Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Praha vytlačuje obyvatele na periferii. Mají ale právo zůstat,“ říká antropolog pro INFO.CZ

„Praha vytlačuje obyvatele na periferii. Mají ale právo zůstat,“ říká antropolog pro INFO.CZ

Některé pražské čtvrti jako by své obyvatele vytlačovaly. Lákají nové a ti původní se musí mnohdy přestěhovat na periferii. „Například v Karlíně je to otázka posledních patnácti let. Počátek odlivu původních obyvatel začal už po povodních. Na Letné už je ten proces více méně ukončený. Dnes se dá pozorovat na Žižkově nebo Vinohradech, začíná se dít zřejmě v Nuslích. Sledujeme velký nárůst mobility uvnitř města, který je daný pádícím rozvojem ekonomického systému,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ antropolog Michal Lehečka z organizace Anthropictures. Totožným procesem si prochází i další evropská města. Třeba ve Španělsku vede napětí až k útokům na turisty. Jak se dá situace řešit? A kdo má právo ve městě zůstat? O tom všem mluvil Lehečka v rozhovoru pro INFO.CZ.

Vylidňuje se Praha?

Já bych řekl, že ne. V Praze naopak počet obyvatel stoupá. Podle některých čísel by v Praze do roku 2020 mělo žít o 93 tisíc lidí více. Zároveň nevíme přesně, kolik lidí sem dojíždí za prací. Obyvatelstvo města se spíše kvůli spekulantům a faktu, že z různých důvodů jako AirBnb zůstávají některé byty prázdné, přeskupuje. Vytváří to tlak na byty. V Praze 1 docházelo k vylidňování pozvolna během posledních dvaceti a více let. Určité podoby toho samého probíhají i v „revitalizujících se čtvrtích“, ale celkový počet lidí v Praze stoupá. A není lehko odhadnutelný. Máme jen část dat, která bychom potřebovali.

Jak se tedy lidé přeskupují? Týká se to jen odchodů ze čtvrtí, které jsou dnes v kurzu a kde kvůli tomu i stoupa cena bydlení?

To je prostorový fenomén, který vyplývá z ekonomických, sociálních a materiálních faktorů se týká každého města. Některé lokality se stávají atraktivními, a tak do nich přichází noví lidé, což v dlouhodobém horizontu jiné skupiny naopak vytlačuje. Například v Karlíně je to otázka posledních patnácti let. Počátek odlivu původních obyvatel začal už po povodních. Na Letné už je ten proces více méně ukončený. Dnes se dá pozorovat na Žižkově nebo Vinohradech, začíná se dít zřejmě v Nuslích. Sledujeme velký nárůst mobility uvnitř města, který je daný pádícím rozvojem ekonomického systému. Praha je bohatý region, kde se akumuluje mnoho nabídek z trhu práce, takže sem mnoho lidí míří. Zároveň ti, co tu už jsou, nemají důvod odcházet. Určitým způsobem jsou tak ale tlačení bydlet více na periferii.

Je to případ i zahraničních měst?

Například v Berlíně data ukazují, že podobné vlivy vytlačují z centra původní obyvatele. „Běžný Němec“, člen nižší střední a střední třídy tak spíše bydlí na periferiích. Vrací se zpátky i do panelových sídlišť, které hromadně v 90. letech opouštěl. Vytváří to zvláštní „migrační“ toky v rámci jednoho města. Současný proces, v němž začíná být centrum pouze pro lidi, kteří mají kapitálový přínos, ale může vést časem k tomu, že se město začne segregovat podle ekonomické výkonnosti obyvatel. A to by se nemělo dít, protože město bylo ze svého principu vždy určitým mixem. S velikostí města samozřejmě toto riziko socioekonomické segregace stoupá.

Snaží se s tím města bojovat? Případně jak?

Různě. Přemýšlet už se o tom začíná i v Česku. Bydlení si všímají také politici. Týká se to nejen komunální úrovně, ale je to téma i parlamentních voleb, které budou na podzim. V Berlíně se zkoušeli různými zákazy bránit proti AirBnb. Například stanovili, že jeden člověk může pronajímat pouze jednu místnost a ještě musí prokázat, že je vlastníkem. Opatření ale cílí jen na AirBnb. Neřeší ale třeba to, že do Berlína přichází například po brexitu lidé i z toho důvodu, že se město stává centrem dění.

Barcelona se snaží špatnou situaci také řešit. Rozjíždí velký projekt, který je víceúrovňový, jsou do něj zapojeni urbanisti, sociální odbor města, primátorka i další. Jsou v něm obsaženy různé změny klasických strategií bydlení jako oficiální podpora squattingu nebo sociálního bydlení, dostupného obecního bydlení, podpora nájemníků, ale zároveň i pronajímatelů. Jedná se o určitý systém monitorování trhu s bydlením. Jde o to, aby pomoc jedněm neznamenala újmu pro druhé.

Často zmiňovaný argument zní, že za vysoké ceny bydlení může to, že se v Praze příliš nestaví. Celý proces od projektu až po reálnou výstavbu je zdlouhavý. Některé stavby jsou zastavené. Nevyřešilo by celý problém, kdyby se v metropoli stavěly nové byty?

Pokud se nezmění způsob, jakým funguje trh s nemovitostmi a územní a stavební řízení, tak se nestane vůbec nic. Současná změna stavebního zákona vše ještě zhoršuje. Jen v mnoha ohledech rozvázala ruce developerům a naopak více svázala ruce občanským sdružením, tedy občanům dotčených výstavbou. To, že někdo začne stavět ve velkém množství nájemní bydlení, stejně jako to nyní dělá s byty, které se přeprodávají do osobního vlastnictví, zkrátka nezmění mechanismy fungování trhu. Pouze to přesune nabídku od bytů v osobním vlastnictví na byty nájemní.

Jaké je tedy podle vás řešení?

Musí tu začít fungovat nějaký systém podpory. Urbanisté a developeři by měli řešit tyto věci ještě předtím, než začnou něco stavět. To znamená, že v určitých poměrech se bude stavět obecní a dostupné bydlení. Místní samosprávy nemohou rezignovat na to, že budou vlastnit byty, tak, jak to mnohde udělali v 90. letech.

Není problematické i to, že Češi nejsou příliš zvyklí za prací dojíždět nebo se kvůli ní přestěhovat? Neměli by být v tomto ohledu pružnější?

Tomu bych rozuměl, kdyby české regiony byly dostatečné silné na to, aby tam lidé získali stejné platové ohodnocení a standard života, jako mají ve městech jako Praha, Brno nebo Plzeň. V Česku zkrátka existuje poměrně velká disproporce mezi regiony a centry. Pokud se budeme bavit konkrétně o Praze, tak podle mého názoru z ní lidé odchází z ideových nebo světonázorových důvodů. Mohou mít pocit, že tu je příliš velká konkurence, mnoho lidí a velký shon. Otázkou je kolik lidí opouští Prahu kvůli tomu, že si v regionech najde práci, že se tam bude mít lépe z hlediska ekonomického.

Navíc tu existuje určité právo na bydlení, právo zůstat. I v základní listině práv a svobod je uvedeno právo na svobodný pohyb. To ale znamená i možnost nehýbat se. Místní samospráva by měla podporovat vlastní obyvatele, a ne jen turistický ruch, který v mnoha městech začíná přerůstat přes hlavu místním obyvatelům. Dochází už i k protestům proti turistům. To je naprosto neuvěřitelná a velmi problematická věc, protože samozřejmě mnoho kapitálu do měst přichází právě z turistického ruchu.

Nedávno se konaly takové protesty ve Španělsku.

Zaznamenal jsem, že se odehrál demonstrační útok na turisty ve Španělsku. Pro mnohé to může být za hranou, ale ukazuje to na tendence, které města budou muset do budoucna řešit. Problém začíná probublávat na různých úrovních i v Česku. Problém je, jak s tím naložit. Nejde jen o „city brand“, který si Praha udělá, bude zvát turisty a každý rok se honosit tím, že jich přijelo o tolik a tolik víc. Město má své kapacity. Je evidentní, že se dostáváme kvůli rozvoji turismu a v souvislosti s pokrokem na poli různých alternativních forem ubytování na hranu kapacity města. To by měl někdo kontrolovat, ale na to nám chybí i čísla, jak jsem zmiňoval na začátku.

Pohybujeme se v začarovaném kruhu. Do toho na nás tlačí ještě developeři a realitní kanceláře. Vidíme, že se trh přehřívá. Z toho vzniká napětí, z něhož každý vidí jen kousek. Pokud má dojít k nějakému řešení, tak se ukazuje, že valná většina z nás je bezradná. Nevíme přesně, jak s městem nakládat, protože je příliš komplexní. Vstupuje do toho velké množství globálních i mikrolokálních vlivů. Když uděláme jedno opatření, tak může ohrozit určitou skupinu obyvatelstva. Tato nejistota paralyzuje všechny.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek