Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Proč jsou v Česku potraviny horší než na západě? Šetří se tam, kde by se nemělo

Proč jsou v Česku potraviny horší než na západě? Šetří se tam, kde by se nemělo

Jogurty v Německu jsou hustší, v rakouských uzeninách je méně separátu a v českých limonádách je navíc glukózovo-fruktózový sirup. Rozdílná kvalita potravin v posledních dnech opět rezonuje českou veřejností. A nejen Čechům vadí nekvalitní zboží, stěžují si i Poláci, Slováci a Maďaři. Že je část potravin na západě Evropy kvalitnější, už potvrdily i některé studie. Ministr zemědělství Marián Jurečka proto v Bruselu s kolegy z Visegrádské čtyřky bojuje za to, aby se situace změnila.

Analýzou rozdílného složení potravin se v roce 2015 zabývala například Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Porota tehdy vyhodnocovala celkem 24 vzorků potravin. Výrobek pod shodnou značkou koupili výzkumníci v Německu a v některém z českých obchodních řetězců. U osmi výrobků se kvalita lišila, to znamená, že třetina vzorků měla v Česku jiné složení než v Německu.

Podle výsledků bylo ve stejné značce jogurtu u českého výrobku méně tuku, v masové konzervě byl kromě vepřového masa i drůbeží separát, v limonádě kromě cukru i glukózovo-fruktózový sirup nebo aspartam. V ledovém čaji bylo v české láhvi dokonce o 40 % čajového extraktu méně.

Výrobci mnohdy argumentují, že rozdílná kvalita neznamená horší parametry. Obyvatelé východní Evropy jsou prý zvyklí na jiné, umělejší, chutě, a proto by jim přírodnější varianty výrobků ani nechutnaly. To si ale nemyslí sami konzumenti. Podle výzkumu Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) z roku 2016 vadí rozdílné složení potravin 88 % českých spotřebitelů. Jako problém to nevnímají pouhá 4 % oslovených.

A situací už se začali zabývat i politici. Minulý týden se konala schůzka premiérů Visegradské čtyřky, kteří se chtěli shodnout na společném postupu v boji proti odlišnému složení potravin. „Nelze souhlasit s představou, že jsou snad tady občané první a druhé kategorie. Že pro část občanů se nabízí zboží, které je prvotřídní, a pro část evropských občanů se nabízí zboží, které má stejnou značku, stejný obal, je třeba od stejného výrobce, a přitom je méně kvalitní. S takovouto praxí se v žádném případě nesmíme smířit,“ zdůraznil po jednání premiér Bohuslav Sobotka.

Sobotka také zdůraznil, že chce nyní počkat na reakci Evropské unie a také západních států. Pokud Brusel prý nepodnikne další kroky k nápravě rozdílného složení, uvažuje Sobotka, že by se Česko připojilo ke slovenské iniciativě veřejné petice. Milion podpisů prý stačí k tomu, aby se evropská exekutiva návrhem na srovnání kvality musela začít zabývat.

Jak je vůbec možné, aby výrobci pod stejnou značkou a názvem produkovali rozdílné potraviny? Evropská nařízení a směrnice totiž většinou upravují pouze bezpečnost potravin a jejich řádné označení. Složení vymezují jen u úzké části zboží, jako jsou med, džemy nebo džusy. Výrobce pak tedy přizpůsobuje potraviny nařízením v národní rovině. A ty se můžou stát od státu lišit. Legislativa jednotlivých zemí tak například upravuje množství masa v masných výrobcích nebo poměr ovocné složky v potravinách. A právě tomu se firmy na jednotlivých trzích přizpůsobují.

Ačkoli výrobci tvrdí, že se tak přibližují chutím spotřebitelů, polovina obyvatel si podle průzkumu SZPI myslí, že to dělají hlavně proto, aby ušetřili náklady na suroviny. Volnější legislativa ale možná nebude jediným důvodem, proč se jim to daří. 38 % oslovených předpokládá, že firmy se pouze přizpůsobují tuzemskému trendu – zboží za co nejnižší cenu i na konto kvality.

„Z větší části jde o úsporu na surovinách, neboť dražší a zpravidla hodnotnější složka je nahrazena levnější, méně hodnotnou. V západnější části Evropy si spotřebitelé složení na etiketách tradičně daleko více hlídají, kdežto východněji si spotřebitelé hlídají spíše akční nabídky. Většinou ale provozovatelé (výrobci, řetězce) uvádí jako argument rozdíly v chuťových preferencích spotřebitelů. Často je to jen nesmyslná výmluva, nicméně i to může mít někdy své opodstatnění. Pak by ale nebránilo takovou odlišnost vyjádřit i odlišným obchodním názvem a grafikou,“ potvrdil pro INFO.CZ Vladimír Kocourek z Ústavu analýzy potravin a výživy na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. 

Legislativa, která by upravila stejné složení u stejných výrobků v jiných zemích ale neexistuje. „Stávající legislativa tento stav neošetřuje, a tudíž není v současné době protiprávní. Výrobky jsou označeny v souladu s EU legislativou, ale pokud si tentýž produkt zakoupíte v ČR a v okolní zemi, dočtete se, že produkty se liší v seznamu složek, ač jde o stejnou obchodní značku, stejný design obalu a stejný tvar. V kontextu jednotného trhu EU právě toto jednání považuje ČR za neakceptovatelné. Ministerstvo zemědělství apeluje v rámci jednání na úrovni EU na to, aby výrobky nesoucí stejný název, bez ohledu na region nebo určitou zemi, měly stejnou kvalitu pro každého spotřebitele,“ uvádí pro INFO.CZ tisková mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

„Žádný právní předpis nestanoví, že složení musí být pro výrobek prodávaný pod stejnou obchodní značkou ve všech zemích totožný. Surovinové složení (receptury vůbec) nejsou regulovány. S výjimkou tzv. Zaručených tradičních specialit, které nesou ochranné evropské logo – patří sem např. Spišský párek,“ doplňuje Kocourek.   

Časopis dTest prostřednictvím svých zkoušek navíc odhalil, že se liší i kvalita výrobků, které se prodávají pod produktovou značkou jednotlivých řetězců. Různilo se například složení u privátní značky Clever, kterou v Česku prodává Billa, ale také složení potravin K-Classic, které se dají koupit v Kauflandu. V masných výrobcích bylo v českých potravinách dle analýzy složení mnohem méně masa. Při senzorickém testu, kdy nezávislí ochutnavači určovali, co jim více chutná, ale paradoxně vyhrály právě ty české a dle složení méně kvalitní verze výrobků. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek