Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mašínová má zpět statek svého otce. V místě vznikne muzeum, pomoc nabízejí dobrovolníci

Mašínová má zpět statek svého otce. V místě vznikne muzeum, pomoc nabízejí dobrovolníci

Zdena Mašínová po letech soudních sporů dostala zpět statek svého otce, protinacistického odbojáře Josefa Mašína. V místě by mělo vzniknout muzeum, nyní je ale budova v katastrofálním stavu. Mašínová ho označuje za trosku. „Teď na to spadl 200letý strom a já si říkám, že to je snad nějaké znamení, abych to nechala být,“ vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ dcera hrdiny z odbojové skupiny Tři králové. Rekonstrukce statku v Lošanech u Kolína bude nákladná a pravděpodobně i dlouhá. Už teď se ale najdou lidé, kteří se s ní rozhodli pomoci.

Rodina Mašínových žila v Lošanech několik století. „Můj otec pocházel ze starého selského rodu. Jeho příbuzní tu měli kořeny už 400 let. Vždycky to byla rodina, která měla velké množství dětí, deset až čtrnáct. Ale můj otec byl jedináček a byl posledním z tohoto rodu, protože se rodičům narodil až po 12 letech manželství,“ vysvětluje jeho dcera Zdena. Josef Mašín byl legionářem na ruské frontě. Když se z války vrátil, hospodářství jako jediný potomek ale nepřevzal.

„Můj otec po prvních žních prý za maminkou přišel a pravil: „Maminko, nezlobte se, ale já to dělat nemůžu. Naše mladá republika potřebuje armádu. Dodělám si vojenské vzdělání a vrátím se do armády.“ Také ho údajně odrazovalo, že při žních musel hlídat úrodu s pistolí v ruce, aby nebyla rozkradená. Statek se tedy nakonec pronajal a otec odešel do Prahy,“ popisuje Mašínová.

Josefa Mašína za jeho činnost v odboji popravili nacisté na Kobyliské střelnici 30. června 1942. V době, kdy odešel do ilegality, přepsal svůj rodný statek v Lošanech u Kolína na své děti Ctirada, Josefa a Zdenu. Proto ho nacisté nezabavili. Na co si ale netroufli nacisté, dokonali komunisté. „Mně už o ten majetek tolik nejde, mně jde o ten princip. Ten statek si nevzali ani nacisté. Když zjistili, že je psaný na nás na děti, tak to nechali být. My jsme tam pak měli nájemce, díky kterému jsme nezemřeli hlady, protože nám potají posílal chleba, mouku a podobně. Komunisté statek pak ale ukradli bez mrknutí oka,“ dodává Mašínová.

Ze nemovitosti, kterou zestátnili komunisté, dostala začátkem 90. let zpět dvě osminy. Její dva bratři, kteří v 50. letech odešli do zahraničí, už neměli české občanství, proto stát odmítal zbytek statku vrátit. Mašínová od roku 2012 zpochybňovala smlouvu, kterou její otec přepsal v roce 1940 majetek na své děti, a žádala soud, aby uznal, že neplatí, protože ji podepsal pod nátlakem. Případ nakonec skončil až u Ústavního soudu. Projednávání se rozjelo nanovo, stát přitom Mašínové nabízel, že si pozemek může mimosoudně odkoupit zpět za sedm miliónů korun. Odmítla. Soud v Kolíně nakonec rozhodl, že Mašín skutečně podepsal smlouvu pod nátlakem. Statek se dostal do dědického řízení a novými majiteli se oficiálně v listopadu 2017 stala Zdena s bratrem Josefem. Nejstarší bratr Ctirad v roce 2011 zemřel.

„Když jsem se teď o statek soudila, tak myslím, že hodně pozitivní vliv na to měla média, která na náš případ upozorňovala. To ale není spravedlivé. To, co bylo ukradeno, má být vráceno, ať to patřilo Mašínům, nebo komukoli jinému,“ vysvětluje Mašínová. Získání statku je pro ni teprve začátkem dlouhé cesty. V budově by chtěla založit muzeum. „Představuji si něco podobného jako rodný dům Jana Kubiše,“ dodává srovnání s domem v Dolních Vilémovicích, kde vznikla pietní vzpomínka na rodinu parašutisty Jana Kubiše. Nemovitost v Lošanech je ale ve špatném stavu a bude potřebovat rozsáhlejší rekonstrukci. Do té se chce už teď dobrovolně zapojit řada lidí.

„Domluvili jsme se, že společně se členy Spolku uspořádáme u paní Zdeny na statku v jarních měsících pracovní brigádu. Předpokládáme, že se bude jednat o prodloužený víkend. V průběhu roku pořádáme hned několik pracovních brigád, kdy pečujeme o pomníky a pietní místa. Rádi bychom proto odvedli kus práce také na statku spojeném s generálem Mašínem,“ potvrdil pro INFO.CZ místopředseda Spolku pro zachování odkazu českého odboje Petr Hroník. Přestože na rozsáhlejší rekonstrukci nemají prostředky, rozhodli se pomoci s odklízením sutin. Další dobrovolníky dále vítají.

Zatím není také jasné, jak bude muzeum vypadat. Několik možností ale mohou nabídnout studenti architektury ČVUT, kteří projekt rekonstrukce zpracovávají. „Znepokojuje mě míra, s jakou se u nás zafixovaly komunistické stereotypy znemožňující lidem myslet kriticky a v souvislostech, což považuji koneckonců za základní předpoklad k výkonu profese architekta. K oslovení Zdeny Mašínové mě vyprovokoval pořad Marka Wollnera Reportéři ČT, ve kterém jsem zachytil aktuální dění okolo statku v Lošanech,“ vysvětluje pro INFO.CZ vedoucí ateliéru Ústavu navrhování I. Tomáš Hradečný z Fakulty architektury ČVUT. Do zpracovávání projektů se pod jeho vedením chtělo zapojit 40 studentů, kvůli náročnosti jich ale nakonec návrhy vytváří 20 z nich.

Zájem Hradečného pramení pravděpodobně i z jeho rodinné historie. Jeho dědečkem byl Ladislav Jehlička, katolický publicista a politický vězeň, stejně jako Zdena Mašínová, kterou společně s matkou a strýcem věznili po odchodu jejich bratrů za hranice v roce 1953. „Vycházím z teze svého dědy, že člověk bez paměti a znalosti historie zůstává věčným nemluvnětem odsouzeným k opakování chyb svých předchůdců,“ potvrzuje Hradečný. Přestože studenty mohlo k projektu nalákat už jen jméno Mašínových, vedoucí ateliéru se je pokusil uvést do hlubších souvislostí.

„Práce na projektu začala prohlídkou statku i celých Lošan s nejbližším okolím. Následně jsme se v Olomouci setkali se Zdenou Mašínovou na besedě v kavárně Arcidiecézního muzea, a potom v Praze na fakultě proběhla projekce filmu Martina Vadase Země bez hrdinů, země bez zločinců. V mezidobí všichni studenti četli, četli a četli ze seznamu doporučené literatury a novinových článků,“ popisuje Hradečný. Na konceptech pak mladí architekti začali pracovat za účasti historika Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů, který studenty seznámil s podobně zaměřenými stavbami.

Výsledkem bude několik návrhů, ze kterých si Mašínovi budou moci vybrat ten, který by jim nejvíce vyhovoval. „Smyslem naší práce není vytvořit jeden ideální projekt, ale předložit škálu možných řešení na dané téma, která je možné hodnotit z různých hledisek včetně předpokládané investiční a provozní náročnosti. Zejména by měly posloužit rodině Mašínů, to znamená nejen paní Zdeně, ale i jejímu bratru Josefovi a neteřím Barbaře a Sandře, aby si sami prodiskutovali, který koncepční přístup je pro ně nejpřijatelnější a které principy rezonují s jejich představami,“ vysvětluje Hradečný a dodává: „Přínos pro studenty z profesního i obyčejného lidského hlediska je zřejmý už teď, i když se jejich semestrální práce teprve blíží k závěru.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek