Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Může se stát, že o demokracii přijdeme.“ Rozhovor s Tomášem Czerninem

„Může se stát, že o demokracii přijdeme.“ Rozhovor s Tomášem Czerninem

Je nositelem slavného jména, jeho šlechtický rod patří k nejstarším u nás. Spravuje zámek v Dymokurech. Od loňska je senátorem za TOP 09. Rozhodně je proti tomu, aby tradiční demokratické strany uzavíraly na vládní úrovni koalice s populisty. „V současnosti už nejde o spory mezi pravicí a levicí. Hlavní nebezpečí je v tom, že se nám populisté snaží sebrat politické hřiště,“ říká Tomáš Czernin.

Po Karlu Schwarzenbergovi a Jaroslavu Lobkowiczovi jste dalším členem významného šlechtického rodu, který vstoupil do vysoké politiky. Co vás k tomu vedlo?

Určitá tradice, pocit odpovědnosti vůči této zemi. Na utváření jejího obrazu se členové naší rodiny po staletí podíleli. V každé generaci přijde doba, kdy se člověk musí rozhodnout, co pro zemi udělá. Poznali to i ti, kteří byli apolitičtí a chtěli se veřejného života stranit, jako byl můj dědeček Rudolf Theobald. Když přišla v roce 1938 doba ohrožení, cítil potřebu jednoznačně se postavit na stranu tehdejšího Československa. Podepsal prohlášení české šlechty a zapojil se do delegací, které byly u prezidentů Beneše a pak Háchy, aby vyjádřily věrnost českému státu.

A důvody vašeho vstupu do politiky?

Už nějaký čas, byť s přestávkami, se snažím zasahovat do komunální politiky. Když vznikla TOP 09, zaujala mě její idea a hodnotové desatero. A možná tam zafungovala i další věc. Můj otec, který se o politiku zajímal a měl vždy jasný politický názor, si z Karla Schwarzenberga, s nímž se kamarádil takříkajíc od peřinky, i z mého strýce Jaroslava Lobkowicze občas dělal legraci. Ptal se jich, jak mohou ve společnosti politiků vydržet. Mě to dost mrzelo, protože zvlášť vůči Karlu Schwarzenbergovi jsem cítil určitý dluh.

Měl jsem to štěstí, že jsem u něj mohl být jako student v osmdesátých letech několikrát na prázdninách, podílel se na utváření mé osobnosti. V době, kdy jsem rodiče trápil úvahami, že se z Rakouska nevrátím domů, mi vynadal a řekl: Všichni jsme nešťastní z toho, že nemůžeme být doma. Co bys tady dělal, když se tvoji rodiče rozhodli žít doma? Tak tam zůstaň a věřme, že i my ostatní se jednou vrátíme.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTETE NA E15.CZ

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek