Prouza: Trump ukázal, že volební program a vize se už nenosí

Prouza: Trump ukázal, že volební program a vize se už nenosí

Cesta Donalda Trumpa do Bílého domu může být pro řadu evropských politiků inspirací jak zaujmout voliče i bez dlouhodobé vize a propracovaného plánu. Stačí se pouze vymezovat vůči všemu a všem a naslibovat nesplnitelné, protože voliči stejně nesledují, co se z toho naplní. V exkluzivním rozhovoru pro Info.cz to řekl státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. 

Spojené státy si zvolily nového prezidenta. Co bude Donald Trump, který do Bílého domu nastoupí v lednu 2017, znamenat pro Evropu?

Trumpovo vítězství inspiruje řadu evropských politiků a přesvědčí je o tom, že nemá smysl připravovat dlouhý program a pracovat na dlouhodobé vizi. Stejně jako při referendu o brexitu se i nyní ukázalo, jak snadné je vyhrát volby pouze vymezováním se vůči všemu, co existuje. Určitě můžeme čekat ještě větší populismus. Trump předvedl, že je možné naslibovat cokoliv, protože voličům je jedno, kolik se z toho naplní. Bude to vidět při prezidentských volbách ve Francii, kde nyní už i ve druhém kole může vyhrát Marine Le Penová.

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza je český ekonom, který v letech 2004 až 2007 pracoval jako náměstek na ministerstvu financí. Poté působil ve Světové bance, nejdříve v Praze jako expert pro oblast finančních služeb, poté jako seniorní expert v americkém Washingtonu D. C. Státním tajemníkem pro evropské záležitosti je od února 2014. V květnu 2016 ho pak vláda jmenovala také koordinátorem digitální agendy ČR. Od listopadu 2016 je nositelem francouzského Řádu čestné legie.

Je vítězství Le Penové opravdu reálné? V roce 2002 do druhého kola postoupil její otec Jean-Marie, avšak Francouzi ve zděšení, že by se mohl stát prezidentem, nakonec raději podpořili Jacquese Chiraka. Nebude se něco podobného opakovat i tentokrát?

Všichni na to sází. Stejně tak to udělali i v případě souboje Hillary Clintonová vs. Donald Trump a při referendu o brexitu a výsledek jste viděli. Bude velmi záležet na tom, kdo bude soupeřem Marine Le Penové ve druhém kole. Pokud dokáže oslovit široké spektrum Francouzů, tak je Marine bez šance. V případě kontroverzního politika, který nezvládne zmobilizovat své voliče, tak Le Penové může stačit jen to, že její voliči budou disciplinovanější a půjdou volit.

Co se stane s Evropou, pokud Marine Le Penová opravdu vyhraje?

Při nejmenším to bude zajímavý zážitek pro premiéra Sobotku, který na summitech EU v Bruselu sedává vedle francouzského prezidenta (smích).

Pokud by Le Penová byla skutečně zvolena, tak můžeme zapomenout na francouzsko-německý motor evropské integrace. Francie bude pod jejím vedením směřovat do izolace a odmítne se podílet na celé řadě společných evropských projektů, které bude brzdit nebo rovnou blokovat. Po odchodu Velké Británie, která rovněž patřila k tahounům, tu zůstane už jen Německo. Iniciativy opatřené jeho nálepkou budou ale nepochybně u některých států narážet.

Co by případné vítězství Le Penové přineslo zemím Visegrádské čtyřky (V4)?

Těžko se mi odpovídá, protože Visegrádská čtyřka není uskupení, které by muselo mít nutně na všechno společný názor. Podstatou je najít témata, kde je možné se shodnout, a ta potom tlačit dál. V případě vítězství Le Penové bude ale pro země V4 stěžejní debata o víceletém rozpočtu EU. Velká část jejích voličů pochází z venkova a ona se určitě bude snažit o to, aby co nejvíce peněz z evropského rozpočtu šlo v příštích letech do společné zemědělské politiky. To se bude dít na úkor chudších zemí EU, které využívají strukturální fondy. Česká republika už dnes ví, že kvůli sílící ekonomice nebude po roce 2020 čistým příjemcem z rozpočtu EU, a proto to pro ni nebude tak obtížné jako třeba pro Polsko, Maďarsko nebo země Balkánu.

NENÍ VÝCHODISKA, EVROPA POTŘEBUJE ARMÁDU

Vraťme se ještě k americkým prezidentským volbám. Jak se zvolení Trumpa promítne do vztahů EU a USA? Máme se bát velkých změn?

Stoprocentně můžeme zapomenout na dohodu TTIP, která je v současné podobě už mrtvá. Pokud bude chtít nový prezident plnit sliby, tak to spíš udělá v oblastech, které ho tolik nepálí, například v obraně Evropy. Američané sice nezačnou blokovat NATO a stahovat se hned zítra, ale tak za pět, sedm let by to mohla být realita. Evropa by měla tento čas využít k vytvoření silného a fungujícího evropského obranného mechanismu. Musíme se připravit na to, že dojde ke změně uspořádání, na které jsme byli po druhé světové válce zvyklí.

Snaha o izolacionismus ale není vidět pouze v USA, podobně to bylo i u brexitu. Lidé se bojí globalizace a toho, co přináší, a chtějí se uzavřít a spoléhat sami na sebe. Reakce politiků, kteří chtějí vítězit ve volbách bez ohledu na budoucnost jejich země, nemůže být proto jiná, než že jim pomohou vystavět zdi, přes které není vidět do okolního světa, jemuž nerozumí a kterého se bojí. Je to stejné, jako když říkáme malým dětem, aby zavřely oči, a strašidlo zmizí.

Říkáte, že se evropské země uzavírají do sebe. Jakou šanci na úspěch má za takové situace myšlenka společné evropské armády?

Není jiného východiska, Evropa se na tom musí dohodnout. Pokud chceme něčeho dosáhnout, tak musíme fungovat jako celek. Už nemůžeme hrát polovičatou hru, kdy sice máme evropskou ministryni zahraničí, ale na klíčová jednání za ní jezdí německý nebo francouzský ministr zahraničí. S 27 zahraničními politikami musíme zapomenout na ambice stát se globální, nebo aspoň regionální mocností.

„Zvolení Marine Le Penové bude při nejmenším zajímavý zážitek pro premiéra Sobotku, který na summitech EU v Bruselu sedává vedle francouzského prezidenta.“
Tomáš Prouza, státní tajemník pro evropské záležitosti

Mohu uvést příklad. Zásadním životním tématem pro Evropu je válka v Sýrii, která se odehrává v blízkosti jejích hranic a má na svědomí pochod milionů uprchlíků. Jednání o osudu Sýrie ale vedou pouze Rusko a USA. Neříkám, že EU musí mluvit do všech konfliktů na světě, ale do těch, které jsou v jejím životním zájmu rozhodně ano. Nechci žít ve světě, kde za mne rozhodují jiní. Pokud si dobře vzpomeneme na historii, pro malé a střední země, jako je Česká republika, to byl vždy velký problém.

Jak velkou podporu má společná armáda mezi státy EU?

Velkou. První, kdo o ní začal mluvit, bylo Německo s Francií a ve střední Evropě Česká republika. Nyní se přidali i Italové, Španělé a další země. Důvody jsou jasné. Jedním je obava z USA pod vedením Donalda Trumpa, který otevřeně říká, že ho obrana Evropy nezajímá a že nevidí důvod, proč by do ní měl investovat. Druhým je členství Turecka v NATO, které má právo veta v rozhodování o důležitých vojenských zásazích. Vzpomeňme si na loňský rok. Chtěli jsme, aby NATO v souvislosti s migrační krizí monitorovalo pašerácké lodě v Egejském moři. Trvalo šest měsíců, než jsme se domluvili, a to nešlo o vojenskou akci.

BRITSKÁ VLÁDA TOHO PŘED BREXITEM NASLIBOVALA HODNĚ

Dá se už nyní předpovědět, jakou podobu bude mít brexit?

Nedá, protože stále nevíme, co Britové chtějí. Slýcháme od nich pouze to, že „brexit znamená brexit“, ale neznáme jeho obsah. Britská vláda toho v kampani před referendem o setrvání v EU naslibovala hodně a nyní se jí nechce ustupovat. Sliby jsou ale v mnoha ohledech nereálné a je potřeba najít rozumný kompromis. Ten ale nebude vůbec jednoduché protlačit u britských voličů. Je proto také možné, že výsledkem dvouletého jednání bude tvrdý brexit, ale pak začne opětovné sbližování.

V jakých oblastech bude těžké najít zmiňovaný kompromis?

Z pohledu ČR se jedná o čtyři body: přístup Britů a jejich finančních institucí na evropský trh, objem plateb do rozpočtu EU a volný pohyb osob.

Volný pohyb osob bude zřejmě největší oříšek, který může mít v důsledku obrovský dopad na evropskou integraci…

Vnitřní trh v EU je postaven na balíku základních svobod, tedy na volném pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Ekonomická nejistota v některých zemích, strach z globalizace a vnějšího světa vnesly do debaty otazníky, zda ten balík není možné rozdělit. Pokud však něco takového připustíme, tak nemáme jistotu, kde to skončí. Po vzoru Británie se tu objevila spousta zemí, které také chtějí omezit migraci a brání se příchodu „polských instalatérů“.

„Brexit bude do značné míry hra s časem. Britská vláda bude dělat vše pro to, aby dodržela původní harmonogram.“
Tomáš Prouza, státní tajemník pro evropské záležitosti

Logickou reakcí států, jejichž občanům by byl omezen nebo zakázán vstup na pracovní trh jinde v Evropě, by byla obrana. Začaly by třeba omezovat příliv zahraničního kapitálu do svých zemí. EU, jak jí známe dnes, by pak velmi rychle přestala fungovat.

Britský nejvyšší soud nedávno rozhodl, že britská vláda nesmí spustit jednání o odchodu z EU bez souhlasu parlamentu. Jak tato skutečnost jednání o brexitu ovlivní?

Myslím si, že britský parlament nakonec nenajde odvahu neschválit aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy. Poslanci si před tím budou klást podmínky a budou se snažit britskou vládu svázat, zároveň ale budou muset být opatrní, protože kdyby byl jejich tlak moc silný, tak by se také mohli dočkat předčasných voleb. Řadě z nich by se jejich postoj nemusel u voličů vyplatit.

Bude to do značné míry hra s časem. Britská vláda bude dělat vše pro to, aby dodržela původní harmonogram, tedy že článek spustí do konce března příštího roku a do dvou let vystoupí z EU. Důvodem je nový fiskální rok, který v Británii začíná 1. dubna, a také volby do Evropského parlamentu v roce 2019. Nedovedu si představit tu šarádu, kdyby Britové volili europoslance třeba jen na dva měsíce.

Jak do jednání o brexitu promluví to, že USA mají nového prezidenta?

Na jednání to mít vliv nebude. Britové sázeli na to, že pokud vyhraje Donald Trump, tak si dokáží rychle dohodnout dohodu o volném obchodu. Já tomu ale nevěřím. Je to jedno z témat, kterým se Trump chtít věnovat nebude.