Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Muslimové plánující atentát i Romové, kteří neplatí za léky. Lidé hoaxům věří hlavně proto, že jsou líní

Muslimové plánující atentát i Romové, kteří neplatí za léky. Lidé hoaxům věří hlavně proto, že jsou líní

Fake news, hoaxy, poplašné zprávy - označení, která se vžila pro pojmenování nepravdivých a manipulativních informací, kterých je s rostoucí rolí a dostupností internetu stále víc. Jako téma, které hýbe společností, je to hojně diskutované i v Česku. Zvlášť po zkušenosti s uprchlickou krizí a po zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Lidé mnohdy obviňují média z propagandy, jiní bezmyšlenkovitě sdílí nepodložené poplašné zprávy o násilí a kriminalitě uprchlíků. Proč mnoho z nás hoaxům tak lehce věří? 

Lidé jsou příliš líní, aby si zprávy ověřovali

„Jsme kognitivní lenoši, protože náš mozek je naprogramován k co nejúspornějšímu vynakládání energie. A pokud má sebemenší důvod spokojit se s navrhovanou interpretací, tak ji přijme,“ vysvětluje pro INFO.CZ mediální teoretik Jaromír Volek. Pokud tedy zpráva podporuje názory čtenáře, často jí okamžitě věří. Mezi jednotlivými věkovými a vzdělanostními skupinami se samozřejmě v přístupu k informacím objevují rozdíly. Mezi nejohroženější část obyvatel, která snadno podléhá falešným zprávám, patří podle Volka například senioři. 

Za rozmachem falešných zpráv stojí podle odborníků sociální sítě i některé „zpravodajské“ portály. „Hoaxy a manipulace se šíří z řady takzvaných alternativních webů, některé z nich jsou různými novináři nebo experty spojovány také s proruskou propagandou. Tyto weby využívají mimo jiné témata islámu a uprchlíků k podporování strachu a chaosu ve společnosti, ke vzbuzování nedůvěry vůči seriózním médiím, české vládě nebo EU. Hoaxy šíří ale také některé facebookové stránky, které se vymezují vůči migraci, muslimům a kladou důraz na vlastenectví nebo češství,“ potvrzuje pro INFO.CZ koordinátor projektu HateFree Culture Lukáš Houdek.

Jeho platforma se zaměřuje i na objasňování poplašných zpráv. Na webu má také rozsáhlý seznam vyvrácených pomluv i se stručným popisem a historií jejich šíření. Některé hoaxy prověřuje i ve spolupráci s policií. „Drtivou většinu hoaxů a manipulací, které jsme osvětlili, jsme dostali od našich sledovatelů. Lidé ale také hojně užívají našeho servisu ověřování informací, kdy nám podezřelé zprávy posílají emailem. Denně tak prověřujeme v průměru jednu až dvě zprávy,“ doplňuje Houdek.

Poplašné zprávy vždycky sdílí jen „ti druzí“

Lidé si riziko manipulace uvědomují, většinou ale z šíření falešných zpráv obviňují druhou názorovou stranu a navzájem se napadají za publikování tzv. fake news (falešných zpráv). Že je podobný přístup možné najít i tam, kde bychom ho nečekali, ukazuje názorně Donald Trump, který spojení „fake news“ rád a často používá při kritice respektovaných médií, která o něm neinformují zrovna pozitivně. On jejich zpravodajství považuje za nevyvážené nebo rovnou lživé.

Že mezi lidmi neexistuje žádný jednoznačný viník a zdroj manipulace, potvrzuje i lednový průzkum Ppm factum. Podle něj považuje 74 % Čechů zpravodajství na komerčních stanicích za manipulativní. Česká televize také přílišnou důvěru nemá, nevěří jí 45 % lidí. A 58 % oslovených nevěří úplně ani zprávám na sociálních sítích. Oproti tomu tzv. alternativní zpravodajské weby vydávající mnohdy až konspirační texty jako jsou Parlamentní listy, Sputnik nebo AC24 považuje dle získaných dat za manipulativní jen asi pětina obyvatel. Alarmující je, že žádný ze zkoumaných informačních zdrojů neměl alespoň nadpoloviční důvěru.

Jak ale zjistit, kde je pravda? Pokud člověk objeví podezřelou zprávu, která může odkazovat k nějaké nepravděpodobné události a nese stopy propagandy některého myšlenkového proudu, měl by se pokusit informaci před jejím šířením ověřit.

„Pokud zpráva obsahuje nějakou obrazovou dokumentaci, je to v podstatě nejsnazší. Google umožňuje nahrát daný obrázek přímo do vyhledávače a zobrazí uživateli všechna místa, kde se tento obrázek objevil. Autoři falešných zpráv ale začali být následně sofistikovanější a začali sdílet například videa v jiném kontextu. Ty už je složitější dohledat. Nejtěžší je pak vyvracení různých příhod i historek, nicméně ani to není nemožné. Ty totiž často obsahují nějakou další informaci - například kdy a kde se to mělo odehrát. Je dobré se následně obrátit na místní úřad nebo policii, která velmi často může fámu vyvrátit,“ vysvětluje Houdek.

Muslimští násilníci i Romové, co nemusí platit

Mezi odhalené hoaxy loňského roku patří například příběh se ztracenou peněženkou. Žena nebo muž (to se v různých verzích liší) měli najít ztracenou peněženku, kterou vrátili arabské ženě. Ta jim jako poděkování tajemně prozradila, aby v nejbližších dnech nechodili na nějaká místo, do obchodního centra nebo aby nejezdili metrem. Falešná zpráva, která se šířila po facebooku i emailem, měla podněcovat rasovou nenávist a stavěla na představě, že všichni muslimové jsou potenciální teroristi. V dalším hoaxu zase očitý svědek tvrdil, že Romové nemusí platit za léky. I toto nařčení HateFree vyvrátilo.

„Z našeho dřívějšího průzkumu mezi mladými lidmi vyplývá, že považují velmi často za důvěryhodné informace právě ty od svých přátel a rodiny. Když tedy někdo z vašich známých něco sdílí, nemáte zřejmě velký důvod tomu nevěřit a prostě sdílíte dál,“ vysvětluje Houdek, jak se některé falešné informace dokáží „šeptandou“ mezi přáteli rozšířit velice rychle a bez špetky pochybností.

Stokrát opakovaná lež se stává pravdou

Podle mediálního teoretika Volka ale není tak jednoduché lidi přinutit, aby přiznali, že se možná mýlí. „Základní východisko pro schopnost odolávat takovým sdělením tvoří obecná vzdělanost založená na širší sečtělosti, která umožňuje propojovat často zdánlivě nesouvisející fenomény,“ tvrdí Volek. I proto jsou některé skupiny obyvatel k přijímání poplašných zpráv náchylnější. To ale může představovat velké nebezpečí.

„Bude-li se v různých variantách s takovým typem manipulativního sdělní pracovat systematicky, může dojít ke spuštění mechanismu sebenaplňujícího se proroctví. Stokrát opakovaná lež stává se pravdou, říkal již ve 30. letech minulého století Goebbles, otec moderní propagandy,“ doplňuje Volek. A jeho myšlenku potvrzuje i událost z předchozích dnů, kdy se prezident Trump lživě zmínil o útoku imigrantů ve Švédsku. Přestože tehdy se na severu Evropy nic nestalo a Trump si útok pravděpodobně vymyslel, do několika dnů ve Stockholmu propukly v přistěhovalecké čtvrti nepokoje.

Řešením může být lepší mediální výchova

Klíčem k řešení situace může být i posilování role mediální výchovy, která by měla učit čtenáře a diváky přistupovat ke zprávám kriticky. O to se například snaží i skupina studentů Masarykovy univerzity, která založila portál Zvolsi.info. Zde radí, jak podezřelé zprávy ověřovat. „Udělali jsme průzkum mezi studenty středních škol, ze kterého vyšlo, že pro 70 % dotázaných představuje facebook primární zdroj informací. Přišlo nám to alarmující a rozhodli jsme se, že se budeme snažit zlepšovat mediální gramotnost,“ popisuje mluvčí projektu Ondřej Chlupáček.

„Středobodem naší činnosti je naše mediální příručka Surfařův průvodce po internetu, který mapuje pět základních přešlapů dezinformací a propagandy, vysvětluje, jak fungují a jak je odhalit. V offline části kampaně jezdíme na přednášky po celé České republice a spolupracujeme se školami. Nyní máme před sebou asi 30 přednášek,“ doplňuje Chlupáček.

Na boj proti poplašným zprávám se chce zaměřovat i nové Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které vzniklo pod Ministerstvem vnitra. Naposledy upozornilo tento týden například na falešnou zprávu ze serveru Aeronet, podle kterého je v českém ovzduší množství radioaktivního jódu, které ohrožuje zdraví. Hoax musel v tomto případě vyvracet i Státní úřad pro jadernou bezpečnost. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek