Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nesmíme hodit vyslané pracovníky přes palubu, odnesou to i Češi, říká europoslankyně Dlabajová

Nesmíme hodit vyslané pracovníky přes palubu, odnesou to i Češi, říká europoslankyně Dlabajová

Na půdě Evropského parlamentu se schyluje k velké bitvě, která může do budoucna výrazně zkomplikovat podnikání českých firem v jiných evropských zemích. Vyslaní pracovníci, tedy zaměstnanci, které domácí firmy vysílají na zakázky do zahraničí, sice představují zanedbatelné procento celkového počtu zaměstnanců v EU, ale symbolizují základní principy, kvůli kterým Česko do unie vstupovalo. „Pohled na vyslané pracovníky hluboce rozděluje Evropu. Pokud ustoupíme, bude to konec svobody podnikání a volného pohybu služeb po Evropě,“ varuje česká europoslankyně Martina Dlabajová (ANO/ALDE), která se podílí na jednání o podobě klíčové směrnice o vysílání pracovníků v EU. Nová legislativa ovlivní celou řadu sektorů. Největší obavy mají čeští dopravci nebo stavební společnosti.

Zdá se, že vyslaní pracovníci jsou v Evropě tématem čísla jedna. Hádají se o ně politici a třeba francouzský prezident kvůli nim neváhá objíždět partnery ve východní Evropě a přesvědčovat je o své pravdě. Ve skutečnosti ale těchto pracovníků v EU mnoho není. Proč je tedy téma tak citlivé? Neplýtvá se na něm zbytečně politickou energií?

Je pravda, že vyslaní pracovníci tvoří přibližně jedno procento pracovního trhu v EU, a souhlasím, že je to neúměrné diskusím, které se kolem nich vedou. Ale dostali jsme se do momentu, kdy se z tématu stal symbol. Západoevropští politici říkají ve svých zemích, že pracovní síla z východu bere místním lidem práci. Vůbec si ale neuvědomují to, že pracovní síla k nim nepřichází tolik kvůli rozdílným mzdám, které jsou na západě vyšší, ale spíše kvůli tomu, že jde o kvalifikovanou pracovní sílu, kterou západní Evropa potřebuje. A nyní reálně hrozí, že západoevropské státy o tuto kvalifikovanou pracovní sílu přijdou.

Proč je Evropa ohledně tohoto tématu tak rozdělená?

Obávám se, že jsme tady sklouzli do ideologie a nevedeme debatu založenou na faktech. Západní Evropa ráda mluví o tzv. sociálním dumpingu a pořád se ještě nevzpamatovala ze strašáka, kterou pro ni představoval polský instalatér, tedy obrázek zmiňované levné pracovní síly z východu, která připravuje místní o práci. Bohužel se tu nešťastně míchají jablka s hruškami, protože polský instalatér není vyslaný pracovník. Vysílání pracovníků je naprosto legální způsob poskytování služby do zahraničí, který funguje dobře a který podporuje konkurenceschopnost ekonomiky.

Potřebujeme tedy vůbec nová pravidla pro vysílání pracovníků v Evropě?

Od začátku jsem se stavěla proti jakékoliv revizi směrnice o vysílání pracovníků, protože mi ta stávající z roku 1996 přišla dostačující. Byla v ní vyváženost mezi ochranou pracovníků a volným pohybem osob a služeb. S čím jsem však měla problém, byla kontrola dodržování pravidel. Z tohoto důvodu v roce 2014 vznikla vymáhací směrnice, kterou měly členské státy do června loňského roku přijmout do svých právních řádů. Nejen, že Komise nečekala, až se tohle dokončí, ale navíc ještě přišla s novými pravidly.

Kdo je Martina Dlabajová
Martina Dlabajová je česká politička, dříve podnikatelka a mezinárodní konzultantka. Vystudovala politické vědy se specializací na EU na univerzitě v italské Padově. V letech 2013-2014 byla předsedkyní Krajské hospodářské komory Zlínského kraje. Do Evropského parlamentu byla zvolena v roce 2014 jako nestraník na kandidátce Hnutí ANO. Mluví italsky, anglicky, německy, španělsky a rusky.

Proč to udělala?

Komise to dnes už otevřeně přiznává. Byla pod tlakem hlavně západoevropských států, nejvíce Belgie a Francie. Veřejné mínění v těchto zemích chtělo změnu, ale Komise to vzala za špatný konec, protože se rozhodla, že uměle srovná podmínky a platy ve členských státech. To je ono heslo: „stejná práce za stejnou mzdu na stejném místě“. Já to neuznávám, protože jsem přesvědčena, že to sníží konkurenceschopnost firem, protože nebudou schopné získávat zakázky v zahraničí. A je jedno, jestli jsou z východu nebo ze západu. Může to zajít až tak daleko, že začnou propouštět zaměstnance. Já si naopak myslím, že rozdíly v ekonomikách a mzdách dělají Evropu konkurenceschopnou.

Pojďme se věnovat návrhu nových pravidel, která jsou na stole a o která se nyní svádí velká bitva v Evropském parlamentu. Co v nich může způsobovat do budoucna největší problém?

Rozhodně největším sporným bodem zůstává zcela nový pojem odměňování, který nemá právní oporu. V žádné ze zemí EU neexistuje přesná definice, co tento pojem vlastně znamená. Může proto zahrnovat různé složky mzdy, které by zaměstnavatelé měli vyplácet zaměstnancům, a to se v každém státě různí. Do budoucna to může způsobovat velké zmatky.

Co dalšího?

Další problém představuje délka doby, na kterou může být pracovník vyslán, aby plnil nějaký pracovní úkol v zahraničí. Evropská komise přišla s návrhem zkrátit tuto dobu na 24 měsíců, levice v Evropském parlamentu tlačí na šest měsíců a nedávno se do diskuse vložil i francouzský prezident Macron, který požaduje dvanáct měsíců. Já ani s jedním z těchto návrhů nesouhlasím a myslím si, že by doba vyslání pracovníka měla být neomezená. Vezměte si, že taková státní zakázka může trvat rok, dva, ale klidně i pět let. Zároveň k tomu říkám, že by po tuto dobu měla být respektována nastavená pravidla.

Směrnice o vysílání pracovníků si v České republice získala pozornost zejména kvůli problémům, které může způsobit v mezinárodní dopravě. Jak se jednání posunula v tomto bodě? Mají čeští dopravci pořád bít na poplach?

Mezinárodní doprava je specifická oblast a myslím si, že by se jí nová pravidla neměla týkat, tedy neměla by být zahrnuta do nové směrnice.

Dočkáme se tedy nějaké výjimky?

V Evropském parlamentu se o tom vedou velké diskuse a je to oblast, kde budeme muset udělat jeden z největších kompromisů. V této fázi se nedá odhadnout, jak to dopadne a jaký bude finální výsledek.

To jste české dopravce příliš neuklidnila. Dá se aspoň odhadnout, co by pro ně možný kompromis mohl znamenat?

Je to těžké. Chtěli jsme, aby Komise přišla se specifickou legislativou, která by upravovala oblast mezinárodní dopravy. To se stalo, Komise představila návrh tzv. silničního balíčku. Ať si o něm myslíme, co chceme, a já patřím k silným kritikům některých jeho navržených bodů, tak je to pořád předmětem vyjednávání. To nějakou dobu potrvá a nejdůležitější nyní je, abychom zvládli překlenout dobu, než balíček vstoupí v platnost.

Co je „vyslaný pracovník“
Vyslaný pracovník je zaměstnanec, kterého jeho společnost vyslala do jiného státu, aby tam po určitou dobu vykonával určitou práci nebo plnil pracovní úkol. V zemích EU se vysílání týká přibližně 0,7 % pracovníků s tím, že nejvíce tohoto modelu využívá Německo, Francie nebo Belgie. Německo je (spolu s Polskem) zároveň zemí, ze které pochází nejvíce vyslaných pracovníků.

Musíme proto v první řadě zajistit, aby dopravci měli jasno v tom, jakými pravidly se budou v tomto období řídit. Jde tedy o to, jestli zvládneme prosadit výjimky do směrnice o vysílání pracovníků, nebo zda dopravci budou muset počkat, až začne platit silniční balíček. Rychlé řešení si to celé žádá i proto, že některé státy, například Německo nebo Francie, začaly zavádět ochranářská opatření na vlastních pracovních trzích. Mám na mysli zákony o minimálních mzdách.

Jaké by tedy bylo ideální řešení na evropské úrovni?

Vyjmout mezinárodní dopravu ze směrnice o vysílání pracovníků a dobře vyjednat specifickou legislativu, která se na tuto vysoce mobilní oblast bude vztahovat.

Vyslaní pracovníci nejsou jen mezinárodní dopravci. Na které další obory v České republice by mohla mít nová směrnice dopad?

Kromě dopravy to bude zcela určitě stavebnictví a také kreativní průmysly, například filmový průmysl, či zakázky ve službách obecně.

O co konkrétně půjde?

Velký problém budou u nás způsobovat zejména požadavky na zavedení odměňování pracovníka podle podmínek stanovených v zemi vyslání. Firmy se už nyní potýkají se zvýšenými finančními náklady a tímto jim ještě více narostou. Polsko si nechalo zpracovat studii a ukázalo se, že při vysílání pracovníků do zahraničí se náklady firem zvýší v průměru o 32 % mzdy na jednoho zaměstnance. V případě některých českých stavebních firem by to mohlo být dokonce o 60 %, což by znamenalo naprosto jasnou ztrátu konkurenceschopnosti a neschopnost získávat zakázky v zahraničí. Nejenže si finančně nepolepší vyslaný pracovník, ale dokonce se může stát, že jeho pracovní místo bude ohroženo.

Další velký problém, který se s tím pojí, jsou obrovské administrativní požadavky. Jsou naprosto nepřiměřené tomu, jakého počtu lidí se úprava pravidel ve skutečnosti týká. Požadavky na odměňování se liší v každé zemi a firma to musí sledovat a vyplácet. Někdy se jedná o absurdní požadavky, třeba bonusy, o kterých vůbec netušíme, že by mohly existovat, protože je z naší země neznáme. Mzdová účetní firmy, která vysílá lidi do vícero zemí, se bude muset v tomto dokonale zorientovat a bude muset znát systém nejen své země, ale i dalších 27 evropských států. Podle mého názoru je to nereálné.

Jako tzv. stínová zpravodajka máte vliv na konečnou podobu kompromisu ohledně nových pravidel. Co konkrétně se snažíte v této souvislosti změnit?

V první řadě se snažím, aby nedošlo k omezení volného pohybu osob a služeb a aby to nemělo dopad na konkurenceschopnost českých firem. A pak jsou to na první pohled možná drobnosti, ale ve světle toho, o čem mluvíme, se jedná o podstatné věci. Chtěla bych, aby například vznikla transparentní webová stránka, kde budou sepsány všechny odměny, příplatky a vůbec pravidla, která platí v každé zemi. Pokud tam bude nějaký bonus chybět a firma ho nevyplatí, tak by nemohla dostat pokutu. Věřím, že to českým firmám pomůže a aspoň trochu ulehčí situaci.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se nechal slyšet, že by chtěl mít jednání uzavřená do konce roku. Je něco takového reálné? Může intervence takto vysoce postaveného politika něco urychlit?

Jednání v Evropském parlamentu by se mělo uzavřít do konce října a podobně by na tom měla být Rada EU, tedy členské státy. Následně začne jednání mezi všemi třemi institucemi EU. Prezident Macron by určitě rád vyslal pozitivní signál ke svému domácímu publiku, a proto se do jednání vložil, pro mne ale poněkud nestandardním způsobem. Je to pořád návrh Evropské komise, a jednání by proto měla probíhat na meziinstitucionální úrovni a ne bilaterálně, jak se o to pokusil právě Macron.

Co může aktivita francouzského prezidenta způsobit?

Jsem vůči tomu kritická a myslím si, že to může do celé záležitosti vnést zmatky. Vyslaní pracovníci se stali tématem, které rozděluje Evropu. Rozhodně proto o nich nemůžeme vyjednávat bilaterálně a takovým způsobem, jak to udělal prezident Macron, který si k tomu vybral pouze některé země (např. Českou republiku; pozn. red.).

Macron navíc zapomíná, že rozdílné mzdy nejsou problém pouze jedné strany, tedy východní Evropy, ale i pro Francii. Francouzské firmy, které působí v Česku, mnohdy českým zaměstnancům vyplácejí mzdy, které se ani zdaleka nepřibližují francouzské minimální mzdě. Francouzi se tedy na jednu stranu pokoušejí omezit volný pohyb služeb a vstup na jejich pracovní trh, ale na straně druhé jejich firmy realitu odlišných mezd v ekonomicky slabších zemích zneužívají. Tohle je potřeba vidět z globálního pohledu.

Jak reagují Francouzi na tyto naše argumenty?

Je zajímavé, že v Evropském parlamentu se europoslanci na otázce vyslaných pracovníků názorově nerozdělují podle politických skupin, do kterých patří, ale podle toho, z jaké jsou země a jaký k tomu mají osobní přístup nebo i zkušenosti. Legislativa je velmi technická a je potřeba znát, jak se například vytvářejí mzdy a jak se odměňují vyslaní pracovníci. Ne všichni to ale vědí. Tím, že se už na samém začátku do diskuse o vyslaných pracovnících v Evropském parlamentu dostala ideologie a často i populismus, tak nyní je už obtížné do ní vpravit logické argumenty.

Česká vláda se do debaty o vyslaných pracovnících v Evropě mnohokrát vložila a silně kritizovala původní návrh Evropské komise. V poslední době se ale zdá, že ze své počáteční pozice ustupuje, a to i proto, že do ČR vyslaní pracovníci spíše míří, než že by z něj odcházeli za zakázkami do zahraničí. Tento argument zazněl i na nedávné schůzce českého premiéra s francouzským prezidentem. Jak psalo také INFO.CZ, Češi jsou ochotni přistoupit na přísnější pravidla pro vyslané pracovníky výměnou třeba za to, že unijní instituce nebudou do budoucna prosazovat povinné kvóty na přijímání uprchlíků. Co na to říkáte?

Pokud česká vláda a premiér Sobotka přistoupí na nějakou dohodu, která by byla výhodnější pro pár vyvolených zemí západní Evropy, tak by se mi to nelíbilo. A to z těch důvodů, o kterých jsem mluvila v rozhovoru, tedy především kvůli negativnímu dopadu na české firmy. Vidím to opravdu jako konec svobody podnikání a volného pohybu služeb po Evropě. Pro mě to byl vždy jeden z hlavních benefitů našeho vstupu do EU. Kompromis v evropské legislativě, bez kterého to obyčejně nejde, je pro mne kompromis mezi všemi 28 členskými státy. Nemůže ho uzavřít představitel jedné země, aby zatlačil na jiné „problematické“ státy, v tomto případě z východu. Takhle to nebude fungovat.

Paradoxní je, že dnes jsou to právě východní země EU, tedy ty „problematické“, které bojují za zachování základních hodnot EU, k nimž patří volný pohyb osob a služeb, a brání je proti ochranářským opatřením některých západních států. Považuji to trochu za ironii osudu.

„Polský instalatér“ v EU
Obraz „polského instalatéra“ strašil francouzské voliče během kampaně před referendem o ústavě EU v roce 2005. Ztělesňoval v sobě obavy občanů západoevropských států z přívalu levné pracovní síly z východu po rozšíření EU o deset nových členských států o rok dříve. Strach byl natolik silný, že některé státy EU se rozhodly uplatnit přechodná opatření a pracovníky z nových členských zemí na svůj pracovní trh vpustit později. V roce 2004 svůj pracovní trh otevřelo pouze Švédsko, Irsko a Velká Británie. Rakousko a Německo si ochranná opatření ponechala nejdéle, a to až do května 2011.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek