Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Neočkovat děti je hazard. V Rumunsku se děly neuvěřitelné věci, umíraly desítky lidí, varuje epidemiolog Prymula

Neočkovat děti je hazard. V Rumunsku se děly neuvěřitelné věci, umíraly desítky lidí, varuje epidemiolog Prymula

Epidemii žloutenky typu A se v Ústí nad Labem stále nedaří zastavit. V polovině listopadu hygienici evidovali již 267 nemocných. Je situace vážná a nemělo by být očkování proti žloutence typu A povinné? A jak je to obecně s očkováním malých dětí, které budí takové emoce? Na to se INFO.CZ ptalo epidemiologa a náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly.

Epidemie žloutenky typu A v Ústí nad Labem zasáhla už nejmíň 267 lidí. Jak moc je situace vážná?

Situace samozřejmě vážná je, to se nedá podceňovat, protože epidemie hepatitidy typu A je velice nepříjemná v tom, že ohrožuje poměrně širokou část obyvatelstva. Jsou zde tedy rizika, že by se epidemie šířila dál, pokud by se neprováděla protiepidemická opatření. Ta tam teď na druhou stranu probíhají poměrně slušně a je zde zvýšený dozor. To znamená, že se aktivně vyhledávají případní nemocní a asi třetina z nich se tímto způsobem našla. Jedinci se pak očkují a očkování platí stát. Je zde velká snaha, aby se přerušil řetězec šíření epidemie. Nicméně epidemie v Ústí není tak rozsáhlá jako epidemie, které zde byly v minulosti. Třeba brněnská epidemie byla větší. V posledních deseti letech jsme se pohybovali přibližně mezi 130 až 1 600 případy ročně. Kolem roku 1979 zde byla dokonce tzv. jahodová epidemie, při které bylo asi 30 000–35 000 nakažených (lidé se nakazili z polských mražených jahod). Takže ve srovnání s ústeckou to byla obrovská epidemie.

Co epidemii způsobilo teď v Ústí?

Hepatitida typu A je onemocnění, které se šíří fekálně-orální cestou. To znamená, že dochází k nákaze tím, že se virus dostane ústy do zažívacího traktu. Virus se dá přenášet alimentárně, nějakou kontaminovanou potravinou, což byly v minulosti právě jahody. Pokud epidemie již běží, tak přenos je možný kontaktem ruky s nějakou nakaženou částí, např. madlem v autobuse nebo klikou na toaletě. A protože lidé si nemyjí příliš důkladně ruce, a umytí skutečně musí být důkladné, tak pokud pak začnou hned jíst, tak se samozřejmě mohou touto formou nakazit. To je jeden z nejčastějších mechanismů.

Zvýšil se tedy v Ústí nad Labem dohled na hygienu? Nakupují se ve větší míře dezinfekční prostředky?

Určitě ano. Stařičké chlorové aparáty jsou velmi účinné. Dřív se používala k dezinfekci jen chlorová dezinfekce. To si pamatují starší lidé ze škol, že když tam byla epidemie, tak všechno páchlo chlorem.

Kolik dávek vakcín stát do postižené oblasti poslal?

Přesné číslo nevím. Záleží samozřejmě na tom, kolik nemocných osob je. Každý, kdo se dostane do kontaktu se žloutenkou, bude vakcinován, je to průběžný systém. Pokud pochopitelně neprokáže, že už očkován byl. Vakcína je velice spolehlivá, takže když člověk očkován je, nemusíme zjišťovat, jestli má protilátky, protože protektivita je v podstatě stoprocentní.

Jak dlouho tedy očkování vydrží? Je potřeba jít po několika letech na přeočkování, nebo stačí být očkován jednou?

Vakcína proti hepatitidě A má celoživotní výdrž. Je potřeba říci, že my samozřejmě nemáme data, která by byla takhle rozsáhlá, ale na základě studií, které ukazovaly poklesy protilátek, se dá předpokládat, že protekce bude celoživotní a není tedy potřeba lidi přeočkovávat.

Proč se podle vás nedaří epidemii zastavit? Trvá už pár měsíců…

Je potřeba říci, že jsou různé typové epidemie, které po Evropě byly. V uplynulém roce se šířila obrovská epidemie v celé Evropě a v západních zemích obzvláště. Šířila se dominantně mezi muži, kteří mají sex s muži, a byla to otázka výhradně hygieny. Opatření nebyla úplně jednoduchá a musela by se proočkovat celá komunita, aby se epidemie zastavila. Takže se šířila více než rok. Epidemie v Ústí je záležitost jiná, je to spíš otázka komunit s nižším hygienickým standardem, ale také není úplně jednoduché celou komunitu rychle proočkovat.

Dokážete odhadnout, kdy se epidemii podaří zastavit?

Já si myslím, že teď už tam k mírnému poklesu dochází a zmíněná opatření jsou velmi důležitá. Pokud se podaří proočkovat terén, kde se žloutenka dominantně šířila, logicky musí být epidemie na ústupu. Problém je, že hepatitida A má poměrně dlouhou inkubační dobu a přestože je to standardně kolem 30 dnů, tak v největších intervalech to může být až 50 dnů. Od posledního případu musí tedy uplynout 50 dnů, aby se dalo s jistotou říct, že epidemie vyhasla.

Nemělo by tedy být očkování proti hepatitidě A povinné?

Očkování proti hepatitidě A u nás není povinné a je úplně minimum zemí, kde je tomu jinak. U nás je to dobrovolná záležitost nebo záležitost cestovní medicíny. Takže když lidé cestují do zemí, kde se hepatitida A vyskytuje častěji, nechávají se očkovat. Myslím si, že povinnost by to být neměla, protože se vždy jedná o záležitost lokální. A tady riziko pro běžnou populaci není příliš vysoké. Vždy to je vázáno na nějakou komunitu a nemyslím si, že je nutné povinnost očkování zavádět.  

Je nutné, aby děti byly očkovány proti různým nemocím již od narození? Spousta rodičů se tomu brání…

Je třeba si uvědomit jednu věc. My víme, že imunitní systém není úplně zralý. Jeho vyzrálost se dá datovat až někdy od druhého roku života. A právě proto očkujeme, protože naprostá většina infekčních chorob, které se týkají dětského věku, se vyskytuje v prvním roce života. Takže kdybychom začali až po prvním roce, už je diskutabilní, jestli vůbec má smysl dítě proti některým chorobám očkovat. Děti očkujeme od narození i s vědomím rizika, že to nemusí být úplně ideální. Je to takříkajíc menší zlo.

Myslíte si, že rodiče, kteří jsou odpůrci očkování dětí, hazardují s jejich zdravím?

Já si myslím, že do jisté míry ano. Záleží samozřejmě na tom, proti kterým chorobám nechtějí dítě očkovat a proti kterým naopak chtějí. Pokud nechtějí očkovat nic, tak určitě hazardují. Pokud diskutujeme třeba otázku hepatitidy typu B, tak je jasné, že do 12 let dítě příliš neriskuje a nedá se asi mluvit o ohrožení zdraví. Ale v těch ostatních případech nepochybně ano. Myslím, že teď je velmi exemplární situace z Rumunska, kdy proočkovanost proti spalničkám byla velice nízká, a na konci září zemřelo na spalničky 34 lidí, což je ve 21. století neuvěřitelná věc. Až tohle hrozné číslo populaci přesvědčilo, že by asi bylo záhodno se očkovat.  

Jak je možné, že je ze zákona dáno, že dítě musí jít do školky očkované, ale zároveň je povinnost přijmout do školky pětileté dítě, tedy i bez očkování?

Zde došlo k legislativnímu nesmyslu. Protože pokud samozřejmě trváme na něčem, co je dříve, a pak řekneme, že to nepotřebujeme, tak se to dá těžko argumentovat. Dovedu si představit, že přejdeme na model, kdy očkování do mateřské školy nebude povinné, ale povinnost bude platit až nástupem do základní školy. Myslím, že tohle pak nějakou logiku dávat bude. Když už to takto poslanci rozhodli, tak momentálně nejsem schopen obhájit, proč jedno je povinné a druhé ne.  

Kdybyste se teoreticky stal ministrem zdravotnictví, jaké reformy jsou podle vás zapotřebí udělat? Co byste změnil?

Nejdůležitější je asi otázka personální a pak také financování. Tyto problémy je potřeba řešit, a to poměrně akutně, protože pokud nevyřešíme otázku personálu, tak budeme zavírat další a další oddělení v nemocnicích a pak i další nemocnice, a kaskádový efekt by nás mohl poměrně dramaticky ohrozit. Je to otázka nejen sester, ale i lékařů. Je potřeba vymyslet model, který by je stimuloval, aby medicínu chtěli dělat i v periferních oblastech. Nemáme problémy s lékaři ve velkých městech, ale na periferii v příhraničních oblastech být nechtějí, ani když jim jsou dávány větší prostředky, než mají lékaři v centrálních oblastech. To je úkol pro nového ministra. A co se týče financování, tak je nepochybně potřeba říci, že nějaké prostředky unikají ze systému a je potřeba otvory zalátat, než se nějaké peníze přivedou z venku. Naše zdravotnictví je nicméně na velmi vysokém místě, v rámci Evropy jsme třináctí. Na to, kolik dáváme, je to velmi vysoká úspěšnost a efektivita, ale nejsme schopni hradit některé molekuly v biologické drahé léčbě. Dále je otázka, jestli systém nespotřebovává příliš mnoho prostředků, protože neefektivity zde jsou, a tak můžeme diskutovat, jestli celé sítě jsou nastaveny správně. Myslím, že u praktických lékařů je síť zhruba nadimenzovaná dobře. Co se ale týká specialistů, ambulantních zejména, tak si myslím, že je síť zbytečně nabubřelá a že tam v poslední době došlo k nárůstu, který není úplně žádoucí.

Měly by se znovu zavést regulační poplatky u lékaře?

To je čisté politikum, protože na rovinu řečeno, objem prostředků, které přitečou touto cestou, není nijak výrazný. Spíše jde o jakýsi pocit, že bortíme postulát, který je obecně nesprávný, byť Ústava to téměř takto definuje, že máme bezplatné zdravotnictví. Je to spíš symbol a tady budou muset politici jasně říci, jestli ano, nebo ne. Ale na druhou stranu si nemyslím, že drobné poplatky jsou špatně. Dokonce se domnívám, že je žádoucí zavést nějakou regulaci, protože nemocní chodí přímo do nemocnice a vyhýbají se praktickému lékaři. Úloha praktických lékařů by tedy měla dramaticky narůst a právě oni by měli posílat pacienty do nemocničního zařízení. Musíme přijít na to, proč u nás lidé chodí jedenáctkrát za rok k lékaři a ve Skandinávii třeba třikrát. Někde chyba je a systém dramaticky a ekonomicky zatěžuje.

Jaký máte názor na elektronizaci ve zdravotnictví?

Mě úplně fascinuje, co se děje v současné době, kdy se Česká lékařská komora a Česká lékařská společnost spojily a bojují takovým způsobem, jak kdybychom měli 1. 1. 2018 zemřít. Myslím, že elektronizace je logickým postupem ve zdravotnictví. My jsme měli systém IZIP, který sám o sobě nebyl špatný, a myšlenka je určitě dobrá. Nicméně se zprofanoval z hlediska různých ekonomických aktivit kolem, ale to by nemělo elektronizaci zastavit. Já si myslím, že logicky musí nastat, protože jsme ve 21. století. A pokud se tady argumentuje tím, že někteří lékaři skončí svoji činnost díky elektronizaci, tak si nemyslím, že je to úplně korektní informace.

Když si vezmeme, že v systému je kolem 43 000 lékařů, tak je logické, že musí docházet k nějaké obnově. Každý rok, hypoteticky, skončí nějakých 1 000 lékařů. Jestli teď jich bude končit kolem 200, tak si myslím, že to je úplně přirozené číslo, které by systém nemělo nějakým způsobem ohrozit. A pokud doktor tvrdí, že nepracuje s počítačem, tak by mě zajímalo, jakým způsobem se dozvídá novinky ve svém oboru, jakým způsobem se dozví, že například daný preparát je pozastaven? Tyto věci se přece komunikují elektronicky. Co se tady předvádí, já považuji za velmi účelovou věc. Je pravdou, že došlo k řadě chyb při tvorbě elektronického receptu, většina z nich jde na vrub toho, že se nepodařilo dotáhnout legislativu. Až se to povede, tak se domnívám, že funkčnost bude velmi dobrá a systém by měl dobře fungovat. Nechme se překvapit.

Kolik lékařů ročně opouští Českou republiku a odchází za prací do zahraničí? Jak je lze zastavit?

Každý rok do zahraničí odcházejí stovky lékařů, přibližně 200–300 lidí. Je jasné, že tomuto trendu se těžko dá bránit, protože nástupní platy v zahraničí jsou samozřejmě diametrálně odlišné. V Německu třeba lékaři dostanou 4 000–5 000 euro (102 000–127 000 Kč). Zde s tím nejsme schopni soutěžit. Na druhou stranu ne všem to vyhovuje a někteří se vracejí, protože třeba Němci jsou dost přísní na pracovní dobu. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek