Nový český premiér? Možná Zaorálek

Nový český premiér? Možná Zaorálek

Ještě nikdy nebyl Bohuslav Sobotka ve své straně, jejímž členem je od svých 18 let, tak opuštěný a osamělý. Jeho spolustraníci mu vypovídají loajalitu a v nejvyšších patrech sociální demokracie se hledá nástupce, který by příští rok přinesl ČSSD naději na slušný volební výsledek.

Sobotkův sešup nezačal jen velkou volební prohrou v krajských volbách. Daleko větší depresi způsobily sociálním demokratům jeho povolební zmatené kroky. Nejdříve řekl, že by se sociální demokracie měla orientovat na voliče pirátů a zelených. Podstatné bylo, že to řekl ve chvíli, kdy musel z povolebních průzkumů vědět, že desetitisíce tradičních voličů ČSSD odešly k Babišovi. V situaci, kdy se Babišovo hnutí pohnulo nalevo, to bylo zničující prohlášení ve stylu: nemám o vás zájem, vystačím si s velkoměstskými hipstery.

Sobotkův sešup nezačal jen velkou volební prohrou v krajských volbách. Daleko větší depresi způsobily sociálním demokratům jeho povolební zmatené kroky.

Krátce nato ovšem spolupodepsal dopis čtyř Číně, kde se přes obvyklou míru diplomacie hlásí k věrnosti čínským představitelům. Na protibetské voliče pirátů a zelených to muselo působit jednoznačně: nechce nás. Následně se snažil svoje prohlášení všelijak zmírňovat, přičemž nepochopil, že proti němu stojí sjednocená politická opozice v čele s Andrejem Babišem. Na to reagoval slovy, kde mírnil oba své postoje.

Když chtěl přejít do protiofenzívy, napsal dopis členům ČSSD, v němž ohlašuje změny politiky v podobě výměny ministrů. Spor nebyl ani tak o tom, koho se rozhodl odvolat (Němeček, Marksová, Dienstbier), ale to, že lidé, jimž nabídl ministerské křeslo, to v prvním kole odmítli a někteří i ve druhém. Tak se stal kandidátem na ministra zdravotnictví nevýrazný senátor Žaloudík, protože dva vyprofilovaní kandidáti ČSSD odmítli do Sobotkova desetiměsíčního dobrodružství vůbec jít. Tak to bylo i v dalších případech.

Tři odvolávaní ministři pak v kuloárech vypovídají o téměř zhrouceném premiérovi, který jim vysvětloval příčiny jejich odvolání a působil při tom jako troska, jež má snad odvolat samu sebe. Do toho mu pohrdavým způsobem vyjádřili neloajalitu dva předsedové koaličních stran (Babiš, Bělobrádek) s odůvodněním, že ať si vyměňuje svoje ministry, ale na ty jejich ať nesahá. Uvnitř vlády tím nastolili stav, který by se dal označit jako triumvirát tří premiérů. Sobotkova vážnost se tím přiblížila téměř nule.

Tři odvolávaní ministři pak v kuloárech vypovídají o téměř zhrouceném premiérovi, který jim vysvětloval příčiny jejich odvolání a působil při tom jako troska, jež má snad odvolat samu sebe.

V zákulisí hned začaly manévry, kdo ho nahradí. V té chvíli se ukázalo, v jaké krizi se ČSSD nachází. Po operetním „lánském puči“ bylo prakticky odstaveno křídlo kolem silné garnitury sociálně demokratických hejtmanů a jejich stoupenců a další velká jména v klubu nebo mimo něj nejsou k mání. Logika by říkala, že by to měl být první místopředseda a ministr vnitra Chovanec, ale ten vzhledem k nálepce zrádce „lánských pučistů“ nechce Sobotku přímo vyzvat na souboj. Před ČSSD jsou tak dvě směrovky: cesta ke spořádané porážce nebo pokus posadit do předsednického nebo premiérského křesla někoho výraznějšího, kdo se alespoň pokusí stáhnout hrozivý náskok Andreje Babiše.

 

Kdo se ukázal v posledních dvou měsících jako člověk, jenž se nebojí přijmout odpovědnost a je přijatelný pro většinu sociálně demokratických proudů? Ze současné sestavy vychází jenom jediný – ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Pojďme na to podle zásad formální logiky: když to nemůže být první místopředseda, musí to být někdo další z vedení anebo někdo z širšího okruhu sociální demokracie. Popřípadě koalice obou. Kontrolní otázka: kdo se ukázal v posledních dvou měsících jako člověk, jenž se nebojí přijmout odpovědnost a je přijatelný pro většinu sociálně demokratických proudů? Ze současné sestavy vychází jenom jediný – ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Po brexitu se jako jeden z mála v Evropě nebál a kritizoval politiku Evropské komise v čele s předsedou Junckerem, který svými arogantními výroky na adresu britských voličů posílil britský pocit, že „musí jít“. Zaorálek se také jako první sociální demokrat postavil hysterii kolem příletu dalajlamy a výrazně zasáhl do debat o české politice k Číně. Zároveň má jedno kouzlo: je schopen spojit obě křídla v ČSSD a vtáhnout do předvolebního boje lidi z širšího okolí ČSSD a rovněž v poslední době dobře komunikuje s Hradem.

Samozřejmě že by se dala najít řada radikálnějších řešení, koho postavit do čela sociální demokraci, popřípadě z něj udělat volebního lídra. Napadají jména Jeronýma Tejce nebo právníka Miroslava Jansty. Zdá se však, že ČSSD má sílu jen na jeden krok: buďto jít se Sobotkou k očekávané porážce, nebo to zkusit se Zaorálkem.