale má ČR mít v EU nějakou významnější roli, tak tohle musíme změnit.

Filip: EU není o velikosti států, ale o schopnosti jejich diplomatického aparátu se prosadit a hájit své zájmy.

Robin: A domluvit se na kompromisním řešení určitého problému. Musíme umět přijít s vlastním nápadem a prosadit ho. To se nám ale dlouhodobě nedaří. Nemůžeme se pak divit, že naše účinkování v EU se někdy bere s posměchem.

Filip: Na druhou stranu, státy, které jsou v EU dlouho, třeba Lucembursko, měly čas vychovat si evropské politiky. ČR proti nim tolik času neměla. Věřím ale, že se nám to povede a budeme se zlepšovat.

Zmiňovali jste diplomacii a státní správu. Aby tohle fungovalo a v EU nás bylo slyšet, je k tomu potřeba mít zadání od politiků. Jakou roli by ČR měla v EU sehrávat?

Robin: Dlouhodobá politická vize v ČR zcela určitě chybí. Souhlasím s těmi, co říkají, že by se ČR měla soustředit na vědomostní ekonomiku a ekonomiku s velkou přidanou hodnotou. Myslím, že tu jsou předpoklady a podmínky k tomu, aby se ČR stala jednou z vůdčích zemí EU v Průmyslu 4.0.

Filip: ČR by měla přijmout euro. Zvlášť v těchto podmínkách, kdy se rozhoduje, zda Evropa pojedeme na více rychlostí. ČR by měla být v jádru eurozóny, které se bude rychleji integrovat. Neměli bychom příliš dlouho čekat.

Robin: Euro bychom neměli přijmout jen kvůli politickým důvodům, ale i z ekonomických důvodů. A to nejen kvůli našim exportérům, kteří z drtivé většiny vyvážejí do zemí EU.

V rámci Mladých Evropanů jste v častém kontaktu s Němci. Jak oni vnímají Česko v EU?

Filip: Vnímají nás mnohem pozitivněji, než jak to vidíme my tady odtud. Nejsme v žádné horké zóně, že by nás rozebírali. Spíš nyní řeší Polsko a Maďarsko.

Robin: Hodně spolupracujeme s Bavory, kteří nám jsou i kulturně velmi blízcí. Setkáváme se s tím, že často mají pochopení pro českou pozici. Příkladem je uprchlická krize. Na jejím začátku byli Bavoři entuziastičtí, ale jak se začaly objevovat problémy, tak hodně mladých lidí začalo zastávat podobné názory, jaké známe z ČR. Ostatně tento obrat byl vidět i na bavorské politické reprezentaci.

Filip: Něco podobného jsem zaznamenal i u tématu společné evropské armády. Když jsme o tom s našimi bavorskými kolegy mluvili asi před třemi lety, tak se na to příliš netvářili. A nyní se na to už dívají jinak.

Pokud byste měli vybrat pět definic, kterými byste popsali EU, a to, co pro vás znamená, co by to bylo?

Robin: Mám rád finance a studuji ekonomii, takže ekonomický pohled na EU bude u mne vždy převažovat. Rozhodně pozitivně vnímám podnikatelské prostředí, které EU vytváří. Ať už mluvíme o největším volném trhu na světě, nebo propagaci volného obchodu s ostatními státy. To vytváří podmínky pro další velký rozvoj ve všech oblastech. Pokud se daří v ekonomice, tak se daří i v kultuře, sociální oblasti apod. Někomu může připadat, že regulací už je moc, ale i tak si myslím, že se k tomu EU staví dobře a jde to správným směrem, protože jednotný trh pořád zůstává prioritou.

Filip: Za mě je to určitě cestování a stálá výměna názorů, které vedou k tomu, že lidé jsou otevřenější, mají k sobě blízko, neberou se jako cizinci, ale jako Evropané. To, že mají EU, tedy něco, za co mohou bojovat a v čem se mohou angažovat, vede k sounáležitosti. Vytváří se evropská identita. V EU se neustále vede diskuse o tom, co je dobré zlepšit.

Robin: Za třetí to bude historický kontext. Nedávno jsem četl knihu od Winstona Churchilla, která pojednává o událostech, které předcházely druhé světové válce. Je opravdu neuvěřitelné, jak velký skok se podařilo udělat ve vztazích mezi jednotlivými evropskými státy, kdy ještě před 70 lety byla jejich nevraživost obrovská. Dnes už nic takového nepociťujeme. Kdyby nic jiného, tak to, že se povedlo dosáhnout dlouhodobého míru, za to stálo. Je to jednoznačný úspěch.

Filip: Život v Evropě je daleko jednodušší, než kdekoliv jinde na světě. Pokud cestuji do jiné země EU, nemusím mít pas, mohu si v klidu kamkoliv zavolat. Studenti mohou studovat, kde se jim zachce. Evropská komise je podpoří grantem. Skvělé je, že uspořádáte akce a přijedou na ni lidi ze Španělska, Nizozemska...

Robin: Podpora mladých lidí v Evropě, ať už jde o finance nebo organizaci, je opravdu velká. Pokud máte zájem, můžete udělat cokoliv. Abychom ale nemluvili pouze pozitivně, tak jako pátý bod bych uvedl byrokracii. Na druhou stranu to na evropské úrovni nebude o mnoho horší než třeba v ČR.

Co považujete za největší výzvy, před kterými Evropa stojí a měla by se na ně primárně soustředit?

Filip: Evropa si musí v první řadě udržet onen drive, který získala po brexitu a po Macronově vítězství ve francouzských prezidentských volbách. Musí ho využít k provedení potřebných reforem, především na vnitřním trhu. Mělo by také dojít k posílení společné armády.

Robin: Doplnil bych reformy samotného fungování unijních institucí tak, aby byla schopna rychleji a efektivněji reagovat na krize.

Filip: Bylo by skvělé, kdybychom si už v příštích eurovolbách mohli zvolit předsedu Evropské komise nebo panevropské politiky.

Robin: EU by jako celek měla bojovat za udržení a další posílení svého postavení v globálním světě hlavně v reakci na technologické změny, které teď přicházejí. Týkají se automatizace, která probíhá napříč ekonomikou. Souvisí to i se změnami v sociální oblasti, kdy vlády budou muset reagovat na vzrůstající nerovnost mezi lidmi. Za další bych jmenoval klimatické změny. Je nesmírně důležité, aby si Evropa zachovala konkurenceschopnost a aby dokázala přicházet s řešeními na výzvy nového tisíciletí jako první.

Co je pro vás největší hrozbou?

Robin: Osobně mne nejvíce znervózňují trendy, které se snaží zlikvidovat liberálně ekonomické prostředí v globálním světě. V tomto velmi spoléhám na EU, která dosud v této oblasti fungovala jako lídr. Doufám, že to tak bude i nadále a že se podaří nastavený trend udržet i do budoucna.

Filip: Já jako největší hrozbu vidím sílící národovectví a budoucí směřování ČR. Uvidíme, jak dopadnou volby. Pokud tu bude vládnout koalice ANO a ODS, tak to budu považovat za vážné ohrožení pro další směřování Česka. Neřekl bych, že pro EU, protože ta zatím vždy dokázala z každé krize vyjít posílená a využít ji pro sebe. Nejsem si ale jistý, jestli by něco takového zvládla i ČR. Ale nepředbíhejme, třeba nám to pomůže si rychleji a lépe zformulovat náš názor na EU a konečně jasně uvidíme její přínos.

Ztotožňujete se v ČR s nějakou politickou stranou?

Filip: Blízká je nám TOP 09 a ČSSD, která se do evropských témat v poslední době docela obula.

Robin: Souhlasím, avšak s tím, že u sociálních demokratů bych byl do budoucna skeptický.

Filip: Myslím si, že v ČR chybí strana, kde by působili lidé s celoevropským myšlením a zkušenostmi ze života a práce ve veřejném i soukromém sektoru v Evropě.

Robin: Nejsou tu lidi, kteří by chtěli propojit politiku napříč celou Evropou, tedy že by uvažovali v celoevropském měřítku a ne se soustředili pouze na náš malý píseček. Moc se mi líbí nápad udělat společné kandidátky při volbách do Evropského parlamentu, kdy by lidé volili své kandidáty bez ohledu na jejich národnost.

Filip: Europoslanci přece stejně nehlasují podle své národnosti, ale podle toho, do jaké politické skupiny patří. Současný systém mi proto přijde jako přežitek.

Kdy myslíte, že se přístup Čechů k EU změní?

Filip: Myslím, že to může rozhýbat už naše generace. Pokud v tom žijete už odmala a Evropa pro vás není nějaká vzdálená elita, tak k tomu máte od začátku úplně jiný přístup. Věřím, že politici, kteří vzejdou z naší generace, budou silnější a schopnější, budou mít větší rozhled a kontakty napříč celou Evropou. Bude pro ně mnohem snazší vyšplhat výše a odpovědně a zasvěceně o něčem rozhodovat.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek