Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nová vláda by měla udělat k EU gesto, ČR by to pomohlo, říká pro INFO.CZ státní tajemník Chmelař

Nová vláda by měla udělat k EU gesto, ČR by to pomohlo, říká pro INFO.CZ státní tajemník Chmelař

Ač nechce nové vládě, kterou v současné době skládá budoucí premiér Andrej Babiš, nijak radit, postavení Česka v EU by výrazně pomohlo, pokud by směrem k EU udělala nějaké gesto. Tím by podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Aleše Chmelaře mohla být ratifikace tzv. fiskálního paktu, který má v EU přispět k větší rozpočtové kázni a už několik let leží v Poslanecké sněmovně. „To by byla velmi silná signalizace toho, jak se chceme v EU chovat. Nyní se pro to s novým složením Poslanecké sněmovny otevírá příležitost. Pokud bychom to udělali, naši pozici v Evropě by to posunulo někam naprosto jinam a byli bychom bráni mnohem vážněji,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Co by Česko mělo udělat pro to, aby mu v Evropě neujal vlak a stalo se součástí pevného jádra? Může jako inspirace sloužit Slovensko? A jak se vypořádat s konflikty uvnitř unie?

Evropská politika a integrace nebývá v předvolebních debatách tématem číslo jedna. Letos to ale možná bylo trochu jiné. Řada stran zvedla i zásadní témata, která v současné době řeší EU. Příkladem může být migrační krize, držení zbraní nebo přijetí eura. Často se také skloňovalo slovo czexit, tedy možné vystoupení Česka z EU. O čem to vypovídá?

Evropa hraje roli v mnoha aspektech našich životů a to bylo zásadní i v době, která předcházela volbám. Lidi přicházeli s tím, co je trápí a co by podle nich měla řešit EU. Třeba taková migrační politika byla ještě donedávna národním tématem, ale postupně se z ní stalo téma celoevropské. To samé platí o potravinové bezpečnosti nebo situaci na trhu s potravinami. Není to tedy tak, že by se Evropa sama od sebe ocitla v hledáčku veřejnosti, ale lidé si začali uvědomovat, že Evropa hraje velkou roli v jejich běžných životech.

Na druhou stranu si ale nemyslím, že by evropská témata byla tím hlavním, co bylo slyšet v předvolebních debatách. Ty se ve výsledku kolem Evropy zase tolik netočily. Stále měla navrch domácí témata.

Kdo je Aleš Chmelař?
Aleš Chmelař je ekonom. Vzdělání získal na pařížské univerzitě Sciences Po a London School of Economics. V minulosti působil v bruselském analytickém Centre for European Policy Studies. Od roku 2014 pracuje na Úřadu vlády, kde vedl Oddělení strategií a trendů EU a poté působil jako ředitel Odboru koordinace hospodářských politik EU. Odborně se zaměřuje na hospodářskou a měnovou politiku EU a eurozónu. Domluví se anglicky, francouzsky a německy.

V České republice proběhly parlamentní volby, ve kterých posílily strany, které mají k EU a integraci odtažitější vztah nebo jsou protievropské. Co to vypovídá o smýšlení Čechů a jak se to může do budoucna odrazit v nastaveném kurzu naší země?

Z dlouhodobých průzkumů jasně vyplývá, že popularita EU v Česku je v porovnání s ostatními zeměmi nízká. Mohou za to debaty, které jsme tu měli hlavně o migraci, a také dezinterpretace jiných témat. Je to ale celoevropský trend s tím, že Česko je pouze v jiném cyklu.

Hlavním úkolem, který před námi stojí, je přiblížit Evropu občanům. V posledních letech se nám to nedařilo vysvětlovat a příliš k tomu nepomohla ani EU. Nemá tedy smysl tu tvrdit, že je naprosto všechno v pořádku. Není. Je potřeba více hovořit o tom, co EU opravdu je, co skutečně zmůže, co děláme my a kde budeme po EU chtít, aby dělala více.

Co se tedy nepovedlo?

Nepodařilo se nám dostatečně ukázat, že budoucnost EU spočívá v nových projektech, jako je třeba obranná a bezpečnostní politika. Přitom jde o zásadní téma pro naši budoucnost a byla to právě Česká republika, která ho letos v létě povýšila na evropskou úroveň. Navíc jde prakticky o jedinou oblast, kde se za poslední rok povedlo dosáhnout velkého pokroku.

Lidé ale mají neustále pocit, že ve vztahu k EU musíme řešit rum nebo vysavače, a nikoliv zásadní otázky, které se jich týkají. Je to něco, co se bude muset změnit.

Karty jsou nyní rozdány a skládá se nová vláda. Obáváte se, že by mohlo dojít ke změně kurzu v této souvislosti?

Když se podíváme na programy jednotlivých politických stran (které se dostaly do Poslanecké sněmovny; pozn. red.), tak je z nich patrné, že drtivá většina z těchto stran nezpochybňuje naše členství v EU. V tomto smyslu věřím, že by se kurz zásadně měnit neměl. Neznamená to ale, že se naše evropská politika nemusí změnit v nějakých konkrétních krocích a v tom, jak k nim bude Česko přistupovat.

Jak to myslíte?

Základní kurz, tedy to, že jsme členy EU a že bychom měli dbát na naše zájmy včetně dialogu se všemi členskými státy, je jednoznačný. To, že ve volební kampani mohly některé konkrétní věci, které EU reprezentuje, působit negativně, ještě neznamená, že by to mělo zpochybňovat členství Česka v EU. Tohle je něco, o čem mluvím od začátku mého působení ve funkci státního tajemníka: Musíme oddělovat EU jako takovou od konkrétních iniciativ, které se zrovna aktuálně probírají na evropské úrovni. To, že se nám nelíbí nějaký zákon, který přijme český parlament, přece také neznamená, že chceme zrušit Českou republiku.

Dobře, ale neodpověděl jste mi na otázku, jestli se bojíte toho, že se v Česku může změnit proevropský kurz, který bude razit nová vláda. Zkusím se tedy zeptat jinak. Jak čtete to, že ve volbách ztratily na popularitě strany, které bylo možné považovat za jasně proevropské?

Komentář k úspěchu či neúspěchu konkrétních stran je už na hlubší politologickou analýzu a nikoliv na interpretaci toho, jak velkou roli v tom hrála evropská politika.

Nějaký názor ale přece mít musíte. Co si z toho chcete odnést pro svou práci?

Patrně to poukazuje to, že si v Česku neuvědomujeme, jak významné je členství v EU pro mír a prosperitu na kontinentu. Když člověk vidí, jak se v marasmu topí Velká Británie a jak na ni všichni zbývající členské země pohlížejí s lítostí, tak mě to o to více utvrzuje v tom, co by to znamenalo pro nějaký menší stát. Jestliže by chtěl vystoupit z EU, tak se ocitne na okraji nejen Evropy, ale i světa. To už je jisté.

Pokud zpochybňujeme naše členství v EU, tak výrazně zpochybňujeme naši budoucnost jako takovou. Není to legrace, dnešní svět je divoký a díky EU v něm máme možnost hrát nějakou roli. Bez ní bychom byli bezvýznamný a chudý stát.

Pokud se vrátíme k povolební situaci v ČR a budoucí vládě, tak zahraniční média krátce po volbách psala o panu Babišovi coby budoucím premiérovi a při tom poukazovala na jeho kauzy, vlastnictví médií a také na jeho ne zcela úplně jasný vztah k EU. Co by podle vás měly být první kroky Babišovy vlády, pokud by chtěl dát ostatním partnerům v EU najevo, že smýšlí proevropsky?

V první řadě bych chtěl říct, že obraz, který vzniká v některých světových médiích, je potvrzením určitého stereotypu. Česko je v tomto případě zcela automaticky a stereotypně přiřazováno k zemím v regionu (Polsku a Maďarsku; pozn. red.), a proti tomu musíme aktivně vystupovat. Vzpomeňte si na volby v Nizozemsku. Tam přece nikoho ani nenapadlo odepisovat budoucí směřování Nizozemska. Přesto tam volby dopadly podobně jako u nás.

Jakou konkrétní podobu by naše aktivní vystupování proti tomuto stereotypu mělo mít?

Může to mít formu nějakého aktivního závazku nebo prohlášení. To ale samozřejmě bude na příští vládě, jak se k tomu postaví. V případě, že to bude vláda proevropská, tak by měla potvrdit zásadní závazky vlády minulé a případně vytvořit své vlastní, které by jasně definovaly budoucí roli Česka v EU. To není proces, který musí být nutně rychlý. Bývá ale zvykem každé vlády nadefinovat svou evropskou politiku a vytyčit hlavní kolíky budoucího směřování.

Můžete být konkrétnější? Co by měla příští vláda udělat?

To je na příští vládě a já jí nyní nemohu říkat, co má konkrétně dělat. Myslím si ale, že velkým gestem by například byla ratifikace fiskálního paktu (jeho účelem je zajistit, aby členské státy dodržovaly přísnější rozpočtovou kázeň, vzájemně koordinovaly své hospodářské politiky a celkově, aby se zlepšila správa eurozóny; pozn. red.). To by byla velmi silná signalizace toho, jak se chceme v EU chovat. Nyní se pro to s novým složením Poslanecké sněmovny otevírá příležitost. Pokud bychom to udělali, naši pozici v Evropě by to posunulo někam naprosto jinam a byli bychom bráni mnohem vážněji.

Slovensko se v poslední době výrazně přihlásilo k EU. Pochopilo, že je správný moment na to, aby dalo najevo svou proevropskou orientaci. Jeho vláda otevřeně říká, že se chce podílet na další evropské integraci a být součástí pevného jádra EU, za což považuje eurozónu. Zároveň dodává, že země, které zůstanou mimo ni, riskují citelné snížení vlivu. Je taková úvaha správná a jak by s ní měla pracovat ČR?

To souvisí i se zmiňovanou ratifikací fiskálního paktu. Rád bych citoval slovenského prezidenta, který řekl, že ač Slovensko je v eurozóně, tak si nedokáže představit, že by bylo součástí pevného jádra, pokud by se zároveň neúčastnilo také iniciativ v obranné politice. Na tom je jasně vidět, že eurozóna není garancí sounáležitosti s jádrem a není ani jedinou podmínkou k tomu, aby země mohla být považována za součást jádra.

V některých oblastech integrace se bude postupovat tzv. posílenou spoluprací, pro kterou je potřeba kvalifikovaná většina států. Ta dnes vychází na menší počet států a dokonce není nutné, aby její součástí nutně byli všichni členové eurozóny. Je to debata, která se povede na úrovni celé sedmadvacítky a iniciativ se mohou účastnit státy eurozóny a i ty, které v ní nejsou. Země bez eura se často k některým iniciativám staví mnohem pozitivněji než státy, které eurem platí.

Česko nedávno v této souvislosti mluvilo o tom, že by rádo získalo status pozorovatele v eurozóně, aniž by přijímalo euro. Je to cesta? Jak se věc na diplomatické úrovni posunula a jak na to partneři reagují?

Reakce jsou vesměs pozitivní a je to chápáno jako příspěvek Česka, které chce být u debaty. Výsledkem je i to, že celková diskuse na úrovni Evropské rady nebo i na nižších pracovních úrovních o budoucí podobě institucionalizované eurozóny se bude vést ve formátu EU27.

Na konkrétních tématech, která se v Evropě nyní řeší, například migrace, vysílání pracovníků, nebo i dvojí kvalita potravin, je vidět poměrně hluboké rozdělení mezi státy – zejména mezi staršími a novými členy EU. Je vůbec na místě hovořit o další integraci, pokud něco takového existuje?

Čím více budeme o těchto konfliktech mluvit, tím více tu budou vznikat. Jsou to klišé, proti kterým musíme vystupovat a ne je podporovat. Pokud se podíváme na vyslané pracovníky, tak v tomto případě jsme na jedné lodi stáli my, ostatní země našeho regionu, Španělé, Portugalci, Irové, ale také do určité míry Finové a Řekové. V oblasti dopravy, která se v této souvislosti hodně řešila, zase máme blízko k Beneluxu. Kde je ono rozdělení?

Co se týče migrace, tak si vezměme výsledek německých voleb. Uvidíme, že východní regiony Německa měly tendence se k určitým kulturním aspektům migrace stavět negativně. Podobné je to v Rakousku nebo Beneluxu, kde také proběhly volby. O rozdělení Evropy se o tom mluví pouze kvůli jednomu jedinému hlasování ministrů před dvěma lety a také kvůli tomu, že některé země v tom vystupují aktivněji než jiné, které s tím systémem ale také nesouhlasí. Pokud si vezeme reformu azylového systému, tak Česko s celou řadou dalších států střední a východní Evropy je mnohem konstruktivnější než některé starší členské státy.

A co když se zaměřím na sever a jih Evropy? I tady budeme narážet na to samé. Nebo rozdělení na velké a malá státy? To je přece také to samé. I tady vždy najdeme něco, co nám bude mediální klišé podporovat. Tohle je ale prostě Evropa. Na některé věci máme jiné názory a nelze to přiřazovat bezvýhradně tomu, že jsou tady nové a staré členské státy.

Jste státním tajemníkem pro evropské záležitosti, což je funkce spadající pod služební zákon. Jste ale také řadovým členem ČSSD. Z výsledků voleb je jasné, že sociální demokracie se tentokrát nebude podílet na tvorbě vlády a bude sestavena z jiných stran. Pokud tu vznikne vláda, která nebude orientovaná proevropsky, budete chtít pro takovou vládu i nadále pracovat?

Mé místo je služební a mým úkolem je sloužit vládě a vykonávat politiku vlády České republiky. Jsem přesvědčen o tom, že politika české vlády, musí být v Evropě konstruktivní, protože to je v jejím bytostném zájmu.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek