Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Půjde Žít Brno do voleb? Nevím, nejsem to teď schopen říct ani o sobě, říká Matěj Hollan

Půjde Žít Brno do voleb? Nevím, nejsem to teď schopen říct ani o sobě, říká Matěj Hollan

Toho času jeden z nejviditelnějších a v mnoha ohledech také mimořádně úspěšný aktivista, nyní ale již několik let komunální politik a náměstek primátora Matěj Hollan z Žít Brno bilancuje svou dosavadní politickou zkušenost a ohlíží se za tím, jak jej přerod z aktivisty na politika změnil. Zároveň přiznává, že dosud není rozhodnutý, zda se bude společně s Žít Brno znovu ucházet o hlasy voličů v komunálních volbách, které se uskuteční příští rok na podzim. „V tuto chvíli plány do budoucna nemáme. Budeme si teprve vyhodnocovat, co se nám podařilo a kde jsme naopak selhali, budeme se teprve bavit o tom, zda má smysl tímto způsobem pokračovat dál,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ. Přesvědčený je už nyní naopak o tom, že podobná síla, jako Žít Brno, je v komunální politice nutná a potřebná.

V čase, kdy jste byl ještě aktivista, byla veřejnost zvyklá na vaše vcelku ostrá prohlášení prakticky k jakémukoli tématu. Utahoval jste si ze všeho, co se vám nelíbilo, s čím jste nesouhlasil. Nešetřil jste nikoho. Letos ale nastal – zdá se mi – zlom. Někdy na podzim jste se – aspoň pokud jde o sociální sítě – stáhl do ústraní. Otázka tedy je, proč?

Je to prostý: nekonečné diskuse na Facebooku mne unavovaly, respektive mi braly čas na práci. Většinou tam člověk stejně nic nevykomunikuje, jde jen o názorové přestřelky. Pokud vůbec teda… Řekl jsem si proto, že se odsud na čas stáhnu. V poločase našeho volebního období jsem to prostě vyhodnotil tak, že potřebuji čas a energii na to, aby se některé věci skutečně dotáhly, potřebuji se věnovat dopravě, kultuře a sociálním věcem a pak je zas určitě začnu – i na sociálních sítích – obhajovat, propagovat a hájit.



Napadlo mě, zda k tomu nepřispěli také kritici, kterým se nelíbilo, jak využíváte služební auto?

To určitě ne.

A jak vůbec snášíte kritiku? Jaké to je poté, co se vaše role změnila a nyní jste to vy, koho hodnotí rozličné organizace, zmínit můžu Brno kulturní nebo Brno autem a další…

Brno autem je přiznaná politická aktivita, jejím cílem je dostat se na tomto tématu v příštích volbách na radnici. Což je právo každého, je to legitimní. Není za tím ale nic jiného, o žádný aktivismus nejde. Aspoň ne v tom slova smyslu, že by se snažili přicházet s nějakými návrhy, způsoby řešení problémů. Dělají v podstatě klasickou politickou agendu, způsobeno je to asi taky tím, že opozice, kterou máme v zastupitelstvu, není příliš schopná. Brno autem tady proto vidí potenciál. Na druhou stranu ale vůbec nevím, co vlastně podporují. Podle nich se má podporovat jenom autodoprava, pak jim ale vadí, pokud se opravují silnice... Ale třeba to někoho zaujme.

V čem vás politika překvapila? Jednou věcí je přece kritizovat politiku zvenčí, něco úplně jiného je ale být jejím aktérem: trávit čas na schůzích, poradách, na jednáních zastupitelstva. A hlavně, hledat v koalici kompromisy, kterým třeba veřejnost nemusí rozumět, které jsou ale, má-li koalice fungovat, nezbytností… Změnila tato zkušenost, ten přerod aktivisty v politika, váš názor na ní?

Pokud bych měl nějak korigovat naše dřívější názory na politiku, byl bych asi opatrnější v kritice konkrétních politiků za konkrétní věci. Člověk totiž zjišťuje, že vám třeba v nějakém sektoru nefunguje odbor nebo některé výkonné komponenty, tak se můžete třeba postavit na hlavu, a přesto to v nějakém rychlém, krátkodobém časovém úseku nezměníte. Pochopil jsem, že je věci třeba měnit systémově, bez toho to nemůže šlapat, zároveň to ale nějaký čas trvá.

A pokud jde o koalici? Otázkou jsem mířil také k tomu, že sice politik může přijít s řešením, které považuje za optimální, avšak neprosadí ho bez toho, aby pro něj našel většinu. Tento krok se ale neobejde bez nějakého ústupku, neboť musíte vyjít vstříc koaličním partnerům…

Na příkladu komunální politiky to myslím tak úplně neplatí. Podle mě se to vztahuje spíše na centrální nebo parlamentní politiku. Byť tam nesedím, mám s tím svou zkušenost díky boji proti hazardu. A je faktem, že jsem se k podobnému poznání dopracoval. Pro zákon musí holt zvednout ruku nejméně 101 poslanců a každý z nich může mít trochu odlišný názor, podávat pozměňovací návrhy a podobně. Navíc názorově jsou rozstřelené i samotné partaje, o nějaké jejich jednotě nelze mluvit. Takže ano, pro vysokou politiku to platí.

Avšak u města to tak úplně není, protože se tady většinou prosazují a navrhují hodně konkrétní projekty. Pro město a jeho fungování je směrodatné, jak funguje veřejná doprava, zda má koncertní sál, zda máme vyřešené nádraží, parkování v centru města nebo zda něco uděláme s fotbalovým stadionem. Je to tedy mnohem spíše o tom, že si musíme v koalici vyříkat, na co chceme peníze uvolnit, co je naší prioritou.

Pokud bych to ilustroval na konkrétním příkladě Janáčkova kulturního centra, tak tam není prostor pro kompromisy. Buď to má smysl udělat dobře, anebo radši vůbec. Něco podobného je to i u tolik diskutovaného sociálního bydlení. Buď začneme – poučeni ze zahraničí – prosazovat opatření, která prokazatelně fungují a za která budeme moct jako Žít Brno ručit, anebo to radši nedělejme. Od některých věcí prostě nelze principiálně odstupovat, přestaly by totiž dávat smysl.

Něco jiného je to třeba u rezidentního parkování. Zde se bavíme a ještě budeme s městskými částmi bavit o různých konkrétních parametrech toho, jak je potřeba sytém nastavit, aby byl ve svém celku funkční. Žádný politik sice nejspíš nemá v hlavě kompletní systém rezidentního parkování, avšak jde o opatření, u kterého se hledání kompromisu předpokládá. Přesto si myslím, že se komunální politika v základních parametrech hodně liší od té ideové politiky na vrcholné úrovni.

Takže nemáte pocit, že čelíte různým tlakům? Přece jenom, a sám jste to zmínil, rozhodujete o tom, kam bude město investovat peníze, které projekty upřednostní, každým rozhodnutím musíte zákonitě někoho zklamat…

Ale ano. Člověk musí často ustupovat ze svých představ, priorit a zájmů, z toho, co by sám chtěl, to ano. Ale to tady musíme všichni, hezkých věcí si dokážeme navymýšlet každý mnoho, ale rozpočet máme omezený. A pokud chceme hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, respektive pokud chceme splácet dluh, které máme, tak se prostě musíme vlézt do nějakých čísel, která nelze překročit. A některé věci tudíž u každého náměstka mají smůlu a nebudou realizovány.

Je nesporné, že práce v pozici náměstka brněnského primátora je po všech stránkách náročná. Jak ji dokážete skloubit třeba s rodinným životem?

Jde to. Mám malého syna a určitě vím, že se mu chci věnovat. Politika je přece jenom pouze zaměstnání, pochopitelně jde o specifický druh veřejné služby, avšak to ještě neznamená, že by si měl člověk kvůli ní zničit osobní život. Byl by to úplný nesmysl. Pokud bych se měl v politice angažovat dlouhodobě, nemá smysl se za tři roky oddělat. Na druhou stranu to neznamená, že je to jednoduché, do osobního života mi politika zasahuje, beru to jako daň za politické angažmá a také mne to vede k tomu, že začínám obdivovat lidi, kteří jsou v těch opravdu vrcholných funkcích. Ti totiž skutečně svůj osobní život politice obětovali. Tady to ale jde, město není střed vesmíru.

A v jakém stavu se v tuto chvíli nachází Žít Brno? A jaké máte plány do budoucna? Za necelý rok a půl budou komunální volby, jste připraveni obhajovat svůj mandát?

V tuto chvíli plány do budoucna nemáme. Budeme si teprve vyhodnocovat, co se nám podařilo a kde jsme naopak selhali, budeme teprve bavit o tom, zda má smysl tímto způsobem pokračovat dál. Co naopak už teď víme, že nějaká podobná síla, jako Žít Brno, je v rámci komunální politiky nutná a potřebná. Stabilní nebo tradiční strany mají logicky jiné zájmy a do značné míry se zabývají pouze samy sebou, mají také jiné a nutno říct zdlouhavé mechanismy, které umožní novým lidem dostat se na volitelná místa na kandidátkách. My jsme byli naopak konstituováni tak, aby naše kandidátka byla složená z lidí, kteří mají konkrétní plány pro konkrétní oblasti, z lidí, kteří měli jasnou představu, co by chtěli v jednotlivých oblastech prosazovat.

A tak se to také děje. V tomto ohledu si myslím, že podobná politická síla, jako je Žít Brno, je jediný možný způsob, jak ve městě s něčím pohnout. Chápu přitom, že se to někomu může líbit víc a někomu méně, avšak dříve se tu nedělalo nic a o brněnské politice se mluvilo tak možná v rámci bizarních rubrik novin. Stojím si za tím, že tato koalice udělala spoustu užitečných věcí a věřím, že to dokážeme uchopit způsobem, aby směr, který jsme v Brně nastartovali, nebyl po volbách ušlapán.

Takže kandidovat pravděpodobně budete? Ať už samostatně nebo v nějaké širší alianci…

Žít Brno není jasně definovaná politická strana, nemá své struktury, regionální buňky, primárky apod., tak já prostě v tuto chvíli nedokážu odpovědět na to, zda a kdo z mých kolegů bude chtít v politice pokračovat. A nejsem to v tuto chvíli schopen říct ani o sobě. Na rozhodnutí máme ještě několik měsíců.

Pokud bychom se pokusili o stručnou bilanci: co se z vašich předvolebních představ a slibů podařilo nebo daří realizovat, a co se naopak prosadit nepodařilo?

Program Žít Brno byl hodně široký, za podstatné body bych označil oblasti, které jsou nyní v naši kompetenci, tedy sociální věci, kultura a doprava. V kultuře stihneme do voleb určitě dotáhnout celou řadu vcelku velkých věcí, a to nemluvím jen o Janáčkově kulturním centru. Vytvoříme kulturní strategii, podle které bude moct Brno dobře fungovat, podařilo se zásadně navýšit peníze do kultury. Myslím, že jak zřizovaná, tak nezřizovaná scéna, naše změny pocítí.

Pokud jde o sociální oblast, jsme si vědomi toho, že jsme si vybrali jedno z nejméně vděčných témat, tedy pomoc lidem, kteří jsou v těch největších problémech. A počítali jsme také s tím, že se projekty jako je rapid rehousing, potkají s velkou kritikou. Bylo jasné – pokud použiji slovník ODS –, že pokud „dáváme bezďákům byty“, budou nás naši oponenti kritizovat. Co chci ale říct, je, že jsme pro tuto agendu získali nejlepší možné lidi, spolupracujeme s Agenturou pro sociální začleňování, a už teď je zjevné, že jsme se v oblasti sociálního začleňování dostali nejdál v celé republice. Výsledky se sice neprojeví hned, zatím se ale potvrzuje, že je možné, aby si lidé z ubytoven nebo z ulice znovu osvojili kompetenci k bydlení. Je to obrovský krok dopředu. Jako město jsme tímto způsobem schopni – také díky velkému bytovému fondu, který město má – sociální situaci lidí zlepšovat i v té neproblematičtější oblasti.

Pokud jde o dopravu, řídím ji teprve rok a musím přiznat, že jde zcela jistě o nejsložitější oblast. Ostatně dotýká se každodenně každého a každý na ní má svůj názor. Základ toho, co potřebujeme jako město, je dlouhodobá udržitelná strategie. Udržitelností nemyslím, že tady mají všichni jezdit na kole, musí jít o strategii, která zaručí, že se bude možné v Brně pohybovat dobře jakýmkoli způsobem. Dneska je to v tomto ohledu nevyvážené, potýkáme se s předpotopními názory, podle kterých je Brno kopcovité a tudíž se tady nedá jezdit na kole.

Město, a především jeho střed, je auty přehlcený, a to neříkám jako výtku automobilistům, ale předchozímu vedení města. Máme tady evidentní problém s parkováním, který naši předchůdci v podstatě neřešili. Musíme hledat mechanismy, nebo systém, který městu odlehčí. Udělat ale z Brna přívětivé město, ve kterém se bude moct pohybovat dobře všemi způsoby, bude ještě nějaký čas trvat.

A co přesun nádraží?

Rozhodnutí by mělo padnout ještě za stávající koalice. Musí korespondovat se zájmy státu, musí akceptovat postoj veřejnosti a musíme mít záruky, že variantu, kterou zvolíme, budeme schopni skutečně realizovat. Jde o zásadní věc, kterou musíme vyřešit, myslím, že jde o neuralgický bod, pokud se bavíme o dopravě. Vcelku je jasné, že pokud bude někde Žít Brno ztrácet, bude to právě na tématu dopravy. Každým rozhodnutím totiž některé lidi prostě ztratíme, zalíbit všem se v této oblasti z logiky věci nejde.

A co případné neúspěchy? Je už něco, o čem víte, že nestihnete do voleb dotáhnout?

Osobně jsem si myslel, že jako koalice podstatně výrazněji pohneme v územním plánování. Je to natolik komplikovaná věc, do které navíc vstupuje řada externích zájmů, které neovlivníme, že bude velmi složité se s ní do voleb vypořádat.

A jak je to s hazardem? I to bylo vaše velké téma…

Zbývá nám dotáhnout jedinou věc: vyřešit nelegální hazard. Jsme ale v Brně s Celní správou domluveni, že celou věc vyřešíme. Ve chvíli, kdy dokážeme potlačit nelegální hazard, bude v Brně hotovo a k tématu se již ohledně regulace hazardu nebude potřeba vracet.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek