Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na "imigračním" uvízl i Jiří Voskovec. Američané ho internovali 11 měsíců

Na "imigračním" uvízl i Jiří Voskovec. Američané ho internovali 11 měsíců

Světové zpravodajství už několik dní plní příběhy lidí, kteří kvůli migračnímu výnosu Donalda Trumpa uvízli na amerických letištích a hrozí jim vyhoštění navzdory tomu, že mají platné dokumenty. Do podobné situace se dostal v roce 1950 i český umělec Jiří Voskovec. Zatímco dnes americké úřady zadržují cizince kvůli bezpečnostnímu riziku, Voskovec doplatil na strach z komunismu.

Voskovec v Americe poprvé pobýval mezi lety 1939 a 1946. Spolu s kolegy z Osvobozeného divadla Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem emigrovali z Československa kvůli nacistickému režimu, proti němuž ve svých hrách otevřeně vystupovali.

Po válce se Voskovec s Werichem vracejí zpátky do vlasti, chtějí znovuobnovit Osvobozené divadlo a navázat na předválečnou divadelní tvorbu. K moci se ale derou komunisté a Voskovec se rozhodne po pouhých dvou letech v roce 1948 z Československa zase odejít. Krátce žije ve Francii – pracuje jako velvyslanec Československa v UNESCO – a odtud se v květnu 1950 vydává do Spojených států.

„Měl spoustu plánů, ale byl zatčen hned na Ellis Islandu, který v tu dobu fungoval jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA,“ přibližuje osud dramatika spisovatel  Stanislav Motl, který tomuto období v životě J. Voskovce věnoval televizní a rozhlasový dokument. Bez udání důvodu byl Voskovec držen ve vazbě. Neměl žádný kontakt s vnějším světem – ani s rodinou či právním zástupcem.

„Internace pro něj byla krušná. Ne že by s ním bylo špatně zacházeno, ale už ten pocit, že byl odříznut od okolního světa a byl vystaven frustrujícím výslechům – to muselo působit na jeho psychiku,“ uvádí Motl.

K hlavnímu výslechu se divadelník dostal až po dlouhých sedmi měsících – 20. prosince 1950. Jak později vzpomínal, odehrával se v chabě osvětlené kanceláři bez oken a trval celé dva dny. Vyšetřovací komise po něm nedoporučila přijetí Voskovce do USA. 

Podle Motla měl Voskovec smůlu, že se ve Spojených státech ocitl v době, kdy se tam odehrával tzv. mccarthismus. Počínající studená válka vytvořila v tehdejší americké společnosti klima silně zaměřené proti komunismu a na každého sympatizanta levicových myšlenek se hledělo jako na potencionálního špiona. Vypjatý antikomunismus spustil svým projevem republikánský senátor Joseph McCarthy, který oznámil, že má na seznamu 450 úředníků, kteří vedou Američany údajně do náručí Sovětského svazu.

V takové atmosféře byla Amerika ostražitá i vůči migrantům. Podezřelí byli zejména ti, kteří stejně jako Voskovec pocházeli ze zemí spadající do sféry vlivu Sovětů. V neprospěch Voskovce navíc ukazovalo to, že měl ve Spojených státech pověst levicového umělce.

Na jeho internaci však neměli zdaleka vliv jen Američané. Voskovec byl trnem v oku některým konkrétním českým emigrantům, kteří mu nemohli zapomenout jeho angažmá proti nacistickému Německu a vystupování proti domácí pravici a tak na něho upozornili  americké úřady. Předseda vyšetřovací komise Edward Clark také argumentoval mimo jiné tím, že pro práci v UNESCO byl Voskovec schválen komunistickým ministrem zahraničí Vladimírem Clementisem.

Voskovec odmítl nálepku „nepřítele státu“. Proti rozhodnutí o vyhoštění se odvolal. Při dokazování, že žádným komunistou nebyl a není, divadelníkovi pomohli někteří další českoslovenští exulanti. Postavil se za něj například novinář Ferdinand Peroutka či politik Petr Zenkl.

„Voskovcovi pomohl na svobodu také pozdější americký prezident generál Dwight Eisenhower, protože to byl právě on, kdo po klíčové reportáži novinářů z televizní stanice CBS a také poté, co senátor McCarthy opojený svojí mocí začal prohlašovat za ruské agenty některé nejvyšší představitele americké armády, otevřeně vystoupil proti McCarthymu,“ vysvětluje Motl.

Po jedenácti měsících v internaci bylo konečně Voskovcovi povoleno vstoupit na území USA, živil se jako filmový a divadelní herec. „Jedenáctiměsíční internace v něm do konce života zůstala. I když dobře věděl, že Amerika, kterou vždy obdivoval, se nakonec dokázala z mccarthismu dostat sama,“ konstatoval Motl.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek