Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Právník ke kauze hidžáb: Soudkyně se nezabývala jádrem problému. Nošení šátku neřešila

Právník ke kauze hidžáb: Soudkyně se nezabývala jádrem problému. Nošení šátku neřešila

Je to rozsudek, který vzbudil zájem veřejnosti. Soud se dnes postavil na stranu zdravotnické školy a zamítl žalobu somálské dívky kvůli zákazu nošení hidžábu. K debatě o nošení náboženských symbolů na školách ale příliš nepřispěl. Soudkyně šla podle právníka a vyučujícího na Evangelické teologické fakultě UK Daniela Bartoně tou jednodušší cestou a k jádru kauzy se nedostala. „Je to věc, která by měla být diskutována. Bylo by dobré, kdybychom se dostali i k diskuzi o samotném obsahu, to znamená svobodě náboženství na školách a možnosti omezení této svobody vnitřními předpisy školy,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jak hodnotíte rozsudek, který dnes padl?

Řekl bych, že se nejedná o nic výrazně překvapivého v tom ohledu, že soudkyně šla asi tou nejjednodušší možnou cestou. Rozhodla, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v tom, že by dokázala, že došlo k diskriminaci. To je samo o sobě problematické hned z několika hledisek. Každopádně pro ni to byl důvod, proč se nezabývat přímo jádrem kauzy. To znamená, že se nezabývala otázkou nošení šátku nebo školního řádu a jeho vztahu k základním ústavním předpisům. Pouze to zhodnotila tak, že dívka neprokázala, že by byla studentkou. Kvůli tomu podle ní nemohlo dojít k diskriminaci.

Co je na tom podle vás problematické?

Nemusíte být studentem, aby vás mohli diskriminovat. Stejně tak se nemusíte stát zaměstnancem, aby vás diskriminačně odmítli z toho důvodu, že máte nevhodnou barvu pleti, národnost nebo jazyk.

Právnička dívky uvedla, že nyní počkají na písemné odůvodnění, ale trvají na tom, že žaloba byla oprávněná. Můžou podle s odvoláním uspět?

To, co už jsem zmiňoval, je určitě jedna z možností, na nichž odvolání postavit. Další otázkou je částečné přenesení důkazního břemene na školu. V diskriminačních případech právo uznává, že pro diskriminovaného není vždy jednoduché prokázat, proč byl diskriminován. Z toho důvodu dochází u některých případů k obrácení důkazního břemena. To znamená, že ten, o kom se tvrdí, že diskriminoval, musí prokázat, že jeho pohnutky nebyly diskriminační.

U tohoto případu k tomu ale zatím nedošlo.

Soudkyně k tomu přistoupila tak, že v českém občanském soudním řádu je možné toto uplatnit pouze v případě přístupu do zaměstnání. Není tam přímo uveden přístup do školy. Nicméně tato část řádu je přenesením evropských směrnic, v nichž se přístup ke vzdělání obecně vyskytuje. Podle evropského práva je soudkyně povinna český soudní předpis, i když tam ta transpozice není úplně dokonalá, vykládat tak, aby byl v souladu se směrnicemi a jejich účelem. Takže by pokryl i tento případ.

Právnička dívky říkala už před časem v rozhovoru pro INFO.CZ, že jde o případ, v němž by zřejmě měly rozhodovat vyšší soudy. Souhlasíte s ní?

Vnímám to podobně. Určitě je dobře, kdyby se jím zabývali i další soudci. Je to věc, která by měla být diskutována. Bylo by dobré, kdybychom se dostali i k diskuzi o samotném obsahu, to znamená svobodě náboženství na školách a možnosti omezení této svobody vnitřními předpisy školy. To jsou všechno otázky, které by měly být v české společnosti diskutovány. Zatím jsme se k tomu nedostali. Je možné, že u odvolacího soudu by to mohlo být jiné.

Jak vnímáte celý případ a pozornost, kterou budí?

Prakticky se neví o tom, že v Česku existují případy, kdy to funguje, kdy studenti z různých kultur bez problémů žijí svým náboženstvím a nikdo to neřeší. To byl zřejmě i případ této studentky na všech ostatních školských zařízeních, kterými prošla.

Takže už v Česku studovala?

Předtím absolvovala kurz na doplnění vzdělání. A pak i další kurzy. Poté, co se stal tento případ se střední zdravotnickou školou, studovala jinde. V českém vzdělávacím systému se vyskytovala a nemáme informace o tom, že by někde jinde byly také problémy. Co se prakticky v každé zemi rozjede, jsou případy konfliktů. Nyní máme v Česku první podobný případ a bylo by dobré, kdybychom ho využili k diskuzím.

Kde hledat inspiraci? I další evropské státy přistupují k náboženským projevů ve školách různě.

Je možné se inspirovat ve Velké Británii, kde mají poměrně velké skupiny lidí z různých kultur. Pracují na místní úrovni ve školství s tím, že i když mají často uniformy, tak dochází k jednání mezi školou, rodiči a náboženskými skupinami. Mluví o tom, jaké jsou náboženské a kulturní zvyklosti, a přizpůsobují tomu, co je dovolené jako uniformy. Mají například tři různé uniformy pro různé náboženské skupiny. Pro minority pak není tak velký problém se do modelů včlenit. Tak by to mohlo alespoň částečně fungovat i u nás.

Co opačný přístup, který ukazuje například Francie, kde na školní půdu nepatří žádné náboženské symboly?

To se pak týká i křesťanských křížků nebo židovských jarmulek. Francouzská situace je velmi komplikovaná. Určitě tam hraje roli sebepojetí francouzských občanů a státu a jejich koncept laicité. Ten bývá běžně překládán jako sekularismus, což bych řekl, že je hodně nepřesné. Ve Francii se posledních třicet let vedou diskuze o tom, co je vlastně obsahem laicité. Někteří z odborníků říkají, že má několik prvků. Není tam jen aspekt nenáboženskosti veřejných institucí, ale zároveň i náboženská svoboda každého jednotlivce. Ta je částečně zaručena tím, že veřejné instituce se k žádnému náboženství nehlásí.

V poslední době ale dochází v tomto problému k napětí.

K problémům dochází, když se začne zdůrazňovat jen aspekt nenáboženskosti veřejných institucí a zapomíná se na individuální náboženskou svobodu. Proto se v poslední době mluví o agresivní laicité. Druhá rovina je to, co Francouzi považují ve vzdělávání za důležité. Veřejné školy jsou založeny na tom, že jde o vzdělávání k francouzskému občanství, k tomu jak být správným Francouzem. Velkou roli tam hraje francouzská revoluce. Od té se odvozují ideály volnosti, rovnosti a bratrství, a potom také odnáboženštění z počátku dvacátého století, kdy byly přijaty základní zákony.

Diskuze se ale promítá i do politiky.

V současné diskuzi ve Francii je hodně vidět politický rozměr celého problému. Ve Francii, stejně jako u nás v současnosti se tématu chytili lidé, kteří na tom chtěli udělat jednoduchou politickou kariéru. Je to téma, kde je možné jednoduše polarizovat společnost. Říct, kdo je tím jiným a jakým způsobem se odlišuje od toho, co charakterizujeme jako „my“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek